4 C 4/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň - sever rozhodl samosoudkyní titul Janou Srpovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna doplatit České republice na účet Okresního soudu [okres] soudní poplatek ve výši [částka], a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce [částka] k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodňovala tím, že na ni právní předchůdce [právnická osoba], [IČO], smlouvou ze dne [datum] postoupil pohledávku za žalovaným, která je předmětem žaloby a vychází ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], podle níž se původní věřitel zavázal poskytnout bezhotovostním převodem žalovanému [částka] proti jeho povinnosti vrátit poskytnutou částku s navýšením o [částka] a v případě prodlení zaplatit zákonný úrok z prodlení. Splatnost byla určena jednorázově ke dni [datum]. Žalobkyně tvrdila, že částka s navýšením nebyla ve lhůtě sjednané vrácena, proto se domáhá jejího vrácení u soudu včetně zákonného úroku z prodlení. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Žalobkyně je aktivně legitimována k uplatnění nároku u soudu, neboť s původním věřitelem, společností [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne [datum] podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) smlouvu o postoupení, která nabyla účinnosti ve vazbě na zaplacení ceny za postoupení z [datum] s tím, že o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn v rámci předžalobní upomínky ze dne [datum]. Žalovaný uzavřel s původním věřitelem dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž součásti byly i úvěrové obchodní podmínky a sazebník poplatků. Podle žalobkyně byla s žalovaným uzavřena elektronickými prostředky na dálku podle § 562 OZ, kdy se žalovaný v souladu s úvěrovými podmínkami nejprve zaregistroval na webové doméně právního předchůdce žalobkyně [webová adresa] a následně požádal o poskytnutí zápůjčky, k čemuž došlo. Obsahem smlouvy byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému bezhotovostně neúčelové peněžní prostředky ve výši [částka] na běžný účet žalovaného č. [bankovní účet]. Tuto svojí povinnost původní věřitel splnil dne [datum] přes platební službu ThePay. Žalovaný se podle smlouvy o zápůjčce zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky do [datum], tedy do 30 dnů s navýšením o smluvní úrok, označený ve smlouvě o zápůjčce jako poplatek za zpracování ve výši [částka], který byl ve smlouvě procentně vyjádřen prostřednictvím RPSN 4933,41 %. Fakticky při 30 dnech zapůjčení je částka poplatku za jeden den zápůjčky [částka]. Žalobce dále předložil předžalobní upomínku ze dne [datum] a podací arch z téhož dne, z nichž je zřejmé, že před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. V době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v květnu 2020, činila dle veřejně dostupné databáze ČNB – [příjmení], B [číslo], průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností do jednoho roku pro potřeby domácnosti 15,91 %. Soud posuzoval uplatněný nárok žalobkyně v intencích ustanovení § 2390 až 2393 OZ. Současně však přihlížel k judikatuře Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2003, podle nichž je v souladu s dobrými mravy sjednaný smluvní úrok, který nepřekračuje trojnásobek obvyklé úrokové sazby, za níž poskytují úvěr v místě a čase bankovní subjekty. Soud také přihlížel k judikatuře Ústavního soudu, a to nálezu Ústavního soudu

II. ÚS 4084/2012 z [datum] a

I. ÚS 199/2011 z [datum], z nichž vyplývá, že soudní ochranu nelze přiznat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, kdy zasahují nejen do jejich právní sféry, ale i do jejich sféry osobní v důsledku značně nevyvážených smluvních podmínek v neprospěch spotřebitele. V takovém případě je třeba smlouvu považovat za absolutně neplatnou podle § 580 OZ a účastníci se mají vypořádat v intencích režimu bezdůvodného obohacení podle § 2993 OZ potažmo § 2991 OZ. V daném případě není procentní výše úroku vyjádřena, avšak RPSN činila 4933,41 %. Přestože RPSN není totéž co úrok, je zřejmé, že částka [částka], kterou měl žalovaný zaplatit nad rámec půjčené částky, je zcela nepřiměřená, přesahuje i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro úvěry v daném období, tj. 47,73 % ročně, a lze na ni aplikovat shora uvedenou judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu. Soud tak považoval uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 2 odst. 3 o.z. Vypořádání účastníků se proto řídí režimem bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 OZ a žalovaný je tedy povinen vrátit žalobkyni, co mu bylo poskytnuto, tj. [částka]. Do prodlení se žalovaný dostal až v souvislosti s předžalobní výzvou zaslanou dne [datum] s tím, že podle § 573 OZ je třeba vyjít z toho, že k doručení došlo do tří dnů. Nárok na zákonný úrok z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 OZ ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobě bylo tedy zčásti, v rozsahu uvedeném ve výroku I., vyhověno, ve zbytku s ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o zápůjčce byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná. Soud dále výrokem III. tohoto rozsudku s ohledem na skutečnost, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst.

2. Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142a o. s. ř. s ohledem na zaslanou předžalobní upomínku a § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně měla úspěch jen částečný (úspěch ve výši 72 %, neúspěch ve výši 28 %, rozdíl 44 %) a byla jí proto přiznána částka [částka], odpovídající 44 % z celkových nákladů řízení ve výši [částka], sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku [částka], z doplatku soudního poplatku [částka], nákladů právního zastoupení podle § 14b advokátního tarifu za tři úkony právní služby po [částka] (převzetí věci, podání žaloby, předžalobní upomínku) s navýšením o tři režijní paušály po [částka] a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. také z náhrady 21 % DPH ve výši [částka]. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Platební místo nákladů řízení bylo určeno podle § 149 odst. 1 o.s.ř.