5 C 64/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Antonínem Pektorem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalované: Jméno žalované o zaplacení 17 583 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 723 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách 400 Kč vždy k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 860 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 583 Kč od 24. 11. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 574,78 Kč, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou podanou dne , datum, k soudu se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 17 583 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , ve znění dodatků, a to prostřednictvím webové adresy , Anonymizováno, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů. Po dokončení registrace na webových stránkách zaslala žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet byl žalované v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – smlouva o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované následně zaslala na jí uvedené telefonní číslo , tel. číslo, , kterým žalovaná odsouhlasila uzavření smlouvy. Na základě takto uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěrový rámec v částce 15 990 Kč na dobu neurčitou s tím, že se žalovaná zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách splatných vždy k poslednímu dni v každém jednotlivém období třiceti dnů opakujícím se po sobě po dobu trvání úvěru, a to počínaje dnem uskutečnění prvního čerpání úvěru do jeho úplného splacení. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně v rámci úvěrové smlouvy načerpala celkově částku 30 200 Kč, která byla převedena na jí označený účet č. , č. účtu, , a zavázal se navrátit předchůdkyni žalobkyni vyčerpanou jistinu a úrok ve výši 30 % ročně z vyčerpané jistiny. Žalobkyně se stala věřitelem na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako postupitelem a žalobkyní jako nabyvatelem. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena. Žalovaná na dluh uhradila celkově 18 477 Kč, kdy žalobkyně započetla částku 13 242 Kč na jistinu a 5 235 Kč na příslušenství. Žalobou tak žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 17 583 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 15 958 Kč a smluvního úroku ve výši 1 625 Kč a dále zákonného úroku z prodlení. Žalovaná požadovanou částku neuhradila ani na základě předžalobní upomínky ze dne , datum, předané k poštovní přepravě dne , datum, .

2. Soud v řízení vydal elektronický platební rozkaz, který byl na základě včasně podaného odporu žalované ze dne , datum, ze zákona zrušen. Žalovaná v podaném odporu argumentuje tím, že smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřenou dne , datum, považuje od počátku za absolutně neplatnou zejména pro nedostatečné posouzení její úvěruschopnosti, takže se má věc vypořádat podle pravidel bezdůvodného obohacení; tvrdí, že věřitel (a stejně tak jeho právní nástupce) musí být schopen posouzení úvěruschopnosti prokázat a důkazní břemeno leží na žalobkyni, přičemž pouhý odkaz na registry považuje za nedostatečný a její pochybnosti má potvrzovat i tvrzení žalobkyně, že nedisponuje dokumentací k lustracím a tvrzeným příjmům a výdajům. Současně namítá nesprávnou výši poskytnutého plnění, když podle jejích záznamů součet 17 poukázaných plateb činí 29 200 Kč (nikoli 30 200 Kč uváděných žalobkyní), dále uvádí, že na úhradu dluhu zaplatila celkem 18 477 Kč, a proto nesplacená jistina (její bezdůvodné obohacení) činí jen 10 723 Kč; zdůrazňuje svou sociální a zdravotní situaci (osamoceně žijící invalidní důchodkyně s nízkým příjmem, dluhová spirála), deklaruje ochotu jednat o smíru, žádá umožnit splácení formou splátkového kalendáře po 400 Kč měsíčně, zpochybňuje přiměřenost nákladů právního zastoupení žalobkyně s poukazem na formulářový charakter typově opakovaných sporů a žádá přiznat i své náklady jako nezastoupené účastnici; dále uvádí, že spolupracuje s dluhovou poradnou Člověk v tísni a navrhuje rozhodnutí bez jednání.

3. Zdejší soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a k projednání věci nenařídil ústní jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně i žalovaná s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasily.

4. Na základě provedených důkazů má soud v tomto sporu za prokázané následující skutečnosti. Žalovaná podepsala dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , listinu označenou jako smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , ve znění dodatků, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový rámec do částky 15 990 Kč s možností postupného čerpání. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou. Žalovaná postupně načerpala částku 29 200 Kč na účet č. , č. účtu, , kterou se zavázala hradit společně s úroky v pravidelných měsíčních splátkách. Je nutné konstatovat, že z obsahu žalobního návrhu, jakož i z přiložených listin, nebylo možné zjistit, jaká měla být minimální měsíční splátka, pouze, že smluvní úrok činí 30 % ročně z vyčerpané částky úvěrového rámce. RPSN je ve smlouvě uvedena 30,40 %. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , kterým byla žalovaná vyzvána k vrácení dlužné částky ve lhůtě tří dnů od doručení písemnosti. Z podacího lístku je patrné, že oznámení o postoupení pohledávek bylo podáno k poštovní přepravě dne , datum, . Žalovaná v rámci úvěrové smlouvy uhradila celkem 18 477 Kč, kdy žalobkyně započetla částku 4 256 Kč na jistinu a 9 539 Kč na příslušenství.

5. Provedeným dokazováním bylo dále zjištěno, že žalobkyně deklaruje vyhodnocení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy na základě žalovanou tvrzených (zadávaných) příjmů a výdajů a dále na základě prověrek v evidencích/registrech (uvádí CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI) a úvěrové historie, přičemž dodává, že konkrétní podklady k těmto lustracím ani k tvrzeným příjmům a výdajům nemá k dispozici. Dále bylo zjištěno, že žalovaná je osamoceně žijící invalidní důchodkyně s nízkým příjmem a v době čerpání se nacházela v dluhové spirále, a to zejména z žalovanou doložených lékařských zpráv a potvrzení organizace Člověk v tísni.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Po právní stránce soud posoudil věc podle zákona o spotřebitelském úvěru, a podpůrně podle občanského zákoníku. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva, jejímž obsahem bylo poskytnutí peněžních prostředků žalované jako spotřebiteli předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelkou poskytující úvěr. Jednalo se proto o smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Na věc tak dopadá zejména § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a, je-li to nezbytné, též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 02. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 07. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 03. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 01. 04. 2018, sp. zn. 1 As 30/2015, nebo rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 05. 11 2018, sp. zn. C-679/18).

10. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení.

11. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích z žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Zákonná úprava tím sleduje nejen ochranu konkrétního spotřebitele, ale též prevenci nezodpovědného poskytování úvěrů osobám, u nichž existují důvodné pochybnosti o jejich schopnosti další úvěr splácet.

12. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že žalovaná se již v době uzavření smlouvy nacházela ve výrazně nepříznivé osobní, zdravotní a finanční situaci. Měla více existujících závazků, hradila významné pravidelné splátky. Současně bylo prokázáno, že žalovaná byla v rozhodné době zatížen zdravotními obtížemi. Tyto skutečnosti ve svém souhrnu zakládaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované další spotřebitelský úvěr řádně splácet. Pokud by žalobkyně úvěruschopnost žalované posoudila řádně, musela by tyto skutečnosti zjistit a úvěr žalované neposkytnout.

13. Soud přitom vychází z materiálního pojetí následků porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Pro závěr o neplatnosti smlouvy nepostačuje pouze formální zjištění, že poskytovatel nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti dostatečně; významné je, zda byl úvěr v důsledku tohoto pochybení poskytnut spotřebiteli, u něhož byly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. V dané věci však nejde pouze o formální pochybení žalobkyně. Zjištěné majetkové, příjmové, závazkové a osobní poměry žalované svědčí o tom, že žalovaná v době uzavření smlouvy nebyla osobou, u níž by bylo možné bez důvodných pochybností uzavřít, že je schopna další úvěr splácet. Byly tedy splněny podmínky § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Důsledkem poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy. Žalovaná tuto neplatnost v řízení namítla. Následkem neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru není povinnost spotřebitele plnit podle neplatné smlouvy, ale pouze povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Poskytovateli proto nevzniká právo na sjednané úroky, poplatky ani jiné smluvní náklady úvěru. Tento závěr odpovídá rovněž konstantní judikatuře Nejvyššího soudu, zejména pak rozsudku ze dne 20. 04. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle něhož je § 87 zákona o spotřebitelském úvěru zvláštní úpravou vypořádání plnění z neplatné smlouvy a současně soukromoprávní sankcí vůči poskytovateli úvěru, který porušil povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel má v takovém případě nárok toliko na vrácení nesplacené jistiny, nikoli na sjednané úroky a poplatky.

15. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 29 200 Kč. Žalovaná uhradila částku 18 477 Kč. Protože smlouva je z výše uvedených důvodů neplatná a žalobkyni náleží pouze vrácení poskytnuté jistiny, činí dosud nevrácená část jistiny 10 723 Kč. V tomto rozsahu je žaloba důvodná. Naopak částka 6 860 Kč žalobkyni z neplatné smlouvy nenáleží. V tomto rozsahu proto soud žalobu zamítl.

16. Důvodný není ani nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení. Podle závěrů Nejvyššího soudu vyjádřených v již citovaném rozsudku ze dne 20. 04. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, vzniká poskytovateli úvěru při neplatnosti smlouvy podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na zákonný úrok z prodlení až tehdy, dostane-li se spotřebitel do prodlení s vrácením zbývající části jistiny v době přiměřené jeho možnostem. Výzva věřitele k vrácení zbývající části jistiny sama o sobě prodlení spotřebitele nezakládá. V posuzované věci proto nelze dovodit, že by se žalovaná dostala do prodlení již ode dne , datum, , jak požaduje žalobkyně. Splatnost povinnosti žalované vrátit zbývající část jistiny se neřídí ujednáním neplatné smlouvy ani jednostrannou výzvou žalobkyně, ale zvláštní úpravou § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud tak rozhodl o zamítnutí žaloby co požadovaného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 583 Kč od , datum, do zaplacení.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převáženě úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 574,78 Kč, přičemž tato částka představuje 21,98 % z jejich celkové výše 2 615 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,99 % a úspěchu žalované v rozsahu 39,01 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 17 583 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.

18. O lhůtách k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Soud takto rozhodl s ohledem na zjištěné majetkové, sociální a zdravotní poměry žalované, výši dosud nevrácené jistiny a potřebu spravedlivého uspořádání práv a povinností účastníků, kdy určil žalované k zaplacení jistiny povinnost tuto uhradit v pravidelných měsíčních splátkách, a náklady řízení ve lhůtě dvou měsíců od právní moci rozsudku. Takto stanovené lhůty odpovídají zjištěným možnostem žalované, současně však nepředstavují nepřiměřený zásah do práv žalobkyně, neboť jde o relativně nízkou zbývající část poskytnuté jistiny. Teprve nesplněním povinnosti ve lhůtách určených tímto rozsudkem by se žalovaná mohl ocitnout v prodlení s plněním této povinnosti.