5 C 231/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudcem Mgr. Antonínem Pektorem ve věci žalobce: Jméno žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného pro 485 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobce 485 000 Kč se zákonným rokem z prodlení ve výši 14,75 % jdoucím ročně z 485 000 Kč od 20. 6. 2024 do zaplacení, a to vše do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 130 900 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou nadepsanému soudu dne 23. 10. 2024 domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 485 000 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené zápůjčky. Uplatňovaný nárok žalobce odůvodnil tím, že se žalovaným uzavřel dne , datum, smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalovanému v hotovosti částku 400 000 Kč, přičemž žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit nejpozději dne , datum, . Žalovaný však žalobci vrátil pouze částku ve výši 65 000 Kč. Zbývající část zapůjčené částky ve výši 335 000 Kč žalobci neuhradil, žalobce se tudíž zaplacení této částky domáhá soudní cestou. Dále žalobce po žalovaném požaduje rovněž zaplacení částky 150 000 Kč, a to z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, . Žalobce uvedl, že v souladu s touto smlouvou poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě zavázal žalobci vrátit jak částku poskytnutou na základě této smlouvy, tak neuhrazenou část zápůjčky ze smlouvy ze dne , datum, ve výši 335 000 Kč, celkem tedy částku ve výši 485 000 Kč, a to do , datum, . Současně bylo ujednáno, že žalovaný přistupuje k dluhu svého syna , jméno FO, , který má tento vůči žalobci a jehož výše činí 500 000 Kč. Žalobce v této souvislosti dále sdělil, že žalovaný v období od , datum, uhradil žalobci částky 10 000 Kč a 3 x 20 000 Kč. Tyto částky však žalobce započetl na pohledávku za , jméno FO, , k jehož dluhu žalovaný přistoupil. Tento dluh však žalobce předmětem řízení nečiní. Domáhá se vůči žalovanému pouze částky dlužné na základě shora uvedených smluv v celkové výši 485 000 Kč a jejího příslušenství. Na tuto částku nebylo dle tvrzení žalobce ničeho uhrazeno. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu ze dne , datum, .

2. Žalovaný se k žalobnímu návrhu vyjádřil, a to prostřednictvím svého zástupce při jednání konaném dne , datum, nesouhlasně. Uvedl, že si od žalovaného finanční prostředky nikdy nepůjčil ani žádné nepřevzal. Dále žalovaný namítal, že ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, není zřejmé, komu měla být hotovost vyplacena a rovněž není uvedeno, kdo je povinen finanční částku uhradit. Žalovaný sporoval rovněž uzavření smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, , když uvedl, že ze smlouvy nevyplývá, komu měla být půjčka poskytnuta, kolik činila předcházející půjčka, a ze smlouvy není ani patrný závazek žalovaného vrátit zapůjčenou částku či dlužnou částku 335 000 Kč jakožto částku předchozího dluhu. Pokud jde o tuto částku, žalovaný sdělil, že ji do smlouvy vepsal syn žalovaného, , jméno FO, , který smlouvu vyhotovil. Žalovaný rovněž popřel, že by v rámci smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, přistoupil k dluhu , jméno FO, ve výši 500 000 Kč. K peněžním prostředkům ve výši 3 x 20 000 Kč a 10 000 Kč, které byly žalobci uhrazeny, pak žalovaný uvedl, že tyto zaslal na účet žalobce , jméno FO, . Žalovaný připustil, že mezi žalobcem a jeho synem, , jméno FO, , byly v minulosti uzavírány jisté dohody, z nichž některé se možná týkaly také půjček. Žalovaný však popřel, že by v těchto dohodách figuroval jako osoba, která si půjčila peněžní prostředky. Pokud jde o to, že ve shora uvedených smlouvách figuruje žalovaný, je to proto, že to vyžadoval žalobce jako formu zajištění dluhu , jméno FO, . Žalovaný dále podotýká, že uvedené smlouvy jsou tedy pouze fiktivními, když reálně k plnění nedošlo. Žalovaný rovněž popřel, že by byl upomínkou žalobce ze dne , datum, vyzván k vrácení částky 485 000 Kč.

3. K tvrzením žalovaného se žalobce vyjádřil a svá žalobní tvrzení upřesnil takto. Žalobce má za to, že žalovaný se snaží svůj dluh zastřít tvrzením, že se ve skutečnosti jedná o dluh jeho syna, , jméno FO, , vůči kterému je vedeno několik exekučních řízení a za nímž má žalobce rovněž pohledávky. Tyto však nesouvisí s předmětem tohoto řízení. Skutečnost, zda žalovaný použil peníze pro sebe, či je poskytl , jméno FO, , není pro poskytnutí zápůjčky rozhodná. Žalobce dále upřesňuje, že žalovanému poskytl nejprve dne , datum, částku ve výši 50 000 Kč a dne , datum, částku ve výši 150 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného, tedy k rukám žalovaného. Následně dne , datum, žalobce poskytl žalovanému další peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč, tentokráte v hotovosti. V této souvislosti žalobce po dohodě se žalovaným vrátil žalovanému dřívější dlužní úpisy a žalovaný žalobci vystavil dne , datum, nový dlužní úpis na aktuální dlužnou částku 400 000 Kč, kde bylo mimo jiné výslovně uvedeno, že zaplacením dlužné částky zaniká dluh mezi žalobcem a žalovaným, nikoli mezi žalobcem a , jméno FO, . Žalovaný si byl podle žalobce plně vědom svého dluhu, když dne , datum, zaslal na bankovní účet žalobce částku 40 000 Kč, dne , datum, částku 20 000 Kč a někdy v období od , datum, uhradil v hotovosti částku 5 000 Kč. Následně žalobci , jméno FO, avizoval, že žalovaný potřebuje půjčit další peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč. Žalovaný žalobce v této souvislosti poté sám kontaktoval, načež dne , datum, žalobce žalovanému tuto částku v hotovosti zapůjčil. Žalovaný pak v dlužním úpisu stvrdil, že výše celkové dlužné částky zahrnující nesplacenou částku z předchozího závazku činí 485 000 Kč. Žalobce rovněž doplnil, že v emailové zprávě ze dne , datum, žalovaný žádal zástupce žalobce o čas a trpělivost. V emailové zprávě adresované žalobci ze dne , datum, pak žalovaný sám navrhl, že bude dluh žalobci splácet. Žalobce má tedy za to, že závazky žalovaného dostatečně prokázal a o jejich existenci není pochyb.

4. Mezi účastníky zůstaly spornými tyto skutečnosti. Za sporné žalovaný označil samotné uzavření smlouvy o půjčce ze dne , datum, a smlouvy o půjčce ze dne , datum, jakož i povinnost žalovaného z těchto závazků vrátit žalobci peněžní prostředky v celkové výši 485 000 Kč. Sporu bylo také o tom, zda ze strany žalovaného vůbec došlo k převzetí peněžních prostředků. Dále se tvrzení účastníků rozcházela ohledně přistoupení žalovaného k dluhu , jméno FO, vůči žalobci ve výši 500 000 Kč a ohledně toho, kým byly žalobci uhrazeny částky 3 x 20 000 Kč a 10 000 Kč zaslané na účet žalobce v období od , datum, . Spornou byla konečně i ta skutečnost, zda žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu datovanou dnem , datum, .

5. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující zjištění.

6. Ze smlouvy o půjčce ze dne , datum, plyne, že žalobce zapůjčil žalovanému peněžní prostředky ve výši 400 000 Kč. Žalovaný v této smlouvě výslovně prohlásil, že dluh uznává, že uvedená částka mu byla poskytnuta hotově a že bude vrácena v hotovosti nebo na účet č. , č. účtu, , a to do , datum, . Z této smlouvy rovněž plyne, že v důsledku vrácení uvedené částky žalovaným bude smlouva žalovanému vrácena a veškerý dluh mezi žalobcem a žalovaným zanikne. Smlouva byla podepsána žalovaným, kdy podpis žalovaného byl nadepsán jeho jménem a příjmením a byl úředně ověřen, jak dokládá ověřovací doložka ze dne , datum, .

7. Ze smlouvy o půjčce ze dne , datum, je zřejmé, že žalovaný svým úředně ověřeným podpisem stvrdil, že mu byla dne , datum, žalobcem poskytnuta částka ve výši 150 000 Kč, přičemž předchozí dlužná částka činí 335 000 Kč. Dále bylo ve smlouvě výslovně uvedeno, že celková částka k vrácení činí 485 000 Kč a je splatná dnem , datum, . Ve smlouvě je dále uvedeno, že se žalovaný zavazuje uhradit žalobci dluh jeho syna , jméno FO, ve výši 500 000 Kč, a to ve dvou splátkách po 250 000 Kč. Částky, k jejichž zaplacení se žalovaný touto smlouvou zavázal, měly být podle smlouvy vráceny v hotovosti.

8. Předžalobní výzva k úhradě dluhu ze dne , datum, a podací stvrzenka z téhož dne dokládají, že zástupce žalobce zaslal žalovanému dne , datum, předžalobní upomínku, v níž žalovaného jménem žalobce vyzval mimo jiné k úhradě dlužné částky ve výši 485 000 Kč a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného k datu předžalobní výzvy, a to ve lhůtě do , datum, . Současně byl žalovaný upozorněn, že pokud dlužnou částku v uvedené lhůtě nezaplatí, bude se žalovaný domáhat její úhrady soudní cestou.

9. Z emailové komunikace žalovaného se zástupcem žalobce ze dne , datum, a z emailové komunikace žalovaného a žalobce ze dne , datum, a dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný žádal jak zástupce žalobce, tak žalobce samého o strpení s tím, že má zájem na mimosoudním vyřízení věci a že je připraven svůj dluh splácet v měsíčních splátkách, jejichž výši a splatnost žalobci navrhl.

10. Z jednotlivých potvrzení o uskutečněných platbách soud zjistil, že mezi žalobcem (, č. účtu, ) a žalovaným (, č. účtu, ) proběhly následující bezhotovostní transakce. Žalobce zaslal na účet žalovaného dne , datum, částku ve výši 50 000 Kč a dne , datum, částku ve výši 150 000 Kč. Žalovaný pak na účet žalobce zaslal dne , datum, částku 40 000 Kč, dne , datum, částku 20 000 Kč, dále dne , datum, částku 20 000 Kč, dne , datum, částku 20 000 Kč, dne , datum, opět částku 20 000 Kč a dne , datum, částku 10 000 Kč. Účel platby nebyl uveden.

11. SMS komunikace žalobce s , jméno FO, dokládá, že dne , jméno FO, žádal žalobce o další půjčku pro žalovaného, a to ve výši 150 000 Kč. Sdělil, že ho v této věci bude žalovaný sám kontaktovat, a ujistil žalobce, že žalovaný žalobci vše splatí. V SMS zprávě ze dne , jméno FO, krom jiného výslovně uvedl, že žalovaný si nepůjčoval jen tak. Ze SMS komunikace mezi žalobcem a , jméno FO, soud zjistil, že žalobce , jméno FO, opakovaně urgoval ohledně úhrady jeho dluhu i dluhu žalovaného. Na to , jméno FO, odpověděl zprávou z téhož dne tak, že on bude řešit pouze své dluhy a dluh žalovaného ať si žalobce vyřeší se žalovaným.

12. Žalobce vypověděl, že měl žalovanému opakovaně půjčil peníze, nejdříve bezhotovostně, poté v hotovosti. Praxe byla taková, že vždy byla sepsána smlouva o půjčce, resp. dlužní úpis. Pokud žalovaný potřeboval půjčit další peníze a původní dluh ještě nebyl splacen, žalobce mu předchozí dlužní úpis vrátil a vystavil nový znějící na aktuální dlužnou částku. Žalovaný svůj podpis na dlužním úpisu nechal vždy úředně ověřit. Žalobce dále uvedl, že žalovanému poskytl celkem tři půjčky. První ve výši 200 000 Kč byla sjednána telefonicky a poskytnuta byla bezhotovostně ve dvou splátkách ve výši 50 000 Kč a 150 000 Kč. Následně žalobce poskytl žalovanému další půjčku ve výši 200 000 Kč v hotovosti. Žalobce sdělil, že k předání peněžních prostředků došlo během osobní schůzky, kdy předávce byl přítomen žalovaný i jeho syn. Žalovaný následně žalobci bezhotovostně zaslal v , Anonymizováno, částku 20 000 Kč a v , Anonymizováno, částky dvakrát 20 000 Kč a 10 000 Kč. Předchozí dluh tedy zůstal nesplacený ve výši 335 000 Kč. Následně žalobce po telefonické domluvě poskytl žalovanému třetí a poslední půjčku ve výši 150 000 Kč s tím, že žalovaný žalobci sdělil, že ověří svůj podpis na smlouvě a jeho syn , jméno FO, listinu žalobci donese. Žalobce se žalovaným tedy uzavřel novou smlouvu, kdy od zůstatku odečetli to, co již bylo zaplaceno, a žalovaný navíc přistoupil ještě k dluhu svého syna ve výši 500 000 Kč. Pokud jde o předání peněz, bylo zjištěno, že žalobce je předal synovi žalovaného s tím, že žalovaný mu sdělil, že syn mu předá potvrzení s úředně ověřeným podpisem. Dále žalobce výslovně uvedl, že zmiňované půjčky poskytoval žalovanému. Smlouvy nepřipravoval on, ale měl je od žalovaného. Synovi žalovaného žádné peníze poskytnout nechtěl, jelikož zjistil, že je zadlužený. V této žalobce uvedl, že v minulosti půjčoval synu žalovaného, , jméno FO, , několikrát částku 200 000 Kč v hotovosti. Celkem žalobce , jméno FO, půjčil přes 5 500 000 Kč. Žalobci byly dále soudem předloženy k nahlédnutí smlouva o půjčce ze dne , datum, a smlouva o půjčce ze dne , datum, . Žalobce tyto identifikoval.

13. Žalovaný ve své účastnické výpovědi uvedl, že se na žalobce nikdy neobrátil s tím, že by potřeboval poskytnout peníze. Připustil, že ve dvou případech na listinu určenou žalobci připojoval svůj podpis, který nechal úředně ověřit, avšak nikdy pro žalobce listiny nesepisoval. Listiny vyhotovoval jeho syn. Žalovaný potvrdil, že si listiny před podpisem přečetl, byť zběžně, neboť byl v práci a pod časovým tlakem. Žalovaný uvedl, že měl za to, že potvrzuje toliko, že bude pouze garantem toho, že jeho syn bude svůj dluh vůči žalobci řádně splácet, že na něj v tomto směru dohlédne. K obsahu listin žalovaný poté rovněž sdělil, že byl svým synem ujišťován, že vše uhradí. Skutečnost, že je na jedné z listin výslovně uvedeno, že po vrácení částky zaniká dluh mezi žalobcem a žalovaným, žalovaný vysvětloval tak, že syn mu sdělil, že dluh 485 000 Kč zaplatí a pokud to zaplatí jsou z toho venku. Dále bylo žalovaný uvedl, že ověření svého podpisu na listinách vždy zajistil na poště a poté předal listiny svému synovi s tím, že tento s nimi půjde za žalobcem. Žalovaný ve výpovědi popřel, že by mu kdy byly žalobcem předány nějaké peníze. Ze strany žalobce mu pouze přišly na účet částky ve výši 50 000 Kč a 150 000 Kč. K tomu se žalovaný vyjádřil tak, že se jednalo o omyl, kdy žalobce žalovaného posléze formou emailové zprávy požádal, ať je zašle zpět. Vzápětí žalovaný v rámci výpovědi uvedl, že tyto částky byly určeny jeho synu , jméno FO, , který měl zablokovaný účet, a proto žalovaného požádal, zda by mu peníze nepředal. Syn žalovaného tvrdil žalovanému, že se jedná o peníze od žalobce. Žalovaný tedy svému synovi dal platební kartu, aby si jejím prostřednictvím příslušný obnos vyzvedl. Důvodem, pro který žalovaný několikrát posílal peníze na účet žalobce (konkrétně dne , datum, částku 50 000 Kč a poté 3 x 20 000 Kč a 1 x 10 000 Kč), pak bylo to, že žalovaný byl ze strany žalobce neustále konfrontován s tím, aby mu vrátil jeho peníze. Dále žalovaný popřel, že by byl s žalobcem někdy ve smluvním vztahu. Vypověděl, že nikdy s žalobcem o půjčce peněz nemluvil, ani neměl potřebu si v dubnu a , Anonymizováno, nějaké peníze půjčovat. Ohledně dluhů syna žalovaného, , jméno FO, , žalovaný vypověděl, že se v minulosti snažil řešit synovy dluhy. Žalovaný věděl, že za jeho synem v této souvislosti jezdí mnoho lidí. Žalovaný výslovně uvedl, že i přes tyto zkušenosti listiny ze dne , datum, podepsal, neboť jeho syn byl v zoufalé situaci. Žalovaný rovněž připustil, že žalobce kontaktoval emailem, jelikož se synem se dohodl, že syn bude dávat peníze na splátky žalovanému a že žalovaný bude v této záležitosti kontaktovat žalobce, proto se žalovaný žalobci zavázal, že dluh bude platit on.

14. Vyslechnut byl , jméno FO, , syn žalovaného. Uvedl, že žalobce zná přibližně 6 let, jelikož mu žalobce půjčoval peníze. Dále uvedl, že žalobce mu peníze poskytoval různou formou, a to v hotovosti, nebo na účet s tím, že nejprve je zasílal na účet svědka a po jeho zablokování z důvodu probíhající exekuce zasílal žalobce peníze na účet svědkova kamaráda nebo na účet žalovaného. Dále svědek uvedl, že si půjčoval peníze také od jiných lidí, včetně žalovaného, a to vícekrát. V roce , Anonymizováno, si svědek od žalobce půjčil zřejmě dvě částky, kdy poslední z nich činila 200 000 Kč a předtím se jednalo o 150 000 Kč. Přičemž podle svědka byla poslední částka předána svědkovi v hotovosti a předchozí byla zaslána na účet žalovaného. Svědek uvedl, že listinu k oběma půjčkám sepisoval osobně po dohodě se žalobcem. Na listinách byl podpis žalovaného, neboť žalobce považoval svědka za nedůvěryhodnou osobu. Z obou listin vyplýval podle svědka závazek žalovaného, že zajistí, aby svědek peníze žalobci vrátil. Listiny žalovaný podepisoval alespoň dvě. Svědek dále uvedl, že se žalovaný při podpisu listin svědka na nic nedotazoval a po jejich přečtení žalovaný neuváděl, že by mu bylo něco nejasného. Na listinách bylo podle svědka uvedeno, že svědek dluží žalobci. Zda byl na obou listinách stejný či jiný text si svědek nevybavil. Dále uvedl, že v poslední listině byla uvedena jako první dlužná částka 485 000 Kč a jako druhá částka 500 000 Kč s tím, že první měla být vrácena jednorázově a druhá ve dvou splátkách. Skutečnost, že na listině ze dne , datum, bylo uvedeno, že žalovanému byla po vzájemné dohodě poskytnuta žalobcem půjčka a do kdy ji splatí, svědek vysvětlil tak, že on byl pro žalobce nedůvěryhodný, proto musel být na listině podpis žalovaného. To, že na listině ze dne , datum, , Anonymizováno, je výslovně uvedeno, že po vrácení částky zaniká veškerý dluh mezi žalobcem a žalovaným svědek vysvětlil tak, že toto znění požadoval žalobce. Pokud se jedná o to, že na listině ze dne , datum, je rozlišena částka, jíž dluží žalobci žalovaný, a částka, jíž dluží žalobci svědek, toto svědek opět odůvodnil tak, že takto to tam chtěl žalobce. Jde-li o předání peněz svědek uvedl, že částku 200 000 Kč v hotovosti přebíral od žalobce pouze on sám, některé peníze pak byly svědkovy zasílány na účet žalovaného, z nějž si je prostřednictvím platební karty vybral. Ke vztahu žalobce a žalovaného svědek vypověděl, že vztah mezi nimi není žádný a zda měl žalobce se žalovaným nějaké další dohody ohledně půjčení peněz, není svědkovi známo. Dále svědek vypověděl, že s žalobcem komunikoval formou SMS. Svědek připustil, že žalobci psal, že peníze potřebuje půjčit žalovaný, jelikož mu žalobce již nevěřil. Současně však svědek připustil, že nelhal a že to byla společná věc svědka a žalovaného. Pokud svědek žalobci psal, že žalobce je se žalovaným domluven, ať si to s ním vyřeší sám a že žalovaný si nepůjčoval jen tak, bylo to podle svědka ve všech případech z toho důvodu, že byl na žalobce naštvaný.

15. Žalovaný navrhoval k důkazu trestní oznámení žalobce podané na žalovaného, případně záznam o podání vysvětlení ze strany žalobce a třetích osob, které nechť si soud vyžádá. Listiny navrhované žalovaným k provedení důkazu měly podle žalovaného doložit skutečnost, že peněžní prostředky zapůjčené , jméno FO, mu žalobce poskytoval zasláním na účty třetích osob, tedy nejen žalovaného. Soud návrhu žalovaného nevyhověl. Důkaz žalovaným označenými listinami považoval soud za nadbytečný a další dokazování neprováděl, neboť z provedených listinných důkazů, výslechu účastníků a výslechu svědka má soud skutkový stav za dostatečně prokázaný.

16. V rámci hodnocení provedených důkazů soud vycházel zejména z listinných důkazů a z výpovědi a tvrzení žalobce, jenž spolu korespondovala. Výpověď žalovaného a výpověď svědka soud neshledal přesvědčivými, neboť je považoval za rozporné s ostatními důkazy. Tvrzení žalovaného, týkající se důvodu, pro který žalobce zaslal na účet žalovaného částky 50 000 Kč a 150 000 Kč, si vzájemně odporovala, kdy jednou žalovaný uvedl, že se jednalo o omyl a vzápětí sdělil, že šlo o peníze zaslané na jeho účet, ale určené jeho synovi, , jméno FO, . Dále soud nepovažoval za přesvědčivé vysvětlení žalovaného odůvodňující textaci smluv, které žalovaný podepsal. Žalovaný uvedl, že dlužníkem byl vždy jeho syn a on se měl svým podpisem pouze zaručit, že syn svůj dluh vůči žalobci řádně splatí. Toto tvrzení je však ve zjevném rozporu s textací předmětných smluv. V tomto ohledu je z hlediska výkladu vůle stran podle § 556 odst. 1 občanského zákoníku text smluv jednoznačný a nepřichází v úvahu odlišná interpretace vůle stran. Vzhledem k tomu, že žalovaný i svědek potvrdili, že žalovaný smlouvy četl, a s přihlédnutím k tomu, že žalovaný je vysokoškolského vzdělání, má soud za to, že žalovanému muselo být z textu smluv zřejmé, že je to on, kdo ve smlouvách figuruje jako dlužník. Na žalovaného lze zcela jistě aplikovat § 4 odst. 1 občanského zákoníku, podle nějž se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Žalovaný konečně neozřejmil ani to, proč zasílal žalobci peníze zpět, když se podle něj jednalo o peníze jeho syna, které měl právě jeho syn žalobci vrátit. Soud dále konstatuje, že shledal rozpor mezi výpovědí žalovaného a výpovědí svědka. Žalovaný tvrdil, že nejdříve byla poskytnuta půjčka ve výši 200 000 Kč v hotovosti a poté půjčka ve výši 150 000 Kč. Svědek naopak, že vypověděl, že žalobce nejprve poskytl částku ve výši 150 000 Kč v hotovosti a následnou půjčku ve výši 200 000 Kč zaslal na účet žalovaného. Výpověď svědka , jméno FO, nepovažoval soud za věrohodnou nejen s přihlédnutím k příbuzenskému vztahu svědka k žalovanému, ale především s ohledem na její obsah. Svědek stejně jako žalovaný tvrdil, že žalovaný svým podpisem na předmětných smlouvách měl pouze zajistit, že svědek jakožto skutečný dlužník peníze žalobci vrátí. Svědek však v tomto ohledu nedokázal přesvědčivě vysvětlit, proč z textace smluv, které sám vyhotovoval, jasně vyplývá, že dlužníkem je žalovaný, který vůči smlouvám nic nenamítal a tyto po jejich přečtení podepsal. Odůvodnění, že to takto požadoval žalobce, jelikož již na svědka nahlížel jako na osobu nedůvěryhodnou, nelze s ohledem na ostatní důkazy považovat za odpovídající skutečnosti. Jelikož pokud žalobce opravdu považoval svědka za nespolehlivého (sám žalobce uvedl, že s ohledem na zadlužení svědka mu jíž odmítal poskytnout další půjčky), není zřejmé, proč by svědkovi, jak uvedl, žalovaný i svědek, nadále půjčoval peníze. Svědek nedokázal hodnověrně ozřejmit ani to, že žalobci zasílal SMS zprávy, z nichž je patrno, že svědek rozlišoval dluhy žalovaného a dluhy své. V této souvislosti svědek pouze zopakoval, že zprávy takto formuloval proto, že šlo společnou věc a že ho žalobce naštval. Toto zdůvodnění však podle soudu nelze považovat za logické a v souladu s ostatními důkazy. Na základě shora uvedeného dospěl soud k názoru, že svědkova výpověď není věrohodná.

17. Na základě hodnocení všech provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce poskytl žalovanému půjčku ve výši 200 000 Kč, když žalovanému zaslal na jeho bankovní účet dne , datum, částku 50 000 Kč a dne , datum, částku 150 000 Kč. Následně účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o půjčce, a to na částku celkem 400 000 Kč. Tato částka zahrnovala již poskytnuté peněžní prostředky ve výši celkem 200 000 Kč. Zbývající částku 200 000 Kč žalobce poskytl žalovanému v hotovosti za přítomnosti jeho syna. Splatnost celé dlužné částky byla stanovena na den , datum, , přičemž účastníci ve smlouvě výslovně ujednali, že po vrácení celé dlužné částky bude smlouva o půjčce vrácena a veškerý dluh mezi žalobcem a žalovaným zaniká. Žalovaný následně dne , datum, zaslal na účet žalovaného částku ve výši 40 000 Kč, dále dne , datum, částky vždy po 20 000 Kč a dne , datum, částku 10 000 Kč. Z toho částku 40 000 Kč a částku 20 000 Kč zaslanou dne , datum, stejně jako částku 5 000 Kč, kterou žalovaný uhradil žalobci v hotovosti, žalobce započetl na dlužnou částku ve výši 400 000 Kč. Dlužná částka tedy poté činila 335 000 Kč. Dne , datum, účastníci uzavřeli další smlouvu o půjčce. V této smlouvě bylo výslovně uvedeno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč, a celková dlužná částka tudíž činí 485 000 Kč a je splatná dnem , datum, . Současně se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit dluh syna , jméno FO, ve výši 500 000 Kč ve dvou splátkách. Ujednáno bylo rovněž, že dlužné částky budou vráceny v hotovosti. Smlouvu o půjčce ze dne , datum, a smlouvu o půjčce ze dne , datum, žalovaný opatřil svým podpisem, který byl v den uzavření smluv úředně ověřen. Žalovaný dlužnou částku ve lhůtě splatnosti neuhradil. Ohledně vrácení dluhů žalobce opakovaně urgoval syna žalovaného, , jméno FO, , který ho odkázal na žalovaného s tím, že on bude s žalobcem řešit pouze své dluhy. Žalobce tedy zaslal žalovanému dne , datum, předžalobní výzvu k plnění. Žalovaný na tuto výzvu nereagoval, odpověděl až na emailovou zprávu, která mu byla adresována zástupcem žalovaného, s tím, že žádá o čas a trpělivost. Následně žalovaný kontaktoval přímo žalobce s návrhem splátkového kalendáře. Na dlužnou částku však žalobci neuhradil ničeho.

18. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle § 1952 odst. 1 o. z. platí, že věřitel, který má dlužníkovo prohlášení o uznání dluhu nebo jiný dlužní úpis, je musí dlužníkovi při splnění vrátit nebo na dlužním úpisu vyznačit, že bylo splněno částečně. Není-li to možné, může dlužník požadovat, aby mu věřitel vydal potvrzení, že dlužní úpis pozbyl platnosti v rozsahu, ve kterém byl dluh splněn. Ustanovení o kvitanci tím nejsou dotčena. Podle § 1952 odst. 2 o. z. obdrží-li dlužník dlužní úpis bez kvitance, má se za to, že dluh byl splněn.

20. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

21. Soud shledal žalobu důvodnou s tímto právním posouzením. Žalobce se žalovaným uzavřeli dne , datum, smlouvu o zápůjčce v intencích § 2390 a násl. o. z. Žalovaný vždy téhož dne vystavil žalobci dlužní úpis, ve kterém uznal svůj dluh, uvedl výši dlužné částky, její důvod a splatnost, s tím, že žalovaný v dlužním úpisu uvedl aktuální výši dlužné částky zahrnující částku dlužnou na základě předchozího závazku a žalobce oproti tomu vydal žalovanému původní dlužní úpis. V řízení bylo prokázáno, že žalobce na základě shora uvedených smluv poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 550 000 Kč. Žalovaný žalobci uhradil žalobci celkem 135 000 Kč, z čehož částku 65 000 Kč žalobce započetl na závazek žalovaného ze shora uvedených smluv a částku 70 000 Kč započetl podle § 1933 odst. 1 občanského zákoníku na dluh , jméno FO, , který byl nejdříve splatný a k němuž žalovaný přistoupil a jejž se dlužním úpisem ze dne , datum, zavázal uhradit. Výsledná dlužná částka, jíž je žalovaný žalobci dlužen a jejíž výši žalovaný stvrdil podpisem na dlužním úpisu, tak činí 485 000 Kč. Splatnost této částky nastala dne , datum, v souladu s ujednáním z , datum, . Jelikož žalovaný dlužním úpisem uznal svůj dluh vůči žalobci, platí podle § 2053 o. z. vyvratitelná domněnka, že dluh v době uznání trvá. Žalovaný však tuto domněnku nevyvrátil, když neprokázal, že žalobci dlužnou částku vrátil. A přes poučení podle § 118a o.s.ř. nebylo prokázáno, že by peněžní prostředky poskytnuté žalobcem žalovanému byly poskytovány ve skutečnosti jeho synovi. Naopak žalobce své důkazní břemeno unesl, jeho nárok byl v řízení prokázán. S ohledem na zjištěný skutkový stav a citovaná ustanovení zákona soud tedy uzavřel, že žalobci svědčí právo na zaplacení částky 485 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1, 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., a to od dne následujícího po splatnosti celkové dlužné částky, tj. od , datum, ve vazbě na ujednání z , datum, . Soud tedy žalobnímu návrhu v plném rozsahu vyhověl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 24 250 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”). Soud vycházel z tarifní hodnoty ve výši 485 000 Kč, kdy podle § 7 a. t. za každý úkon právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. náleží odměna ve výši 10 260 Kč. Úkony právní služby, za něž náleží odměna, jsou tyto: první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, předžalobní výzva k plnění, žaloba, účast na jednání dne 3. 2. 2025, další porada s klientem přesahující jednu hodinu za účelem sepisu vyjádření žalobce a doplnění žalobních tvrzení, vyjádření žalobce spolu s doplněním žaloby, další porada s klientem přesahující jednu hodinu za účelem přípravy klienta k výslechu, účast na jednání dne 14. 4. 2025, dne 26. 5. 2025 a dne 23. 6. 2025. Odměna za úkony právní služby tedy činí podle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 a. t. ve znění účinném k datu toho kterého úkonu za deset úkonů právní služby celkem částku 102 600 Kč. Dále náleží náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč a podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 ve výši 3 150 Kč za sedm úkonů právní služby po 450 Kč. Náhrada nákladů tedy činí celkem částku 130 900 Kč. Tuto částku je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce.

23. Lhůta k plnění byla stanovena u obou výroků tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce jednoho měsíce, a to s ohledem na výši dlužné částky a náhrady nákladů řízení tak, aby měl žalovaný dostatečný časový prostor pro obstarání peněžních prostředků.