4 C 51/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Sperkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně Anonymizováno žalované: Jméno žalované o 56 147,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 196 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 18 196 Kč od 6. 5. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 37 951,42 Kč, úroku ve výši 82,91 % ročně z částky 37 851,37 Kč za období od 28. 8. 2025 do 20. 9. 2025 v částce 1 997,52 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 37 851,37 Kč od 21. 9. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 8. 2025 dosáhne částky 117 864 Kč, dále co do zákonného úroku z prodlení z částky 45 985 Kč za období od 28. 8. 2025 do 31. 10. 2025 v částce 941,85 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 45 485 Kč od 1. 11. 2025 do 1. 1. 2026 v částce 888,46 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 44 985 Kč od 2. 1. 2026 do 5. 5. 2026 a zákonného úroku z prodlení z částky 26 789 Kč od 6. 5. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala vůči žalované zaplacení částky 56 147,42 Kč s příslušenstvím. Uplatňovaný nárok odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela elektronickými prostředky dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Sjednáno bylo také pojištění schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy prověřila schopnost žalované úvěr splácet, a to na základě dokladů o příjmu žalované a informací o výši výdajů sdělených žalovanou. Dále žalobkyně vycházela z lustrace žalované v databázích a provedení tzv. soringu. Ohledně dalších závazků žalované žalobkyně uvedla, že žalovaná měla vůči žalobkyni souběžně závazek z úvěrové smlouvy s měsíční splátkou 4 882 Kč. Porovnáním příjmové a výdajové stránky žalované dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaná je schopna úvěr hradit a smlouvu s ní uzavřela. V souladu se smlouvou žalobkyně poskytla žalované dne , datum, peněžní prostředky ve výši 41 000 Kč. Žalovaná byla podle smlouvy povinna načerpané peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 82,91 % ročně, a to ve 48 měsíčních splátkách po 3 384 Kč včetně poplatku 110 Kč za sjednané pojištění schopnosti splácet. Žalovaná uhradila do doby zesplatnění úvěru pouze 6 splátek a částku 1 500 Kč. V důsledku prodlení žalované žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Po zesplatnění úvěru žalovaná zaplatila žalobkyni ještě 1 000 Kč, poté již neuhradil ničeho. Žalobkyně se proto domáhala neuhrazené jistiny v částce 37 851,37 Kč spolu s úrokem přirostlým k jistině ve výši 6 206,14 Kč, smluvní pokuty do zesplatnění ve výši 998 Kč, nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením žalované ve výši 600 Kč a dlužného poplatku za pojištění ve výši 330 Kč, a to spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku. Dále žalobkyně požadovala rovněž úhradu smluvní pokuty za dobu od zesplatnění do sepisu žaloby ve výši 11 162,42 Kč. Žalovaná byla ohledně dlužných částek upomínána, ani na předžalobní výzvu však dluh neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nedostavila se ani na jednání konané dne , datum, . Až po ústním jednání bylo do spisu založeno vyjádření žalované, které žalovaná zaslala ke spisové značce , spisová značka, a tedy soudu k ústnímu jednání nebylo k dispozici.

3. Soud v projednávané věci zjistil, že účastníci uzavřeli dne , datum, elektronickými prostředky smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Výpisem ze seznamu subjektů finančního trhu žalobkyně doložila, že je oprávněným poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Identita žalované byla ověřena z kopie občanského průkazu. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Z hodnocení klienta vyplývá, že volné zdroje (rozdíl příjmů a výdajů) byly žalobkyní zjištěny ve výši 5 589 Kč. Z potvrzení o příchozích úhradách soud zjistil, že měsíční příjem žalované tvořil starobní důchod v měsících , Anonymizováno, ve výši 20 531 Kč. Výdaje žalované žalobkyně vyčíslila v hodnocení klienta na částku 14 442 Kč měsíčně, z toho 4 700 Kč na bydlení, 4 860 Kč jako životní minimum a 4 882 Kč na splátky souběžného úvěru u žalobkyně, přičemž žalované byla ponechána ještě rezerva 500 Kč. Z výpisu z NRKI pak bylo zjištěno, že žádosti žalované o úvěr eviduje celkem , hodnota, finančních institucí a že žalovaná nemá dluh po splatnosti. Dále bylo z předsmluvního formuláře a informací pro klienta zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované před uzavřením smlouvy informace o spotřebitelském úvěru, což žalovaná potvrdila v prohlášení klienta stejně jako pravdivost uvedených údajů.

4. Ze smlouvy o úvěru ve znění dodatku č. , hodnota, soud zjistil následující. Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky, kdy podpis žalované byl nahrazen zadáním jednorázového autorizačního kódu, kterým byl variabilní symbol korunové platby ve prospěch žalované, jak vyplývá z dokumentu podpis na dálku, z potvrzení ze systému žalobkyně o odeslání korunové platby a o odeslání a přijetí SMS. Z oznámení o schválení úvěru vyplývá, že žalobkyně tímto projevila svůj souhlas s uzavřením smlouvy. Toto oznámení obsahovalo základní parametry úvěru a žalovaná si jej převzala podle dodejky dne , datum, . Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 41 000 Kč. Žalovaná se oproti tomu zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit žalobkyni úrok ve výši 82,91 % ročně, a to formou 30 měsíčních splátek po 3 384 Kč podle splátkového kalendáře. RPSN byla ve smlouvě udávána ve výši 122,93 % a žalovaná byla dle smlouvy povinna zaplatit žalobkyni celkem částku 98 220 Kč. Z přílohy č. 1 ke smlouvě a z přihlášky do pojištění soud shledal, že účastníci ve smlouvě ujednali také pojištění schopnosti žalované úvěr splácet, přičemž pojistné činilo 110 Kč měsíčně a bylo součástí měsíční splátky. Žalované byly poskytnuty informace o pojištění a informační dokument o pojistném produktu.

5. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že žalobkyně zaslala žalované dne , datum, na její bankovní účet č. , Anonymizováno, peněžní prostředky ve výši 41 000 Kč. Z karty klienta pak soud zjistil, že žalovaná uhradila 6 splátek po 3 384 Kč a následně částky 1 500 Kč, 500 Kč a 500 Kč. Žalobkyně žalovanou ohledně nezaplacených splátek opakovaně upomínala, jak dokládají upomínky ze dne , datum, . Z oznámení ze dne , datum, pak vyplývá, že žalobkyně celou dlužnou částku k tomuto dni zesplatnila a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dluhu. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných částek také v předžalobní výzvě, v níž žalované poskytla dodatečnou lhůtu k plnění v délce 15 dnů od odeslání této výzvy. Předžalobní výzva byla žalované zaslána podle podacího archu dne , datum, .

6. Soud vycházel zejména ze smlouvy, z oznámení o schválení úvěru, z hodnocení klienta, z potvrzení o příchozích úhradách na účet žalované, z výpisu z NRKI a dále z dokladu o vyplacení, z karty klienta, a z předžalobní výzvy. Na základě uvedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy se žalovanou zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Příjem žalované za období předcházející uzavření smlouvy sestával ze starobního důchodu ve výši 20 531 Kč měsíčně (potvrzení o příchozích úhradách). Výdaje sdělené žalovanou činily měsíčně 13 942 Kč, z toho 4 700 Kč na bydlení, 4 860 Kč jako životní minimum a 4 882 Kč na splátky souběžného úvěru u žalobkyně (hodnocení klienta). Žalovaná měla evidovány žádosti o úvěr u 13 finančních institucí (výpis z NRKI). Žalobkyně posoudila žalovanou jako osobu schopnou úvěr splácet a uzavřela s ní dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, včetně pojištění schopnosti úvěr splácet. Žalobkyně poskytla žalované částku 41 000 Kč (doklad o vyplacení úvěru). Žalovaná byla podle smlouvy povinna tuto částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 82,91 %. RPSN činila 122,93 %. Žalovaná uhradila žalobkyni na splátkách úvěru celkem 22 804 Kč (karta klienta). Před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalované dne , datum, předžalobní výzvu s dodatečnou lhůtou k plnění v délce 15 dnů od odeslání (předžalobní výzva, podací arch).

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Soud shledal nárok žalobkyně ze smlouvy nedůvodným. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy se žalovanou důkladně neprověřovala úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá § 86 z. s. ú. Žalobkyně dostatečně nezkoumala ekonomickou situaci žalované. Výdaje žalované zjišťovala pouze z tvrzení žalované, tvrzenou výši výdajů (zejména výdajů na bydlení) žalobkyně neověřovala, nevyžádala si např. výpisy z účtu, faktury apod. Pokud se týká běžných výdajů žalované, žalobkyně uvažovala pouze částku životního minima, ačkoli u osoby ve starobním důchodu lze očekávat vyšší výdaje na léky, zdravotní pomůcky a jiné. Žalobkyně dostatečně neprověřovala ani existenci a výši ostatních závazků žalované, když zohlednila pouze předchozí závazek žalované vůči ní, přestože si byla vědoma toho, že žalovaná má evidovány žádosti o úvěr u 13 finančních institucí. Pokud by žalobkyně zohlednila skutečnou výši výdajů žalované včetně ostatních závazků žalované v porovnání s výší patrně jediného příjmu žalované ze starobního důchodu, vyvstala by důvodná pochybnost, zda je žalovaná skutečně schopna úvěr splácet. Žalobkyně proto jednala v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., když smlouvu se žalovanou uzavřela a úvěr jí poskytla, aniž by skutečně a důkladně zkoumala úvěruschopnost žalované. Soud proto vyhodnotil smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona. Nadto soud spatřuje důvod neplatnosti smlouvy rovněž v jejím zjevném rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z., neboť protiplnění za poskytnutí úvěru (úroková sazba ve výši 82,91 % ročně, RPSN 122,93 %) bylo sjednáno ve zcela zjevně nepřiměřené výši, která mnohonásobně překračuje výši obvyklou v době uzavření smlouvy (dle databáze ČNB ARAD se jednalo o úrokovou sazbu ve výši 8,51 % ročně a RPSN ve výši 8,81 %).

13. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy vypořádal soud žalobkyní uplatňovaný nárok v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z., neboť bylo plněno, aniž tu byl platný závazek. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení žalované ve výši 18 196 Kč, když žalobkyně žalované poskytla částku 41 000 Kč a žalovaná uhradila celkem 22 804 Kč. Žalobkyni také svědčí právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení žalované soud stanovil v návaznosti na zaslání předžalobní výzvy v souladu s § 573 o. z. Žalované byla v předžalobní výzvě poskytnuta lhůta k plnění v délce 15 dnů od jejího odeslání. Ode dne následujícího po uplynutí této lhůty, tj. od 6. 5. 2026, je tedy žalovaná v prodlení. Soud tedy žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud nemohl zjistit možnosti žalované za účelem stanovení přiměřené lhůty ani žalovanou nemohl v této souvislosti poučit podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř., když byla žalovaná v řízení zcela nečinná, své vyjádření nezaslala soudu řádně ke správné spisové značce, a k jednání se nedostavila. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť byla-li smlouva shledána neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků. Žalovaná sice byla v řízení převážně úspěšná v rozsahu 67,59 %, a měla by proto právo na poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 35,18 %, avšak žádné náklady jí podle obsahu spisu nevznikly.