4 C 207/2019

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Šibrovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 23 264,29 Kč s příslušenstvím

I. Návrh na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 23 264,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23 264,29 Kč od 29. 8. 2016 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 12 148,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného advokáta , Jméno advokáta B, .

1. Žalobkyně se návrhem podaným zdejšímu soudu dne 20. 6. 2019 domáhala zaplacení částky 23 264,29 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela s žalovaným distančním způsobem prostřednictvím své webové stránky www.zaimo.cz smlouvu o spotřebitelském o úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit nejpozději do 28. 8. 2016. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne , datum, bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, . Žalovaný ve stanovené lhůtě uhradil žalobkyni toliko částku 1 735,71 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě zbývající části úvěru ve výši 23 264,29 Kč předžalobní výzvou ze dne 12. 3. 2019, žalovaný však na svůj dluh neuhradil ničeho.

2. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, , č. j. KSPL , spisová značka, -A-9, byl zjištěn úpadek dlužníka – žalovaného a soud povolil řešení úpadku oddlužením. Téhož dne došlo ke zveřejnění uvedeného usnesení v insolvenčním rejstříku. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, , č. j. KSPL , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , vzal soud na vědomí splnění oddlužení v insolvenční věci dlužníka – žalovaného s tím, že dlužník se osvobozuje od placení pohledávek v rozsahu uvedeném v § 414 zákona č. 182/2006 o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen „insolvenční zákon“), tj. od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Usnesení nabylo právní moci dne 29. 1. 2025, čímž bylo insolvenční řízení žalovaného skončeno.

3. Soud vyzval zástupce žalobkyně výzvou ze dne 13. 1. 2025 a ze dne 7. 2. 2025 ke sdělení, zda žalobkyně trvá na návrhu podaném dne 20. 6. 2019, či zda bere svůj návrh zpět s ohledem na osvobození žalovaného od placení pohledávek usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, , č. j. KSPL , spisová značka, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Zástupce žalobkyně na výzvy soudu nijak nereagoval. Dne 3. 3. 2025 vyzval soud účastníky řízení ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud v souladu s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Podáním ze dne 6. 3. 2025 vyjádřil žalovaný nesouhlas s návrhem žalobkyně ze dne 20. 6. 2019 a dále nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zástupce žalobkyně na výzvu nereagoval, proto byl dne 24. 3. 2025 soudem opětovně vyzván ke sdělení, zda žalobkyně trvá na návrhu ze dne 20. 6. 2019 či zda bere svůj návrh zpět. Zástupce žalobkyně nereagoval ani na tuto výzvu. Soud nařídil ve věci ústní jednání na den 9. 5. 2025, předvolání k ústnímu jednání bylo zástupci žalobkyně řádně doručeno dne 13. 4. 2025, nicméně k jednání se bez omluvy nedostavil.

4. Podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, jestliže byly splněny předpoklady pro osvobození podle § 412a insolvenčního zákona, vydá insolvenční soud rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Podle § 414 odst. 5 insolvenčního zákona se osvobození podle odstavce 1 tohoto ustanovení vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.

5. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni do , datum, . Žalovaný peněžní prostředky včas nevrátil, když ke dni , datum, uhradil žalobkyni pouze částku 1 735,71 Kč, načež se žalobkyně obrátila se svým nárokem na úhradu nesplacené části úvěru ve výši 23 264,29 Kč na soud. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, , č. j. KSPL , spisová značka, -A-9, byl zjištěn úpadek dlužníka – žalovaného a soud povolil řešení úpadku oddlužením. Prohlášením úpadku dlužníka – žalovaného vznikla žalobkyni jako věřiteli dlužníka povinnost přihlásit svou pohledávku do insolvenčního řízení v souladu s § 173 odst. 1, 2 insolvenčního zákona, žalobkyně tak nicméně ve stanovené lhůtě neučinila. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, , č. j. KSPL , spisová značka, -B-18, byl žalovaný osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, a to včetně pohledávek, které do insolvenčního řízení nebyly přihlášeny, ačkoliv tak věřitelé měli učinit. S ohledem na uvedené se nárok žalobkyně v řízení přerušeném úpadkem žalovaného podle § 140a insolvenčního zákona stal rozhodnutím o osvobození od placení pohledávek podle § 414 insolvenčního zákona nevymahatelným, proto jej soud v celém rozsahu zamítl jako nedůvodný.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 148,40 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 23 264,29 Kč sestávající z částky 2 060 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 040 Kč ve výši 2 108,40 Kč.