4 C 5/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Sperkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného o 35 906 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 742 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 24 742 Kč od 21. 3. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 11 164 Kč se zákonným úrokem z prodlení v částce 203,63 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 164 Kč od 8. 4. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 640,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 35 906 Kč s příslušenstvím. Uplatňovaný nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela prostřednictvím internetových stránek dne , datum, úvěrovou smlouvu. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy hodnotila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě credit scoringu, tedy posouzením příjmů a výdajů žalovaného a výpočtem maximální výše splátky, a z lustrace žalovaného v registru NRKI, BRKI, SOLUS, v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Žalobkyně shledala žalovaného schopným úvěr splácet a smlouvu s ním uzavřela. V souladu se smlouvou poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky formou 24 měsíčních splátek vrátit a zaplatit žalobkyni úrok a poplatek za poskytnutí úvěru. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, na dlužnou částku uhradil celkem 5 258 Kč. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalovaného o tom informovala dopisem z téhož dne, v němž ho vyzvala k zaplacení celé dlužné částky. Žalovaný však na tuto výzvu ani na předžalobní výzvu nereagoval a dlužnou částku žalobkyni nezaplatil.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil v odporu proti platebnímu rozkazu pouze tak, že s vydaným elektronickým platebním rozkazem nesouhlasí, že není schopen se k žalobě vyjádřit bez pomoci odborníka, je ve spolupráci s dluhovou poradnou a podaný odpor doplní. Žalovaný se však dále k žalobě nevyjádřil, a to ani na opakovanou výzvu soudu.

3. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne , datum, úvěrovou smlouvu (dále jen „smlouva“). Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila totožnost žalovaného z kopie občanského průkazu a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Z karty klienta vyplývá, že žalobkyně vycházela z informací sdělených žalovaným a provedené lustrace NRKI a dalších databází, k nimž však nedoložila výstupy lustrace. Žalovaný dle karty klienta sdělil, že je bezdětný, žije u rodičů, jeho měsíční příjem tvoří starobní důchod ve výši 17 800 Kč a splátky ostatním společnostem dosahují 5 000 Kč měsíčně. Jiné výdaje žalovaný neuvedl. Žalobkyně vyčíslila částku, která žalovanému měsíčně zbývá na 5 561 Kč. Tato částka je rozdílem tvrzených příjmů žalovaného ve výši 17 800 Kč a výdajů sestávajících z životního minima 4 470 Kč, ze splátek ostatních úvěrů ve sdělené výši 5 000 Kč a ze splátky poskytovaného úvěru ve výši 2 769 Kč. Výdaje žalovaného na bydlení byly zohledněny pouze v rámci výpočtu limitu splátky ve vztahu k celé domácnosti. Z úvěrové zprávy NRKI bylo zjištěno, že žalovaný měl v době uzavírání smlouvy celkem , hodnota, existujících úvěrů, kdy celková dlužná částka dosahovala 130 564 Kč, splátky úvěrů činily celkem 4 040 Kč měsíčně a žalovaný neměl splátky po splatnosti. Dále soud zjistil, že žalovanému bylo zamítnuto celkem , hodnota, žádostí o úvěr, z čehož 3 žádosti byly zamítnuty v době 6 měsíců před uzavřením smlouvy. Celkem , hodnota, úvěrů bylo ukončeno. Žalobkyně tedy vyhodnotila, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek, kdy podpis žalovaného byl nahrazen zadáním verifikačního SMS kódu. V souladu se smlouvou žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě. Toto vyplývá z potvrzení o vyplacení a z výpisu čerpání, splátek a úhrad. Žalovaný se ve smlouvě zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč a úrok, to vše formou měsíčních splátek dle splátkového kalendáře. Poplatek za odklad splátek činil 2 970 Kč. RPSN byla ve smlouvě udávána ve výši 49,1 %. Soud z výpisu čerpání, splátek a úhrad dále zjistil, že žalovaný splátky řádně včas nehradil. Žalobkyni zaplatil na splátkách úvěru celkem 5 258 Kč. Žalovanému proto byla podle uvedeného výpisu účtována smluvní pokuta 3 x 500 Kč a náhrada nákladů za upomínání ve výši 3 x 300 Kč a 1x 130 Kč. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyně úvěr v souladu se smlouvou zesplatnila ke dni 6. 2. 2026. O této skutečnosti informovala žalovaného dopisem z téhož dne odeslaným podle podacího archu dne , datum, . Žalovanému byla zaslána také předžalobní výzva dne , datum, , jak je patrno z podacího archu. V této výzvě byla žalovanému poskytnuta dodatečná lhůta k úhradě dluhu do , datum, .

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Soud shledal nárok žalobkyně ze smlouvy nedůvodným. Žalobkyně před uzavřením smlouvy důkladně neprověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet v souladu s § 86 z. s. ú. Žalobkyně dostatečně nezkoumala ekonomickou situaci žalovaného, když vycházela pouze z údajů sdělených žalovaným, a to ohledně výdajů i příjmů žalovaného. Tvrzený příjem žalovaného žalobkyně nikterak neověřovala. Nedotazovala se na běžné výdaje žalovaného a uvažovala jen částku životního minima, nezkoumala ani možné ostatní výdaje (např. na léky či jiné potřeby, když žalovaný uvedl, že je příjemcem důchodu). Výdaje na bydlení žalobkyně uvažovala pouze ve výpočtu ve vztahu k domácnosti, nikoli ve vztahu k osobě žalovaného. Žalobkyně si v souvislosti se shora uvedeným nevyžádala např. výpisy z účtu, potvrzení o pobírání důchodu apod. Současně žalobkyně dostatečně nezohlednila ostatní úvěrové závazky žalovaného. Žalovaný měl v době uzavření smlouvy 8 trvajících úvěrů v celkové nesplacené výši 130 564 Kč, přičemž 3 žádosti o úvěr z , Anonymizováno, (tedy v době do půl roku před uzavřením smlouvy) byly žalovanému zamítnuty. Vzhledem k uvedeným skutečnostem, žalobkyně nemohla bez důvodné pochybnosti uzavřít, že žalovaný je skutečně schopen úvěr splácet. Žalobkyně proto jednala v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., když smlouvu se žalovaným uzavřela a úvěr mu poskytla, aniž by skutečně a důkladně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Soud proto vyhodnotil smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona. Soud nadto spatřuje důvod neplatnosti smlouvy rovněž ve zjevném rozporu smlouvy s dobrými mravy podle § 588 o. z., neboť protiplnění za poskytnutí úvěru (RPSN ve výši 49,1 %) bylo sjednáno ve zjevně nepřiměřené výši, která mnohonásobně překračuje výši obvyklou v době uzavření smlouvy (dle databáze ČNB ARAD se jednalo RPSN ve výši 8,32 %). Sjednaná RPSN je tedy téměř šestkrát vyšší, než bylo v době uzavření smlouvy obvyklé. Judikatura však zpravidla považuje za přiměřené protiplnění nejvýše trojnásobek obvyklé roční úrokové sazby (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). RPSN sice není totéž co úroková sazba, avšak její posouzení je v tomto případě relevantní, neboť zahrnuje úrokovou sazbu jakož i poplatek za poskytnutí úvěru, který také představuje protiplnění za poskytnutí úvěru, a je proto nezbytné jej uvažovat.

10. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy vypořádal soud žalobkyní uplatňovaný nárok v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z., neboť bylo plněno, aniž tu byl platný závazek. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení žalovaného ve výši 24 742 Kč, když žalobkyně žalovanému poskytla částku 30 000 Kč a žalovaný uhradil 5 258 Kč. Žalobkyni také svědčí právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení žalovaného soud stanovil v návaznosti na zaslání předžalobní výzvy v souladu s § 573 o. z. Žalovanému byla v předžalobní výzvě poskytnuta lhůta k plnění do , datum, . Ode dne následujícího po uplynutí této lhůty, tj. od , datum, , je tedy žalovaný v prodlení. Soud proto žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud nemohl zjistit možnosti žalovaného za účelem stanovení přiměřené lhůty, když byl žalovaný v řízení zcela nečinný a k jednání se nedostavil. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť byla-li smlouva shledána neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 640,90 Kč, přičemž tato částka představuje 37,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,9 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,1 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 437 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 906 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně, tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Povinnost k náhradě nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně byla žalovanému uložena podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla v tomto případě stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.