3 C 25/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní titul Terezou Andrlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> Žalobkyně se domáhala proti žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu nezaplaceného nájemného k hrobovému místu na pohřebišti v [obec], v části [anonymizováno] 99 0 [anonymizováno], hrob o výměře 2,50 m x 1,00 m, tj . 2,5m2, za období let 2017, 2018 a 2019. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že [jméno] [příjmení], [datum narození], uzavřela s žalobkyní dne [datum] smlouvu o nájmu hrobového místa na pohřebišti na Ústředním hřbitově v [obec], v části [anonymizováno] řada 0 [číslo] hrobové místo o celkové ploše 2,5 m2, a to na dobu 10 let od data platnosti uvedené smlouvy. Výše nájemného byla určena Ceníkem prací a služeb hřbitovních a kremačních, platném vždy pro příslušný kalendářní rok, schváleném [jméno] města Plzně usnesením [číslo] ze dne [datum]. Nájemné vzhledem k typu hrobu činilo v roce 2017, 2018 a 2019 částku [částka] ročně. Nájemní smlouva skončila ke dni [datum]. Ze sdělení Okresního soudu Plzeň- sever ze dne [datum] bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] zemřela dne [datum], přičemž hrobové zařízení nabyl s právními účinky od [datum] pozůstalý vnuk [celé jméno žalovaného] - žalovaný. S žalovaným se však nepodařilo uzavřít novou nájemní smlouvu, čímž došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení ve výši určeného nájemného. Žalobkyně prokázala, že zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne [datum]. Dle § 25 odst. 1 zákona č. 256/2001 Sb., zákona o pohřebnictví, nájem hrobového místa (dále jen„ nájem“) vzniká na základě smlouvy o nájmu hrobového místa uzavřené mezi provozovatelem pohřebiště jako pronajímatelem a nájemcem (dále jen„ smlouva o nájmu“). Smlouva o nájmu musí mít písemnou formu a musí obsahovat výši nájemného a výši úhrady za služby spojené s nájmem, pokud je provozovatel pohřebiště poskytuje. Dle § 25 odst. 5 zákona č. 256/2001 Sb., zákona o pohřebnictví, právo nájmu hrobového místa přechází na osobu, kterou nájemce určil, popřípadě na svěřenský fond určený nájemcem. Je-li nájemcem fyzická osoba a není-li přechod nájmu na určenou osobu možný, anebo neurčil-li nájemce nikoho, přechází právo nájmu na jeho manžela, není-li ho, na jeho děti, není-li jich, na jeho rodiče, není-li jich, na jeho sourozence; nežijí-li, pak na jejich děti. Není-li přechod práva nájmu na žádnou z těchto osob možný, přechází právo nájmu na dědice zemřelého. Osoba, na niž právo nájmu přešlo, je povinna sdělit provozovateli pohřebiště bez zbytečného odkladu údaje potřebné pro vedení evidence veřejného pohřebiště; to platí i pro správce svěřenského fondu. Protože bylo nájemní smlouvou prokázáno, že mezi účastníky trval ve výše uvedeném období závazkový právní vztah založený smlouvou o nájmu, když na žalovaného jako dědice přešlo právo nájmu, a dále bylo prokázáno, že žalovaný za výše uvedené období nezaplatil nájem hrobového místa, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, když žalobkyně požadovala nájemné ve výši sjednané v souladu se shora uvedeným usnesením Rady města Plzně [číslo] ze dne [datum]. Dále soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014, ve spojení s § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], kterou tvoří zaplacený soudní poplatek za řízení.