4 C 2/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Sperkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalované: Jméno žalované o 34 904,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 429 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 429 Kč od 12. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zčásti, co do zaplacení částky 19 475,44 Kč, úroku v částce 3 551,70 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 34 735,44 Kč od 21. 4. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 903,78 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 475,44 Kč od 21. 4. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala vůči žalované zaplacení částky 34 904,44 Kč s příslušenstvím. Uplatňovaný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované. Zjišťovala bonitu žalované výpočtem maximálního limitu měsíční splátky, zkoumala závazky žalované u jiných institucionálních věřitelů, kdy zjistila souhrnnou výši měsíčních splátek žalované 15 159 Kč u ryze osobních závazků a 16 829 Kč u závazků domácnosti. Žalobkyně také provedla lustraci žalované v NRKI. Z učiněných zjištění nevyplývala důvodná pochybnost o schopnosti žalované úvěr splácet. Smlouva se žalovanou byla tedy uzavřena. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytovat žalované peněžní prostředky nejvýše v částce zůstatku úvěrového rámce, a to i opakovaně. Výše sjednaného úvěrového rámce činila 37 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky formou pravidelných měsíčních splátek vrátit a zaplatit žalobkyni úrok. Žalobkyně dále uvedla, že za dobu trvání úvěru poskytla žalované částku v celkové výši 42 059 Kč. Žalovaná na dlužnou částku uhradila pouze 26 630 Kč. Jelikož žalovaná splátky úvěru řádně a včas nehradila, žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalovanou o tom informovala dopisem z téhož dne, v němž ji současně vyzvala k zaplacení celé dlužné částky. Žalovaná však na tuto výzvu ani na předžalobní výzvu nereagovala a dlužnou částku žalobkyni nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byly úvěrové podmínky žalobkyně (dále jen „smlouva“). Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované. Z karty klienta vyplývá, že žalobkyně vycházela z informací sdělených žalovanou a provedené lustrace NRKI. Žalovaná dle karty klienta sdělila, že žije sama v podnájmu, její měsíční příjem činí 28 000 Kč a výdaje dosahují 25 000 Kč měsíčně. Ve smlouvě žalovaná uvedla ještě vedlejší příjem 11 000 Kč měsíčně. Z ověření bonity soud shledal, že žalobkyně vyčíslila částku, která žalované měsíčně zbývá na 6 426 Kč. Tato částka je rozdílem celkových tvrzených příjmů žalované ve výši 39 000 Kč a výdajů sestávajících z životního minima 4 860 Kč, z normativních nákladů na bydlení ve výši 9 234 Kč, ze splátek ostatních úvěrů ve výši 17 000 Kč měsíčně a splátky úvěru poskytnutého žalobkyní ve výši 1 480 Kč. Z úvěrové zprávy NRKI bylo zjištěno, že žalovaná měla v době uzavírání smlouvy 3 úvěry, kdy celková dlužná částka dosahovala 979 330 Kč a splátky úvěrů činily celkem 16 273 Kč měsíčně. Dále bylo zjištěno, že žalovaná osobní a hypoteční úvěr řádně nesplácela a od ledna 2024 nehradila až na výjimku splátky těchto úvěrů vůbec. Žalobkyně však vyhodnotila, že žalovaná je schopna úvěr splácet a smlouvu s ní uzavřela. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytovat žalované peněžní prostředky nejvýše v částce nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a to i opakovaně. Výše úvěrového rámce činila 37 000 Kč. Částka prvního čerpání ve výši 36 588 Kč byla podle smlouvy určena na nákup specifikovaného zboží a měla být vyplacena přímo osobě prodávající. Za dobu trvání úvěru žalovaná načerpala celkem částku 42 059 Kč, jak vyplývá z výpisu čerpání, splátek a úhrad. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok, a to formou měsíčních splátek v minimální výši 4 % z dlužné částky. Úroková sazba podle smlouvy činila 26,28 % ročně. Žalovaná se zavázala hradit také poplatek za vedení účtu ve výši 39 Kč měsíčně. RPSN byla ve smlouvě udávána ve výši 32,6 %. Soud z výpisu čerpání, splátek a úhrad dále zjistil, že žalovaná splátky řádně včas nehradila, žalobkyni zaplatila na splátkách úvěru celkem 26 630 Kč. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek žalobkyně úvěr v souladu se smlouvou zesplatnila ke dni , datum, . O této skutečnosti informovala žalovanou dopisem z téhož dne odeslaným podle podacího archu dne následujícího. Žalované byla zaslána také předžalobní výzva dne , datum, , jak dokládá podací , tituly před jménem, V této výzvě byla žalované poskytnuta dodatečná lhůta k úhradě dluhu do , datum, .

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Soud shledal nárok žalobkyně ze smlouvy nedůvodným. Žalobkyně před uzavřením smlouvy důkladně neprověřovala schopnost žalované úvěr splácet v souladu s § 86 z. s. ú. Žalobkyně dostatečně nezkoumala ekonomickou situaci žalované, když vycházela pouze z údajů sdělených žalovanou, a to ohledně příjmů i výdajů žalované. Tvrzené příjmy ani výdaje žalobkyně nikterak neověřovala, nevyžádala si např. výpisy z účtu, potvrzení od zaměstnavatele, faktury apod. Současně žalobkyně dostatečně nezohlednila ostatní úvěrové závazky žalované v souhrnné výši 979 330 Kč, nepočítaje v to projednávaný úvěr. Žalobkyně nepřihlédla ani k platební morálce žalované, kdy žalovaná své závazky od , Anonymizováno, nesplácela. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neověřila výši příjmu žalované, kdy se nadto vyskytuje rozpor mezi tvrzeními žalované ve smlouvě a v kartě klienta, ani nezohlednila výši ostatních závazků žalované a její platební morálku, nemohla bez důvodné pochybnosti uzavřít, že žalovaná je skutečně schopna úvěr splácet. Žalobkyně proto jednala v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., když smlouvu se žalovanou uzavřela a úvěr jí poskytla, aniž by skutečně a důkladně zkoumala úvěruschopnost žalované. Soud proto vyhodnotil smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona, Anonymizováno10. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy vypořádal soud žalobkyní uplatňovaný nárok v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z., neboť bylo plněno, aniž tu byl platný závazek. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení žalované ve výši 15 429 Kč, když žalobkyně žalované poskytla částku 42 059 Kč a žalovaná uhradila celkem 26 630 Kč. Žalobkyni také svědčí právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení žalované soud stanovil v návaznosti na zaslání předžalobní výzvy v souladu s § 573 o. z. Žalované byla v předžalobní výzvě poskytnuta lhůta k plnění do 11. 2. 2026. Ode dne následujícího po uplynutí této lhůty, tj. od 12. 2. 2026, je tedy žalovaná v prodlení. Soud proto žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud nemohl zjistit možnosti žalované za účelem stanovení přiměřené lhůty ani žalovanou nemohl v této souvislosti poučit podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř., když byla žalovaná v řízení zcela nečinná a k jednání se nedostavila. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť byla-li smlouva shledána neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že právo na náhradu nákladů řízení nenáleží žádnému z účastníků, neboť úspěch a neúspěch účastníků byl srovnatelný, když žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 44,2 % a žalovaná v rozsahu 55,8 %. Žalované nadto žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly.