7 C 154/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň- sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Palkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zrušení společného nájmu bytu

I. Společný nájem účastníků bytu [číslo] o velikosti 3+1, který se nachází ve 4. podlaží domu [adresa] v obci [obec], se zrušuje.

II. Výlučným nájemcem bytu [číslo] o velikosti 3+1, který se nachází ve 4. podlaží domu [adresa] v obci [obec], se stává žalobkyně.

III. Žalovanému se náhrada za ztrátu práva společného nájmu bytu nepřiznává.

IV. Žalovaný je povinen byt [číslo] o velikosti 3+1, který se nachází ve 4. podlaží domu [adresa] v obci [obec] vyklidit do 5 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v plné výši, a to v částce 12 200 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum], ve znění jejího doplnění ze dne [datum], domáhala zrušení společného nájmu bytu [číslo] o velikosti 3+1, který se nachází ve čtvrtém nadzemním podlaží budovy [adresa] v obci [obec], s tím, že smlouva o nájmu bytu byla uzavřena dne [datum] mezi žalovaným jako nájemcem a obcí [obec] jako pronajímatelem, nájemní vztah byl sjednán na dobu neurčitou. Účastníci uzavřeli manželství dne [datum], tímto okamžikem došlo ke vzniku společného nájmu bytu. Manželství účastníků však bylo rozvedeno rozsudkem [název soudu] dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky jakožto bývalými manželi nedošlo k dohodě o tom, kdo bude po rozvodu manželství předmětný byt užívat, obrátila se žalobkyně na soud, přičemž navrhovala, aby soud rozhodl tak, že společný nájem k bytu [číslo] nacházejícího se v bytovém domě [adresa] ve čtvrtém nadzemním podlaží v obci [obec] zruší a zároveň určí jako výlučného nájemce předmětného bytu žalobkyni za současného uložení povinnosti žalovanému k vyklizení bytu. Žalobkyně odůvodnila svůj nárok tím, že po ní nelze spravedlivě žádat, aby opustila předmětný byt s ohledem na skutečnost, že byla ze strany žalovaného po dobu několika let soustavně týrána, odkázala přitom mimo jiné na usnesení o zahájení trestního stíhání žalovaného ze dne [datum], kterým byl žalovaný obviněn ze zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí a přečinu nebezpečné vyhrožování, kterých se měl žalovaný dopustit vůči žalobkyni, která má v trestním řízení postavení poškozené. Dále žalobkyně odkazovala na vypracované znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, získané v rámci probíhajícího trestního řízení vedeného proti žalovanému, z nichž mimo jiné vyplývá, že žalobkyně v důsledku protiprávního jednání žalovaného vůči její osobě trpí posttraumatickou stresovou poruchou. Jako další důvod pro přikázání nájemního bytu žalobkyni žalobkyně uvedla, že to byla ona, kdo se po mnoho let starala o předmětný byt, platila také nájemné, zatímco žalovaný se na péči o byt prakticky nepodílel.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, přestože byl k tomu ze strany soudu vyzván.

3. Ve vztahu k předmětnému bytu [číslo] na adrese [adresa žalobkyně a žalovaného] vyplývá z protokolu o převzetí bytu z [datum], že jde o byt o velikosti 3+1, který byl nejprve předán žalovanému a následně s ním obec Žihle [datum] uzavřela nájemní smlouvu, přičemž se tak stalo v době, kdy účastníci ještě nebyli manželé (manželství bylo uzavřeno v roce 2016). Z evidenčního listu pro výpočet úhrady za užívání bytu ze dne [datum] bylo zjištěno, že spolu s žalovaným od této doby v bytě žila žalobkyně a společný syn účastníků [příjmení], kterému v té době byly dva měsíce.

4. Z rozsudku zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum], je zřejmé, že manželství účastníků bylo rozvedeno. Důvodem podle navrhovatelky bylo zejména chování odpůrce, který je cholerické a výbušné povahy a ve vztahu k navrhovatelce byl zejména pod vlivem alkoholu i často verbálně a občas i fyzicky agresivní a to opakovaně, kdy měl navrhovatelce odpůrce vyhrožovat vyhozením z okna, uříznutím hlavy, což sám odpůrce při výslechu v rozvodovém řízení připustil, byť uvedl, že to nebylo míněno vážně a to, že navrhovatelku vyhodí z balkonu, uvedl také před [jméno] [příjmení], který toto dosvědčil v čestném prohlášení. To, že se takového jednání včetně vulgárního označování navrhovatelky v minulosti dopouštěl, vyplynulo z výslechu syna účastníků [jméno] jako svědka v tomto řízení, ale také výpovědi žalobkyně před Policií ČR z [datum] či výpovědi dcery [jméno] z [datum] a syna [jméno] z [datum], které se týkalo zejména incidentu, k němuž došlo ze strany odpůrce [datum], kdy fyzicky napadl svého syna i žalobkyni, a to tím způsobem, že ji uhodil paličkou do hlavy. Z obsahu protokolu o rozvodu manželství je rovněž zřejmé, že dne [datum] se žalovaný choval při jednání ve vztahu k žalobkyni tak, že musela být přivolána justiční stráž. Z usnesení Policie ČR z [datum] je zřejmé, že ve vztahu k žalovanému bylo zahájeno trestní stíhání pro zločin týrání a přečin nebezpečného vyhrožování, v němž poškozenou osobou je žalobkyně. Žalovaný je přitom obviněn z jednání, kterého se měl dlouhodobě vůči žalobkyni v minulosti dopouštět za situace, kdy podle znaleckého posudku PhDr. Bc. [jméno] [příjmení], je věrohodnost žalobkyně, co by svědkyně, v obecné i specifické poloze shledána jako pozitivní a v situaci, kdy je u žalobkyně zjištěna posttraumatická stresová porucha v důsledku jednání, jehož se měl dopustit žalovaný. Dále byly v rámci znaleckého zkoumání osobnosti žalobkyně zjištěny příznaky spadající pod posttraumatickou stresovou poruchu, kdy žalobkyně podle znalkyně navíc vykazuje hned několik příznaků, které ukazují na syndrom týrané osoby. Ze znaleckého posudku vypracovaného znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum] ve spojení s výslechem znalkyně na Policii ČR dne [datum] bylo zjištěno, že posttraumatická stresová porucha se u žalobkyně projevuje takzvanými flashbacky, tj. živými vzpomínkami na napadení, projevy byly u ní zaznamenány také v psychosomatické rovině a na neurotické bázi, přičemž znalkyně odhadla délku trvání posttraumatické stresové poruchy u žalobkyně bez soustavné psychoterapie na dlouhou dobu, i v řádech několika let. Znalkyně také jednoznačně uvedla, že s neurotickými potížemi žalobkyně souvisí jednání žalovaného, které je možné označit za vyvolávající příčinu. Aktuálně je žalobkyně sycena láskou a podporou svých dětí a narozením vnuka, takže se necítí omezena v běžném způsobu života, prodloužení vykázání manžela z trvalého bydliště a kroky směřující k přeměně nájemního vztahu na její výlučný ve vztahu k předmětnému bytu žalobkyně dle znalkyně vnímá jako zajištění budoucího klidu.

5. Pokud jde o poměry účastníků, pak z výpisu z rejstříku trestů bylo zjištěno, že žádný z účastníků nebyl v minulosti odsouzen. Ze zprávy [stát. instituce] bylo zjištěno, že žalobkyně nebyla v minulosti projednávána pro přestupek a žalovaný byl projednáván v roce 2019 pro přestupek podle zákona č. 251/2016 Sb. § 5.1c) a následně i od [datum] je odpůrce projednáván pro tentýž typ přestupku.

6. Pokud jde o příjmové poměry účastníků, navrhovatelka doložila výměr, z nějž je zřejmé, že její příjem činí důchod ve výši 9 911 Kč a vedle toho má příjem z práce u společnosti [právnická osoba] v [obec], cca 25 000 Kč, k čemuž doložila výplatnice za květen, červen 2023. Žalovaný pobírá starobní důchod 17 189 Kč a žádný z účastníků nepobírá dávky sociální péče či hmotné nouze. Žalobkyně doložila příjmovými doklady od obce [číslo] že náklady spojené s bytem činí 2 296 Kč na nájmu a 4 704 Kč na službách s tím, že současně bylo předloženo vyjádření starosty obce, že navrhovatelka řádně hradí služby a nájem s bytem spojený a že na ni nejsou žádné stížnosti. Ve vztahu k zajištění jiného bydlení ze zprávy obce z [datum] vyplývá, že obec nemá k dispozici žádný jiný nájemní byt, který by mohla žalobkyni nabídnout. Naopak ve vztahu k žalovanému ze zprávy [územní celek] plyne, že odpůrce má zajištěno bydlení provizorní formou v bytě [číslo] IV. kategorie, určené pro tři osoby v domě [adresa] se sníženou kvalitou, kde je sociální zařízení společné s tím, že nájem je mu prodlužován ve vazbě na účinnost vykázání. Z výpisu z KN vyplynulo, že žádný z účastníků není vlastníkem jiné nemovitosti. Žalobkyně v rámci svého účastnického výslechu uvedla, že jinou možnost bydlení v současnosti nemá. V tomto směru je třeba připustit, že s ohledem na příjmové poměry žalobkyně souhrn příjmů v podobě důchodu a mzdy by žalobkyni patrně umožňovaly zajistit si jiné bydlení, byť horší kvality. Žalovaný v tomto ohledu má zajištěno bydlení náhradní, provizorní povahy a má i základní příjem, z něhož jej může hradit.

7. Z výslechu žalobkyně bylo zjištěno, že v předmětném nájemním bytě v [obec] bydlí s žalovaným od října roku 1993, kdy se nastěhovali všichni společně i s dvouměsíčním synem [jméno]. V té době byl vztah účastníků v pořádku. Žádost o přidělení bytu sepisovala žalobkyně jménem žalovaného z toho důvodu, že žalovaný měl v obci [obec] trvalý pobyt, a proto byla větší šance, že byt získá. To byl jediný důvod, proč byla nájemní smlouva uzavřena pouze žalovaným jako nájemcem. Na samém počátku, když se do bytu jako rodina stěhovali, žalobkyně vzala své úspory, ze kterých se pořídilo prakticky veškeré vybavení bytu, které je v bytě dodnes, žalovaný ji požádal, aby se žalobkyně starala o finance, že on na to není. Žalobkyně se podle toho zařídila a vše, co bylo potřeba, vyřizovala, včetně úhrad nájemného, plateb za elektřinu a plyn apod. Udržovala byt v čistotě, po žalovaném nepožadovala, aby se podílel více, neboť byla ráda, že mají, kde bydlet, mají zázemí a prostě to zajelo do takových kolejí, že žalobkyně vše dělala a zařizovala, aniž by jí napadlo, že vše sama dělat nemusí. Po rozvodu nebyla s žalovaným dohoda ohledně dalšího užívání bytu prakticky možná, neboť žalovaný si trval na svém, že byt je jeho, a že žalobkyně by se proto měla z bytu odstěhovat. [příjmení] možnost bydlení žalobkyně nemá. Žalobkyně má příjem ze zaměstnání 25 000 Kč měsíčně čistého a vedle toho pobírá invalidní důchod necelých 10 000 Kč. Hledat si jiné zaměstnání je pro žalobkyni problém s ohledem na její zdravotní omezení, kdy současný zaměstnavatel jí vyšel vstříc, což by jiný zaměstnavatel udělat nemusel. Z majetku vyšší hodnoty žalobkyně uvedla pouze 15 let starý automobil, na který v poslední době musela vynaložit 35 000 Kč z důvodu nutných oprav, a dále jen vybavení bytu, které je staré 30 let. Nájemné včetně služeb a topení činí 7 000 Kč měsíčně, za elektřinu žalobkyně vynakládá částku 1 300 Kč měsíčně na zálohách, za plyn na vaření utratí 3 000 Kč ročně, za telefon 500 Kč měsíčně. Pokud jde o zdravotní stav, v souvislosti s ním žalobkyně odhadla výdaje na cca 1 000 Kč měsíčně, ale vzhledem k vysokému počtu diagnóz včetně diagnózy onkologické, jsou výdaje za léky v průběhu roku různé. V souvislosti s návrhem na přiřknutí bytu jí, žalobkyně uvedla, že pokud by byt zůstal jí, měly by se děti, kam vracet a ona by měla, kde bydlet. V současné době pociťuje úlevu v tom smyslu, že v bytě je neuvěřitelný klid, od té doby, co je žalovaný pryč.

8. Žalovaný ke svému výslechu nedal souhlas, a proto soud nemohl z účastnického výslechu jakožto důkazu v tomto řízení vycházet.

9. Z výslechu dcery účastníků Karolíny Schierlové bylo zjištěno, že svědkyně má ráda oba rodiče, nicméně ve vztahu k otci byla zaražená a při otázkách směřujících na vzájemný vztah rodičů a chování otce vůči matce se svědkyně rozplakala, což svědčí velkém psychickém vypětí. Uvedla, že již z dětství si pamatuje, že vždy, když otce někdo naštval, tak on poté začal nadávat členům rodiny, také si vybavuje, že otec často nadával matce. Byla svědkem opakovaných nadávek a nevybíravého vulgárního jednání otce vůči matce, potvrdila to, co vyplynulo z její výpovědi na policii dne [datum], byla také přítomna toho, kdy otec matce vyhrožoval, že ji vyhodí z balkonu. Ve vztahu k tomu, který z rodičů se jak podílel na údržbě domácnosti v předmětném bytě, uvedla, že na tomto se převážně podílela matka, která také i v době po rozvodu manželství s žalovaným nadále hradí nájemné, a proto by jí připadalo správné, aby v bytě zůstala bydlet matka.

10. Z výslechu svědka Jaroslava Schierla soud zjistil, že jeho vztah k matce je bezproblémový, zatímco k otci nemá pozitivní vztah, což odůvodnil minulými událostmi, zejména pak událostí ze dne [datum], kdy agresivní chování otce vygradovalo. Z dětství si pamatuje, jak ho matka drží v náručí a oba pláčou. Chování otce vůči svědkovi se zhoršilo v době, kdy otec zjistil, že svědek má jinou orientaci, a dále se chování otce zhoršovalo po různých úmrtích v rodině, hádky byly častější, otec se sice následně omlouval, avšak podle svědka se jednalo o prázdné gesto, neboť následně se toho agresivního chování dopouštěl znovu, ne-li ještě horšího, a takto šlo až do toho incidentu v listopadu 2022. Dále uvedl, že byl svědkem toho, že otec matce vždy po nějaké dávce alkoholu a po nějakém svém osobním neúspěchu vulgárně nadával a vyhrožoval jí tím, že jí říkal„ ze čtvrtého patra se špatně létá“. Pokud je mu známo, tak platby nájemného řešila vždy matka, která platí nájem bytu dodnes. Když bylo doma třeba něco udělat, vybavuje si, že otec míval řeči typu, že toto dělá naposledy, apod. Kvalita odvedené práce přitom nebyla vysoká. Svědek také uvedl, že by byl rád, kdyby byt připadl matce.

11. Podle ustanovení § 768 odst. 1, odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.z.“) zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé měli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, nebo společné právo, a nedohodnou-li se, kdo bude v domě nebo bytě dále bydlet, zruší soud na návrh jednoho z nich podle okolností případu dosavadní právo toho z rozvedených manželů, na kterém lze spravedlivě žádat, aby dům nebo byt opustil, a popřípadě zároveň rozhodne o způsobu náhrady za ztrátu práva; přitom přihlédne zejména k tomu, kterému z rozvedených manželů byla svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali, jakož i ke stanovisku pronajímatele, půjčitele nebo jiné osoby v obdobném postavení. Rozvedený manžel, který má dům nebo byt opustit, má právo tam bydlet, dokud mu druhý manžel nezajistí náhradní bydlení, ledaže mu v řízení podle odstavce 1 náhrada nebyla přiznána; v tomto případě má právo v domě nebo bytě bydlet nejdéle jeden rok. Byla-li mu však svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali za trvání manželství, nebo o dítě nezaopatřené, které s ním žije, může soud na návrh tohoto manžela založit v jeho prospěch právo bydlení; ustanovení § 767 odst. 2 platí obdobně.

12. Ze shora citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že soud je povinen na návrh kteréhokoli z bývalých manželů, kteří se nedohodnou sami, rozhodnout o zrušení společného nájmu bytu a určit, který z účastníků bude oprávněn nájemní byt užívat dál, žalobu tak nelze zamítnout; a dále je povinností soudu rozhodnout o případné bytové náhradě a ve vztahu k tomu o době, kdy má být byt druhým z účastníků vyklizen. V daném případě soud rozhodl tak, že společný nájem bytu se zrušuje a výlučným nájemcem bytu se stává žalobkyně. Přihlédl přitom ke skutečnostem, které vyšly najevo z provedeného dokazování, a to za prvé k příčině rozvratu manželství účastníků, kdy z rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo rozvedeno, za příčinu rozvratu manželství soud po provedeném dokazovaní označil slovní agresivní napadání manželky ze strany manžela v důsledku požívání alkoholických nápojů trvající řadu let, které vyústilo ve fyzické napadení manželky a vykázání manžela policií ze společného obydlí. Dále soud hodnotil chování žalovaného vůči žalobkyni po rozvodu manželství, kdy žalobkyně se opakovaně úspěšně domohla vydání předběžného opatření z důvodu domácího násilí ze strany žalovaného. Pokud se jedná o vulgární a agresivní chování žalovaného vůči žalobkyni, toto potvrdili také vyslechnutí svědci, kteří jsou společnými dětmi účastníků. Vzhledem k tomu, že děti jsou již zletilé, nemohl soud přihlížet k péči o děti jako ke kritériu pro rozhodnutí o tom, kdo bude nadále výlučným nájemcem předmětného bytu. Stejně tak pokud se týká stanoviska pronajímatele, kdy soudem vyžádané stanovisko pronajímatele v této věci je ve vztahu k účastníkům neutrální a ponechává zhodnocení na soudu. Jako další kritérium pro to, komu má nájemní byt připadnout, soud hodnotil, jak se který z účastníků podílí a podílel na správě a údržbě předmětného bytu a kdo hradí nájemné. V tomto ohledu bylo zjištěno, že o byt se starala převážně žalobkyně, která také dlouhodobě hradí nájemné. Po vyhodnocení uvedených kritérií soud dospěl k jednoznačnému závěru, že po zrušení společného nájmu bytu, je namístě, aby byt nadále užívala žalobkyně, opačný závěr by dle názoru soudu byl v rozporu s dobrými mravy. Skutečnost, že žalovaný získal nájemní byt dávno předtím, než uzavřením manželství vznikl společný nájem, na rozhodnutí soudu nemůže nic změnit (navíc výslechem žalobkyně bylo objasněno, proč byla nájemní smlouva uzavřena pouze jménem žalovaného, přestože do bytu se stěhovali oba účastníci tehdy jako druh a družka společně s dvouměsíčním synem [jméno]), a to s ohledem na vulgární a agresivní chování žalovaného vůči žalobkyni, kdy žalovaný žalobkyni také opakovaně bezdůvodně vyhrožoval, kdy žalobkyně v důsledku jednání žalovaného podle závěrů znaleckých posudků trpí posttraumatickou stresovou poruchou, pročež nelze na žalobkyni spravedlivě požadovat, aby to byla ona, kdo má předmětný byt opustit. Ze stejného důvodu pak soud v daném případě neshledal důvody pro to, aby žalobkyni uložil povinnost zajistit žalovanému náhradní bydlení či aby mu žalobkyně jinak nahrazovala ztrátu nájemního práva k bytu, a to přesto že žalovaný není po finanční stránce dobře situovaný. V řízení totiž vyšlo jednoznačně najevo, že žalovaný se do situace, v níž se nyní nachází, dostal svým zaviněným jednáním, kdy, jak vypověděli svědci, žalobkyně, a jak také vyplynulo z provedených listinných důkazů, žalovaný je pravidelným konzumentem alkoholu, pod jehož vlivem se jeho chování mění na agresivní, je také zjevné, že za alkohol žalovaný vynakládá finanční prostředky, které by jinak mohl ušetřit. Aktuálně se žalovaný nachází ve vazbě, předtím bydlel v provizorním ubytování v domě k řešení sociálních problémů, které mu poskytuje obec Žihle. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný nárok náhradu za ztrátu práva společného nájmu bytu (ať již náhradu bytovou nebo peněžní) ve smyslu § 768 odst. 2, věty první občanského zákoníku nemá, a to jednak s ohledem na majetkové poměry žalobkyně, která nevlastní žádný majetek vyšší hodnoty, její poměry tak v první řadě neumožňují poskytnout žalovanému náhradu, současně ale nebyla tato povinnost žalobkyni uložena z důvodů, pro které byl žalovaný nucen předmětný byt opustit (tj. bezdůvodně agresivní jednání vůči žalobkyni ve zcela zjevném rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 6 odst. 1 občanského zákoníku). Soud proto nepřiznal žalovanému žádnou náhradu za ztrátu práva a dále výrokem IV. rozhodl o povinnosti žalovaného předmětný byt vyklidit, k čemuž mu určil lhůtu v souladu s návrhem žalobkyně 5 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to podle § 768 odst. 2, věty první zákona občanského zákoníku, který stanoví pouze lhůtu maximální, nikoli minimální, přičemž soud v daném případě dospěl k závěru, že je možné stanovit lhůtu takto krátkou s ohledem na to, že žalovaný již v bytě nemá skoro žádné věci, v bytě již nebydlí od listopadu 2022, a hlavně z toho důvodu, že hrozí opakování trestné činnosti, pro kterou je žalovaný trestně stíhán, kdy z tohoto důvodu byl žalovaný také vzat do vazby.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v požadované výši 12 200 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a odměny advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval, ve výši 9 300 Kč dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za tři úkony právní služby po 3 100 Kč a náhrady hotových výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. po 300 Kč za jeden úkon, celkem tedy 12 200 Kč. Platebním místem je podle § 149 odst. 1 o.s.ř. advokát, který žalobkyni v řízení zastupoval, lhůta k plnění, pokud jde o náklady řízení, byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1, část věty za středníkem, kdy s ohledem na špatné majetkové poměry žalovaného soud určil lhůtu delší než standardní 3 dny od právní moci rozsudku, a to 30 dnů od právní moci rozsudku tak, aby žalovaný měl lepší možnost tuto povinnost splnit.