5 C 123/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Antonínem Pektorem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 16 920 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % jdoucím ročně od 27. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zčásti, co do zaplacení 6 920 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 14 000 Kč od 6. 4. 2023 do 26. 1. 2024 a zákonného úroku z prodlení z částky 4 000 Kč od 27. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu , adresa, – sever č. , č. účtu, , VS , var. symbol, doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 442 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 16 920 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná se prostřednictvím internetové domény žalobkyně registrovala do systému žalobkyně za účelem využívání jejích služeb. Současně s touto registrací se žalovaná seznámila s obchodními podmínkami žalobkyně. Žalovaná požádala žalobkyni v elektronické formě o poskytnutí úvěru. Následně došlo dne 1. 12. 2022 k uzavření smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru (dále jen „smlouva“). Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr. Žalovaná se zavázala žalobkyni poskytnutou jistinu vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně ohledně částky, s níž je žalovaná v prodlení, což ode dne 6. 4. 2023 do 23. 1. 2024 činí částku ve výši 2 920 Kč, které se žalobkyně žalobou taktéž domáhala. Ani přes předžalobní výzvu ze strany žalobkyně však žalovaná dosud neuhradila ničeho.

2. Soud ve věci nařídil jednání na den 23. 10. 2024, obě účastnice se však omluvily. K dalšímu nařízenému jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila, žalobkyně soudu zaslala svou písemnou omluvu z jednání s tím, že její účast na jednání nepovažuje z důvodu procesní ekonomie za nezbytnou. Soud proto věc projednal a vydal rozhodnutí v nepřítomnosti účastníků.

3. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 12. 2022 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky do výše úvěrového limitu až 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že bude splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 31. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Ze smlouvy dále vyplývá, že výše úrokové sazby byla stanovena na 40 % měsíčně a RPSN 5503,31 %. Pro případ prodlení bylo v článku 4.2 smlouvy o spotřebitelském úvěru ujednáno, že v případě prodlení žalované s plněním, je povinna zaplatit žalobkyni také účelně vynaložené náklady, zákonný úrok z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Z potvrzení o platbě , právnická osoba, . bylo zjištěno, že žalobkyně na účet žalované dne 1. 12. 2022 zaslala částku 10 000 Kč. Žalobkyně ověřila příjmy žalované výpisem z jejího bankovního účtu, její totožnost byla ověřena občanským průkazem a průkazem , podezřelý výraz, pojišťovny. Z listiny ze dne 2. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 2. 4. 2023 a žalovaná byla vyzvána k jeho úhradě do tří dnů, doklad o odeslání listiny žalované však žalobkyně nepředložila. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 1. 2024 ve spojení s poštovním podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu se stanovením třídenní lhůty k úhradě.

4. Podle § 2 odst. 3 o. z., výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke , podezřelý výraz, nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , dále sp. zn. , spisová značka, vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny.

8. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 1. 12. 2022 soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva o úvěru se příčí dobrým mravům, jako celek je tak absolutně neplatná dle § 588 věta 1. o. z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalované poskytla relativně nízkou částku, z uvedeného je zřejmé, že žalovaná musela být v tíživé situaci. Žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřeně velké navýšení, úrok ve výši 40 % měsíčně (tj. 480 % ročně), RPSN 5503,31 %, a to za stavu, kdy obvyklý úrok dle statistiky úrokových sazeb ČNB na spotřebu domácnostem s fixací úroku nad 5 let (ARAD sestava 1144) v prosinci 2022 činil 9,49 % ročně. Obvyklá RPSN úvěrů na spotřeba byla k prosinci 2022 ve výši 30,33 % ročně (ARAD sestavy 1193). Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení na úroku o 28,5 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení, které je ve vztahu k úroku 16,8x větší, a ve vztahu k RPSN 181x vyšší, než je přípustné maximum, je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 1. 12. 2022 za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-488/11).

9. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o. z., kdy žalovaná se na úkor žalobkyně plněním, které jí bylo poskytnuto na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatila, a proto je povinna vydat žalobkyni částku 10 000 Kč. Dále má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v návaznosti na předžalobní upomínku s tím, že v souladu s § 573 o. z., soud vychází z toho, že předžalobní upomínka zaslaná dne 23. 1. 2024 byla žalované v souladu s domněnkou doby dojití (§ 573 o. z.) doručena třetí pracovní den od jejího odeslání, tedy dne 26. 1. 2024, žalovaná se tak dostala do prodlení dnem 27. 1. 2024. Ve zbytku byla žaloba výrokem II. zamítnuta s ohledem na shledanou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku.

10. Soud dále výrokem pod bodem III. uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst.

2. Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 800 Kč na 1 000 Kč dle položky 1 bod. 1 písm. a) Sazebníku a zbývá jí tak uhradit 200 Kč.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 442 Kč, přičemž tato částka představuje 18 % z jejich celkové výše ve výši 2 452 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59 % a úspěchu žalované v rozsahu 41 %). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 920 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ustanovením § 14b a. t. se soud řídil, jelikož z vlastní činnosti zjistil, že žalobkyně vede u zdejšího soudu více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.

12. Lhůta k zaplacení byla u výroků I., III. a IV. tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o. s. ř.