4 C 154/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Sperkovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobce c) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobce všichni zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa určení, že žalovaná není dědičkou zůstavitele ze závěti

I. Žaloba se v části, ve které se žalobci domáhali, aby bylo určeno, že žalovaná [celé jméno žalované], narozená dne [datum], bytem [adresa žalované], narozeného dne [datum], zemřelého dne [datum], ze závěti pořízené zůstavitelem dne [datum] formou notářského zápisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [rok], [spisová značka], zamítá.

II. Určuje se, že žalobce a) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum], eventuálně jeho potomci žalobce b) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] a žalobce c) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] jsou dědici ze zákona v rozsahu povinného dílu pozůstalosti po zůstaviteli [celé jméno žalobce], narozenému dne [datum], zemřelému dne [datum].

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce a) se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal rozhodnutí, kterým by bylo stanoveno, že žalovaná není dědičkou zůstavitele, jeho otce [celé jméno žalobce], zemřelého dne [datum] (dále jen zůstavitel), ze závěti. V případě, že by bylo prokázáno, že žalovaná dědičkou zůstavitele ze závěti je, domáhal se rozhodnutí, že on je dědicem ze zákona v rozsahu povinného dílu. Následně v průběhu řízení navrhl žalobce a), aby bylo rozhodnuto o přistoupení dalších účastníků na straně žalobce, a to jeho dětí [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce], jejichž práva byla listinou o vydědění, kterou zůstavitel pořídil, rovněž dotčena. Žalobní petit tak byl upraven tak, že se všichni tři žalobci domáhali určení toho, že pokud bude prokázáno, že žalovaná je dědičkou zůstavitele ze závěti, jsou žalobce a) a jeho synové [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce] dědici ze zákona v rozsahu povinného dílu. Podat žalobu proti žalované bylo žalobci a) uloženo [anonymizováno] [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], a to poté, co se v pozůstalostním řízení po jeho otci vyjádřil tak, že zůstavitel nebyl způsobilý k pořízení závěti, a to vzhledem ke svému psychickému stavu v době jejího pořízení, a napadl proto její platnost. Nezpůsobilost zůstavitele k pořízení závěti shledal žalobce a) v dlouhodobém a nezřízeném užívání alkoholických nápojů, pro nějž nebyla závět zůstavitelem pořízena vážně a ze svobodné vůle. Rovněž uvedl, že zůstavitel byl opakovaně hospitalizován na psychiatrické klinice a jeho duševní zdraví dlouhodobým užíváním alkoholických nápojů značně utrpělo. Závěť tedy označil jakožto neplatný právní úkon a tedy žalovaná nemůže být na jejím základě dědičkou zůstavitele ze závěti. Zůstavitel žil ve společné domácnosti se žalobcem a) a jeho matkou [jméno] [celé jméno žalované] jen velmi krátce. Přibližně ve věku dvou let žalobce a) se zůstavitel od rodiny odstěhoval, s [jméno] [celé jméno žalované] se rozvedl a o žalobce a) přestal jevit jakýkoli zájem. Rozvodu předcházelo časté fyzické napadání matky žalobce a) zůstavitelem. Po rozvodu zůstavitel o žalobce a) neprojevoval žádný zájem, výživné platil nepravidelně, v některých obdobích vůbec. Žalobce a) se později, zejména po nabytí zletilosti pokoušel s otcem navazovat kontakt. Otce navštěvoval nepravidelně, asi 10 – 20 x ročně. Zůstavitel mu návštěvy neopětoval, iniciativa vždy vycházela ze strany žalobce. Poté, co se žalobce a) oženil, navštěvoval zůstavitele s jeho manželkou [jméno] [celé jméno žalované] a následně i s jejich syny. Pokud je zůstavitel požádal o jakoukoli pomoc, nikdy jej neodmítli. Tvrzení zůstavitele v listině o vydědění o tom, že mu nejstarší vnuk odmítl pomoci při opravě oken, se nezakládá na pravdě. Návštěvy u zůstavitele nebyly vždy jednoduché, neboť zůstavitel byl často opilý. Zůstavitel po rozvodu s matkou žalobce a) pojal za svou druhou manželku žalovanou. Ta situaci související s pitím alkoholických nápojů zůstavitele vnímala a sama žalobce a) několikrát vyzvala, aby si návštěvu v doprovodu svých synů rozmyslel, aby vnoučata neviděla dědečka opilého.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že navrhla žalobu zamítnout. Uvedené odůvodnila tím, že nárok uplatněný v žalobě neuznává, když se cítí být po právu jedinou dědičkou zůstavitele a jednání žalobce hodnotí jako účelové s úmyslem ji poškodit či očernit. Žalobce a) v žalobě nijak neohraničil časové období, ve kterém mělo docházet k excesům zůstavitele. Zcela obecně žalobce a) uvedl, že zůstavitel požíval alkohol a léčil se na [anonymizována dvě slova] v [obec] a k závěti mohl být donucen. Žalovaná označila tvrzení žalobce a) za spekulaci nezakládající se na pravdě. Žalovaná uvedla, že není důvod pochybovat o platnosti závěti, když tato byla sepsána notářským zápisem a nemá žádné nedostatky, je tedy platná a pravá. Zůstavitel byl v době pořízení závěti svéprávný a způsobilý k jejímu pořízení a tato obsahuje jeho pravou vůli. 3. [anonymizováno] zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve znění opravného usnesení č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo připuštěno, aby do řízení na straně žalobce přistoupili žalobce b) [celé jméno žalobce] a žalobce c) [celé jméno žalobce].

4. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce a) je jediným potomkem zůstavitele, dále o tom, že žalobce a) a žalovaná nejsou v příbuzenském poměru, ani tom, že zůstavitel žil sám v rodinném domě v jeho vlastnictví, přičemž zde dne [datum] a zemřel a nalezla jej [jméno] [příjmení], sousedka, se kterou měl zůstavitel přátelský vztah. Nebylo sporu ani o tom, že žalobce a) a žalovaná byli v telefonickém kontaktu, naproti tomu žalobce a) a zůstavitel v telefonickém kontaktu nebyli, v osobním minimálně. [příjmení] nebylo ani o tom, že zůstavitel jezdil vozidly [anonymizována dvě slova] černé a stříbrné barvy, platby spojené s bydlením si zajišťoval zůstavitel sám. Dále nebylo sporu o tom, že v roce 2018 dostal žalobce a) od zůstavitele klíče od jeho nemovitosti v [obec], kde byly následně vyměněny zámky a tyto klíče tam již nepasují.

5. Sporným mezi účastníky bylo, zda byl zůstavitel ještě živ v době, kdy jeho tělo nalezla [jméno] [příjmení]. [příjmení] bylo o tom, jak často se zůstavitel a žalovaná vídali a dále o tom, kdy žalobce a) zůstavitele viděl naposledy a jak často se s ním vídal. Sporu bylo mezi účastníky také o tom, v jak častém telefonickém kontaktu byli a dále o tom, kdo byl ošetřujícím lékařem zůstavitele a dále to, zda byl zůstavitel v péči psychiatra.

6. Žalobce a) ve své účastnické výpovědi dne [datum] uvedl, že jeho první vzpomínka na otce je z doby, kdy mu byly asi dva roky, kdy zůstavitel matce rozbil obličej, tekla jí krev a zůstavitel na ni křičel. Potom na něj čekal několik dní za oknem, ale zůstavitel nepřijel. Z období své školní docházky na základní škole si jej nepamatoval. Když chodil na střední školu, odvezl ho zůstavitel do [obec], tam to měl rád, byla tam i širší rodina. Zůstavitel měl v té době vícero partnerek, ale k sobě si pustil žalovanou, žili spolu krátkou dobu asi i v [obec] ještě s dcerou žalované. V té době za zůstavitelem jezdil vlakem, ale zůstavitel o něj příliš zájem neměl, většinou přijel a dostal najíst a poté mu zůstavitel řekl, aby už jel. Když žalobce a) plánoval svatbu, zůstavitel odmítl na ni přispět. S jeho bývalou manželkou zůstavitele navštěvovali jak v [obec], tak v [obec]. Ze strany zůstavitele nebyla v době trvání manželství žalobce a) ([číslo]) žádná snaha je kontaktovat, navštívil je jednou za celou dobu. Po konci jeho manželství byl za zůstavitelem i s jeho syny v [obec], aby synové měli o dědečkovi povědomí, pomáhali mu sázet v lese stromky. Jednou u zůstavitele byli jeho synové i sami na víkend, jeli za ním vlakem. Když pro ně v neděli přijel, viděl, že spolu stříleli, ale vzhledem k tomu, že zůstavitel často konzumoval alkohol, bylo to nebezpečné. Následně jej navštěvovali, ale zůstavitel neměl zájem. Byl za ním i s jeho nejmladším synem, ale ten viděl, že dědeček je ve stavu, kdy si nemohl dvacetkrát zapálit cigaretu. Byli tam přes noc, ale zůstavitel se na ně pod vlivem alkoholu v noci dobýval. Následně ráno je posadil do auta a řekl, že jim jede ukázat les. Dal žalobci a) klíče a řekl, že nemovitost je jeho s tím, že má jedinou podmínku, aby tam nechali vstupní portál. Bylo to v roce [rok]. Další rok mu v létě přivezl staré televize a gramofon do [obec], protože tyhle věci se zůstaviteli líbily. Následně se dozvěděl od policie, že zůstavitel zemřel. Intenzita styku byla v posledních letech minimální. Žalobce a) se celý život snažil zůstavitele kontaktovat, ale ten o něj neměl zájem. Neměl o něj zájem v průběhu celého jeho života, proto ani žalobce a) neprojevoval přílišnou snahu. O výměně oken věděl, že je zůstavitel chtěl měnit se sousedem, který mu okna měl dát. Žalobce a) o pomoc nežádal, možná se o tom bavil se žalobcem b), ale jaká byla domluva, to nevěděl. Zůstavitel jej nikdy nežádal o doprovod k lékaři. O tom, že po narození jeho třetího syna přijela žalovaná a říkala, že přivezené dary jsou od otce, nevěděl, vnímal to jako zájem žalované, se kterou byl v kontaktu. Žalovaná se se zůstavitelem rozvedla asi v době, kdy byl žalobce a) na vojně. Po rozvodu měli takový vztah, že otec za ní jezdil na jídlo, sám si nevařil. Nebo mu ona vozila jídlo a tolerovala všechny jeho partnerky, věděla o tom, že pije. Žalovaná mu říkala, že by chtěla, aby měl s otcem dobrý vztah. Žalobce mu v roce [rok] přispěl na jeho expedici do Ruska částkou 18 000 Kč, žalobce jej o to požádal a zůstavitel mu peníze dal. Jinak od něj občas dostali 500 Kč nebo 1 000 Kč, ale nijak to nevyžadovali. O tom, že otec pořizuje závěť, nevěděl.

7. Žalobce b) ve své účastnické výpovědi dne [datum] uvedl, že za zůstavitelem dojížděli do [obec] a do [obec]. Jednou na Vánoce se zůstavitel ukázal i u nich doma. Když za ním přijeli, byla komunikace jednostranná, vždy stejná. Pobavili se vždy o tom, jak se mají, co dělají, co práce a to bylo vše. Zůstavitel si vždy dal dva, tři panáky, snažil se nabídnout i někomu dalšímu. Byl za ním i se svou partnerkou, která tam však již po jedné návštěvě nechtěla více jet. Zůstavitel jí ukazoval výpisy z účtu a nabízel jí, že jí zahrne do dědického řízení. Byl tam potom už pouze sám, asi dvakrát. Pro peníze si za zůstavitelem nejezdili, naopak když přijeli, tak jim peníze nabídl vždy zůstavitel ze své iniciativy, to byla jediná možnost, jak z jeho strany navázat kontakt. Ani oni s ním neuměli mluvit, nešlo to, situace byla velice obtížná pro obě strany. Když za ním přijeli na Vánoce, tak protože zůstavitel neměl připravený dárek, dostali peníze, někdy 500 Kč, někdy 1 000 Kč. Od zůstavitele slyšeli několik variant, kdo měl co zdědit, padla i varianta, že něco odkáže jejich matce. Neměli si spolu co říct. Zůstavitel byl zručný člověk, jednou jim zařídil brigádu na sázení stromků. Vztah si mezi sebou ale nevybudovali. Když měl zůstavitel infarkt, byl za ním v nemocnici na [obec], věděl to asi od otce, že je zůstavitel v nemocnici. Na pohřbu žalobce b) nebyl, domluvili se, že půjde pouze žalobce a). O tom, že zůstavitel pořizoval závěť, nevěděl. Když zůstavitele navštívil, bylo to v [obec], nebo v [obec], častěji v [obec]. Jednou byla návštěvě přítomna žalovaná. Zůstavitel žalobce b) požádal, aby mu pomohl s okny. Domluvili se, že si dají vědět, kdy se to zrealizuje. Žalobce b) se mu následně snažil bezúspěšně dovolat, zůstavitel nereagoval ani na sms zprávu. Proto tam žalobce b) nepřijel. Kdy to bylo, již nevěděl. Naposledy, když u zůstavitele byl, otevřel mu dveře se zbraní v ruce, potom za ním již nejel, bylo to asi v roce [rok].

8. Žalobce c) během své účastnické výpovědi dne [datum] uvedl, že mezi ním a zůstavitelem nikdy nedošlo k opravdovému vybudování vztahu vnuk – děda. Zůstavitele navštěvovali v [obec] nebo v [obec]. Jezdili za ním jako rodina, ale bližší vztah k zůstaviteli neměl. Někdy mu možná vezli dárek v podobě lahve vína. Na to byla ze strany zůstavitele reakce, že jim dal peníze. Po rozvodu rodičů za zůstavitelem jezdili sami s otcem nebo i pouze s bratrem, bylo to dvakrát až třikrát do roka. Byly to jednostranné návštěvy. Přijeli, řekli si jak se kdo má a následně zůstavitel odešel do kuchyně. Opakovaně jim ukazoval brožurku, podle které měli předka v letectvu během 1. světové války. Skutečný vztah mezi nimi nikdy nevznikl. Byli u něj na brigádě sázet stromy. Naposledy se viděli asi v letech [rok] – [rok]. Žalobce c) neměl pocit, že by o něj zůstavitel stál, a proto ani neměl důvod vyhledávat jeho společnost. O pomoc jej zůstavitel nikdy nežádal. Zůstavitel v průběhu některé z návštěv uvedl, že by rád viděl i jejich matku.

9. Svědkyně [jméno] [příjmení], sousedka zůstavitele během svého výslechu dne [datum] uvedla, že zůstavitele, když byl v [obec], vídala každý den, a to až do jeho smrti. Byla tou, kdo našel tělo zemřelého zůstavitele, mluvila s ním ten den ještě ráno, kdy ji požádal o nákup. Syn za ním jezdil tak jednou za dva roky. Když u něj byl na návštěvě, věděla to od zůstavitele vždy. Stran psychického stavu zůstavitele uvedla, že do poslední chvíle to zůstaviteli myslelo. Uvedla, že věděla o tom, že se žalovaná o zůstavitele starala, měli spolu hezký vztah, vozila ho po lékařích, několikrát denně si volali, častokrát mu přivezla navařené jídlo. Dále uvedla, že zůstavitel se synem (žalobcem a)) neměl dobrý vztah, každý byl jiný. Rodinu se snažila dát dohromady žalovaná. Zůstavitel dal v jednom případě žalobci a) částku 18 000 Kč, s tím, že se měl žalobce a) rozdělit s dětmi, ale to neudělal a vše utratil za hory. Uvedla, že si myslí, že pokud žalobce a) za zůstavitelem přijel, chtěl po něm hlavně peníze, pořád si stěžoval, že něco nemá, jak věděla z vyprávění zůstavitele. Ani vnuci neměli o zůstavitele zájem, věděla, že jeden přijel jednou, jeden dvakrát. Zůstavitel měl o rodinu, dle svědkyně, zájem. Na Vánoce nebo narozeniny si stěžoval, že mu nezavolali, že si na něj nevzpomenou, že jej nepozvali na maturitní ples. Nevěděla o tom, že by se je pokoušel kontaktovat zůstavitel, věděla, že čekal, kdy se ozvou oni. O tom, že by odmítli žalobci zůstaviteli pomoct, konkrétně s výměnou oken, nevěděla, jen uvedla, že zůstavitele mrzelo, že mu žalobce a) nenabídl pomoc s výměnou oken, když pracuje pro společnost se tímto zabývající. Zůstavitel se upnul na vnučku žalované, o té říkal, že je jeho rodina. [příjmení] tom, že zůstavitel sepisoval závěť, věděla, věděla také, že dědit měla žalovaná, která mu pomáhala do poslední chvíle, dle svědkyně si to zaslouží za svou péči.

10. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], upozornila na počátku svého výslechu dne [datum] na svou povinnost mlčenlivosti, kterou jí ukládá notářský řád. Sama si ani nepamatovala na to, že by pro žalovanou či pro zůstavitele dělala nějaký notářský úkon, neboť ročně dělá desítky závětí. Popsala běžnou praxi, s jakou notářské úkony činí. Při sepisu závěti činí zůstavitel svobodný projev vůle, myšlený vážně, bez nátlaku a první, o čem je poučen, že je plně způsobilý činit právní jednání v rozsahu, jak je sepisován notářský zápis. Pokud by měla svědkyně jakékoliv pochybnosti o způsobilosti zůstavitele závět pořídit, vyžadovala by předložení lékařského osvědčení, nicméně za její praxi se jí to ještě nikdy nestalo. Pokud jsou ti, pro něž notářský úkon činí, nemocní, nebo jim něco brání v projevu vůle, je to v notářském zápisu v záhlaví. Je to jedna z nutných náležitostí, aby to byla veřejná listina, že prohlašují, že jsou plně způsobilí samostatně právě jednat v rozsahu právního jednání, o kterém je daný notářský zápis. Projev vůle je svobodný, myšlený vážně. Nikdy se nesetkala se situací, kdy by za ní někdo přišel, že chce sepsat závět a byl s ním přítomen někdo, z koho by měla pocit, že danou osobu do sepisu tlačí, pokud by měla nějakou pochybnost, žádala by lékařské osvědčení.

11. Svědkyně [jméno] [celé jméno žalované], bývalá manželka zůstavitele, matka žalobce a), babička žalobců b) a c) během svého výslechu dne [datum] uvedla, že se se zůstavitelem před koncem jeho života nestýkala. Stýkala se s ním v době, kdy byl žalobce a) dítě, dál jej viděla na jeho maturitním plese a na jednání o svatbě žalobce a), když zůstavitel odmítl na tuto přispět. Poté jej jednou potkala v [obec], ale zůstavitel ji ani nepozdravil. Zůstavitel se žalobci a) nevěnoval. Zůstavitel se o syna nezajímal ani v době, kdy byl dítě. Jejich manželství skončilo v roce [rok], poté co jí zůstavitel uhodil. O syna se nestaral, svědkyni na něj nedával peníze. Zůstavitel nevycházel ani se svou, již zesnulou, sestrou, kterou měl připravit o nějaký majetek, na konci života spolu nekomunikovali. Zůstavitel nevycházel ani se svou matkou, které nebyl na pohřbu. Poté co se narodil žalobce a) zůstavitel nebyl doma 3 měsíce. Poté co svědkyně nastoupila do práce, přestal jí zůstavitel dávat peníze. Když byly žalobci a) dva roky, dostal astmatický záchvat, nemohl dýchat, plakal, zvracel a svědkyně musela jít volat do hospody pohotovost, ačkoli zůstavitel ležel vedle v pokoji, a auto měl před domem. Nepodíval se ani, jak syn vypadá. Na pohotovosti jí řekli, že by mohli přijet tak za dvě hodiny, proto zůstavitele požádala, zda by je do nemocnice neodvezl, a na to jí zůstavitel odvětil:„ zvykej si, že budeš rozvedená“. Syna tedy odvezla do nemocnice tramvají. Následně byl žalobci a) ze zdravotních důvodů doporučen pobyt na horách, a když svědkyně požádala zůstavitele, zda by je na hory neodvezl, neodpověděl, jeli tedy vlakem. Následně když se rozvedli, odvezl zůstavitel z bytu všechno, včetně televize, o kterou jej žádala, aby jim přes Vánoce nechal. O syna se zůstavitel od malička nestaral, vůbec o něj neměl zájem, nekoupil mu ani hračku. Když měl určený styk, velmi často ho nedodržel, řekl synovi, že přijede a syn čekal marně u okna. Než se syn oženil, dostal za celou dobu od zůstavitele jednou dort a jednou džíny, jejichž nákup obstarala svědkyně. Když si zůstavitel vzal syna k sobě, odvezl ho ke svým rodičům, nestaral se o něj ani jeden den, za celý život s ním nestrávil ani jeden víkend. O jeho studium se nezajímal, školu odsuzoval, sport byl podle něj rovněž špatný. Žalobci a) otec v životě chyběl, ale svědkyně jej před ním nikdy nepošpinila, bylo by to pro žalobce a) kruté. V době, kdy bylo žalobci a) [číslo] let, začal zůstavitele navštěvovat pravidelně, určitě častěji, než jednou za rok, a jednou přišel s tím, že má zůstavitel na nástěnce napsáno„ Jak vydědit vlastního syna“. Zůstavitel byl na maturitním večírku žalobce a), poté byl pozvaný na svatbu, na kterou odmítl přispět, a sdělil, že na ní nepůjde. Žalobce a) zůstavitele i následně občas navštívil, ale nevěděl od něj ani, že byl těžce nemocný O tom, že by byl zůstavitel odmítnut, pokud žádal o pomoc, nevěděla. Pokud zůstavitele navštívil žalobce a), jezdili s ním asi i žalobci b) a c) a byl za ním i nejmladší syn žalobce a).

12. Svědkyně [jméno] [celé jméno žalované], bývalá manželka žalobce a), matka žalobců b) a c) při svém výslechu dne [datum] uvedla, že žalobce a) se se zůstavitelem stýkal občas, obdobně jako se stýkají jiní, když mají rozvedené rodiče. Zůstavitele zahlédla na své svatbě se žalobcem a). Jindy k němu jezdili, on k nim spíše nejezdil. Žalobce a) s ním chtěl, udržoval nějaký vztah. Zůstavitel nebyl dobrým otcem ani dědečkem. Snažili se s ním vídat často, jezdili za ním do [obec], do [obec] na chalupu, ale zůstavitel o ně neměl příliš zájem. U svědkyně a žalobce a) doma byl asi jednou. Když za zůstavitelem přijeli, povídali si, dali si kávu, někdy oběd a jeli domů. Zůstavitel neprojevoval radost z toho, že přijely děti, kterým by se mohl věnovat, vzít je na procházku. Jezdili za ním, když bylo nějaké výročí, když jeli na výlet, zastavili se na chalupě, jestli tam děda není, do [obec] jeli i na Vánoce. Svědkyně měla se zůstavitelem dobrý vztah. Byl to zvláštní člověk, ale jezdili za ním rádi. I po rozvodu se žalobcem a) tento děti k zůstaviteli bral na chalupu i do [obec]. I žalobce b) a c) za zůstavitelem jezdili v době jejich dospělosti, byla tam dvakrát nebo třikrát i s nimi, protože zůstavitel měl říct, že by ji rád viděl, bylo to asi před pěti lety. O tom, že by chtěl zůstavitel od žalobců s něčím pomoci a byl odmítnut, nevěděla. Jednou chtěl zůstavitel po žalobci b) telefonní číslo na ní, že jí bude volat, to se nestalo. Když s ním naposledy mluvila, byl orientovaný, ale zdálo se jí, že byl opilý, sám jí vyprávěl o tom, že má zkušenosti s alkoholem.

13. Svědkyně [jméno] [příjmení], vnučka žalované, během svého výslechu dne [datum] uvedla, že její babička zůstaviteli za jeho života pomáhala, jezdila za ním, když byl v nemocnici, nebo mu bylo špatně, vařila mu, trávila s ním čas. Uvedla, že ví, že zůstavitel příliš nevěděl o svých vnucích, když ani nevěděl, že jeden z nich studoval stejné sportovní gymnázium jako svědkyně, zjistil to z výroční zprávy školy, kterou žalovaná koupila. Zůstavitel o svědkyni projevoval zájem, nabízel jí pomoc, když se ocitla v těžké životní situaci. Byli spolu často v kontaktu, chodili spolu na obědy a na večeře do restaurace v [obec]. Svědkyně se zůstavitelem trávila čas. Zůstavitel ji vnímal jako svoji vnučku, měl ji rád, projevoval o ni zájem. Měli oba zálibu ve zbraních, vzájemně si kupovali dárky k Vánocům. Zůstavitel jí nabídl, že by jí nemovitost v [obec] daroval, ale svědkyni to přišlo neetické, ale teď toho lituje, když vidí, jakou energii projednávaný spor stojí žalovanou. Vše ostatní chtěl zůstavitel přepsat na žalovanou. Hodně času se zůstavitelem trávila i [jméno] [příjmení], která se o něj starala, když žalovaná nemohla. Ta následně žalovanou informovala telefonicky o tom, jak zůstaviteli je, a jestli je vše v pořádku. O obnovení vztahů mezi žalobci a zůstavitelem usilovala žalovaná, která zorganizovala setkání u ní doma, svědkyně věděla o tom, že se takto setkali jednou. Zůstavitel svědkyni opakovaně sdělil, že ona je jeho jediná vnučka, že jeho syn a jeho vnuci za ním jdou jen, když potřebují peníze, ale že mu nikdy nepomohli, nikdy ho neodvezli k lékaři. Věděla, že mu nepomohli s výměnou oken. Ví, že je zůstavitel požádal o pomoc a že následně nepřijeli, kdy to bylo, nevěděla. Chtěl pomoci i na zahradě, protože už nemohl. Když se žalobci a) narodil třetí syn, žalovaná nechala udělat koláč a darovala žalobci a) 5 000 Kč s tím, že žalobci a) sdělila, že jsou od zůstavitele, ale žalobce a) navzdory žádosti žalované zůstaviteli nepoděkoval. Pokud proběhl nějaký kontakt mezi žalobci a zůstavitelem, bylo to prostřednictvím žalované. Zůstavitel z toho byl smutný, že o něj žalobci nejeví zájem a nechtějí se s ním stýkat, následně vzdal pokusy o kontakt, protože za ním nejezdili, a když přijeli, tak potřebovali peníze. U toho, že by pro peníze přijeli, však nikdy nebyla, věděla to od zůstavitele. Za vnoučata zůstavitel považoval svědkyni a jejího bratrance. Před smrtí byl zůstavitel orientovaný. O tom, že pořizoval závěť, svědkyně nevěděla.

14. Svědek [jméno] [příjmení], synovec zůstavitele, během své svědecké výpovědi dne [datum] uvedl, že potomka zůstavitele nikdy v životě neviděl. Se žalovanou je svědek v kontaktu, většinou telefonickém. O svém synovi zůstavitel moc nemluvil, několikrát ale zmínil, že ho chce vydědit kvůli jeho chování a svědka se ptal na jeho názor. Následně mu i sdělil, že syna vydědil a nechal to notářsky potvrdit. Pokud zůstavitel o synovi mluvil, nebylo to pozitivně. Říkal, že to není dobrý člověk, že po něm chce jenom peníze, že se k němu nechová tak, jak by se měl syn chovat podle jeho představ. O tom, jak se choval zůstavitel k žalobci a), zda se s ním snažil navazovat kontakt, nevěděl. Měl zájem spíše o vnuky, na těch lpěl, ale ti ho nenavštěvovali. Věděl to od zůstavitele. Vnuky rovněž nikdy neviděl. Když byl zůstavitel v [obec], zavolal svědkovi a ten ho i s manželkou navštěvoval, zůstavitel k nim byl vstřícný. Do [obec] jezdil často, v zimě méně. O tom, že zůstavitel požadoval od žalobců pomoc a ti ho odmítli, nic nevěděl. Před smrtí byl orientovaný, bystrý, působil tak jako dlouhá léta před tím. Zůstavitel pomoc nepotřeboval, když byl v [obec], chodil na obědy k žalované, ta se o něj starala nejvíce. Od svědka nikdy pomoc nežádal, naopak zůstavitel častokrát pomohl svědkovi. O užívání alkoholu zůstavitelem uvedl, že jej nadměrně neužíval.

15. Svědek [jméno] [příjmení], synovec zůstavitele, během své svědecké výpovědi dne [datum] uvedl, že zná žalobce a), ostatní žalobce ne. Svědek se se žalobcem a) intenzivně stýkal do roku 2015, od té doby se neviděli. Zůstavitele vídal na chalupě v [obec]. Zůstavitel se tam staral o les. Od zůstavitele věděl, že tam jednou byl žalobce a) se syny, časově to nebyl schopen zařadit. O tom, že zůstavitel pořizoval závěť, svědek věděl, věděl také, že závěť chce pořídit ve prospěch žalované, se kterou měl nadstandartní vztah. Zůstavitel svědkovi nabízel, že by na něj přepsal chalupu a pole, ale svědek o to neměl zájem. Zůstavitel péči o žalobce a) v dětství zanedbal, platil výživné, ale o syna se nezajímal. Ze strany rodiny zůstavitele jezdila za žalobcem a) a jeho matkou rodina svědka a dědeček. Svědek situaci vnímal jako dítě, přičemž uvedl, že i rozvedení rodiče se o své děti starají jinak. V době pořízení závěti byl zůstavitel orientovaný se všeobecným přehledem. O tom, že by zůstavitel požadoval od žalobců pomoc a tito ho odmítli, nevěděl. Zůstavitel ani pomoc nepotřeboval, když ještě ve věku 75 let dělal se svědkem krov na jeho chalupu. O žalobcích se zůstavitel občas zmínil, ale o tom, zda udělal nějaké kroky proto, aby se sblížili, nevěděl. Ví, že vnuci za zůstavitelem jednou byli a následně byl zůstavitel smutný, že se již neobjevili znovu.

16. Z provedených listinných důkazů má soud za zjištěný následující skutkový stav:

17. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno následující:

18. Podle [anonymizována dvě slova] zemřel [celé jméno žalobce], [datum narození], dne [datum]. Vypravitelkou pohřbu byla žalovaná. Ve výpisu Řízení o dědictví je jako syn zůstavitele uveden žalobce a). Dále bylo zjištěno, že zůstavitel byl vlastníkem a spoluvlastníkem řady nemovitostí.

19. Z [anonymizována dvě slova] notářky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sp. zn. [anonymizována dvě slova] [rok] ze dne [datum] bylo zjištěno, že zůstavitel uvedenou listinou pořídil závěť a listinu o vydědění. Závětní dědičkou celé pozůstalosti určit zůstavitel žalovanou. Zároveň vydědil svého syna – žalobce a) a jeho potomky, kdy jako důvod vydědění uvedl:„ Se synem jsem od jeho narození nežil, viděl jsem ho jednou za pět let, možná jednou za deset let. Po nabytí jeho zletilosti za mnou přišel, jen když potřeboval půjčit peníze. Vždy mě kontaktoval přes paní [celé jméno žalované]. Naposledy mě přes ni zkontaktoval asi před osmi lety a chtěl půjčit částku 18.000 Kč, kterou jsem mu dne 25. 12. v hotovosti osobně předal. Od mého syna mám tři vnuky, nejstaršímu je 29 let, prostřednímu 27 let a nejmladšímu 6 let, se kterými se také vůbec nestýkám. Před čtyřmi roky mi nejstarší vnuk slíbil pomoc s opravou oken. Všeho jsem nechal, navařil jsem, ale můj vnuk nepřišel, nezavolal, neomluvil se. <i>Z mé strany byla snaha se s nimi kontaktovat, mít se synem dobrý vztah, ale syn nikdy neměl zájem o vytvoření jakéhokoli vztahu mezi námi. Vždy pouze zavolal, ale nakonec nikdy nepřijel. Odmítl mi doprovod k lékaři, o který jsem ho prosil. V současné době je to nejméně osm až deset let, co jsme se viděli naposledy.</i> <i>Toto mé vydědění syna [jméno] se vztahuje i na jeho potomky.“</i> 20. Z Protokolu o předběžném šetření ze dne [datum] bylo zjištěno, že tohoto šetření se zúčastnila žalovaná, která uznala závět zůstavitele za pravou a platnou. Součástí je soupis movitého i nemovitého majetku zůstavitele, kdy vlastnictví vozidel osvědčují i Osvědčení o registraci vozidel. Zůstavitel rovněž vlastnil zbraně, a to brokovnici, pušku a samonabíjecí pistoli.

21. Jako vypravitelce pohřbu byla žalované fakturou [číslo] ze dne [datum] fakturována společností [právnická osoba], částka 15 320 Kč za pohřeb zůstavitele.

22. Zpochybnění platnosti závěti žalobcem a) vyplývá z Protokolu sepsaného v rámci dědického řízení dne [datum] notářkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalobce a) uvedl, že zůstavitel nebyl schopen závěť pořídit, když lze pochybovat o jeho psychickém stavu v době jejího pořízení, kdy mohl být pod vlivem alkoholu. Dále uvedl, že závěť mohl učinit pod vlivem blízkých osob, které jej mohly k pořízení závěti navést, a při sepisu závěti nebylo dostatečně ověřeno, zda projevuje zůstavitel svou vůli s rozvahou, vážně a bez donucení. Dále poukázal na skutečnost, že zůstavitel vydědil i svého šestiletého vnuka. Své postavení jakožto zákonného dědice označil jako nezpochybnitelné, naopak zpochybnil postavení žalované jako dědičky. Vztahy mezi ním a zůstavitel označil jako neideální, ale nikoli nepřátelské, nezájem otce o syna existoval od samého počátku, když po letech se přirozeně měnil v zájem syna o otce, což však nikdy nebylo opětováno. Tento vztah se přenesl i na vnuky zůstavitele. Vztahy však byly svým způsobem stabilní. 23. [anonymizováno] [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo žalobci a) uloženo podat u zdejšího soudu do dvou měsíců od právní moci uvedeného usnesení žalobu proti závětní dědičce – žalované, když v řízení o pozůstalosti vyvstal mezi dědici spor o platnost závěti pořízené zůstavitelem [celé jméno žalobce], narozeným dne [datum], zemřelým dne [datum].

24. Z výpisu z Evidenční karty řidiče bylo zjištěno, že zůstavitel byl držitelem řidičského oprávnění pro skupiny vozidel [anonymizováno 8 slov], [příjmení], [anonymizována tři slova]. Byl držitelem řidičského průkazu ev. č. [anonymizováno] [číslo], který vydal dne [datum] [stát. instituce] s platností do [datum]. Dne [datum] se zůstavitel dopustil přestupku – překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci.

25. Správkyní pozůstalosti zůstavitele byla usnesením zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] jmenována žalovaná.

26. K návrhu žalobce a) soud vyžádal zdravotní dokumentaci k osobě zůstavitele od jeho praktického lékaře. K výzvě soudu žalobce a) neoznačil žádné konkrétní listiny, které z této dokumentace požaduje provést k důkazu, přičemž soudem bylo zjištěno, že tato dokumentace neobsahuje žádný záznam o tom, že by byl zůstavitel v péči psychiatra. Stejně tak ze zprávy [anonymizována dvě slova] [obec] vyplývá, že zůstavitel nebyl na [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] v minulosti léčen ani hospitalizován.

27. Ze spisu [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] sp. zn. [anonymizováno] [číslo] bylo z úředního záznamu o podaném vysvětlení žalované ze dne [datum] zjištěno, že žalovaná uvedla, že je bývalou manželkou zůstavitele, byla se zůstavitelem v pravidelném kontaktu. O vztahu žalobce a) a zůstavitele uvedla, že se spolu vůbec nestýkali, žalobce a) chtěl zůstavitele nechat omezit ve svéprávnosti. Byla se zůstavitelem u notářky, když pořizoval závěť, disponovala její kopií. Žalobce a) uvedl během svého podání vysvětlení dne [datum], že vztahy s otcem nebyly moc vřelé, moc se nestýkali. Naposledy jej viděl v létě, kdy žalobce a) přivezl zůstaviteli nějaké staré televize, které zůstavitel sbíral. Trestní věc podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti zůstavitele, kterého se měl dopustit neznámý pachatel, byla usnesením [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] odložena, neboť nešlo o podezření se spáchání trestného činu a věc nebylo na místě vyřídit jinak.

28. Po právní stránce soud věc hodnotil podle následujících ustanovení:

29. Podle § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z.ř.s.) v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.

30. Podle § 1494 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník) závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná.

31. Podle odst. 2 závěť je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Slova použitá v závěti se vykládají podle jejich obvyklého významu, ledaže se prokáže, že si zůstavitel navykl spojovat s určitými výrazy zvláštní, sobě vlastní smysl.

32. Podle § 1537 občanského zákoníku zůstavitel může projevit poslední vůli ve veřejné listině.

33. Podle § 1538 kdo sepisuje veřejnou listinu o závěti, přesvědčí se, zda se projev poslední vůle děje s rozvahou, vážně a bez donucení.

34. Podle § 1646 odst. 1 ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který a) mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi, b) o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký projevovat měl.

35. Podle § 1650 občanského zákoníku nepominutelný dědic vyděděný neplatně má právo na povinný díl; byl-li zkrácen na čisté hodnotě povinného dílu, má právo na jeho doplnění.

36. Podle č.l 11 odst. 1 zákona č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.

37. Žalobce a) byl k podání žaloby odkázán [anonymizováno] [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], v právní moci dne [datum] Lhůta pro podání žaloby byla stanovena na dva měsíce. Žaloba byla žalobcem a) podána soudu dne [datum], tedy včas.

38. Na začátku se soud zabýval vlastním petitem žaloby, když žalobce a) byl v pozůstalostním řízení odkázán k podání žaloby proti žalované, že není dědičkou zůstavitele ze závěti, nicméně žalobu podal s petitem eventuálním, kdy se pro případ, že by soud shledal závěť jakožto platně pořízenou, navrhl vydat rozhodnutí, kterým bylo stanoveno, že je dědicem v rozsahu jeho povinného dílu. Soud v dané věci provedl rozsáhlé dokazování, a to nejen ohledně platnosti závěti, ale i ohledně platnosti vydědění žalobců, když ve smyslu rozhodnutí [název soudu] ve věci sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] ve sporném soudním řízení po odkazu z dědického řízení ve smyslu ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř. soud posoudí všechny mezi dědici sporné skutečnosti rozhodné pro závěr o tvrzeném (popíraném) dědickém právu. Z hlediska takového posouzení a rozhodnutí není významné, zda se všechny spory o rozhodných skutečnostech projevily mezi dědici už v řízení dědickém nebo některé z nich byly formulovány až v řízení sporném. Kdy z odůvodnění uvedeného rozhodnutí vyplývá logický závěr, že nevyřešení všech sporných otázek mezi účastníky v tomto řízení, by vedlo k vyvolání dalšího soudního řízení, kdy uvedené by bylo, dle názoru soudu, v příkrém rozporu se zásadou hospodárnosti.

39. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že závěť byla zůstavitelem pořízena platně a žalovaná je tedy dědičkou zůstavitele ze závěti. Pro posouzení platnosti závěti soud vycházel zejména z její formy, kdy závěť byla pořízena ve formě veřejné listiny – notářským zápisem notářky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a splňuje všechny formální požadavky, které jsou na závěť kladeny. Uvedenou notářku soud vyslechl jako svědkyni, kdy tato vázána mlčenlivostí uvedla, že se za dobu výkonu své funkce nikdy nesetkala se situací, kdy by osoba pořizující závěť působila nezpůsobile. V takovém případě by žádala předložení lékařského osvědčení o způsobilosti dané osoby závěť pořídit. Ohledně konkrétních okolnost sepisování závěti zůstavitele si pro svou vytíženost nepamatovala, nicméně pokud se se situací, že by měla pochybnost o způsobilosti osoby požadující závět sepsat, nikdy nesetkala, nemohlo k tomu dojít ani v případě zůstavitele. Ostatně i další vyslechnutí svědci potvrdili, že zůstavitel byl do poslední chvíle naprosto orientován, byl soběstačný. Ohledně nadměrného užívání alkoholu se vyjádřili žalobce a) a b) a [jméno] [celé jméno žalované], kteří uvedli, že zůstavitel byl často opilý. Naopak svědci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] uvedli, že zůstavitel problémy s alkoholem neměl. Pokud však notářka uvedla, že se nikdy nesetkala se situací, že by měla pochybnost o způsobilosti závěť pořídit, uvedené se vztahuje i na osobu zjevně pod vlivem alkoholu. Navíc o tom, že má zůstavitel v úmyslu závět pořídit, se zůstavitel netajil, naopak o tom chtěl se svým okolím diskutovat. Seznamoval je s tím, že závěť pořídí v tom smyslu, v jakém pořízena byla, tedy že závětní dědičkou se stane žalovaná. Následně rovněž svědky informoval o tom, že závěť pořídil. Ze žádných lékařských záznamů navíc nevyplynul důvod o způsobilosti zůstavitele samostatně právně jednat a tedy i v tomto ohledu byl zůstavitel způsobilý závěť pořídit. Žaloba byla tedy v rozsahu návrhu žalobců, že žalovaná není dědičkou zůstavitele ze závěti, zamítnuta, když závěť soud považuje jako platně pořízenou, odrážející vůli zůstavitele.

40. Po části dokazování týkající se platnosti závěti, kdy soud předběžně uzavřel, že závěť byla platně pořízena, soud dále pokračoval v dokazování stran toho, zda jsou dány důvody pro to, aby byl žalobce a) a jeho potomci platně vyděděni. V tomto směru již bylo třeba zabývat se naléhavým právním zájmem žalobců ve smyslu § 80 o.s.ř., když se v této části žalobního návrhu týkalo o žalobu na určení, k jejímuž podání nebyl žalobce a) notářkou odkázán. Naléhavý právní zájem soud v daném případě shledal v nezbytnosti o platnosti vydědění rozhodnout pro to, aby bylo najisto postaveno postavení žalobce a), potažmo jeho potomků, v dědickém řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], a předešlo se ve smyslu zásady hospodárnosti, další civilně právní žalobě na vyplacení částky odpovídající dědickému podílu.

41. Ohledně platnosti vydědění vyslechl soud řadu svědků navržených oběma stranami a provedl i účastnické výslechy všech žalobců, tedy syna a vnuků zůstavitele. Svědci navržení jak žalobcem a), tak žalovanou vypovídali vždy spíše ve prospěch toho, či onoho účastníka, jímž byli navržení. Nicméně výpovědi svědků i účastníků se vcelku shodly v tom, že vztahy v rodině zůstavitele nebyly s jeho potomky ideální. Zůstavitel od dětství neprojevoval zájem o svého syna, žalobce a). O tom vypovídal jak žalobce a), tak jeho matka [jméno] [celé jméno žalované], která věrohodně popsala naprostý nezájem zůstavitele o jeho syna od jeho dětství. Uvedené bylo podpořeno i výpověďmi dalších rodinných příslušníků, a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kdy [jméno] [příjmení] svého bratrance – žalobce a) nikdy v životě neviděl, a to ačkoli se se zůstavitelem poměrně hojně stýkal. [příjmení] ho ani v jeho dětství. Pokud by se zůstavitel o svého syna staral, jistě by ho širší rodina, minimálně v dětství vídala, znala. Péči zůstavitele o žalobce a) v tomto smyslu popsal i [jméno] [příjmení], který sám prezentoval svůj názor, kdy jako dítě vnímal, že zůstavitel péči o žalobce a) zanedbával, neprojevoval o něj zájem. Následné situace, kdy se zůstavitel a žalobci v průběhu života setkávali, nebyl nikdo z vyslechnutých schopen přesně časově zařadit. Nicméně soud má za to, že pro rozhodnutí o tom, zda byl naplněn důvod pro vydědění, bylo dostačující, jak byly vztahy mezi zůstavitelem a žalobci všemi svědky a žalobci popsány.

42. Podle [anonymizováno] [název soudu] ve věci sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] zůstavitel může vydědit potomka (mimo jiné) z důvodu, že o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl. Zájem, který by potomek měl o zůstavitele projevovat, je třeba posuzovat s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu a ve spektru dobrých mravů, které se ve společnosti ustálily. Je-li skutečnost, že potomek trvale neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, důsledkem toho, že zůstavitel neprojevuje zájem o potomka, nelze bez dalšího dovodit, že by neprojevení tohoto zájmu potomkem mohlo být důvodem k jeho vydědění. Pro posouzení důvodů je třeba rovněž zjišťovat, zda potomek zůstavitele měl reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem, který by jako potomek měl projevit, tj. zda zůstavitel měl sám zájem se s dítětem stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy. Vydědění totiž přichází v úvahu jen tam, kde zůstavitel o tento blízký příbuzenský vztah stojí, kde se ho nezájem potomků osobně citově dotýká, kde mu tento stav vadí, a nikoliv, jde-li o situaci, kdy je mu tento stav lhostejný, případně kdy k němu i podstatně přispěl.

43. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že vztahy mezi zůstavitelem a jeho potomky nebyly nijak vřelé, naopak se jednalo o vztahy velice chladné. Tito se pravidelně nestýkali, k návštěvám docházelo spíše příležitostně. Nicméně bylo prokázáno, že pokud k návštěvám došlo, došlo k nim ze strany rodiny žalobců, nebyly iniciovány zůstavitelem. Někteří ze svědků uvedli, že zůstavitele nastavený vztah se synem a vnuky mrzel, nicméně on sám se nikdy nesnažil, aby došlo k jeho nápravě. Pokud došlo k nějaké iniciativě, aby se zůstavitel se synem setkali z druhé strany, nikoli od žalobce a), tím, kdo setkání inicioval, byla žalovaná, nikoli zůstavitel. Žalovaná se po narození třetího syna žalobce a) snažila, žalobci a) přinesla na počest narození syna koláč a peníze s tím, že žalobci a) sdělila, nepravdu, že uvedené dary jsou od zůstavitele, ačkoli je pořídila výlučně ona. Zůstavitel však zájem o narozeného vnuka ve skutečnosti neprojevil. Není tedy na místě hodnotit následné neprojevení vděku za dar někomu, kdo ve skutečnosti dárcem nebyl, a ve výsledku z dané události hodnotit negativně pouze přístup žalobce a), a nikoli zůstavitele, který byl směrem k žalobci a) zcela pasivní přestože se mu narodil potomek. I svědkyně [jméno] [příjmení], která měla k zůstaviteli velmi blízko, setkávala se s ním každý den, uvedla, že tím, kdo se snažil držet rodinu pohromadě, byla právě žalovaná, nikoli zůstavitel. Pokud někteří svědci uvedli, že zůstavitele mrzelo, že za ním syn a vnuci nedojížděli častěji, nikdo z nich nevěděl, jak tuto situaci vnímají právě syn a vnuci. I když svědci té či oné strany vypovídali spíše ve prospěch toho z účastníků, kteří jej navrhli, popis vztahu účastníků byl víceméně shodný. Vztahy byly chladné, zůstavitel s jeho potomky si k sobě nedokázali během života zůstavitele nalézt cestu, když vinu na tom měli všichni, nikoli výlučně pouze jedna strana. Zůstavitel neprojevoval jako otec zájem o žalobce a) jako o syna od jeho narození, v důsledku čehož neprojevoval následně žalobce a) o zůstavitele takový zájem, jak by se od syna vůči jeho otci, mohl očekávat, byť soud věří tomu, že nějaký zájem projevoval. Pokud by se žalobce a) o otce nezajímal stejně, jako se on o něj nezajímal v dětství, neznal by zůstavitel bývalou manželku svého syna, a nakonec, možná by neznal ani své vnuky.

44. Pokud zůstavitel ve vyděďovací části své závěti uvedl, že mu vnuk nepomohl s výměnou oken, tento ve své výpovědi logicky odůvodnil, proč k tomu nedošlo, kdy problémem byla komunikace, kdy ostatně právě také z problematické komunikace pravděpodobně plynuly chladné vztahy v rodině. Pokud svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že zůstavitel jí opakovaně uváděl, že jako svá vnoučata vnímá ji a jejího bratrance, pozastavuje se soud nad tím, proč o pomoc nepožádal je, ale svého vnuka, kterého dle svědkyně za rodinu nepovažoval. Zůstává tedy otázkou, zda žádost o pomoc s výměnou oken a následná neochota se domluvit na konkrétním provedení, nebyla pouze účelovým jednáním zůstavitele, kterým následně nastalého využil k tomu, že mohl poukazovat na neochotu svého vnuka mu pomoci.

45. Pokud zůstavitel uvedl, že po něm jeho potomci chtěli pouze peníze, jedná se pouze o tvrzení, které nebylo prokázáno. Žalobci se během svých výpovědí k poskytování peněz zůstavitelem logicky a věrohodně vyjádřili. Pokud zůstavitel během svého života žalobci a) nikdy nedal více, než stanovené výživné, nepečoval o něj, nelze považovat za rozporné s dobrými mravy, že jej žalobce a) jednou za život požádal o příspěvek na nějakou jeho aktivitu. Zůstavitel mu po vzájemné dohodě peníze poskytl dobrovolně, navíc se nejednalo o částku v řádech statisíců, ale o částku 18 000 Kč od otce, který do něj jinak během života nijak neinvestoval. Příležitostné příspěvky vnukům během jejich návštěv soud považuje za obvyklé, a to i za situace, kdy by vnuci, jako děti přijíždějící za prarodičem, nějaké přilepšení vědomě očekávali.

46. Část vydědovací listiny o tom, že žalobce a) neodvezl zůstavitele k lékaři, když jej o to žádal, soud považuje pouze za účelové tvrzení. Zůstavitel byl do své smrti vitální a soběstačný, jak uvedli zejména [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] [jméno] zůstavitele se starala převážně žalovaná, která jej v případě potřeby k lékaři vozila, popřípadě [jméno] [příjmení]. Je pozoruhodné, že by zůstavitel prosil o pomoc – dopravu k lékaři žalobce a), kterého dle svého tvrzení vídal jednou za pět až deset let, a nikoli například svědkyni [jméno] [příjmení], která uvedla, že se stýkali téměř denně a měli spolu velmi blízký a vřelý vztah.

47. Uvedený důvod vydědovací listiny, že se synem stýkal jednou za pět až deset let, vyvrací rovněž mezi účastníky nesporná skutečnost, že zůstavitel v roce 2018, tedy rok před svou smrtí a rok po pořízení závěti předal klíče od nemovitosti v [obec]. Pokud byl zůstavitel přesvědčen o nezájmu žalobce a) vůči své osobě v takové míře, aby mohl být dán důvod vydědění, je na místě pozastavit se nad jeho jednáním. To si sice následně pravděpodobně rozmyslel, když v nemovitosti vyměnil zámky, kdy takové jeho jednání nasvědčuje spíše jeho nevyzpytatelnosti a negativním přístupu, který se projevil i tím, že vyděďovací listinu pořídil.

48. Právo dědit je ústavně zaručeným právem, a ačkoli soud nepochybuje o tom, že zůstavitel svým jednáním, tedy tím, že žalobce a) a jeho potomky vydědil, projevil svou vůli a úmysl, aby jeho majetek nabyla žalovaná, potažmo její rodina, nelze ústavně zaručené právo žalobce a) a jeho potomků takovým jednáním zkrátit.

49. V řízení bylo prokázáno, že žádný z důvodů vydědění nebyl v daném případě naplněn. Důvod vydědění podle § 1646 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku nebyl prokázán, když by bylo možné pozastavit se pouze nad tvrzením, že žalobce a) zůstavitele neodvezl k jeho prosbě k lékaři. Nicméně ve vyděďovací listině je tento důvod uveden velice obecně, není specifikováno, kdy k tomu mělo dojít, ani zda byl zůstavitel v nouzi a žalobce mu přes to neposkytl pomoc.

50. Důvod vydědění podle § 1646 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku rovněž prokázán nebyl. Jak je uvedeno shora, i ve smyslu citovaného usnesení Nejvyššího soudu, nebylo prokázáno, že zůstavitel o navázání blízkého příbuzenského vztahu stál a že by se ho nezájem, v daném případě ne přílišný zájem jeho potomků osobně citově dotýkal a vadil mu. Naopak mu byl lhostejný a výraznou měrou k němu svým celoživotním postojem vůči žalobci a) přispěl.

51. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl o druhé části žalobního návrhu tak, že žalobce a) a eventuálně jeho potomci jsou dědici po zůstaviteli v rozsahu povinného dílu.

52. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. když žalobci byli v řízení úspěšní co do jednoho ze dvou bodů žalobního návrhu, a tedy lze uzavřít, že z poloviny byla úspěšná žalovaná a z poloviny žalobci, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.