4 C 233/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudcem Mgr. Antonínem Pektorem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro určení vlastnického práva <b>I. Určuje se, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v kat. úz. a obci [obec], který vznikl oddělením z pozemku parc. [číslo] v kat. úz. [obec] dle geometrického plánu [číslo] vyhotoveného [právnická osoba] [obec] spol. s. r. o., který tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku a vlastníkem pozemku parc. [číslo] v kat. úz. a obci [obec], který vznikl oddělením z pozemku parc. [číslo] v kat. úz. a obci [obec], dle geometrického plánu [číslo] vyhotoveného [právnická osoba] [obec] spol. s. r. o., které tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení 60.720,50 Kč k rukám zástupce žalobce ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se domáhal žalobou určení vlastnictví k pozemku p. [číslo] v kat. úz. a obci [obec] s tím, že v průběhu řízení změnil žalobu tak, že se domáhal určení vlastnictví k části tohoto pozemku a dále k části pozemku PK [číslo] v kat. úz. obci [obec] a to v intencích geomet-rického plánu [číslo] 2002 vyhotoveného [právnická osoba] [obec] spol. s. r. o. s tím, že o této změně žaloby bylo rozhodnuto připuštěním usnesením č. j. 4C 233/2020-117 z 30.5.2023, neboť změna žaloby se týkala ve své podstatě toliko upřesnění jaká část pozemku má být předmětem určení vlastnictví žalobce z pozemků žalovaného. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno jeho vlastnictví k části pozemku p. [číslo] dle petitu vyčleněného jako pozemek [adresa] a k části pozemku PK [číslo] který je v petitu vyčleněn jako pozemek PK [číslo] vše v kat. úz. a obci [obec]. Přitom uvedl, že obnovou katastrálního operátu v roce 2003 došlo nejprve k vyčlenění pozemku PK [číslo] žalovaného z původního pozemku PK [číslo] který je korytem řeky Berounky a tento pozemek byl zapsán do vlastnictví žalované, když žalobce a jeho rodina tento pozemek nerušeně užíval k zemědělským účelům, tedy sekal na něm trávu a spravoval jej v dobré víře, že mu patří a to nejméně dvacet let nerušeně se svým pozemkem p. [číslo] který podle katastrálních map vždy sahal až ke korytu řeky Berounky, když je pravděpodobné, že pozemek, jehož určení vlastnictví se žalobce domáhá, vznikl průběhu časem naplavením z původního koryta řeky. Z těchto důvodů také žalobce měnil žalobu v tom směru, že po zaměření pozemku bylo zjištěno, že z pozemku p. [číslo] který má tvořit koryto řeky, část tohoto pozemku vyčleněného jako p. [číslo] geometrickým plánem, je součástí pozemku navazujícího na pozemek p. [číslo] který je zatravněnou plochou navazující na pozemek žalobce p. [číslo]. Žalobce uvedl, že o tom, že žalovaná má ve vlastnictví pozemek p. [číslo] se dozvěděl až v souvislosti s uzavřenou pachtovní smlouvou žalovaným z další osobou v roce 2019. Žalobce dále uváděl, že jelikož vydržel přinejmenším části pozemku, které navazují na jeho pozemek p. [číslo] představují hranici s korytem řeky, přičemž není jako vlastník zapsán, je dán na jeho straně naléhavý právní zájem na určení tohoto vlastnictví tak, aby byl odstraněn rozpor zápisu v katastru nemovitostí s faktickým stavem.

2. Žalovaná k žalobě uváděla, že s ní nesouhlasí s tím, že nečinila sporným, že by žalobce byl vlastníkem pozemku p. [číslo] v kat. úz. a obci [obec] a žalovaná vlastníkem pozemku p. [číslo] v témže kat. úz. s tím, že posledně uvedený pozemek vznikl obnovou katastrálního operátu v roce 2003. Žalovaná činila sporným, že by pozemek p. [číslo] vznikl naplavením a že by se v této souvislosti hranice pozemků měnily. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a namítala, že: 1) Pozemek p. [číslo] vznikl jako zbytkový z pozemku PK [číslo] který byl a je korytem řeky Berounky a nikdy nemohl tvořit součást pozemku žalobce s tím, že součástí koryta řeky je i příbřežní pás (toto žalobce činil sporným). 2) Žalovaná, jako oprávněný hospodář, vykonává vlastnické právo k pozemku p. [číslo] podle zákona č.77/1997 Sb. a v rámci pravidelných kontrol nikdy nezjistila, že by předmětný pozemek, jako vlastní obhospodařoval žalobce. 3) Žalobce nemohl předmětný pozemek vydržet ať již řádně nebo mimořádně, neboť při jeho užívání měl nepoctivý úmysl, protože musel z okolností vědět, že mu pozemek nepatří, neboť předmětný pozemek vznikl z pozemku, která žalobci nikdy nepatřil, hranici pozemku žalobce p. [číslo] nikdy netvořil vodní tok, ale příbřežní pás a s ohle-dem na to, že syn žalobce byl starostou obce Nadryb a pozemek žalovaného vznikl v roce 2003 obnovou katastrálního operátu, musel žalobce i s ohledem na zásadu formální publicity vědět, že vlastníkem zapsaným v kat. nemovitostí, což je veřejný seznam, je žalovaný a jako vlastník sousedního pozemku musel být informován o obnově kat. operátu a mohl tak uplatnit své námitky. Žalovaná dále namítala, že pro tvrzené mimořádné započtení v rozsahu dvaceti let, lze pro užívání právním předchůdcem podle § 3066 OZ (z.č.89/2012 Sb. – občanský zákoník) započíst pouze maximální dobu patnácti let před účinností OZ, tedy maximálně od roku 1999. Žalovaná rovněž namítala, že žalobce nemohl před-mětný pozemek vydržet ani ve formě řádné držby, neboť u něj absentovala pravost držby, neboť užívání pozemku žalobcem nebylo založeno na právním důvodu, který by stačil ke vzniku vlastnického práva. Dále u žalobce musela absentovat i nepřetržitost držby po dobu nejméně deseti let a dále zde nebyla ani přítomna dobrá víra o tom, že vykonává právo, které mu náleží, když podle žalované žalobce musel vědět, jak vedou pozemky a že pozemek, jehož určení vlastnictví se domáhá, není součástí jeho pozemku a že mu k němu nenáleží právo hospodaření.

3. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následu-jícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry.

4. Pokud jde o námitku žalované, že pozemek, jehož vlastnictví se žalobce domáhá, nikdy nemohl tvořit součást pozemku žalobce, když součástí koryta řeky je příbřežní pás, pak je třeba uvést, že k rozšíření pozemku naplavením může dojít s tím, že podle § 1068 OZ zemina vzniklá naplavením na břeh pobřežního pozemku, náleží vlastníku tohoto pozemku. Korytem je přitom pozemek evidovaný v příslušné evidenci jako vodní plocha a podle § 1069 OZ se stává součástí pobřežního pozemku i velká rozeznatelná část pozemku, kterou vodní tok odplaví k jinému břehu, pokud vlastník pozemku k odplavenému pozemku neuplatní právo do jednoho roku. Vedle OZ se pak uplatní ve vztahu ke správě vodního toku od roku 2002 úprava stanovená ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb., která jednak nepoužívá pojem příbřežní pás, ale dává správci vodního toku oprávnění pečovat o koryto a právo udržovat břehové porosty na pozemcích vodních toků či pozemcích jiných vlastníků s tokem souvisejících (§ 47). Citovaný zákon dále umožňuje dotčenému vlastníku (zde správci toku) při změně koryta vlivem přírodních sil na své náklady po povolení vodoprávního úřadu, uvést vše do původního stavu s tím, že toto právo se prekluduje do tří let od doby, kdy došlo ke změně (§ 45).

5. V posuzované věci je zřejmé, že vlastníkem pozemku [číslo] o výměře 817 m² v kat. úz. a obci [obec], je Česká republika s tím, že právo hospodařit k tomuto pozemku náleží žalované (viz. výpis z KN čl. 4). Pozemek p. [číslo] vznikl v rámci řízení o opravě chyby sp. zn. OR [číslo] 2003 [číslo], o čemž byl vlastník pozemku informován 25.11.2003. V této souvislosti přitom neproběhla obnova katastrálního operátu, a proto nebyli vyrozuměni vlastníci sousedících pozemků tj. ani žalobce (viz. přílohová obálka 46 příloha 1), přičemž ze srovnávacího sestavení parcel vyplynulo, že pozemek p. [číslo] byl původně pozemkem p. [číslo] o stejné výměře, kdežto pozemek žalobce p. [číslo] o výměře [číslo] m byl původně evidován jako pozemek ve zjednodušené evidenci pod PK [číslo] (viz. přílohová obálka čl. 46 příloha 2). Z původní katastrální mapy týkající se evidence PK (viz. přílohová obálka čl. 46 příloha 15) je zřejmé, že je zde zakreslen pozemek PK [číslo] (nyní v evidenci KN p. [číslo]), jakožto pozemek, který bezprostředně souvisí s pozemkem vyznačujícím koryto řeky Berounky označené jako PK [číslo]. Z navazující pozemkové mapy jednotné evidence půdy je rovněž zřejmé, že pozemek žalobce evidovaný v PK pod [číslo] bezprostředně souvisí s pozemkem [číslo], který je korytem řeky Berounky. Je zde také pozemek p. [číslo] který je rovněž příbřežním pozemkem ve vztahu ke korytu řeky Berounky (viz. přílohová obálka 46 příloha 14). Z aktuální katastrální mapy je zřejmé, že na pozemek žalobce p. [číslo] navazuje nově vzniklý pozemek p. [číslo] který vznikl vyčleněním z pozemku [číslo] jenž je korytem řeky Berounky (viz. přílohová obálka čl. 46 příloha 10). Z geometrického plánu, který je přílohou rozsudku [číslo] vypracovaného Geoing [obec] spol. s. r. o. je zřejmé, že podle nového zaměření aktuálního na místě je část pozemku p. [číslo] vyznačená jako pozemek p. [číslo] pozemkem, který navazuje na pozemek žalobce p. [číslo] s tím, že dále se z pozemku, který tvoří koryto řeky Berounky p. [číslo] vyčleňuje pozemek navazující na pozemek p. [číslo] nově vymezen pod par. [číslo]. Výměra nově vyčleněných pozemků, které vznikly zjevně naplaveninou k pozemku žalobce p. [číslo] činí 641 m, pokud jde o pozemek p. [číslo] m², pokud jde o pozemek p. [číslo]. Ze zjištěného faktického stavu lze učinit závěr, že rozdíl mezi skutečností, tedy faktickým místem kudy vede vodní tok a kde je břeh, vznikl v minulosti formou naplavení, byť vyslechnutí svědci, kteří se vyjadřovali i k tomu, zdali se břeh v daném místě v minulosti měnil ([jméno] [anonymizováno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] i žalovaný) v podstatě uváděli, že podle nich se tvar břehu v minulosti neměnil. S ohledem na zápis v katastru nemovitostí od roku 2003 je však zřejmé, že k těmto změnám přinejmenším, pokud jde o pozemek p. [číslo] došlo před rokem 2003. Pokud jde o zvětšení části pozemku směrem ke korytu břehu řeky o pozemek p. [číslo] pak rovněž nelze najisto říct, zdali k tomuto zvětšení došlo již za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Pak by se uplatnilo ustanovení § 1068 OZ o tom, že naplavenina je součástí pozemku vlastníka příbřežního pozemku. Předchozí právní úprava dle § 135 a) občanského zákoníku (z.č. 40/1960 Sb.) není aplikovatelná a proto je zřejmé, že ke změ-ně právních poměrů mohlo dojít toliko v souladu s ustanovením § 45 zákona č. 254/2001 Sb., kdy by se vlastník pozemku (v projednávané věci správce toku – žalovaný) domáhal na své náklady uvedení koryta řeky do původního stavu v prekluzivní lhůtě tří let od doby, kdy ke změně došlo. K tomuto však zjevné do roku 2003 nedošlo. Z těchto důvodů přicházelo v úvahu posou-zení možnosti nabytí vlastnictví vydržením ze strany žalobce.

6. Dle § 1089 odst. 1 OZ drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu (podle § 1091 odst. 2 OZ k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřetržitá držba trvající deset let) vydrží je a nabude věc do svého vlastnictví. K vydržení se dle § 1090 odst. 1 OZ vyžaduje pravost držby, což znamená, že držitel se věci nezmocnil lstí, násilím, potajmu či výprosou ve smyslu § 993 OZ. Dále se ve smyslu § 1090 odst. 1 OZ vyžaduje tzv. řádnost držby, tedy, že se zakládá na platném právním důvodu, který by postačoval ke vzniku vlastnického práva a dále vyžadována absence zlé víry, tedy subjektivní přesvědčení o pravosti držby. Podle § 1095 OZ je možné tzv. mimořádné vydržení uplyne-li doba dvojnásobná k době dle § 1091 odst. 2 OZ, tedy dvaceti let a v takovém případě držitel vlastnické právo vydrží, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá, to neplatí, pokud se prokáže jeho nepoctivý úmysl. Tento nepoctivý úmysl přitom musí prokazovat a tvrdit ten, jenž se nároku na vydržení brání.

7. K okolnostem užívání pozemku žalobce a pozemku ve vztahu, k němuž se domáhá určení vlastnictví žalobce, byl vyslechnut žalobce a jím navržení svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Všichni shora uvedení shodně uvedli, že pozemek, který vlastní žalobce parc. [číslo] v kat. úz. a obec Nadryby je pozemek, který svojí povahou je loukou a jehož hranici tvořila z jedná strany potok, z jedné strany les a z jedné strany koryto řeky Berounky. Současně všichni svědci shodně uvedli, že žalobce a jeho rodina tento pozemek hospodářsky využívali a pečovali o něj úpravou břehů, sekáním trávy dva až třikrát ročně a to nejméně od roku 1990. S pravidelným sekáním a sušením sena žalobci pomáhala svědkyně [jméno] [příjmení] a soused [jméno] [příjmení]. Všichni svědci shodně uváděli, že žalobce podle nich pečoval i o část pozemku, který byl břehem řeky, souvisel s korytem, kdy břeh upravoval. Žádný z vyslechnutých svědků si nevšiml, že by se v průběhu doby výrazněji měnil tvar koryta řeky v této části, takže by pozemek ubyl a nebo došlo k naplavení pozemku. Svědci rovněž v zásadě shodně uvedli, že nikdy neviděli, že by u uvedeného pozemku dělal úpravy někdo jiný, např. žalovaná. K tomu však nutno uvést, že uvedení svědci chodili na místo, kde se nachází pozemek žalobce nepravidelně v různé frekvenci. Pravidelně takřka každodenně to byl jen svědek [příjmení], jedenkrát měsíčně svědkyně [příjmení] a svědek [příjmení], dvakrát, třikrát do roka při pomoci žalobci se sušením a sekáním svědkyně [jméno] [příjmení] a svědek [jméno] [příjmení]. Žalobce ani svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] či [jméno] [příjmení] v minulosti nikdy neviděli na místě geo-detické značky, kterými by docházelo k zaměřování pozemků.

8. Žalobce sám uvedl, že pozemek p. [číslo] který je u řeky Berounky, vždy jeho rodině patřil, odjakživa jej obdělávali, takže tam sekali, sušili seno třikrát ročně. Povahou šlo o louku, která sahala vždy až k řece. Z jedné strany na ní navazuje lesní pozemek, který je rovněž žalobce, pak pozemek kolem potoka, který není jeho a pozemek za potokem, který byl obecní a jenž koupil a který je veden [adresa] (pozn. jde o pozemek uvedený v kat. mapě – přílohová obálka čl. 46 příloha 10). Žalobce uvedl, že místní říkají uvedené lokalitě„ Na ranči“ s tím že ve vztahu k pozemku p. [číslo] zjistil v roce 1989, že jde o pozemek jeho rodiny a od devadesátých let jej obhospodařoval, upravil tak, že jej vyčistil a se sousedem panem [příjmení] a sestřenicí paní [příjmení] zde třikrát ročně sekali a sušili seno s tím, že okolo potoka sekal trávu jednou měsíčně. Žalobce uvedl, že v minulosti nikdy neviděl, že by třetí osoby upravovali břeh pozemku, nikdy na místě také neviděl geodetické značky. Žalobce uvedl, že o změně katastrálního operátu věděl, pokud jde o lesní pozemky, ohledně lučního pozemku žádné oznámení nedostal. Dále žalobce uvedl, že přestože pozemek žalovaného je poměrně velký, pak on vycházel z toho, že podle starých map nikdy u břehu před jeho pozemkem žádný další pozemek, který by sousedil s korytem řeky, nebyl.

9. S ohledem na shora uvedené výpovědi a zejména skutečnost, že pozemek žalobce vždy byl v katastrálních mapách vyznačen jako pozemek příbřežní, tedy který hraničí s korytem řeky Berounky a vzhledem k výslechu žalobce a shora uvedených svědků z nichž lze dovodit, žalobce přinejmenším od roku 1990 užíval svůj pozemek p. [číslo] v celé šíři až k části, který tvoří břeh s korytem řeky a to tak, že je obhospodařoval obvyklým způsobem povaze pozemku, který je loukou, tedy prováděl sekání a sušení trávy a úpravy hranic pozemku sousedícího s lesem, potokem a břehem řeky, je na místě závěr, že žalobce nejméně do roku 2019, kdy jak sám uvádí, se dozvěděl o tom, že část pozemku by měla být ve vlastnictví žalované, která jej propachtovala, pozemek užíval jako oprávněný držitel, neboť se jej nezmocnil potajmu, ani výprosou s tím, že jeho držba byla řádná, neboť se zakládala na právním důvodu, který by postačoval ke vzniku vlastnického práva, kdy na základě skutečnosti, že pozemek, který vlastnil vždy podle evidence sahal až ke korytu řeky Berounky, měl oprávnění domnívat se, že je vlastníkem i pozemku, jehož vydržení se domáhá, přičemž tento stav trval nejméně deset let a proto je na místě závěr o tom, že se stal oprávněním vlastníkem v rozsudku uvedených pozemků, které vydržel nejméně desetiletým užíváním. Podmínky mimořádné držby, tedy řádné užívání více jak dvacet let podle soudu z výslechů svědků nevyplynuly, když najisto postaveno je užívání a obhospodařování pozemků žalobcem od roku 1990 a sám žalobce uvedl, že o tom, že by mu pozemek neměl patřit, se dozvěděl na základy informace o pachtovní smlouvě z roku 2019.

10. Je pravděpodobné, že pozemek byl rozšířen v důsledku naplavení a žalovaná mohla postupo-vat tak, že by upravila vše do původního stavu, avšak do tří let od doby, kdy došlo ke změně koryta, když v této věci z větší části k tomu muselo dojít před rokem 2003 s ohledem na to, že došlo tehdy došlo k vyčlenění pozemku p. [číslo]. Z menší části, a to pokud jde o pozemek p. [číslo] k jeho vzniku muselo dojít po roce 2003, není však zřejmé, k jakému okamžiku.

11. K narušení dobré víry na straně žalobce by mohl nasvědčovat toliko rozdíl mezi evidovanou výměrou pozemku [parcelní číslo] ([číslo] m) a skutečností, že pozemek ve vztahu k němuž se žalobce domáhá vlastnictví a který zde byl již v roce 2003 tj. část pozemku p. [číslo] je 641 m, tedy téměř polovina původního pozemku s tím však, tento stav byl již před rokem 2003 a části pozemku p. [číslo] v rozsahu 223 m, který tvoří jednu pětinu výměry pozemku žalobce. Zde je však třeba brát v potaz, že není na jisto postaveno, kdy případně ke změně rozsahu pozemku došlo formou naplavení a rovněž zda-li původní výměra pozemku žalobce evidovaná v katastru nemovitostí (resp. i PK) odpovídala skutečnosti. Nad to je třeba přihlížet také k tomu, že žalova-ná v prekluzivní lhůtě tří let nevyužila svého oprávnění uvést koryto řeky do původního stavu ve smyslu § 45 vodního zákona.

12. Soud má tedy za to, že byly naplněny všechny zákonné podmínky pro řádné vydržení pozemků uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku, když součástí rozsudku je příloha a to geometrický plán, který vymezuje formou způsobilou k zápisu do evidence nemovitostí nové vlastnické poměry.

13. Jelikož skutečný stav je v rozporu se stavem zapsaným v katastru nemovitostí je na straně žalobce dán rovněž naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. na určení vlastnictví k předmětným pozemkům.

14. Pokud jde o námitky žalované strany ohledně přerušení subjektivní dobré víry žalobce, že je oprávněným držitelem pozemků, o něž v řízení jde, pak ve vztahu k tomuto byla žalovaná poučena, aby označila důkazy k prokázání svého tvrzení, že v souvislosti se změnou zápisu v katastru nemovitostí v roce 2003 a tomu, že žalobce respektive jeho syn byl činný na [anonymizováno] úřadě v [anonymizováno], musel žalobce vědět o tom, že vlastníkem pozemku p. [číslo] je zapsána žalovaná. V této souvislosti katastrální úřad uvedl, že zápis vlastnického práva žalované k pozemku p. [číslo] neproběhl v roce 2003 ve formě obnovy katastrálního operátu a proto nebyli o vlastnických změnách informováni vlastníci sousedících pozemků, tedy i žalobce (viz. sdělení z 30.9.2021 příloha 1. přílohová obálka č.l.46). Katastrální úřad dále doložil, že v prosinci 2013 požádal Obecní úřad Nadryby o vyvěšení vyhlášení obnoveného katastrálního operátu s tím, že došlo k vyvěšení vyhlášky (žádost z 18.12.2003 příloha 6. přílohová obálka č.l. 46). Před tím v srpnu 2023 katastrální úřad požádal obec Nadryby o vyvěšení oznámení o obnově katastrálního operátu přepracováním na digitální vyjádření (žádost z 7.8.2003 příloha 8. přílohová obálka č.l. 46). Toto oznámení však neobsahuje konkrétní pozemky, kterých se změna týká. Žalobce, svědkyně [příjmení], [příjmení], [příjmení] i [příjmení] shodně uvedli, že fakticky v místě předmětných pozemků v minulosti nikdy neviděli geodetické značky, jenž by označovaly zaměření nových pozemků. Z těchto důkazů tedy nelze dovodit, že by žalobce měl možnost v minulosti (před rokem 2019) dozvědět se o tom, že se vlastníkem části příbřežního pozemku nově vzniklého naplavením stal žalovaný. Shora uvedení svědci rovněž také vypověděli, že v mi-nulosti nikdy neviděli na uvedených pozemcích činnost jiných osob než žalobce, zejména faktického vlastníka. Z uvedeného je zřejmé, že nebylo prokázáno, že by na straně žalobce došlo k přerušení dobré víry, že je vlastníkem celého pozemku až k břehu řeky a že je oprávněn s ním také tak nakládat. Žalovaná přes poučení v tomto ohledu neprokázala své tvrzení, že žalobce nebyl v dobré víře, co by oprávněný držitel pozemku. Absenci nepoctivého úmyslu, jak uvádí žalovaná, nelze dovozovat toliko ze skutečnosti, že pozemek, jehož se vydržení týká vznikl z pozemku, který žalobci nikdy nepatřil, zejména za okolností, kdy tímto pozemkem je koryto řeky Berounky, které se může v čase měnit formou naplaveniny či odplavením části břehu. Tvrzení žalované, že pozemek, který je vyznačený v katastru nemovitostí jako koryto vodního toku, má co by svojí součást tzv. příbřežní pás a neodpovídá platné právní úpravě tak, jak je to uvedeno shora v odůvodnění tohoto rozsudku, pokud jde o citace ustanovení vodního zákona. Žalovaná přes poučení neprokázala, že by v minulosti docházelo k obvyklému obhospodařování tzv. příbřežního pásu, při němž, dle svého tvrzení, nikdy nezjistila, že by daný pozemek obhospo-dařoval žalobce jako pozemek vlastní. V tomto směru byla rovněž žalovaná poučena a další důkazy nenabídla. Pokud žalovaná dále namítala, že v souladu se zásadou materiální publicity, vyjádřenou v ustanovení § 984 OZ, nemohl být žalobce v minulosti nikdy v dobré víře, že mu pozemek patří, pak je třeba uvést, že citované ustanovení se týká přerušení dobré víry nabyvatele nemovitostí od třetích osob a nikoliv případu, kdy pozemek vznikl originárně tj. naplavením. Rovněž tak zásada uvedené v § 980 odst. 1 OZ, že nikoho neomlouvá neznalost zapsaného údaje do veřejného seznamu ohledně práva k věci, se vztahuje toliko na situace úplatných právních jednání, nikoliv na situaci vzniku vlastnického práva přírůstkem.

15. Soud tedy dospěl k závěru, že námitky vznesené žalovanou nelze považovat za důvodné a že v řízení bylo prokázáno, že žalobce, jako oprávněný držitel užíval pozemky, o jejichž určení v tomto řízení jde a které jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku a že došlo k naplnění podmínek pro vydržení vlastnického práva k nim. V této souvislosti je nutné rovněž uvést, že faktické zakreslení nových pozemků tak, jak je uvedeno v geometrickém plánu respektuje i skutečnost, že žalobce je vlastníkem nejen pozemku p. [číslo] ale i sousedního pozemku p. [číslo] (pozemek kt. odkoupil od obce), jak bylo zjištěno z výslechu žalobce a jak to odpovídá i zápisu v kastastru nemovitostí. Nedílnou součástí rozsudku je geometrický plán uvedený ve výrokové části rozsudku.

16. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 a) o. s. ř. s ohledem na zasla-nou předžalobní upomínku z 12.3.2020 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšnému žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů řízení představovaná zaplaceným soudním poplatkem 5 000 Kč a náklady právního zastoupení za 13 úkonů právní služby po [číslo] (tak jak byly vyúčtovány žalobcem vyjma podání z 5.12.2022, jenž není ve spisu obsaženo a účasti na jednání 18.7.2022 za nějž s ohledem na jeho povahu, kdy se dostavili zástupce žalobce a svědci a jednání bylo odročeno k žádosti žalované pro náhlou zdravotní indispozici, za nějž byl dle § 11odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 2 písm.f) AT přiznána ½ náhrada) tj. xanon [číslo] a 14 režijních paušálů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu po 300 Kč tj. [číslo] částka Kč. [příjmení] [číslo] za právní služby byla navýšena o 21 % DPH, tj. 9.670,50 Kč Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.