4 C 65/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Sperkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného o 20 388 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 9 000 Kč zastavuje.

II. Žaloba se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou nadepsanému soudu se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 25 388 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, se společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Z této skutečnosti žalobkyně dovozuje svoji aktivní legitimaci. Ohledně žalovaného nároku žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Vycházela z lustrace žalovaného ve veřejných databázích NRKI, BRKI, SOLUS a v insolvenčním rejstříku a současně z údajů sdělených žalovaným, které ověřila z pracovní smlouvy, z výplatních lístků, z nájemní smlouvy a z výpisů z bankovního účtu žalovaného. Použitelný měsíční příjem žalobkyně vyčíslila na částku 10 280 Kč. Dle žalobních tvrzení bylo žalovaným dále sděleno, že je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalobkyně tedy vyhodnotila, že žalovaný je schopen úvěr splácet a smlouvu s ním uzavřela. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal formou měsíčních splátek poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok a sjednané poplatky. Celkem měl žalovaný žalobkyni zaplatit 27 888 Kč, a to nejpozději do , datum, . Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nehradil, poslední splátka byla zaplacena dne , datum, . Žalobkyně proto žalovaného vyzvala k plnění v předžalobní výzvě, která byla odeslána dne , datum, .

2. V průběhu řízení žalobkyně vzala podáním ze dne , datum, žalobu zčásti zpět, neboť žalovaný dne , datum, uhradil částku 5 000 Kč. Usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, bylo tedy řízení co do této částky zastaveno. Následně žalobkyně podáním ze dne 28. 5. 2026 vzala žalobu opět částečně zpět co do částky 9 000 Kč s odůvodněním, že žalovaný uhradil dne , datum, , , datum, a , datum, vždy částku 3 000 Kč. Uhrazené částky žalobkyně započetla v rozsahu 8 680,63 Kč na jistinu žalované částky a ve zbývající výši 319,37 Kč na zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 131,94 Kč za období od 14. 2. 2026 do 13. 5. 2026. Žalobkyně tedy navrhla, aby soud řízení v uvedeném rozsahu zastavil a žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 14 227,57 Kč s příslušenstvím.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Žalovaný je občanem Slovenska, tím je dán mezinárodní prvek. Právní předchůdkyně žalobkyně provozovala svou podnikatelkou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měl bydliště také žalovaný. Projednání věci se řídí ustanovením čl. 17 bod 1 písm. c) nařízení Rady EU č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis je dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky. Podle čl. 6 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy je rozhodným právem právní řád České republiky (níže uvedené právní předpisy) s ohledem na to, že jde o nárok ze smlouvy o úvěru, s ohledem na bydliště žalovaného jako spotřebitele ve smyslu shora citovaného ustanovení nařízení a žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně provozuje svou profesionální, resp. podnikatelskou činnost, v České republice a smlouva spadá do rozsahu této činnosti.

5. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků na výzvu sodu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.

6. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a to s účinností ke dni , datum, , jak dokládá potvrzení o zaplacení úplaty za postupované pohledávky. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn ve smyslu § 1882 o. z. oznámením ze dne , datum, .

7. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž přílohou byl předpis splátek (dále jen „smlouva“). Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že vycházela zejména z informací sdělených žalovaným, který v žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí v nájemním bydlení, kdy nájem činil 12 120 Kč měsíčně, jak dokládá také nájemní smlouva ze dne , datum, . Dále žalovaný v žádosti o úvěr uvedl své měsíční příjmy ve výši 26 400 Kč a celkové měsíční výdaje ve výši 16 120 Kč, z čehož 12 120 Kč představovalo nájemné a 4 000 Kč výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady. Z pracovní smlouvy ze dne , datum, soud shledal, že žalovaný byl v zaměstnaneckém poměru na dobu neurčitou. Z výplatních lístků za období 3 měsíců předcházejících uzavření smlouvy bylo ověřeno, že mzda žalovaného dosahovala v průměru částky 26 402 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně v žádosti o úvěr vyčíslila použitelný měsíční příjem žalovaného na částku 10 280 Kč. Na základě toho vyhodnotila, že žalovaný je schopen úvěr splácet a smlouvu s ním uzavřela. V souladu se smlouvou právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Tuto skutečnost žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný byl podle smlouvy povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 8 % vyčíslený na částku 761 Kč, dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. RPSN byla ve smlouvě udána ve výši 272,44 %. Žalovaný se podle smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni celkem částku 27 888 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek. Pro případ prodlení žalovaného byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně, nejvýše však 500 Kč, za každou splátku a právo právní předchůdkyně žalobkyně na zaplacení nákladů na upomínání. Žalovaný splátky úvěru řádně a včas nehradil, za trvání úvěru zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 10 000 Kč, jak vyplývá z transakční historie. Žalovanému byla proto zaslána předžalobní výzva, a to dne , datum, , jak je patrno z podacího lístku. Po podání žaloby v průběhu řízení žalovaný uhradil žalobkyni dále 14 000 Kč.

8. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř., žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. S ohledem na to, že žalobkyně vzala svůj návrh zčásti zpět, soud rozhodl podle § 96 odst. 2 o. s. ř. ve výroku I. tak, že řízení v rozsahu tohoto zpětvzetí zastavil. Ve věci samé tedy rozhodoval již jen o zbývající části nároku, tedy o zaplacení částky 14 227,57 Kč s příslušenstvím.

15. Nárok žalobkyně ze smlouvy shledal soud nedůvodným. Žalobkyně v řízení neprokázala, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy důkladně prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet v souladu s § 86 z. s. ú., když ani na výzvu soudu nedoložila důkazy ke svým tvrzením týkajícím se posuzování úvěruschopnosti. Žalobkyně konkrétně neprokázala (zejména výpisy z registru NRKI, SOLUS aj.), že byla zjišťována existence ostatních úvěrových závazků žalovaného a jeho platební morálka. Soud proto podle § 87 odst. 1 z. s. ú. vyhodnotil smlouvu jako neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona. Nadto soud shledal smlouvu absolutně neplatnou pro její zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 o. z., neboť protiplnění za poskytnutí úvěru (RPSN ve výši 272,44 %) bylo sjednáno ve zcela zjevně nepřiměřené výši, která mnohonásobně překračuje výši obvyklou v době uzavření smlouvy (dle databáze ČNB ARAD se jednalo o RPSN ve výši 9,92 % ročně). RPSN sice není totéž co úroková sazba, avšak její posouzení je v tomto případě relevantní, neboť zahrnuje úrokovou sazbu jakož i další poplatky spojené s poskytnutím úvěru, které také představují protiplnění za poskytnutí úvěru, a je proto nezbytné je uvažovat.

16. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy vypořádal soud žalobkyní uplatňovaný nárok v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z., neboť bylo plněno, aniž tu byl platný závazek. Žalovanému byla poskytnuta částka 15 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil celkem 24 000 Kč, z toho 10 000 Kč před podáním žaloby a 14 000 Kč v průběhu řízení. Žalovaný tedy zaplatil více, než byl povinen z titulu bezdůvodného obohacení vrátit. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v řízení převážně úspěšný v rozsahu 53,2 %, žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly. Přestože byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta, žalobkyně byla v řízení také zčásti úspěšná, neboť žalovaný v obou případech zavinil částečné zastavení řízení, když žalobkyni v průběhu řízení plnil na žalovanou částku.