4 C 55/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Sperkovou ve věci žalobkyně: Jméno advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného o 31 464,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 464,25 Kč s úrokem v částce 1 318,39 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 29 285,05 Kč od 15. 11. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 29 285,05 Kč od 15. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 163 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 31 464,25 Kč s příslušenstvím. Uplatňovaný nárok odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, od společnosti , právnická osoba, , (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně“). Z této skutečnosti žalobkyně dovozuje svoji aktivní legitimaci. Ohledně žalovaného nároku žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o vydání kreditní karty č. , hodnota, . Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy provedla lustraci žalovaného ve veřejných databázích a ze sdělených příjmů a výdajů z dat ČSÚ vypočítala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně se v této smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec 30 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 23,99 % ročně a poplatky podle ceníku právní předchůdkyně žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vydala kreditní kartu a poskytla mu peněžní prostředky dle úvěrového rámce. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel. V důsledku toho právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni , datum, , o čemž žalovaného informovala a vyzvala ho k úhradě celé dlužné částky. Žalovaný však dlužnou částku žalobkyni nezaplatil, a to ani na předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.

4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 11. 2025 včetně seznamu postupovaných pohledávek a z potvrzení o zaplacení úplaty bylo zjištěno, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným od právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky ve smyslu § 1882 o. z. vyrozuměn oznámením zaslaným žalovanému dne 10. 12. 2025, jak bylo ověřeno prostřednictvím čísla zásilky uvedeného v podacím archu.

5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně se žalovaným uzavřela elektronickými prostředky dne , datum, smlouvu o vydání kreditní karty č. , hodnota, , jejíž součástí byly obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet (dále jen „smlouva“), jak dokládá návrh smlouvy a akceptace tohoto návrhu. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným a z lustrace žalovaného v databázi BRKI/NRKI a SOLUS, jak vyplývá z protokolu o ověření úvěruschopnosti. Z uvedeného dokumentu s údaji o žádosti bylo zjištěno, že žalovaný je podnikatelem s uváděným příjmem 50 000 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně však započítala příjem ve výši 44 966 Kč, jehož výše přibližně odpovídá výši soudem zjištěné z mimořádného výpisu z účtu žalovaného za 3 měsíce před uzavřením smlouvy. Ke své výdajové stránce žalovaný dále sdělil, že hradí nájemné 8 000 Kč měsíčně, toto bylo zjištěno také z mimořádného výpisu z účtu, a výdaje na živobytí dosahují 15 000 Kč měsíčně. Žalovaný rovněž hradil měsíční splátky úvěrů v celkové výši 13 360 Kč a po započtení měsíční splátky projednávaného úvěru ve výši 960 Kč dosahovala výše splátek žalovaného 14 395 Kč měsíčně. Z mimořádného výpisu z účtu jsou patrné splátky úvěrů ve výši přibližně 7 000 Kč měsíčně v době 3 měsíců předcházejících uzavření smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy vyčíslila disponibilní zdroje na částku 7 021 Kč měsíčně. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta dále vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila platební morálku žalovaného lustrací v BRKI/NRKI a v registru SOLUS, kdy shledala, že žalovaný je bez negativního záznamu, má pozitivní úvěrovou historii a nemá dluh po splatnosti. Na základě uvedeného právní předchůdkyně žalobkyně shledala, že žalovaný je schopen úvěr splácet a smlouvu s ním uzavřela. Podle smlouvy byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše sjednaného úvěrového limitu 30 000 Kč. Žalovanému peněžní prostředky poskytla, když tyto žalovaný čerpal prostřednictvím kreditní karty, jak dokládá souhrnný výpis z účtu kreditní karty. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté finanční prostředky formou splátek vrátit a zaplatit smluvní úrok ve výši 23,99 % ročně a poplatek za správu karty ve výši 89 Kč měsíčně. RPSN byla ve smlouvě udávána ve výši 34,72 %. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, konečný zůstatek činil podle souhrnného výpisu z účtu kreditní karty ke dni 11. 6. 2025 částku 32 782,64 Kč a sestával z dlužné jistiny, poplatků a úroku. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila v souladu s čl. XVI.1 a XVI.2 obchodních podmínek pro vydávání a používání kreditních karet. Žalovaného o tom informovala dopisem z téhož dne s výzvou k okamžité úhradě. Žalobkyně následně zaslala žalovanému dne , datum, předžalobní výzvu k plnění, jak dokládá podací arch.

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu a vzhledem k citovaným ustanovením zákona dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V důsledku toho, že žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy, vznikl žalobkyni podle § 2395 o. z. nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 29 285,05 Kč, dlužných poplatků ve výši 2 179,20 Kč a úroku za dobu do zesplatnění úvěru v částce 1 318,39 Kč. Dále má žalobkyně podle § 2395 o. z. rovněž právo na zaplacení úroku z částky dlužné jistiny (29 285,05 Kč) od 15. 11. 2025 ve výši 12 % ročně podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když do prodlení se splacením úvěru se žalovaný dostal dnem následujícím po zesplatnění úvěru. Podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1, 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. pak žalobkyni svědčí také právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky dlužné jistiny od , datum, do zaplacení. Žalobě tedy bylo v plném rozsahu vyhověno.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 163 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 259 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 464,25 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně, tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně byla žalovanému uložena podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

10. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.