5 C 320/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Antonínem Pektorem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného o zaplacení 16 377,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 16 377,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení 41,29 Kč a dále zákonným úrokem z prodlení 11,5 % jdoucím ročně ze 16 377,30 Kč od 21. 11. 2025 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení 4 430 Kč k rukám zástupce žalobce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit částky uvedené ve výroku I. a II. v pravidelných měsíčních splátkách 500 Kč, vždy k 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 377,30 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, s žalobkyní úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve dvaceti čtyřech pravidelných měsíčních splátkách po 1 570 Kč, přičemž k čerpání úvěru došlo dne , datum, , první splátka měla být splatná dne , datum, a roční úroková sazba měla činit 22,78 %; žalobkyně dále uvedla, že žalovaný na úvěr uhradil celkem 20 410 Kč, že pro nehrazení splátek využila ujednání podle čl. 5.2 úvěrových podmínek a úvěr ke dni , datum, zesplatnila, že žalovanému zaslala výzvu ke splacení celého úvěru ze dne , datum, a následně předžalobní výzvu k plnění, a že ke dni sepsání žaloby eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 16 377,30 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 15 447,30 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvních pokut ve výši 500 Kč; žalobkyně dále uplatnila kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 41,29 Kč za dobu od , datum, do , datum, a zákonný úrok z prodlení od , datum, do zaplacení z částky 16 377,30 Kč, jakož i náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že za nesporné označil, že mu dne , datum, byla poskytnuta částka 30 000 Kč a že žalobkyni uhradil částku 20 410 Kč, avšak předmětnou úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou a uvedl, že nárok žalobkyně uznává pouze do výše bezdůvodného obohacení 9 590 Kč; žalovaný dále sdělil, že se před zahájením soudního řízení pokoušel o smírné řešení, kdy žalobkyni zaslal návrh smírného řešení ze dne , datum, , přičemž žalobkyně mu odpověděla podáním ze dne , datum, , ve kterém jeho návrhy odmítla, a i v tomto řízení nabídl žalobkyni finanční vyrovnání ve výši 13 000 Kč splatné v měsíčních splátkách po 500 Kč.

3. K posouzení úvěruschopnosti žalovaný namítal, že žalobkyně podle jeho názoru nedostatečně posoudila jeho úvěruschopnost podle zákona o spotřebitelském úvěru, nezkoumala jeho rodinnou, zdravotní a příjmovou situaci, výdaje na bydlení, splátky dalších úvěrů včetně hypotéky, běžné výdaje, vyživovací povinnosti ani skutečné hospodaření domácnosti, že si vyžádala pouze výpis z účtu za březen 2024, ačkoli o úvěr bylo žádáno v červnu 2024, a že podle žalovaného již z tohoto výpisu vyplýval záporný počáteční i konečný zůstatek, čerpání kontokorentu, další úvěry a osobní finanční výpomoci od osob z jeho okolí. Žalovaný dále uvedl, že v následujících měsících se jeho finanční a životní situace zhoršovala, že měl závažné problémy se závislostmi, které vyústily v hospitalizaci, že zhoršení psychického zdravotního stavu souviselo s látkovou závislostí a že následně podstoupil tříměsíční dobrovolnou léčbu v Psychiatrické nemocnici v , adresa, . Úvěr do července 2025 splácel pouze za cenu dalšího zadlužování u jiných nebankovních institucí a čerpání dalších úvěrů i u žalobkyně; žalovaný rovněž uvedl, že o úvěr žádal prostřednictvím webových stránek žalobkyně, další komunikace probíhala přes internet a smlouva měla být podepsána SMS elektronickým kódem, přičemž namítal, že způsob kontraktačního procesu podle něj neumožňuje věrohodně prokázat, zda a jakou konkrétní smlouvu uzavřel a zda projevil souhlas právě s textem smlouvy předloženým žalobkyní.

4. Žalobkyně k prověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy uvedla, že nejprve použila výpočet maximálního limitu měsíční splátky označený jako MLS, jehož účelem mělo být zjištění, zda žalovaný bude i po úhradě nezbytných měsíčních výdajů včetně případných splátek již existujících závazků schopen předmětný úvěr splácet, přičemž podle žalobkyně se v tomto výpočtu zohledňovaly příjmy i výdaje žalovaného včetně jeho závazků vůči jiným věřitelům; žalobkyně dále uvedla, že si k ověření příjmové a výdajové stránky žalovaného vyžádala výpis z bankovního účtu za období od březen 2024, že žalovaný při kontraktačním procesu označil jako svého zaměstnavatele, a že z tohoto účtu byla v uvedeném období přijata platba od uvedeného zaměstnavatele ve výši převyšující částku tvrzenou ve smlouvě, avšak žalobkyně pro výpočet , jméno FO, použila nižší částku tvrzenou žalovaným. Žalobkyně rovněž uvedla, že z výpisu z účtu mělo vyplývat, že žalovaný v době výpisu disponoval nad rámec uvedeného finančními prostředky ve výši nejméně 15 000 Kč, které do výpočtu MLS nezahrnula, a že z výpisu ověřila jeho výdaje, mimo jiné výdaje na stravu, telekomunikační služby a dopravu, přičemž některé výdaje označila jako zbytné a jednorázové. Žalobkyně dále tvrdila, že ze zprávy NRKI zjišťovala existenci závazků žalovaného u jiných institucionálních věřitelů, jejich výši, měsíční splátky a platební morálku, že u žalovaného zjistila předchozí závazky a měsíční splátky ve výši 102 Kč u osobních závazků a 11 773 Kč u závazků domácnosti, které zahrnula do výpočtu MLS, a že podle zprávy NRKI se žalovaný za dobu trvání těchto závazků nedostal do prodlení se splácením; žalobkyně konečně uvedla, že žalovaný následně po uzavření smlouvy hradil splátky od července 2024 do července 2025, tedy po dobu jednoho roku, a tuto okolnost označila za skutečnost svědčící podle jejího tvrzení o tom, že byl schopen úvěr splácet.

5. Na den , datum, bylo nařízeno ústní jednání, při kterém byly provedeny účastníky navrhované listinné důkazy, zejména pak smlouvou o úvěru, obchodními podmínkami, kartou klienta, listinou ověření bonity MLS klienta, znaleckým posudkem č. , č. účtu, , splátkovým kalendářem, výzvou ze dne , datum, s podacím archem, úvěrovou zprávou, pracovní smlouvou, prohlášením žalovaného o majetkových poměrech, lékařskými listinami, rozhodnutím o pracovní neschopnosti, potvrzením o hospitalizaci a výpisem z běžného účtu žalovaného za březen , Anonymizováno, .

6. Podáním ze dne , datum, pak žalovaný doložil údaje o svých aktuálních příjmech a výdajích, pracovní smlouvu po změně zaměstnavatele, příjmy partnerky, další závazky a výpisy z účtu za tři měsíce před poskytnutím úvěru, přičemž uvedl zejména hypotéku u , právnická osoba, se splátkou 11 903 Kč, další spotřebitelské úvěry a dohody o jejich splácení, své tvrzení o kritickém životním období spojeném s látkovými i nelátkovými závislostmi a údaje o hospodaření domácnosti, podle nichž činil jeho průměrný příjem za tři měsíce 16 892 Kč, příjem partnerky 17 241 Kč, splátka hypotéky 11 903 Kč, úhrady na ostatní úvěry 3 307 Kč, výživné na syna , adresa, 000 Kč, energie 4 444 Kč, voda 400 Kč, telefon a internet 900 Kč, pojištění 521 Kč a ostatní pravidelné náklady přibližně 9 000 Kč, s tím, že hospodaření domácnosti označil za velmi napjaté a uvedl, že je nadále připraven jednat se žalobkyní o smírném řešení sporu.

7. Při ústním jednání dne , datum, soud k důkazu sdělil podstatný obsah listin vztahujících se k majetkovým a příjmovým poměrům žalovaného, a to zprávy ČSSZ o výši nemocenské, výpisu z účtu za období březen až květen 2024, dohod o narovnání a dokladu o výplatě mzdy od , právnická osoba, . Žalovaný k dotazu soudu uvedl, že platby uvedené ve výpisu ve prospěch subjektů s koncovkou online či kasino se týkaly sázek, a dále uvedl, že v současné době pracuje u společnosti , právnická osoba, ., kde jeho čistý příjem v květnu 2026 činil přibližně 25 000 Kč.

8. Soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, úvěr ve výši 30 000 Kč na základě listiny označené jako úvěrová smlouva č. , hodnota, , v níž bylo sjednáno splácení ve dvaceti čtyřech měsíčních splátkách po 1 570 Kč, první splátka byla určena ke dni , datum, a roční úroková sazba byla uvedena ve výši 22,78 % z dlužné částky. Žalovaný poskytnutí částky 30 000 Kč nerozporuje, a žalobkyně i žalovaný shodně uváděli, že žalovaný na úvěr uhradil celkem 20 410 Kč. Ze splátkového kalendáře a žalobních tvrzení vyplynulo, že žalobkyně ke dni , datum, úvěr zesplatnila a žalovaného k úhradě vyzvala dopisem z téhož dne, přičemž ke dni sepsání žaloby vyčíslila pohledávku částkou 16 377,30 Kč. Z listin předložených žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že před poskytnutím úvěru vycházela z výpočtu maximálního limitu měsíční splátky označeného jako MLS, z výpisu z bankovního účtu žalovaného za březen 2024, z údajů o zaměstnavateli žalovaného a ze zprávy NRKI, v níž byly uvedeny měsíční splátky 102 Kč u osobních závazků a 11 773 Kč u závazků domácnosti, a podle tvrzení žalobkyně se žalovaný podle této zprávy nedostal do prodlení se splácením evidovaných závazků. Z vyjádření žalovaného vyplynulo, že namítal nedostatečné prověření své úvěruschopnosti, poukazoval na záporné zůstatky na účtu, čerpání kontokorentu, další závazky, osobní finanční výpomoci, závislostní chování a následnou hospitalizaci, přičemž při jednání dne , datum, uvedl, že splátky přestal hradit po pracovní neschopnosti na začátku roku 2025, která vyústila v hospitalizaci v polovině roku 2025, a že předtím pracoval v autodopravě s příjmem kolem 40 000 Kč podle výše diet. Z vyjádření žalovaného dále vyplynulo, že žalovaný uvedl další závazky včetně hypotéky s úhradou 11 903 Kč, úhrad na ostatní úvěry 3 307 Kč, výživného na syna , adresa, 000 Kč, energií 4 444 Kč, vody 400 Kč, telefonu a internetu 900 Kč, pojištění 521 Kč a ostatních pravidelných nákladů přibližně 9 000 Kč, svůj průměrný příjem za tři měsíce označil částkou 16 892 Kč a příjem partnerky částkou 17 241 Kč.

9. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

11. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobkyně žalovanému dne , datum, poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, ani to, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 20 410 Kč. Sporným mezi účastníky bylo především to, zda mezi účastníky vznikl platný závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, zda žalobkyni svědčí právo požadovat sjednané úroky, smluvní sankce a náklady spojené s uplatněním pohledávky, a dále otázka, zda je namístě umožnit žalovanému splnění přiznaného plnění ve splátkách.

13. Posuzovaná smlouva byla smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně vystupovala při jejím uzavírání jako podnikatel poskytující úvěry a žalovaný jako spotřebitel. O spotřebitelský úvěr jde vždy, je-li věřitelem ze smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, poskytovatel jednající v rámci své podnikatelské činnosti; tento závěr odpovídá i judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž je rozhodující povaha poskytovaného plnění a postavení účastníků v procesu úvěrování (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 03. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2919/2022).

14. Soud se nejprve zabýval námitkou žalovaného, že úvěrová smlouva nebyla platně uzavřena, neboť kontraktační proces probíhal distančně prostřednictvím internetového rozhraní žalobkyně a smlouva měla být potvrzena elektronickým SMS kódem. Tato námitka není důvodná. Ustanovení § 562 odst. 1 občanského zákoníku připouští zachování písemné formy právního jednání i tehdy, je-li právní jednání učiněno elektronickými nebo jinými technickými prostředky, umožňují-li zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. U právního jednání učiněného elektronicky je třeba rozlišovat požadavek zachycení obsahu právního jednání, požadavek určení jednající osoby a požadavek elektronického podepsání dokumentu. Právní úprava elektronických podpisů vychází z Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (eIDAS), které upravuje elektronickou identifikaci a služby vytvářející důvěru pro elektronické transakce; elektronický podpis je obecně pojímán jako data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

15. V projednávané věci žalobkyně předložila listiny dokumentující průběh kontraktačního procesu, identifikační údaje žalovaného, způsob zaslání a použití SMS kódu, údaj o telefonním čísle žalovaného a elektronický záznam o akceptaci smluvní dokumentace. Soud proto nemá důvod pochybovat, že právě žalovaný prostřednictvím internetového rozhraní žalobkyně učinil žádost o úvěr, že mu byla smluvní dokumentace zpřístupněna, že žalovaný potvrdil uzavření smlouvy postupem předvídaným kontraktačním mechanismem žalobkyně a že následně přijal plnění ve výši 30 000 Kč. Skutečnost, že žalovaný po dobu delší než jednoho roku úvěr splácel, nadto podporuje závěr, že si byl existence úvěrového vztahu vědom a že jej jako svůj závazek fakticky respektoval. Námitka, že smlouva nebyla pro distanční způsob uzavření platně sjednána, proto neobstojí.

16. Soud se dále zabýval námitkou neplatnosti smlouvy pro údajné nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, z příslušných vnitřních nebo vnějších zdrojů. Smyslem této povinnosti je zabránit poskytování úvěrů spotřebitelům, u nichž je již při uzavření smlouvy zřejmé, že nebudou schopni úvěr splácet řádně, včas a bez nepřiměřeného ohrožení svých základních životních potřeb. Porušení této povinnosti může mít závažný následek v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru a zvláštního vypořádání podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Judikatura Nejvyššího soudu přitom dovodila, že je-li smlouva neplatná pro porušení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nemá nárok na sjednané úroky a poplatky a zákonný úrok z prodlení mu vzniká až za podmínek § 87 odst. 1 tohoto zákona (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 04. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

17. V nyní projednávané věci však soud neshledal, že by žalobkyně povinnost podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru porušila. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nevycházela pouze z ničím nepodloženého prohlášení žalovaného, ale že provedla vlastní vyhodnocení jeho schopnosti úvěr splácet. Žalobkyně pracovala s výpočtem maximálního limitu měsíční splátky označeným jako MLS, v němž zohledňovala jak příjmovou, tak výdajovou stránku žalovaného, ověřovala příjem žalovaného z bankovního výpisu, posuzovala jeho výdaje zjistitelné z bankovního účtu, hodnotila údaje o existujících závazcích a jejich splátkách a vyžádala si též zprávu z registru NRKI. Z ní vyplynuly závazky žalovaného a jejich měsíční splátky, přičemž nebylo zjištěno, že by se žalovaný před poskytnutím úvěru nacházel v prodlení se splácením evidovaných závazků.

18. Soud považuje za podstatné, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti nezohlednila pouze příjem deklarovaný žalovaným, ale tento příjem ověřila z bankovního výpisu; současně vyhodnotila výdaje žalovaného a závazky vyplývající z registru. Skutečnost, že žalobkyně měla k dispozici bankovní výpis za březen 2024 a úvěr byl sjednán v červnu 2024, sama o sobě nečiní posouzení úvěruschopnosti nedostatečným. Časový odstup několika měsíců nelze v poměrech této věci považovat za takový, aby bez dalšího znehodnocoval vypovídací schopnost předloženého bankovního výpisu, zejména když žalovaný v řízení neprokázal, že by již ke dni uzavření smlouvy existovala taková objektivní změna jeho příjmových či výdajových poměrů, kterou žalobkyně musela nebo mohla při obvyklé odborné péči zjistit a která by vedla k závěru, že žalovaný nebude schopen splácet sjednanou měsíční splátku 1 570 Kč.

19. Námitky žalovaného týkající se jeho pozdější pracovní neschopnosti, hospitalizace, zhoršení zdravotního stavu a závislostního chování soud nepřehlédl. Tyto okolnosti jsou lidsky i sociálně významné, avšak pro posouzení platnosti úvěrové smlouvy je rozhodný stav v době jejího uzavření, nikoli až následný vývoj poměrů žalovaného. Ze skutkových zjištění plyne, že žalovaný úvěr po jeho poskytnutí řádně splácel přibližně po dobu jednoho roku a k platebním obtížím došlo až později, zejména v souvislosti s pracovní neschopností a zdravotními komplikacemi v roce 2025. Tato skutečnost podporuje závěr, že v době uzavření smlouvy nebylo možné dovodit zjevnou neschopnost žalovaného dostát závazku, a že pozdější neplnění bylo spíše důsledkem následné změny jeho osobních, zdravotních a příjmových poměrů než důsledkem vadného posouzení úvěruschopnosti při uzavření smlouvy.

20. Nelze přisvědčit ani námitce, že žalobkyně byla povinna zjišťovat veškeré detaily rodinné, zdravotní a sociální situace žalovaného, včetně všech vnitřních poměrů jeho domácnosti, nad rámec údajů, které byly zjistitelné z předložených podkladů, z bankovního výpisu a z registrů. Povinnost poskytovatele posoudit úvěruschopnost je povinností odborné péče a přiměřeného prověření relevantních údajů, nikoli povinností absolutně zjistit každou okolnost ze soukromého života spotřebitele, zejména jestliže taková okolnost nebyla poskytovateli sdělena a nevyplývala jednoznačně z dostupných podkladů. Rozhodné je, zda poskytovatel měl k dispozici takové informace, které mu umožnily učinit racionální závěr o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. V projednávané věci tomu tak bylo.

21. Soud proto uzavírá, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila řádně a v rozsahu odpovídajícím požadavkům § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Nejsou tak splněny předpoklady pro závěr o neplatnosti smlouvy podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a není důvod omezovat nárok žalobkyně pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi poskytnutou jistinou a dosavadními úhradami žalovaného. Naopak je třeba vycházet z toho, že mezi účastníky vznikl platný závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jehož základě byl žalovaný povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit sjednané úroky, poplatky a sankce v rozsahu odpovídajícím smlouvě a zákonu.

22. Soud se zabýval rovněž přiměřeností uplatněného nároku. Žalobkyně uplatnila částku 16 377,30 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 15 447,30 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvních pokut ve výši 500 Kč. Z provedených důkazů, zejména ze smlouvy, obchodních podmínek, splátkového kalendáře, vyčíslení pohledávky a výzvy k úhradě po zesplatnění, soud zjistil, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek, žalobkyně jej k úhradě vyzvala a následně v souladu se smluvními podmínkami využila oprávnění úvěr zesplatnit. Zesplatnění bylo žalovanému oznámeno výzvou ze dne , datum, . Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by po zesplatnění uhradil další částky, které by měly vést ke snížení uplatněného nároku.

23. Ujednání o smluvních pokutách v celkové výši 500 Kč soud nepovažuje v poměrech věci za nepřiměřené ani odporující ochraně spotřebitele. Smluvní pokuta byla uplatněna v omezené výši, v návaznosti na porušení platebních povinností žalovaného a její výše není ve zjevném nepoměru k výši poskytnutého úvěru ani k délce a intenzitě prodlení. Stejně tak náklady na vymáhání ve výši 430 Kč byly uplatněny jako náklady spojené s porušením smluvních povinností žalovaného a soud neshledal, že by šlo o plnění nepřiměřené, netransparentní nebo odporující dobrým mravům.

24. Žalobkyně požadovala vedle jistiny též kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 41,29 Kč za dobu od , datum, do , datum, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 16 377,30 Kč od , datum, do zaplacení. Uplatněný úrok odpovídá tvrzenému prodlení žalovaného po zesplatnění úvěru a nebyly zjištěny okolnosti, pro které by žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení nenáleželo. Žalobkyně jako věřitelka řádně splnila svou povinnost poskytnout úvěr, žalovaný peněžitý dluh nesplnil, a proto je povinen uhradit i příslušenství pohledávky.

25. Soud nepřehlédl, že žalovaný v řízení uznával nárok žalobkyně alespoň do výše 9 590 Kč a nabízel smírné řešení, případně úhradu vyšší částky ve splátkách. Tato procesní stanoviska však nemohou vést k zamítnutí žaloby v rozsahu, v němž byl nárok žalobkyně prokázán. Žalovaný nezpochybnil poskytnutí jistiny ani výši svých dosavadních úhrad a jeho obrana byla založena zejména na námitce neplatnosti smlouvy pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti. Jelikož soud tuto námitku neshledal důvodnou, nebylo možné vycházet pouze z režimu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 430 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 16 377,30 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý z šesti úkonů právní služby realizovaných ve věci, včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 000 Kč ve výši 630 Kč. Soud přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu, který byl výslovně žalobcem uplatněn při jednání v jehož rámci byl vyhlášen rozsudek. S ohledem na konstitutivní povahu rozhodnutí nebylo možno přihlížet o k podání po vyhlášení rozsudku, kterým žalobce změnil rozsah původně uplatněné výše nákladů řízení.

27. Pokud jde o lhůty ke splnění uložené povinnosti, soud postupoval podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Podle tohoto ustanovení platí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku; soud však může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Povolení splátek představuje výjimku ze zákonné zásady třídenní pariční lhůty, a proto musí být odůvodněno povahou věci, výší přiznaného plnění, poměry povinného a současně nesmí nepřiměřeně zasáhnout do práv oprávněného. Judikatura Nejvyššího soudu zdůrazňuje, že zatímco zákonnou třídenní lhůtu není třeba zvlášť odůvodňovat, delší lhůta k plnění nebo splátky musejí být podloženy zjištěními o poměrech účastníků a o vhodnosti takové výjimky; soud má zvažovat zejména výši přiznaného plnění, platební schopnost povinného, jeho snahu dluh plnit,, Anonymizováno, možnost oprávněného domáhat se jednotlivých splátek a to, zda odklad uspokojení nebude pro oprávněného příliš tíživý (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 09. 2021, sp. zn. 29 Cdo 3150/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 33 Cdo 285/2022).

28. V projednávané věci soud shledal, že jsou dány důvody pro povolení splátek. Žalovaný se nachází v obtížné sociální a finanční situaci. Z provedeného dokazování vyplynulo, že má další pravidelné závazky, včetně závazků souvisejících s bydlením, vyživovací povinnosti a dalších úhrad, a že v minulosti čelil zdravotním obtížím a pracovní neschopnosti. Zároveň však žalovaný v řízení projevil snahu svůj závazek alespoň postupně řešit, část dluhu v minulosti hradil a sám navrhoval úhradu ve splátkách. Soud proto považuje za spravedlivé a přiměřené umožnit žalovanému splnění přiznané částky ve splátkách.

29. Výše splátky 500 Kč měsíčně odpovídá zjištěným aktuálním možnostem žalovaného a současně nepředstavuje pro žalobkyni nepřiměřený zásah do jejího práva na uspokojení pohledávky. Celková výše přiznaného plnění není natolik vysoká, aby splátkový režim znamenal pro žalobkyni neúměrně dlouhé nebo zcela iluzorní uspokojení, a žalobkyně jako profesionální poskytovatelka úvěrů není osobou, u níž by postupné splácení přiznaného plnění představovalo zvlášť tíživý zásah do jejích osobních poměrů. Soud současně přihlédl k tomu, že okamžitá povinnost uhradit celou částku ve třídenní pariční lhůtě by s ohledem na zjištěné poměry žalovaného pravděpodobně vedla pouze k dalšímu prohloubení jeho finančních obtíží a ke zvýšení rizika neefektivního vymáhání, zatímco splátkový režim vytváří reálnější předpoklad dobrovolného plnění.

30. Soud proto stanovil, že žalovaný je povinen uhradit částky uvedené ve výroku I. a II. v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, vždy k 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. Takto určená pariční lhůta ve splátkách odpovídá § 160 odst. 1 o. s. ř., poměrům žalovaného, dosavadnímu postoji žalovaného ke splnění dluhu i povaze přiznané pohledávky.