4 C 65/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Sperkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného o 20 388 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 9 000 Kč zastavuje.

II. Žaloba se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou nadepsanému soudu se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 25 388 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum se společností právnická osoba (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Z této skutečnosti žalobkyně dovozuje svoji aktivní legitimaci. Ohledně žalovaného nároku žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Vycházela z lustrace žalovaného ve veřejných databázích NRKI, BRKI, SOLUS a v insolvenčním rejstříku a současně z údajů sdělených žalovaným, které ověřila z pracovní smlouvy, z výplatních lístků, z nájemní smlouvy a z výpisů z bankovního účtu žalovaného. Použitelný měsíční příjem žalobkyně vyčíslila na částku 10 280 Kč. Dle žalobních tvrzení bylo žalovaným dále sděleno, že je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalobkyně tedy vyhodnotila, že žalovaný je schopen úvěr splácet a smlouvu s ním uzavřela. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal formou měsíčních splátek poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok a sjednané poplatky. Celkem měl žalovaný žalobkyni zaplatit 27 888 Kč, a to nejpozději do datum. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nehradil, poslední splátka byla zaplacena dne datum. Žalobkyně proto žalovaného vyzvala k plnění v předžalobní výzvě, která byla odeslána dne datum.

2. V průběhu řízení žalobkyně vzala podáním ze dne datum žalobu zčásti zpět, neboť žalovaný dne datum uhradil částku 5 000 Kč. Usnesením zdejšího soudu ze dne datum bylo tedy řízení co do této částky zastaveno. Následně žalobkyně podáním ze dne 28. 5. 2026 vzala žalobu opět částečně zpět co do částky 9 000 Kč s odůvodněním, že žalovaný uhradil dne datum, datum a datum vždy částku 3 000 Kč. Uhrazené částky žalobkyně započetla v rozsahu 8 680,63 Kč na jistinu žalované částky a ve zbývající výši 319,37 Kč na zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 131,94 Kč za období od 14. 2. 2026 do 13. 5. 2026. Žalobkyně tedy navrhla, aby soud řízení v uvedeném rozsahu zastavil a žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 14 227,57 Kč s příslušenstvím.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Žalovaný je občanem Slovenska, tím je dán mezinárodní prvek. Právní předchůdkyně žalobkyně provozovala svou podnikatelkou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měl bydliště také žalovaný. Projednání věci se řídí ustanovením čl. 17 bod 1 písm. c) nařízení Rady EU č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis je dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky. Podle čl. 6 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy je rozhodným právem právní řád České republiky (níže uvedené právní předpisy) s ohledem na to, že jde o nárok ze smlouvy o úvěru, s ohledem na bydliště žalovaného jako spotřebitele ve smyslu shora citovaného ustanovení nařízení a žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně provozuje svou profesionální, resp. podnikatelskou činnost, v České republice a smlouva spadá do rozsahu této činnosti.

5. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků na výzvu sodu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.

6. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a to s účinností ke dni datum, jak dokládá potvrzení o zaplacení úplaty za postupované pohledávky. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn ve smyslu § 1882 o. z. oznámením ze dne datum.

7. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, jejíž přílohou byl předpis splátek (dále jen „smlouva“). Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že vycházela zejména z informací sdělených žalovaným, který v žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí v nájemním bydlení, kdy nájem činil 12 120 Kč měsíčně, jak dokládá také nájemní smlouva ze dne datum. Dále žalovaný v žádosti o úvěr uvedl své měsíční příjmy ve výši 26 400 Kč a celkové měsíční výdaje ve výši 16 120 Kč, z čehož 12 120 Kč představovalo nájemné a 4 000 Kč výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady. Z pracovní smlouvy ze dne datum soud shledal, že žalovaný byl v zaměstnaneckém poměru na dobu neurčitou. Z výplatních lístků za období 3 měsíců předcházejících uzavření smlouvy bylo ověřeno, že mzda žalovaného dosahovala v průměru částky 26 402 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně v žádosti o úvěr vyčíslila použitelný měsíční příjem žalovaného na částku 10 280 Kč. Na základě toho vyhodnotila, že žalovaný je schopen úvěr splácet a smlouvu s ním uzavřela. V souladu se smlouvou právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Tuto skutečnost žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný byl podle smlouvy povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 8 % vyčíslený na částku 761 Kč, dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. RPSN byla ve smlouvě udána ve výši 272,44 %. Žalovaný se podle smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni celkem částku 27 888 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek. Pro případ prodlení žalovaného byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně, nejvýše však 500 Kč, za každou splátku a právo právní předchůdkyně žalobkyně na zaplacení nákladů na upomínání. Žalovaný splátky úvěru řádně a včas nehradil, za trvání úvěru zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 10 000 Kč, jak vyplývá z transakční historie. Žalovanému byla proto zaslána předžalobní výzva, a to dne datum, jak je patrno z podacího lístku. Po podání žaloby v průběhu řízení žalovaný uhradil žalobkyni dále 14 000 Kč.

8. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř., žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. S ohledem na to, že žalobkyně vzala svůj návrh zčásti zpět, soud rozhodl podle § 96 odst. 2 o. s. ř. ve výroku I. tak, že řízení v rozsahu tohoto zpětvzetí zastavil. Ve věci samé tedy rozhodoval již jen o zbývající části nároku, tedy o zaplacení částky 14 227,57 Kč s příslušenstvím.

15. Nárok žalobkyně ze smlouvy shledal soud nedůvodným. Žalobkyně v řízení neprokázala, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy důkladně prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet v souladu s § 86 z. s. ú., když ani na výzvu soudu nedoložila důkazy ke svým tvrzením týkajícím se posuzování úvěruschopnosti. Žalobkyně konkrétně neprokázala (zejména výpisy z registru NRKI, SOLUS aj.), že byla zjišťována existence ostatních úvěrových závazků žalovaného a jeho platební morálka. Soud proto podle § 87 odst. 1 z. s. ú. vyhodnotil smlouvu jako neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona. Nadto soud shledal smlouvu absolutně neplatnou pro její zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 o. z., neboť protiplnění za poskytnutí úvěru (RPSN ve výši 272,44 %) bylo sjednáno ve zcela zjevně nepřiměřené výši, která mnohonásobně překračuje výši obvyklou v době uzavření smlouvy (dle databáze ČNB ARAD se jednalo o RPSN ve výši 9,92 % ročně). RPSN sice není totéž co úroková sazba, avšak její posouzení je v tomto případě relevantní, neboť zahrnuje úrokovou sazbu jakož i další poplatky spojené s poskytnutím úvěru, které také představují protiplnění za poskytnutí úvěru, a je proto nezbytné je uvažovat.

16. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy vypořádal soud žalobkyní uplatňovaný nárok v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z., neboť bylo plněno, aniž tu byl platný závazek. Žalovanému byla poskytnuta částka 15 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil celkem 24 000 Kč, z toho 10 000 Kč před podáním žaloby a 14 000 Kč v průběhu řízení. Žalovaný tedy zaplatil více, než byl povinen z titulu bezdůvodného obohacení vrátit. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v řízení převážně úspěšný v rozsahu 53,2 %, žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly. Přestože byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta, žalobkyně byla v řízení také zčásti úspěšná, neboť žalovaný v obou případech zavinil částečné zastavení řízení, když žalobkyni v průběhu řízení plnil na žalovanou částku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.