3 C 25/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní titul Terezou Andrlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se domáhala proti žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím z titulu nezaplaceného nájemného k hrobovému místu na pohřebišti v obec, v části anonymizováno 99 0 anonymizováno, hrob o výměře 2,50 m x 1,00 m, tj . 2,5m2, za období let 2017, 2018 a 2019. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že jméno příjmení, datum narození, uzavřela s žalobkyní dne datum smlouvu o nájmu hrobového místa na pohřebišti na Ústředním hřbitově v obec, v části anonymizováno řada 0 číslo hrobové místo o celkové ploše 2,5 m2, a to na dobu 10 let od data platnosti uvedené smlouvy. Výše nájemného byla určena Ceníkem prací a služeb hřbitovních a kremačních, platném vždy pro příslušný kalendářní rok, schváleném jméno města Plzně usnesením číslo ze dne datum. Nájemné vzhledem k typu hrobu činilo v roce 2017, 2018 a 2019 částku částka ročně. Nájemní smlouva skončila ke dni datum. Ze sdělení Okresního soudu Plzeň- sever ze dne datum bylo zjištěno, že jméno příjmení zemřela dne datum, přičemž hrobové zařízení nabyl s právními účinky od datum pozůstalý vnuk celé jméno žalovaného - žalovaný. S žalovaným se však nepodařilo uzavřít novou nájemní smlouvu, čímž došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení ve výši určeného nájemného. Žalobkyně prokázala, že zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne datum. Dle § 25 odst. 1 zákona č. 256/2001 Sb., zákona o pohřebnictví, nájem hrobového místa (dále jen„ nájem“) vzniká na základě smlouvy o nájmu hrobového místa uzavřené mezi provozovatelem pohřebiště jako pronajímatelem a nájemcem (dále jen„ smlouva o nájmu“). Smlouva o nájmu musí mít písemnou formu a musí obsahovat výši nájemného a výši úhrady za služby spojené s nájmem, pokud je provozovatel pohřebiště poskytuje. Dle § 25 odst. 5 zákona č. 256/2001 Sb., zákona o pohřebnictví, právo nájmu hrobového místa přechází na osobu, kterou nájemce určil, popřípadě na svěřenský fond určený nájemcem. Je-li nájemcem fyzická osoba a není-li přechod nájmu na určenou osobu možný, anebo neurčil-li nájemce nikoho, přechází právo nájmu na jeho manžela, není-li ho, na jeho děti, není-li jich, na jeho rodiče, není-li jich, na jeho sourozence; nežijí-li, pak na jejich děti. Není-li přechod práva nájmu na žádnou z těchto osob možný, přechází právo nájmu na dědice zemřelého. Osoba, na niž právo nájmu přešlo, je povinna sdělit provozovateli pohřebiště bez zbytečného odkladu údaje potřebné pro vedení evidence veřejného pohřebiště; to platí i pro správce svěřenského fondu. Protože bylo nájemní smlouvou prokázáno, že mezi účastníky trval ve výše uvedeném období závazkový právní vztah založený smlouvou o nájmu, když na žalovaného jako dědice přešlo právo nájmu, a dále bylo prokázáno, že žalovaný za výše uvedené období nezaplatil nájem hrobového místa, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, když žalobkyně požadovala nájemné ve výši sjednané v souladu se shora uvedeným usnesením Rady města Plzně číslo ze dne datum. Dále soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014, ve spojení s § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek za řízení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.