4 C 10/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zuzany Sperkové a přísedících Ivany Altmanové a Jaroslavy Janouškovcové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 12 272 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 272 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 272 Kč od 23. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 12 272 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 272 Kč ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že žalovaný byl na základě pracovní smlouvy ze dne datum ve znění dohody o změně pracovní smlouvy ze dne datum zaměstnán u žalobkyně jako provozní zámečník, automechanik. Pracovní poměr žalovaného byl ukončen okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany žalobkyně ze dne datum z důvodu, že žalovaný bez jakékoliv omluvy přestal ode dne datum docházet do zaměstnání, čímž se dopustil série neomluvených absencí. Pracovní poměr žalovaného tak skončil okamžikem doručení okamžitého zrušení pracovního poměru žalovanému na jeho doručovací adresu, resp. dnem, který se za doručení považuje, tj. 15. dnem poté, kdy byl žalovaný provozovatelem poštovních služeb vyrozuměn o uložení zásilky a vyzván k jejímu vyzvednutí, k čemuž došlo dne datum. Za den doručení se tak považuje 15. den po dni datum, tj. den datum. Za celou dobu, kdy žalovaný nedocházel do zaměstnání, odvedla žalobkyně za žalovaného pojistné na veřejné zdravotní pojištění podle platných právních předpisů. Toto pojistné za měsíc srpen 2022 bylo sraženo ze mzdy žalovaného, avšak pojistné za měsíc září 2022 již nebylo možno srazit ze mzdy žalovaného, neboť žalovaný vzhledem k tomu, že do zaměstnání nedocházel, již žádnou mzdu nepobíral. Za měsíc září 2022, konkrétně za období od datum až do datum, kdy žalovaný žádnou práci nekonal, a proto nedosahoval minimálního vyměřovacího základu, odvedla žalobkyně, jakožto zaměstnavatel, za žalovaného pojistné na veřejné zdravotní pojištění v částce 1 677 Kč. Vzhledem k tomu, že nedosažení minimálního vyměřovacího základu nebylo způsobeno překážkami na straně žalobkyně, je povinen doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu uhradit žalovaný, a to prostřednictvím žalobkyně, jakožto zaměstnavatele, která jej za žalovaného odvedla. Jelikož tento doplatek pojistného ve výši 1 677 Kč již nebylo možno srazit ze mzdy žalovaného vzhledem k tomu, že žalovaný za měsíc září 2022 žádnou mzdu nepobíral, je žalovaný povinen tuto částku žalobkyni uhradit. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném uhradit vyplacenou náhradu mzdy za přečerpanou dovolenou v roce 2022. Žalovanému vzniklo za rok 2022 právo na poměrnou část dovolené za kalendářní rok v rozsahu 119 hodin, a to z důvodu, že žalovaný odpracoval v roce 2022 celkem 33x týdenní pracovní dobu, a proto mu za každou odpracovanou týdenní pracovní dobu vznikl nárok na poměrnou část dovolené v délce číslo stanovené týdenní pracovní doby vynásobenou výměrou dovolené, na kterou má zaměstnanec nárok v příslušném kalendářním roce. Žalobkyně v roce 2022 poskytovala svým zaměstnancům v souladu s ust. číslo kolektivní smlouvy na rok 2022 dovolenou v rozsahu 5 týdnů za kalendářní rok a stanovená týdenní pracovní doba činila u zaměstnavatele 37,5 hodiny. Nárok žalovaného na dovolenou byl proto vypočten takto: číslo ze 37,5 hod. x 5 = 119 hod. Ke dni skončení pracovního poměru však žalovaný vyčerpal celkem 181,5 hodin z dovolené na rok 2022. Žalovaný tak přečerpal 62,5 hodin dovolené, na které mu z důvodu skončení pracovního poměru nárok nevznikl. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobkyni vyplacenou náhradu mzdy za dovolenou, na kterou mu právo nevzniklo. Za období června 2022, ve kterém došlo k přečerpání dovolené, vyplatila žalobkyně žalovanému náhradu mzdy za dovolenou v částce 16 560 Kč hrubého za 86,25 hodin dovolené, přičemž průměr pro dovolenou činil 192,01 Kč za hodinu. Z vyplacené náhrady mzdy za měsíc březen 2022 je žalovaný povinen vrátit žalobkyni část připadající na 62 hodin přečerpané dovolené, tj. částku 11 905 Kč hrubého. Od částky 11 905 Kč bylo odečteno pojistné na zdravotní pojištění ve výši 536 Kč a pojistné na sociální zabezpečení ve výši 774 Kč, tj. 11 905 Kč - 536 Kč - 774 Kč = 10 595 Kč. Náhrada mzdy za přečerpanou dovolenou, na kterou žalovanému nevznikl nárok, v délce 62 hodin tak po odečtení odvodů na pojistné činí celkem částku 10 595 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne datum k úhradě shora uvedené částky do 15 dnů ode dne doručení této výzvy. Žalovaný však žalobkyni neuhradil ničeho.

2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.

3. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Z pracovní smlouvy ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně jakožto zaměstnavatel s žalovaným jakožto zaměstnancem uzavřeli tuto smlouvu, kdy žalovaný bude vykonávat pro žalobkyni práci na pozici provozní zámečník, automechanik. obec výkonu práce je určen obec, obec a obec, kraj příjmení, nástup do práce je v den datum a pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do datum. Dne datum uzavřeli žalobkyně s žalovaným dohodu o změně pracovní smlouvy, přičemž sjednaný obsah pracovní smlouvy ze dne datum se změnil tak, že pracovní poměr se sjednává na dobu určitou do datum.

5. Z kolektivní smlouvy na rok 2022 ze dne datum uzavřené mezi právnická osoba, s.r.o., právnická osoba s.r.o., anonymizována tři slova právnická osoba a anonymizována tři slova anonymizováno anonymizováno bylo zjištěno, že stanovená délka pracovní doby činí 37,5 hodin týdně a výměra dovolené činí pět týdnů v kalendářním roce.

6. Z docházky žalovaného za období od datum do datum a období od datum do datum bylo zjištěno, že žalovaný měl neomluvené absence v celkovém počtu 22 dní.

7. Z Okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému dle § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. Zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“) zrušila pracovní poměr sjednaný pracovní smlouvou ze dne datum z důvodu, že žalovaný porušil zvlášť hrubým způsobem povinnosti vyplývající z právního předpisu vztahující se k vykonávané práci. Zvlášť hrubé porušení povinnosti spatřuje žalobkyně ve skutečnosti, že od datum žalovaný bez jakékoliv omluvy nedochází do zaměstnání. Pracovní poměr končí dnem doručení tohoto oznámení. Okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ze dne datum bylo předáno k poštovní přepravě dne datum, jak plyne z doručenky.

8. Z výplatních pásek bylo zjištěno, že za měsíc leden 2022 byla hrubá mzda žalovaného 27 118 Kč, čistý příjem 22 624 Kč a srážka na ZP - 1 221 Kč, za měsíc únor 2022 byla hrubá mzda žalovaného 35 404 Kč, čistý příjem 28 753 Kč a srážka na ZP - 1 594 Kč, za měsíc březen 2022 byla hrubá mzda žalovaného 35 978 Kč, čistý příjem 29 189 Kč a srážka na ZP - 1 620 Kč, za měsíc duben 2022 byla hrubá mzda žalovaného 29 376 Kč, čistý příjem 24 304 Kč a srážka na ZP - 1 322 Kč, za měsíc květen 2022 byla hrubá mzda žalovaného 35 614 Kč, čistý příjem 28 911 Kč a srážka na ZP - 1 603 Kč, za měsíc červen 2022 byla hrubá mzda žalovaného 26 138 Kč, čistý příjem 21 902 Kč a srážka na ZP - 1 177 Kč, za měsíc červenec 2022 byla hrubá mzda žalovaného 30 435 Kč, čistý příjem 25 081 Kč a srážka na ZP - 1 370 Kč, za měsíc srpen 2022 byla hrubá mzda žalovaného 4 889 Kč, čistý příjem 11 993 Kč a srážka na ZP - 221 Kč a za měsíc září 2022 činí hrubá mzda žalovaného - 11 905 Kč čistý příjem - 12 272 Kč, srážka na ZP činí - 1 677 Kč.

9. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení částky 12 272 Kč nejpozději do 15 dnů od doručení této výzvy.

10. Soud k důkazu dále provedl Potvrzení o vyplacení mzdy na účet zaměstnance ze dne datum, e-mailovou komunikaci od jméno příjmení určené jméno příjmení ze dne datum, osobní dotazník ze dne datum, protokol o výpočtu průměru pro dovolenou ze dne datum.

11. Dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

12. Dle § 336 odst. 4 zákoníku práce, povinnost zaměstnavatele doručit písemnost je splněna, jakmile zaměstnanec písemnost převezme. Jestliže si zaměstnanec písemnost nevyzvedne do 15 dnů, považuje se za doručenou posledním dnem této lhůty.

13. Dle § 213 odst. 3 zákoníku práce, zaměstnanci, kterému nevzniklo právo na dovolenou za kalendářní rok podle odstavce 1 nebo 2, avšak za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho v příslušném kalendářním roce práci alespoň po dobu 4 týdnů v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby připadající na toto období, přísluší poměrná část dovolené.

14. Dle § 222 odst. 4 zákoníku práce, je zaměstnanec povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu právo nevzniklo.

15. Dle § 250 odst. 1 a odst. 2 zákoníku práce, zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255.

16. Dle § 257 odst. 2 zákoníku práce, výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu.

17. Dle § 213 odst. 3 zákoníku práce, zaměstnanci, kterému nevzniklo právo na dovolenou za kalendářní rok podle odstavce 1 nebo 2, avšak za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho v příslušném kalendářním roce práci alespoň po dobu 4 týdnů v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby připadající na toto období, přísluší poměrná část dovolené.

18. Dle § 3 odst. 10 zákona č. 595/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění (dále jen„ zákon o pojistném na VZP“), pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné ve výši 13,5% z rozdílu těchto základů. Má-li zaměstnanec více zaměstnavatelů, je povinen doplatit pojistné podle předchozí věty prostřednictvím toho zaměstnavatele, kterého si zvolí, a to vždy současně s odvodem pojistného v následujícím kalendářním měsíci. Pokud je vyměřovací základ nižší z důvodů překážek na straně organizace, je tento rozdíl povinen doplatit zaměstnavatel.

19. Dle § 5 odst. 1 zákona o pojistném na VZP, zaměstnavatel odvádí část pojistného, které je povinen hradit za své zaměstnance. Současně odvádí i část pojistného, které je povinen hradit zaměstnanec, srážkou z jeho mzdy nebo platu, a to i bez souhlasu zaměstnance.

20. Dle § 4 odst. 1 zákona o pojistném na VZP, o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, rozhodné období, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ, je kalendářní měsíc, za který se pojistné platí, pokud se dále nestanoví jinak.

21. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Pracovní smlouvou ze dne datum bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva podle ustanovení § 33 zákoníku práce, na základě které žalovaný vykonával pro žalobkyni práci na pozici provozní zámečník, automechanik. Žalovaný ode dne datum přestal docházet do zaměstnání a tím porušil povinnost vyplývající z právních předpisů zvlášť hrubým způsobem. Dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, žalobkyně okamžitě zrušila pracovní poměr dopisem žalovanému ze dne datum, přičemž v souladu s § 336 odst. 4 zákoníku práce, se za den doručení považuje 15. den poté, kdy byl žalovaný provozovatelem poštovních služeb vyrozuměn o uložení zásilky a vyzván k jejímu vyzvednutí, přičemž pracovní poměr byl tedy zrušen dne datum. Žalobkyni vznikl nárok na odvedené pojistné na veřejné zdravotní pojištění ve výši 1 677 Kč dle § 250 odst. 1 zákoníku práce a § 5 odst. 1 zákona o pojistném na VZP. Ohledně nároku žalovaného na dovolenou byl tento vypočten jako: číslo ze 37,5 hod. x 5 = 119 hod. Ke dni skončení pracovního poměru žalovaný vyčerpal celkem 181,5 hodin z dovolené na rok 2022. Žalovaný tak přečerpal 62,5 hodin dovolené, a v souladu s § 222 odst. 4 zákoníku práce je povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy. Vyplacená náhrada mzdy činí částku 11 905 Kč hrubé mzdy, přičemž od částky 11 905 Kč bylo odečteno pojistné na zdravotní pojištění ve výši 536 Kč (4,5 % z částky 11 905 Kč) a pojistné na sociální zabezpečení ve výši 774 Kč (6,5 % z částky 11 905 Kč), tj. 11 905 Kč - 536 Kč - 774 Kč = 10 595 Kč. Celková dlužná částka na veřejném zdravotním pojištění a náhradě na vyplacené mzdě činí 12 272 Kč Vedle úhrady částky 12 272 Kč vznikl žalobkyni rovněž nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení, podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1, 2 vl. nař. číslo Sb, a to od data datum v návaznosti na zaslanou předžalobní výzvu ze dne datum. Žaloba byla s ohledem na shora uvedená skutková zjištění a citovaná zákonná ustanovení shledána důvodnou, a proto jí soud vyhověl v plném rozsahu.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

23. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.