4 C 48/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Sperkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného o 29 192,59 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 192,59 Kč a- úrok v částce 2 760,01 Kč,- úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 29 192,59 Kč od 20. 12. 2025 do zaplacení,- úrok z prodlení v částce 2 690,44 Kč,- úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 29 192,59 Kč od 20. 12. 2025 do zaplacení,a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 292 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 275 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou nadepsanému soudu se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 29 192,59 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to ověřením jeho příjmů a výdajů a nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Dále žalobkyně uvedla, že v souladu se smlouvou žalovanému poskytla kreditní kartu a neúčelový úvěr na dobu neurčitou do výše sjednaného úvěrového limitu 30 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách. Tuto svoji povinnosti řádně neplnil a dostal se do prodlení. Žalobkyně tudíž přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni , datum, , o čemž byl žalovaný informován dopisem. Žalovaný však svůj dluh nezaplatil, a to ani na předžalobní výzvu, která mu byla zaslána dne , datum, .

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný je občan Moldavska, tím je dán mezinárodní prvek. Pravomoc zdejšího soudu je dána podle § 6 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“). Místní příslušností zdejšího soudu se pak řídí § 85 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalovaný má v obvodu tohoto soudu bydliště, minimálně je zde však místo trvalého pobytu žalovaného evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel. Závazkový vztah ze smlouvy o úvěru se řídí podle § 87 odst. 1 ZMPS českým právem, neboť to smluvní strany ve smlouvě ujednaly.

4. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a o. s. ř. vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.

5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , jejíž součástí byly obchodní podmínky pro kreditní kartu a obchodní podmínky pro platební karty a sazebník žalobkyně (dále jen „smlouva“). Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Ze záznamu o podpisu klienta vyplývá, že podpis žalovaného byl nahrazen zadáním autorizačního SMS kódu. Před uzavřením smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému předsmluvní informace a přezkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak dokládá interní dokument o úvěruschopnosti. Z dokumentu CRIF vyplývá, že žalobkyně z daňového přiznání zjistila příjem žalovaného ve výši 500 000 Kč měsíčně a příjmy z podnikání ve výši 700 000 Kč měsíčně. Výše příjmu byla ověřena také výpisem z účtu žalovaného za poslední 3 měsíce před uzavřením smlouvy. Z tohoto výpisu soud zjistil, že průměrný měsíční příjem žalovaného za toto období převyšoval 800 000 Kč. Dále soud z dokumentu CRIF shledal, že měsíční výdaje žalovaného mimo podnikání byly uváděny ve výši 10 000 Kč a měsíční výše splátek úvěrů u žalobkyně dosahovala 41 667 Kč. Platební kapacitu žalovaného žalobkyně vyčíslila na 942 127,42 Kč, a to rozdílem mezi příjmy 1 042 233,17 Kč a výdaji 100 105,70 Kč. Z informací z CBCB bylo zjištěno, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy 3 existující úvěry, které řádně splácel, a dále že nesplacená jistina úvěrů čila 393 784 Kč s měsíční splátkou 14 667 Kč. Rizikovost žalovaného tedy byla stanovena jako nízká, jak vyplývá z interního dokumentu o úvěruschopnosti. Na základě uvedených skutečností žalobkyně shledala, že žalovaný je schopen úvěr splácet a smlouvu s ním uzavřela. V souladu se smlouvou žalobkyně poskytla žalovanému platební karu. Jejím prostřednictvím byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky až do výše sjednaného limitu 30 000 Kč. Žalovaný prostředky průběžně čerpal, jak vyplývá z přehledu historie. Podle smlouvy byl žalovaný povinen načerpané peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 19,90 % ročně a případné poplatky, a to formou měsíčních splátek o minimální výši 5 % z vyčerpané částky, nejméně však 500 Kč, splatných vždy 14. den v měsíci. RPSN byla ve smlouvě udávána ve výši 24,82 %. Z přehledu splátek je patrno, že žalovaný splátky vždy řádně a včas nehradil. Žalobkyně žalovaného ohledně neuhrazených splátek opakovaně upomínala, jak dokládá upomínka, výzva a opakovaná výzva. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyně úvěr v souladu se smlouvou zesplatnila ke dni 14. 12. 2024, jak soud zjistil z oznámení o zesplatnění úvěru včetně dodejky. Z tabulky čerpání a splátek úvěru pak bylo zjištěno, že ke dni 16. 12. 2025 dosahovala dlužná jistina úvěru částky 29 192,59 Kč, smluvní úrok částky 2 760,01 Kč a zákonný úrok z prodlení ve snížené výši 8,05 % ročně částky 2690,44 Kč. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne , datum, , jak dokládá podací arch.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu a vzhledem k citovaným ustanovením zákona dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V důsledku toho, že žalovaný řádně a včas neplnil své smluvní povinnosti vznikl žalobkyni podle § 2395 o. z. nárok na zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 29 192,59 Kč, smluvního úroku ve výši 2 760,01 Kč za období do 19. 12. 2025 a smluvního úroku ve výši 8,05 % ročně z částky dlužné jistiny od 20. 12. 2025 do zaplacení. Žalobkyni svědčí rovněž právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1, 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., a to za období do 19. 12. 2025 v celkové výši 2 690,44 Kč a dále za období od 20. 12. 2025 do zaplacení v zákonné procentní výši. Soud tedy žalobě vyhověl v plném rozsahu.

9. Soud výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 1 168 Kč na 1 460 Kč podle položky 1 sazebníku. Žalobkyně je tedy povinna doplatit částku 292 Kč. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 275 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 168 Kč, doplatku soudního poplatku v částce 292 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 192,59 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně, tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně byla žalovanému uložena podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

11. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.