3 C 334/2022
č. j. 3 C 334/2022-12
V PLATNOSTIOkresní soud Plzeň-sever rozhodl ve prospěch žalobkyně o zaplacení částky 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od doby, kdy bylo vozidlo odtaženo, a to do tří dnů od právní moci. Soud uznal, že žalovaný, jako provozovatel vozidla, způsobil překážku provozu na komunikaci a proto je povinen náklady za nucený odtah zaplatit. Rozhodnutí se opřelo o § 45 odst. 1 a 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a o usnesení o ceně služby nuceného odtahu. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soud proto rozhodl na základě listinných důkazů a vyhověl žalobě v plném rozsahu.
Plný text
Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Andrlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 4 000 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne datum domáhala na žalovaném zaplacení částky 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum provedla odtah vozidla Citroën stříbrné barvy, registrační značka, a posléze jej vrátila zpět, když toto vozidlo bránilo provedení blokového čištění komunikace, tedy žalovaný neuposlechl rozhodnutí silničního správního úřadu o označení místní komunikace ulice obec dočasným zákazem stání z důvodu veřejného zájmu. Tímto vznikl žalobkyni nárok na náhradu za nucený odtah vozidla, a to dokončeného zpětného odtahu, který žalobkyně uplatňuje ve výši 4 000 Kč a dále požaduje i zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne datum k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.
3. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. Vyšel z předložených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř.), když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že jeho povinnost k zaplacení zanikla, zejména, že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo.
4. Soud zhodnotil provedené důkazy ve smyslu ust. § 132 o.s.ř. Opatřením obecné povahy Magistrátu města Ústí nad Labem, odboru dopravy a majetku, oddělení silničního správního úřadu ze dne datum bylo prokázáno, že v termínu datum – datum byl schválen dočasný zákaz stání silničních vozidel podle ustanovení § 19a zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, na komunikacích dle situace v příloze tohoto opatření. Smlouvou o komplexním zajištění agendy nucených odtahů ve znění dodatku číslo ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně je mj. oprávněna k faktickému provádění nucených odtahů a uplatňování nároků z nuceného odtahu vůči povinným osobám, a to na základě zadání vlastníka komunikací na území Statutárního města Ústí nad Labem. Nařízením Statutárního města Ústí nad Labem číslo bylo prokázáno, že maximální cena za nucený odtah jednoho vozidla činí za odtah úplný 2 500 Kč a odtah neúplný 1 950 Kč. Výpisem ze zápisu ze 7. řádného jednání představenstva Dopravního podniku města Ústí nad Labem a.s. z datum bylo prokázáno, že usnesením číslo byla schválena změna ceny odtahové služby tak, že pro kategorii zpětného odtahu (při neúhradě do 5-ti pracovních dnů) tato činí 4 000 Kč, a to v souladu s tvrzením žalobkyně, že vrácení vozidla zpět na místo odtahu je dalším úplným odtahem. Rozhodnutím a protokolem o odtažení motorového vozidla (číslo) ve spojení s fotodokumentací bylo prokázáno, že dne datum v 7:10 hod bylo z místa„ ulice“ odtaženo vozidlo r.z. 4P5 číslo, tov. značky Citroën, barvy stříbrné (s pátými dveřmi v barvě zlaté a továrním znakem Citroënu; zbytek vozidla v barvě stříbrné na přední masce s vyloupnutým logem tov. zn.„ zřejmě“ Peugeot), o čemž bylo sepsáno i oznámení o odtažení vozidla. Z ověření majitele vozidla provedeným Magistrátem města Ústí nad Labem ev. číslo bylo prokázáno, že majitelem shora specifikovaného vozidla je žalovaný. Žalovaný byl vyzván k úhradě nákladů nuceného odtahu vozidla dopisem ze dne datum předaným k poštovní přepravě dne následujícího, jak plyne podacího archu.
5. Dle § 45 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, musí ten, kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích, tuto neprodleně odstranit; neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklad vlastník pozemní komunikace. Odtahy provádí k tomu zřízená právnická osoba (žalobkyně). Dle § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb. je vozidlo odstraněno na náklad jeho provozovatele, kterým je žalovaný. Cena za nucený odtah zpětný činí dle usnesení číslo představenstva žalobkyně 4 000 Kč, není-li úhrada za odtah provedena do 5-ti pracovních dnů. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení jistiny v celkové výši 4 000 Kč. Soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně nároku na zákonný úrok z prodlení, který byl požadován v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla z procesního hlediska zcela úspěšná a má proto právo na úplnou náhradu nákladů řízení v podobě uhrazeného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 137 odst. 2 o.s.ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu nákladů v paušální výši dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., podle které činí náhrada hotových výdajů 100 Kč za jeden úkon. Žalobkyně má nárok na přiznání paušální náhrady nákladů řízení, a to za dva úkony (výzva k plnění a podání žaloby) ve výši 200 Kč Celkem je tedy žalovaný povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč. Pokud žalobkyně v rámci nákladů řízení požadovala i náhradu za daň z přidané hodnoty, tato nebyla soudem s odkazem na ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. přiznána, neboť žalobkyně nebyla v této věci zastoupena advokátem. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.