3 C 482/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudcem Mgr. Antonínem Pektorem ve věci žalobce: Ing. Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Česká republika - Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/1 o náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím ve výši 612 554 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobci 612 554 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 30. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení 2 489 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 10.11.2022 domáhal po žalované zaplacení částky 612 554 Kč se zákonným úrokem z prodlením jdoucím od 30. 8. 2021 do zaplacení z důvodu náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Žalobce jakožto vlastník pozemků p.č. 1171/3, 1172/1 a 1293 v k. ú. , adresa, , měl zájem tyto pozemky zasíťovat a jako zasíťované je prodat, případně sám na pozemcích postavit rodinné domy. Požádal , právnická osoba, , adresa, , odbor výstavby o vydání společného povolení ohledně dopravní a technické infrastruktury. , právnická osoba, , adresa, , odbor výstavby rozhodnutím sp. zn. OV/3109/2019 Tisj vydal společné povolení na dopravní a technickou infrastrukturu, ze kterého je již podle žalobce patrné, že příslušný správní orgán počítá s plánovanou výstavbou rodinných domů na těchto pozemcích. Následně žalobce požádal o souhlas s dělením pozemků, a to pro vznik nových stavebních parcel p.č. 1171/7, p.č. 1171/8, p.č. 1171/9 a p.č. 1171/10 v k.ú. , adresa, . Toto dělení bylo , právnická osoba, , adresa, jako stavební úřadem povoleno rozhodnutím č. j. MEPL-SU/2019/3823-2 ze dne 2. 12. 2019. Následně žalobce vyhledal kupce, v rámci jednání o prodeji pozemků žalobce prostřednictvím zájemce zjistil, že rozhodnutí o dělení pozemků bylo vydáno nezákonně a v rozporu s územním plánem. Pozemky jsou tak zatíženy právní vadou, kterou způsobil příslušný stavební úřad (, právnická osoba, , adresa, ). Žalobce tak byl při prodeji pozemků nucen akceptovat slevu z kupní ceny ve výši 612 554 Kč, toto ujednání bylo vloženo i do kupní smlouvy. Podle žalobce jsou obě rozhodnutí (rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, , odbor výstavby, společné povolení na dopravní a technickou infrastrukturu sp. zn. OV/3109/2019 Tisj a rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, o dělení pozemků č. j. MEPL-SU/2019/3823-2) nezákonná a způsobila to, že žalobce musel prodat pozemky se slevou ve výši, která odpovídá žádosti o náhradu škody. Žalobce uplatnil nárok na náhradu škody dne 30. 8. 2021, od tohoto data žádá zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaná na výzvu soudu uvedla, že žalobou uplatněný nárok byl u žalované uplatněn dne 30. 8. 2022. Žalovaná dopisem č. j. MMR-47851/2022-83 ze dne 3. 8. 2022 požadavek žalobce na náhradu škody ve výši 612 554 Kč odmítla. Žaloba se v zásadních skutečnostech shoduje s původně uplatněným nárokem. Oba správní akty nebyly nikdy pro nezákonnosti zrušeny, tedy nebyla splněna podmínka podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., podle které lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Žalovaná navrhla, aby byla žaloba zamítnuta.

3. Mezi žalobcem a žalovanou bylo nesporné, že žalobce byl k datu vydání napadených rozhodnutí vlastníkem pozemku parc. č. 1171/3 a parc. č. 1172/1 a parc. č. , hodnota, v k. ú. a obci , adresa, . Žalobce požádal nejprve , právnická osoba, , adresa, , stavební odbor o vydání stavebního povolení na dopravní a technickou infrastrukturu a posléze , právnická osoba, , adresa, , stavební úřad o udělení souhlasu s dělením pozemků. Dne 11. 10. 2019 vydal , právnická osoba, v Kralovicích rozhodnutí sp. zn. OV/3109/2019-Tisj, kterým byl schválen stavební záměr na stavbu: , adresa, , č. par 1171/3 – dopravní a technická infrastruktura stavebních parcel na pozemku parc. č. 1171/3 (trvalý travní porost), parc. č. 1172/1 (ostatní plocha), parc. č. , hodnota, (ostatní plocha) v katastrálním území , adresa, , (dále jen „rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, ). Dne 2. 12. 2019 , právnická osoba, , adresa, , stavební úřad vydal sdělení místo rozhodnutí o dělení pozemků, sp. zn. SÚ/3823/2019-ŠI, protože podmínky pro dělení pozemků byly dány rozhodnutím , právnická osoba, , adresa, , odboru výstavby, jako silničního správního úřadu sp. zn. OV/3109/2019- Tisj ze dne 11. 10. 2019, (dále jen „rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, “). Žalobce ve vztahu k uvedeným rozhodnutím nevyužil opravných prostředků. Z kupní smlouvy ze dne 4.5.2021 uzavřené mezi žalobcem v pozici prodávajícího a , právnická osoba, IČ , IČO, v pozici kupujícího zprostředkovanou společností Havrilla – , právnická osoba, . IČ , IČO, je zřejmé, že žalobce prodal pozemkové parcely č.p. 1171/7-8-910 v k.ú. , adresa, z 2.995.126,- Kč tedy, že kupujícímu byla poskytnuta sleva 612.554 Kč z původní kupní ceny z důvodu, že na parcelách vázne právní vada spočívající v nezákonném územním souhlasu ze dne 2.12.2019 č.j. MEPL-SU/2019/3823-2 vydaným Stavebním úřadem , právnická osoba, , adresa, . Dopisem doručeným dne 30. 8. 2021 uplatnil žalobce u žalované nárok na náhradu škody, který následně uplatnil u soudu, tento nárok byl dopisem ze dne 3. 8. 2022 žalovanou odmítnut.

4. Mezi účastníky bylo sporné, zda-li vydaná rozhodnutí jsou nezákonná, a to pro rozpor s územním plánem. Dále zda žalobce musel s ohledem na povahu vydaných rozhodnutí využít opravných prostředků. Sporným bylo též, zda žalobce v důsledku vydaných rozhodnutí musel při uzavření kupní smlouvy na pozemky dělené na parc. č. 1171/7-8-9-10 poskytnout kupující-mu slevu z kupní ceny pro právní vadu spočívající v nezákonnosti vydaných rozhodnutí. V neposlední řadě bylo sporným, pokud by byla dána příčinná souvislost, že by škoda vznikla v rozsahu požadovaném žalobcem.

5. Podle § 1 odst. 1 a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „zákon o odpovědnosti státu“ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

6. Podle § 2 zákona o odpovědnosti státu odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

7. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o odpovědnosti státu stát odpovídá za škodu, kterou způsobily orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen „územní celky v přenesené působnosti“).

8. Podle § 5 zákona o odpovědnosti státu stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení , podezřelý výraz, .

9. Podle § 6 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o odpovědnosti státu ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen „úřad“). Úřadem je příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu.

10. Podle § 7 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

11. Podle § 8 zákona o odpovědnosti státu nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. (odst. 1) Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. (odst. 2) Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. (odst. 3)

12. Podle § 14 zákona o odpovědnosti státu nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. (odst. 1) Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. (odst. 3) Je-li pro posouzení nároku na náhradu škody nezbytné zohlednit okolnosti, k nimž má v rámci své činnosti přístup úřad nebo jiný orgán veřejné moci, který není k jeho projednání příslušný, poskytne tento úřad nebo jiný orgán veřejné moci příslušnému úřadu nezbytnou součinnost; to platí pro řízení před soudem obdobně. (odst. 4)

13. Podle § 15 odst. 2 zákona o odpovědnosti státu domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle § 26 zákona o odpovědnosti státu pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

15. Podle § 30 zákona o odpovědnosti státu náhrada ušlého zisku se poskytuje v prokázané výši; není-li to možné, pak za každý započatý den výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranné výchovy, zabezpečovací detence nebo ochranného léčení náleží poškozenému náhrada ušlého zisku ve výši 170 Kč.

16. Podle § 31 zákona o odpovědnosti státu náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. (odst. 1) Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. (odst. 2) Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. (odst. 3) Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. (odst. 4)

17. Na základě výše uvedených zákonných ustanovení je patrné, že žalobce jako účastník správního řízení je aktivně legitimován pro podání této žaloby. Byl účastníkem správního řízení, v němž byla vydána předmětná rozhodnutí správních orgánů. Žalobce podle § 14 zákona o odpovědnosti státu uplatnil nárok na náhradu škody u příslušného úřadu, který mu nevyhověl, tj. jeho nárok nebyl uspokojen. V souladu s § 6 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu je žalovaná pasivně legitimovaná, daná rozhodnutí spadají do odvětví státní správy, která náleží do její působnosti.

18. Pro vznik odpovědnosti státu za škodu je podle zákona o odpovědnosti státu nutné současné splnění třech podmínek. Zaprvé existence nezákonného rozhodnutí (případně nesprávného úředního postupu), za druhé vznik škody (případně nemajetkové újmy) a zatřetí příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí (či nesprávného úředního postupu) a vznikem škody (případně nemajetkové újmy).

19. Soud se nejprve zabýval žalobcem tvrzenou nezákonností označených rozhodnutí. Žalobce dovozoval nezákonnost z vyjádření , právnická osoba, , adresa, , Odbor regionálního rozvoje a územního plánu, ze dne 12. 3. 2021, sp. zn. ORR/935/2021, adresovaným žalobci, ze kterého vyplývá, že pozemky parc. č. 1171/7, 1171/8, 1171/9, 1171/10 v k. ú. , adresa, (původně pozemek 1171/3 v k. ú. , adresa, ), jsou dle územního plánu , adresa, , který nabyl účinnosti 14. 3. 2018, v zastavitelné ploše Z3. Dle textové části územního plánu je plocha Z3 členěna pro hlavní využití (pozemky pro stavbu rodinných domů) jako 4 až 8 stavebních parcel pro rodinné domy (doporučeny 4 stavební parcely), minimální velikost stavební parcely 1 200 m2. Při dodržení výše uvedených podmínek je záměr – výstavba 4 rodinné domy, v rozporu s územním plánem. Pozemky parc. č. 1171/7, 1171/8, 1171/9, 1171/10 v k. ú. , adresa, , jsou menšího rozměru než územním plánem požadovaných 1 200 m2. O nezákonnosti předmětných rozhodnutí nebylo rozhodnuto správním orgánem vyššího stupně, ani dotčeným orgánem za využití institutu autoremedury, ani v rámci správního soudnictví nebyla zrušena. Žalobce nevyužil žádných řádných opravných a ani mimořádných opravných prostředků.

20. Jedním z podkladů pro vydání rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, bylo závazné stanovisko , právnická osoba, , adresa, , Odbor regionálního rozvoje a územního plánu ze dne 10. 6. 2019, sp. zn. ORR/2015/2019, podle kterého je záměr přípustný bez podmínek. Předmětem závazného stanoviska je nové vedení dopravní a technické infrastruktury na p.p.č. 1171/3, 1172/1, 1293, k. ú. , adresa, . Komunikace se navrhuje v koridoru 10 m, která je kolmo napojena na ulici k Mistráku a na konci zakončena obratištěm. Komunikace je navržena ve funkční podskupině D1. Dále je předmětem závazného stanoviska kanalizační, elektrické a plynové vedení. Rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, , jak vyplývá z výroku rozhodnutí, ale i ze závazného stanoviska, se týkalo přezkumu podmínek k realizaci dopravní a technické infrastruktury stavebních parcel na pozemcích žalobce. Správní orgán zkoumal podmínky projektu , tituly před jménem, Suchého, který je součástí daného rozhodnutí, týkající se dopravní a technické infrastruktury. Nezkoumal rozdělení pozemků na pozemky stavební, nebyl zde vypracovaný geometrický plán ohledně těchto pozemků, z něhož by přesné konkrétní rozdělení vyplývalo. V rámci zkoumání podmínek pro vydání tohoto druhu rozhodnutí nebylo povinností správního orgánu zjišťovat soulad zamýšleného rozdělení zbytku pozemku par. č. 1171/3 na stavební pozemky pro výstavbu rodinných domů s územním plánem. Rozdělení nebylo učiněno, nebyl vyhotoven geometrický plán s konkrétními výměrami jednotlivých pozemků pro rodinné domy, nebyl podkladem připojeným k žádosti. Žalobcem tvrzený nesoulad nemohl být důvodem pro nezákonnost vydaného rozhodnutí, soud dospěl k závěru, že rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, nebylo nezákonným.

21. Následně soud posuzoval tvrzení žalobce o nezákonnosti rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, . V tomto rozhodnutí (sdělení) , právnická osoba, ve společném řízení schválil stavební záměr, protože podmínky pro dělení pozemků byly dány rozhodnutím , právnická osoba, , adresa, . Rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, se týkalo dle § 82 odst. 3 zákona č. 183/2006, zákon o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), dále jen „stavební zákon“, vydání souhlasu se záměrem rozdělit pozemky, lze ho zařadit k jednomu z druhů územního rozhodnutí podle § 77 stavebního zákona. Stavební úřad je povinen zkoumat, zda jsou splněny stanovené zákonné podmínky pro dělení pozemků. Jednou z podmínek je např. zajištění přístupu nově rozdělených pozemků na veřejně přístupovou komunikaci. Z § 20 odst. 2 vyhlášky 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, a contrario nepřímo plyne, že stavební úřad by měl zkoumat i soulad s územním rozhodnutím (pokud je pro dané období danou obcí, zde městem , adresa, , vydáno). (viz. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2018, č. j. , spisová značka, ) V daném správním řízení (společné řízení u , právnická osoba, , adresa, a , právnická osoba, , adresa, ) se posuzovalo dělení žalobcových pozemků v souvislosti se stavebním záměrem dopravní a technické infrastruktury, nikoliv se záměrem stavby rodinných domů na daných stavební parcelách. Je však nutné připustit, že žalobcem tvrzený nesoulad by mohl být důvodem pro nezákonnost rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, , neboť v přiloženém geometrickém plánu , tituly před jménem, Suchého bylo vyznačeno, že budoucí nově vzniklé pozemky mají výměru menší než 1 000 m2 a minimální velikost pozemků požadovaná podle územního plánu Kralovic pro stavební parcely v této oblasti je 1 200m2.

22. Avšak naplnění podmínek podle § 8 zákona o odpovědnosti státu předpokládá, že nezákonné pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno, nebo změněno příslušným orgánem (soud rozhodující o náhradě škody je tímto rozhodnutím následně vázán). V obou případech mohl žalobce využít, pokud tvrdí nezákonnost rozhodnutí, řádných opravných prostředků. Subjektivní legitimace je daná, i když bylo návrhu vyhověno, z důvodu tvrzeného zásahu do práv žalobce spočívajícím v rozporu vydaného rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, se zákonem/ územním plánem. Žalobce mohl dát podnět k přezkumnému řízení dle správního řádu, nebo v případě rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, mohl podat odvolání, na základě kterého by z úřední povinnosti zahájil správní řízení správní orgán z důvodu rozporu vydaného rozhodnutí s právními předpisy, nebo mohl žalobce brojit proti pravomocnému rozhodnutí správní žalobou dle soudního řádu správního. Mimo to, zde byla možnost požádat správní úřad o předběžnou otázku podle stavebního zákona, tzv. územně plánovací informaci, ze které bude zřejmé, za jakých podmínek lze stavební záměr realizovat. Podle § 21 odst. 2 stavebního zákona musí žadatel o územně plánovací informaci v žádosti uvést konkrétní požadavky na informaci v souvislosti se svým záměrem na změnu v území konkrétní údaje o svém záměru, zejména účel a technické provedení stavby nebo jiného opatření v území.

23. Ve smyslu zákona o odpovědnosti státu se otevírá prostor pro posouzení, zda nešlo o případ zvláštního zřetele hodný, kdy lze nárok na náhradu škody přiznat i přesto, že žalobce nevyužil opravné prostředky, které zákon dává. Tím jsou míněny případy, ve kterých dle úvahy soudu existují na straně účastníka okolnosti, pro které po něm nelze vyžadovat podání opravného prostředku, např. složité finanční poměry, špatný , podezřelý výraz, stav znemožňující podání opravných prostředků. Jedná se o případy, kdy by vyloučení možnosti uplatnit nárok na náhradu škody způsobenou pravomocným rozhodnutím představovalo přílišnou tvrdost, břemeno tvrzení a důkazní v tomto směru tíží žalobce. V posuzované věci však žádné takové okolnosti nebyly zjištěny. Pokud by se žalobce domáhal revize rozhodnutí, pak rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, by s ohledem na povahu věci nemohlo být z důvodů uvedených v odstavci 20. tohoto odůvodnění shledáno jako nezákonné. Pokud jde rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, pak, to by mohlo (ale nemuselo) být pro rozpor s územním plánem shledáno jako nezákonné, avšak s ohledem na časovou souslednost (odstup mezi vydáním rozhodnutí a uzavřením kupní smlouvy, bylo možno skrze opravné prostředky si zajistit souhlas s rozdělením pozemků v souladu se zákonem před uzavřením kupní smlouvy mezi žalobcem a zájemcem, čímž by opadl žalobcem tvrzený důvod pro poskytnutí slevy (vznik ušlého zisku žalobce). Žalobce však žádné z uvedených možností, jenž by mohly vést k odklizení tvrzeného nesouladu se zákonem, nevyužil.

24. Dále se soud zabýval druhou z podmínek pro přiznání náhrady škody, a to příčinnou souvislostí. Vznik tvrzené škody by musel být zapříčiněn nezákonným rozhodnutím (ohledně nezákonnosti sud učinili závěry uvedené v odstavci 20. a 21 tohoto odůvodnění), to znamená, že bez tohoto rozhodnutí by nebyl nucen žalobce poskytnout slevu a neušel by mu zisk. Rozhodnutí , právnická osoba, v Kralovicích nemá žádnou souvislost s možným poskytnu-tím slevy v důsledku žalobcem tvrzené právní vady. Rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, se souhlasem o rozdělení pozemků na menší pozemky než požadované územním plánem by mělo souvislost s uzavřenou kupní smlouvou za předpokladu, že by se objektivní omezení v rozdělení pozemků (dané minimální výměrou) mohlo nějak odrazit v obvyklé tržní ceně. Skutečnost, že byl dán souhlas s rozdělením na více pozemků (však sám o sobě) nemohl být příčinou snížení obvyklé hodnoty pozemků.

25. Žalobce by v této souvislosti musel prokázat, že nebýt vydání nezákonného rozhodnutí jím tvrzená újma by mu nevznikla a zároveň by muselo být prokázáno, že v případě vydání zákon-ného rozhodnutí (tj. v posuzované věci - neudělení souhlasu s odkazem na podlimitní výměru rozdělovaných pozemků v rozporu s územním plánem Kralovic, nebo podmínění souhlasu rozdělením na pozemky odpovídající výměrou územnímu plánu) by žalobce nemusel v rámci kupní smlouvy poskytovat slevu (a neušel by mu zisk). V daném případě by žalobce musel rozdělit pozemky v souladu s územním plánem na větší celky, za této situace by pravděpodobně nedosáhl ujednání o původní ceně, která je vázána na počet pozemků. Žalobce byl v tomto smyslu podle § 118a o.s.ř. poučen, aby tvrdil a prokázal, že by mu v případě vydání rozhodnutí v souladu se zákonem nevznikla škoda. Žalobce žádné tvrzení nedoplnil a navrhl toliko výslech jednatele společnosti , jméno FO, – , právnická osoba, ., , jméno FO, , který byl žalobcem pověřen k vyjednávání se zájemcem o koupi pozemků a vedl jednání o určení kupní smlouvy. Výslech tohoto svědka nemohl nahradit a prokázat absentující tvrzení týkající se konkrétních skutečností z nichž by bylo možno dovodit, že v případě vydání zákonného rozhodnutí by žalobci škoda nevznikla. Proto soud navržený výslech svědka pro nadbytečnost zamítl.

26. Třetí podmínkou (vznik škody vč. jejího rozsahu) pro vznik odpovědnosti státu za škodu se již soud nezabýval, neboť všechny tři podmínky musí být splněny současně. Na základě výše uve-deného soud neshledal splnění podmínky příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím (v tomto případě možným nezákonným rozhodnutím , právnická osoba, , adresa, ) a vznikem škody (v tomto případě slevy na kupní ceně pozemků), proto soud žalobu zamítl.

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšné žalované byla přiznána plná náhrada nákladů řízení představovaná náhradou hotových výdajů podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. § 2 odst. 3, 600 Kč (2 x 300 Kč, za vyjádření k žalobě ze dne 8. 6. 2024 a účast na jednání) a dále náhradu hotových výdajů v podobě cestovného z Prahy do Plzně a zpět, 192 km při průměrné spotřebě 11,1 litrů benzinu automobilového 95 oktanů na 100 km a vyhláškové ceně (vyhl. č. 398/2023 Sb.) 38,20 Kč za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů a amortizační náhrady 5,60 Kč za 1 km ujetý, celkem 1 889 Kč. Celkové přiznané náklady řízení činily 2 489 Kč. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.