5 C 48/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudcem Mgr. Antonínem Pektorem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného pro 56 137,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 15 465,03 Kč se zákonným úrokem z prodlení 11,75 % jdoucím ročně z 15 465,03 Kč od 15. 7. 2026 do zaplacení v pravidelných měsíčních splátkách 1 000 Kč vždy k 25. dni v měsíci od měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zčásti co do 40 672, 07 Kč a zákonného úroku z prodlení z 56 137, 10. od 20. 12. 2025 do 14. 7. 2026 a zákonného úroku z prodlení z 40 372,07 Kč od 15. 7. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

1. Žalobou z 19. 2. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 15 137,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 20. 12. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodňovala tím, že na ni byla pohledávka, která je předmětem žaloby postoupena původním věřitelem společností Anonymizováno, a to smlouvou o postoupení pohledávek z datum ve znění dodatku číslo datum a seznamu postupovaných pohledávek s tím, že k oznámení postoupení pohledávky žalovanému došlo datum. Žalobu samotnou žalobkyně odůvodňovala tím, že žalovaný uzavřel s jejím právním předchůdcem smlouvu o revolvingovém úvěru Anonymizováno datum poté, co byla ověřena úvěruschopnost žalovaného a na základě uzavřené úvěrové smlouvy žalovanému bylo poskytnuto celkem 76 473 Kč, které se zavázal vrátit s navýšením o smluvní úrok 146,949 Kč v případě prodlení poplatku z prodlení 250 Kč, když žalovaný uhradil pouze 56 334,97 Kč a splatnost úvěru dle faktury nastala datum. K upomenutí žalovaného došlo před podáním žaloby 27. 1. 2026. Žalobkyně uvedla, že ověřila před uzavřením smlouvy úvěruschopnost lustrací v databázi ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Žalovaný prohlásil, že má pravidelný příjem a potvrdil, že je schopen půjčku splácet. Na tomto základě dospěl původní věřitel k tomu, že není důvod pochybovat o možnosti splácet. Úvěruschopnost byla ověřena výpočtem mezi doložitelnými výdaji a příjmy s ponecháním desetiprocentní rezervy mezi doložitelnými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy těchto 10 % se musí rovnat minimálně životnímu minimu, částce 4 860 Kč. K uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že tato byl uzavřen elektronickými prostředky na dálku. Žalovaný požádal o úvěr na webových stránkách původního věřitele, kde si zvolil parametry úvěrový limit, předložil požadované osobní údaje a dokumentaci a potvrdil podání žádosti o úvěr. Původní věřitel pak posoudil úvěruschopnost, schválil uzavření úvěrové smlouvy a zasáhl žalovanému předsmluvní informace a žalovaný kliknutím potvrdil, že se seznámil se smlouvou i obchodními podmínkami. Poté byl žalovanému zaslán SMS kód, který vložil do příslušného formulářového pole, čímž potvrdil přijetí smlouvy. Po uzavření smlouvy zaslal věřitel žalovanému smluvní dokumentaci na email. Dluh žalovaného podle přehledu čerpání a splácení činil jistinu 34 770,75 Kč, úrok 21 616,65 Kč, účelně vynaložené náklady 750 Kč. Po postoupení došlo k uhrazení 100 Kč započtených na jistinu.

2. Žalovaný s žalobou souhlasil pouze zčásti, a to v rozsahu odpovídající vypořádání v režimu bezdůvodného obohacení. Nesporoval převzetí peněžitého plnění s tím, že však neví, kolik hradil a čerpal. Žalovaný namítal, že nebyla doložena aktivní legitimace žalobce, když nebylo prokázáno postoupení pohledávky, neboť žalobce poukazuje pouze na rámcovou smlouvu z datum, která předchází uzavření úvěrové smlouvy. Žalovaný namítal, že úvěrová smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy ohledně podmínek týkající se sjednané výše RPSN a dále, že je neplatná s ohledem na proces sjednání elektronicky na dálku, který nezajišťuje, že dochází opravdu k podpisu smlouvy totožné se zněním smlouvy zaslané klientovi na email. Dále žalovaný namítal, že právní předchůdce žalobkyně řádně neověřil úvěruschopnost podle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, když původní věřitel se spokojil s předložením občanského průkazu, vyplněním formuláře o měsíčních výdajích a příjmech bez jakéhokoliv prověření, nepostačuje přitom vyjít pouze z dat registru SOLUS, BRKI a údajem o životním minimu. V daném případě je zde absence podkladů a je třeba vyjít z státem publikovaných výdajů o životním a existenčním minimu, ale také průměrných výdajích obyvatelstva zveřejňovaných právnická osoba. Žalovaný navrhl, aby se vztah k žalobkyni vypořádal v intencích bezdůvodného obohacení s tím, že vrátí, co mu bylo poskytnuto po odečtení toho, co zaplatil. Žalovaný s ohledem na svoje faktické poměry, kdy není schopen částku zaplatit najednou, navrhoval možnost splácení dluhu měsíčně po 1 000 Kč. Ve vztahu k úroku z prodlení žalovaný poukazoval na to, že by měl být ustanoven od okamžiku, kdy bude nejisto postaveno, kolik a jak má být hrazeno. Ve vazbě na náklady řízení žalovaný navrhoval, aby bylo rozhodnuto s ohledem na okolnosti projednávané věci podle § 150 o. s. ř.

3. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z datum a dodatku číslo datum, uzavřené v souladu s ustanoveními § 1879–1887 občanského zákoníku je zřejmé, že žalobkyně s původním věřitelem společností Multitude Bank uzavřela rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek na 24 měsíců prodlouženou dodatkem číslo datum na další období s tím, že postupované pohledávky budou vymezeny v seznamu postupovaných pohledávek a k tomu žalobkyně doložila seznam postupovaných pohledávek obsahující i pohledávku za žalovaným uzavřenou s původním věřitelem Multitude Bank, Ferratum, Bank, datum. Současně žalobkyně doložila, že žalovanému podle § 1883 občanského zákoníku zaslala oznámení o postoupení pohledávky datované datum, poslané dle podacího lístku poštou datum. Lze tak uzavřít, že žalob-kyně je aktivně legitimována k uplatnění nároku vůči žalovanému.

5. Mezi žalovaným a původním věřitelem byla uzavřena datum elektronickými prostředky na dálku podle § 562 občanského zákoníku ve spojení s § 2395–2400 občanského zákoníku, smlouva o revolvingovém úvěru. Na základě úvěrové smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalo-vanému peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 30 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách 13 % z čerpané částky nejméně 1 000 Kč, a to s navýšením o sjednaný smluvní úrok 146,949 % ročně za situace, kdy obvyklý smluvní úrok, za který poskytovaly banky úvěr revolvingový v daném období podle veřejně dostupné internetové databáze ČNB ARAD činil 15,09 %. RPSN byla ve smlouvě o úvěru sjednána ve výši 299,98 %. Ve smlouvě dále bylo ujednáno, že žalovaný zaplatí věřiteli za každou zaslanou upomínku 250 Kč a v případě prodlení 0,1 % denně smluvní pokuty a úrok z prodlení. Z přehledu údajů vedených původním věřitelem o žalovaném vyplývá, že bylo vycházeno z příjmu 32 000 Kč ze zaměstnání, měsíčních výdajů 15 000 Kč, toho, že jmenovaný je svobodný, zaměstnaný od roku 2017 a žije s dvěma rodiči. Současně žalobce uvedl, že původní věřitel provedl lustrací databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. K procesu posouzení úvěruschopnost je třeba uvést, že tento nebyl proveden řádně, neboť při porovnávání příjmů a výdajů žadatele o úvěr nelze vycházet pouze z prohlášení žadatele o úvěr, ale je třeba takto uvedené informace ověřit, a to buď z dokladů doložených žadatelem o úvěr, anebo z veřejně dostupných databází. Nicméně s ohledem na to, že smlouva o revolvingovém úvěru založila povinnost žalovaného platit od srpna 2024 a k porušo-vání splátkového režimu došlo až v roce 2025, lze uzavřít, že nesprávnost postupu posouzení úvěruschopnosti neměla vliv fakticky na úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr k okamžiku jeho poskytnutí a důvody delikvence byly založeny v okolnostech, Anonymizováno nastaly později. Závěr neplatnosti úvěrové smlouvy podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy není dán. Žalobce doložil doklady o čerpání úvěru žalovaným, a to postupně, když 21. 8. 2024 bylo bezhotovostně na účet žalovaného zasláno 30 000 Kč, datum 2 200 Kč, datum,1 092 Kč, datum 4 528 Kč, datum 4 854 Kč, datum 5 300 Kč, datum 10 000 Kč, datum 1 500 Kč, datum 500 Kč, datum 2 000 Kč, datum 1 999 Kč, datum 6 500 Kč, datum 6 000 Kč. Současně z přehledu čerpání a plateb je zřejmé, že celkem bylo ze strany žalovaného na úvěr čerpáno 71 800 Kč a dohromady žalovaný v průběhu splácení zaplatil 56 334,97 Kč. Z téže tabulky rovněž vyplývá, že původní věřitel účtoval žalovanému třikrát poplatek za upomínku 250 Kč. Z faktury z datum pak je zřejmé, že původní věřitel zesplatnil úvěr žalovaného s ohledem na prodlení s úhradou. Současně žalobkyně doložila, že žalovaný byl předžalobní upo-mínkou datovanou datum, zaslanou dle podacího lístku datum, upomenut o zaplacení dlužné částky, která byla předmětem žaloby.

6. Pokud jde o způsob uzavření smlouvy, soud má za to, že námitka žalovaného o neplatnosti není důvodná. Byla-li smlouva uzavřena elektronickými prostředky na dálku, a to tou formou, že ve webovém prostředí původního věřitele žalovaný požádal o úvěr, byly mu zpřístupněny úvěrové podmínky a následně po jejich přečtení stvrdil souhlas s úvěrovou smlouvou kódem, který mu byl zaslán SMS zprávou na mobilní telefon, pak se jedná o způsob uzavření smlouvy prostřednictvím prostého elektronického podpisu a není důvodu mít za to, že by smlouva uzavřena nebyla. Soud však dospěl k závěru, že je na místě námitka ze strany žalovaného, pokud jde o neplatnost smlouvy s ohledem na ujednání o výši smluvního úroku, RPSN a dalších ujedná-ních týkajících se povinností žalovaného v případě prodlení se splácením. Výše smluvního úroku a nákladů spojených s úvěrem by podle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR, viz. rozsudek 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004 neměla přesáhnout trojnásobek obvyklé úrokové sazby, za kterou úvěry poskytují banky. Současně platí judikatura Ústavního soudu II. ÚS 4084/12 z 11. 12. 2014 a I. ÚS 199/11 z 26. 1. 2012, podle níž nelze soudní ochranou přiznat subjektům, které evidentně poškozují práva klientů, kdy zasahují nejen do právní sféry, ale i osobní v důsledku značně nevyvážených smluvních podmínek v neprospěch spotřebitele. Takovou smlou-vu je třeba považovat za neplatnou. Soud má za to, že smluvní podmínky v posuzované věci naplňují shora uvedená kriteria, tedy že jsou tak výrazně nevyvážené, že je na místě považovat celou smlouvu o úvěru za neplatnou. V tomto ohledu se mohou účastníci vypořádat podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku v režimu bezdůvodného obohacení, kde si strany neplatné smlouvy mají vrátit to, co si vzájemně plnily. Jestliže žalovaný čerpal 71 800 Kč, když doklady o bezhotovostních převodech na účet toto dokládají a jestliže žalovaný zaplatil, jak vyplývá z předloženého přehledu 56 334,97 Kč, pak je žalovaný povinen vrátit rozdíl, tedy 15 465,03 Kč. Žalovaný se současně dostal do prodlení s vrácením s tím, že fakticky bylo zjištěno, kolik činí rozsah bezdůvodného obohacení k okamžiku rozhodnutí soudu, a proto byl přiznán podle § 517 občanského zákoníku zákonný úrok z prodlení od 15. 7. 2026 do zaplacení. Ve zbytku pak, pokud jde o nároky plynoucí ze smlouvy, kterou soud hodnotil jako absolutně neplatnou podle § 580 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, musela být žaloba zamítnuta pod výrokem II.

7. Náklady řízení nebyly přiznány žádnému z účastníků. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žalovaný náklady řízení neuplatňoval. Lhůta k zaplacení bezdůvodného obohacení byla žalovanému uložena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v pravidelných měsíčních splátkách 1 000 Kč s tím, že žalovaný není schopen dluh uhradit najednou a s ohledem na důvody neplatnosti, je na místě umožnit mu splátkový režim, když výše dlužné částky předpokládá, že ke splácení bude docházet přiměřenou dobu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.