7 C 192/2017

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Antonína Pektora a přísedících Evy Podolové a Miriam Králová ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro zaplacení náhrady škody ve výši 21 000 Kč a 50.000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 71 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % jdoucím ročně z částky 21 000 Kč od 11. 6. 2017 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % jdoucím ročně z částky 50 000 Kč od 16. 6. 2017 do zaplacení, a to vše ve lhůtě 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení 168.606,10 Kč k rukám zástupce žalobce ve lhůtě 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobou z 21.6.2017 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení náhrady škody 21.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 11.6.2017 a žalobou z 28.6.2017 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 60.000 Kč na náhradě škody se zákonným úrokem z prodlení od 16.6.2017 do zaplacení. Posledně uvedené řízení bylo vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 25 C 102/2017 a s ohledem na stejný okruh účastníků a důvodu pro vyloučení se z věci vyřizující soudkyně, pro níž byla věc postupem podle § 15 odst. 2 občanského soudního řádu (z.č. 99/1963 Sb. - dále o.s.ř.) předsedkyní Okresního soudu 30.6.2017 přidělena soudci vyřizujícímu věc vedenou pod sp. zn. 7 C 192/2017, bylo vyřizujícím soudcem usnesením z 26.7.2017 č. j. 7C 192/2017-15 rozhodnuto o spojení věcí ke společnému řízení pod sp. zn. 7C 192/2017.

2. Základním žalobním tvrzením bylo, že žalovaný zaviněně porušil své právní povinnosti v rámci výkonu funkce ředitele žalobce, v důsledku čehož byla žalobci po provedení kontrol ze strany správních orgánů uložena pokuta 20.000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč (Oblastním inspektorátem práce) a dále pokuta ve výši 60.000 Kč (Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže). Žalobce uplatňoval z částek, které musel zaplatit na pokutách a nákladech řízení, jenž považoval za škodu rovněž zákonný úrok z prodlení, který požadoval ve vazbě na zaslanou předžalobní upomínku z 25.5.2017 (ohledně úroku z částky 21.000 Kč) a ve vazbě na předžalobní upomínku z 6.6.2017 (ohledně úroku z částky 60.000 Kč) s tím, že žalovaný dopisem z 15.6.2017 uplatněný nárok odmítl.

3. Pokud jde o další podstatná skutková tvrzení, žalobce uváděl, že mu v důsledku jednání žalovaného vznikla škoda spočívající v tom, že musel zaplatit shora uvedené sankce a náklady řízení a to za porušení zákona zjištěné kontrolními orgány, které souviselo s plněním pracovních úkolů v rámci výkonu funkce žalovaného v pozici ředitele žalobce v období od 1.7.2010 do 19.1.2015. Žalovaný se měl dopustit zaviněného porušení právních povinností spočívajících v tom, že: a) ačkoliv měl od svého náměstka pro ekonomiku a provoz Ing. [jméno] [příjmení], od jara 2013, k dispozici právní stanovisko JUDr. [příjmení] o tom, že rozdíl mezi pracovní náplní lékaře zdravotní záchranné služby a lékaře pohotovostní služby není dostatečný na to, aby šlo z hlediska zákoníku práce o druhově odlišnou práci, dával pokyny a za žalobce uzavíral souběžně pracovní smlouvy a dohody o pracech mimo pracovní poměr s týmiž zaměstnanci na práci zajišťující zdravotní záchrannou službu a pohotovostní lékařskou službu, což bylo shledáno oblastním inspektorátem úřadu práce za porušení § 34 b) odst. 3 zákoníku práce (z.č. 262/2006 Sb. – dále ZPr) a v této souvislosti byla žalobci uložena pokuta 20.000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení 1.000 Kč. Žalovaný měl rozpoznat situaci, kdy si musí vyžádat informace od odborníka z příslušného oboru a neměl-li odpovídající vzdělání, měl tento názor respektovat. b) žalovaný uzavřel z pozice statutárního orgánu žalobce (ředitele) kupní smlouvu na veřejnou zakázku obsahově odlišnou od vyhlášených zadávacích podmínek a učiněné nabídky zájemcem na jejímž základě byla smlouva uzavřena a dále nezajistil, aby později uzavřený dodatek ke kupní smlouvé byl zveřejněn v zákonné lhůtě s tím, že ke zveřejnění došlo až dodatečně. Žalovaný měl rozpoznat situaci, kdy si musí vyžádat od odborníka z příslušného oboru stanovisko, aby postupoval v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek ve vztahu ke změně smluvních podmínek. Postup byl shledán Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže za rozporný se zákonem o zadávání veřejných zakázek a v této souvislosti byla žalobci uložena pokuta 60.000 Kč.

4. Z hlediska právního posouzení žalobce spatřoval porušení právních povinností žalovaným v souběhu naplnění vzniku objektivní odpovědnosti za škodu způsobenou žalovaným, který byl jako osoba jmenovaná statutárním orgánem žalobce povinen podle § 159 občanského zákoníku (z.č. 89/2012 Sb. – dále OZ) vykonávat svoji funkci s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí s tím, že se má za to, že jedná-li nedbale ten, kdo není péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu a nevyvodil z toho pro sebe důsledky, je za porušení této povinností odpovědný a žalovaný je povinen uhradit náhradu škody podle § 2913 OZ. Podle žalobce lze jednání žalovaného souběžně podřadit pod odpovědnost za vzniklou škodu ve formě zaviněného porušení povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním podle § 250 odst. 1 ZPr a je v pozici zaměstnance povinen zaměstnavateli uhradit škodu, kterou způsobil s tím, že podle § 250 odst. 3 ZPr je to zaměstnavatel, žalobce, který je povinen prokázat zavinění zaměstnance.

5. Žalovaný nárok uplatněný žalobcem neuznával ani z části (základ nároku, ani jeho uplatněný rozsah), z níže uvedených důvodů.

6. Žalovaný namítal obecně, že i pokud by škodu zavinil, došlo k promlčení uplatněných nároků. Dovozoval, že marně uplynula tříletá subjektivní lhůta, v níž měl žalobce uplatnit tvrzený nárok u soudu s tím, že její počátek je vázán na to, kdy se poškozený prokazatelně dozvěděl o vzniku škody vyjádřitelné v penězích a o osobě škůdce (s odkazem na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 25 Cdo 3004/2014, podle nějž postačuje pouze orientační představa o výši škody). Podle žalovaného se žalobce dozvěděl o rozhodných skutečnostech v okamžiku, kdy: a) byly uzavírány souběžně pracovní smlouvy a dohody o provedení práce, nejpozději k okamžiku zjištění pochybení ze strany kontrolního orgánu, což bylo dle protokolu o kontrole k 23.5.2014 a byla-li podána žaloba 21.6.2017, stalo se tak po uplynutí třech let. b) byla uzavřena kupní smlouva na dodávku sanitních vozů (tj. 12.2.2014) a v případě opožděně zveřejněného dodatku z 9.6.2014 datum 24.6.2014 do, kterého měl být dodatek zveřejněn. Byla-li žaloba podána 28.6.2017, stalo se tak po uplynutí tří let. Z výše uvedeného žalovaný dovozoval, že nárok byl v době podání žalobcem promlčen.

7. Žalobce s námitkou promlčení nesouhlasil. Počátek běhu promlčecích lhůt je třeba klást k okamžiku doručení příkazu k zaplacení pokuty, nikoliv od jednání, jímž byla škoda založena, ale od doby, kdy se žalobce dozvěděl o výši škody (pokutách, jenž bude muset uhradit). S ohledem na podání žaloby 23.6.2017 a 28.6.2017 byla promlčecí lhůta k podání žaloby zachována, a to právě ve vazbě na okamžik doručení rozhodnutí příslušného správního orgánu.

8. Soud se nejprve zabýval výše vznesenou námitkou promlčení a považuje ji za nedůvodnou.

9. Jelikož zákoník práce úpravu promlčení neobsahuje, řídí se podle zásady subsidiarity vyjádřené v § 4 ZPr promlčení občanským zákoníkem. Podle § 609 OZ se promlčí právo, nebylo-li vykonáno v promlčecí době a dlužník není povinen plnit. Soud podle § 610 OZ přihlíží k promlčení jen, namítne-li to dlužník. Podle § 619 odst. 1 OZ jde-li o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci (tedy i soudu) počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy mohlo být právo uplatněno poprvé. Podle § 619 odst. 2 OZ jde o případ, kdy se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty nebo se o nich dozvědět měla a mohla. U náhrady škody jsou podle § 620 odst. 1 OZ těmito okolnostmi vědomost o škodě, o osobě povinného k její náhradě. Podle § 626 odst. 1 OZ trvá promlčecí lhůta tři roky (subjektivní), podle § 636 odst. 1 OZ se právo na náhradu škody nebo jiné újmy promlčí nejpozději za 10 let ode dne, kdy škoda vznikla (objektivní lhůta). Soud má za to, že z hlediska posouzení je v projednávané věci rozhodným okamžikem ve smyslu § 619 odst. 2 OZ okamžik vědomosti žalobce o rozhodných skutečnostech pro běh promlčecí lhůty, tedy okamžik doručení příkazu k zaplacení pokuty. Tehdy se žalobce dozvěděl všechny rozhodné skutečnosti k uplatnění náhrady škody s tím, že samo zjištění, že došlo k porušení zákona k tomu s ohledem na povahu projednávané náhrady škody nepostačuje. Škoda spočívá v povinnosti uhradit udělenou pokutu. O výši rozhoduje správní orgán podle zákonem stanoveného rozmezí. Ten však může zvolit i jiný způsob nápravy, tedy pokuta nemusí být správním uložena.

10. V posuzované věci, v případě nároku na náhradu škody ve vazbě na pokutu uloženou oblastním inspektorátem práce, je z elektronického výpisu došlé pošty u žalobce zřejmé, že rozhodnutí o pokutě bylo inspektorátem práce doručeno žalobci 26.6.2014 (čl. 203) a tříletá subjektivní lhůta k uplatnění nároku na náhradu škody u soudu běžela do 26.6.2017. Byla-li žaloba ve věci 7C 172/2017 ve vztahu k tomuto nároku podána 2017 podle potvrzení o doručení datovou schránkou (čl. 7) u soudu 20.6.2017, nedošlo k marnému uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Ve vztahu k náhradě škody uplatňované žalobcem ve vazbě na pokutu udělenou Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, byl příkaz obsahující udělení pokuty, vydán 27.11.2015. V této souvislosti tříletá subjektivní lhůta ve smyslu § 629 odst. 1 OZ k uplatnění nároku na náhradu škody u soudu uplynula nejdříve 27.11.2018. Byla-li žaloba ohledně tohoto nároku podána žalobce ve věci původně vedené pod sp. zn. 25C 102/2017 dne 28.6.2017 (jak o tom svědčí podací razítko čl. 1 přílohového spisu), pak promlčecí lhůta k okamžiku uplatnění u soudu dosud marně neuplynula.

11. Žalovaný dále v obecné rovině, ve vztahu k uplatněným nárokům žalobce namítal, že žalobce s ním řádně nárok na náhradu škody neprojednal a řádně uplatněnou náhradu škody neprojednal ani s odborovou organizací ve smyslu § 262 až 263 ZPr a případně neurčil, kdo a v jakém rozsahu se na škodě podílel.

12. Žalobce s touto námitkou žalovaného nesouhlasil. Uváděl, že o náhradě škody, uplatněné vůči žalovanému bylo rozhodnuto 16.5.2017 škodní komisí s předsedou Ing. [příjmení] s tím, že současný ředitel žalobce rozhodl 25.5.2017 o povinnosti žalovaného škodu uhradit. S žalovaným byla náhrada škody projednána a to prostřednictvím dopisu Ing. [příjmení] ze 14.12.2016 a 21.4.2017, na nějž žalovaný reagoval rovněž dopisem. S odborovou organizací byla otázka náhrady škody vůči žalovanému projednána ve vazbě na email zaslaný Ing. [příjmení] 24.5.2017 a odpovědi vedoucího odborové organizace MUDr. [příjmení] z 24.5.2017.

13. Shora uvedenou námitku žalovaného nepovažoval soud za důvodnou na základě níže uvedeného.

14. Ustanovení § 263 odst. 3 ZPr stanovuje povinnost zaměstnavatele projednat výši náhrady škody a případnou dohodu o úhradě při škodě nad 1.000 Kč s odborovou organizací. Tato povinnost má však pouze pořádkovou povahu a její nesplnění nevylučuje uplatnění náhrady škody vůči zaměstnanci. Nadto v projednávané věci lze, ze dvou emailů Ing. [jméno] [příjmení] z 24.5.2017 ke každé škodě uplatňované žalobami zvlášť (čl.135-136) a e-mailové reakce vedoucího odborové organizace MUDr. [příjmení] z téhož dne, dovodit, že odborová organizace byla vyzvána, aby se vyjádřila do sedmi dní k projednávané náhradě škody, což učinila. Podle § 263 odst. 1 ZPr musí zaměstnavatel do jednoho měsíce od zjištění vzniku škody se zaměstnancem, který je povinen škodu uhradit, věci projednat. Zde platí, jako v předchozím případě, že nedodržení pořádkové lhůty nevylučuje uplatnění náhrady škody vůči zaměstnanci. V posuzované věci o povinnosti žalovaného uhradit náhradu škody rozhodl stávající ředitel žalobce [příjmení] [příjmení] dne 25.7.2017 (o každé náhradě škody zvlášť – viz. čl. 141 a 142) a dopisem Ing. [příjmení], auditora žalobce z 21.4.2017 (čl. 47) byl žalovaný vyzván, aby se vyjádřil k požadavku na náhradu škody 21.000 Kč a dalším dopisem Ing. [příjmení] z 14.12.2016 (čl. 38) byl žalovaný vyzván, aby se vyjádřil k požadavku na náhradu škody 50.000 Kč, na což žalovaný odmítavě reagoval dopisem ze 7.1.2017 (čl. 40), na který žalobce reagoval dopisem z 23.3.2017 (čl. 42) a následovala replika žalovaného dopisem ze 4.4.2017 (čl. 43), na kterou žalobce reagoval konečně dopisem z 25.4.2017 (čl. 45). Z výše uvedeného tedy lze uzavřít, že věc byla s žalovaným i odborovou organizací řádně projednána. Žalovaný se mohl k otázce náhrady škody vyjádřit. Nad to byla žalovanému před podáním žaloby zaslána předžalobní upomínka ve vztahu ke každé z náhrad škod (ze dne 25.5.2017 – viz. čl.37-43, ze dne 6.6.2017 – viz. čl.49-50 příl.spisu) uplatněné u soudu.

15. Žalovaný, vedle shora uvedených obecných námitek vůči uplatněným nárokům, uplatňoval ve vztahu k jednotlivým náhradám škody konkrétní námitky spočívající v tvrzení o absenci zaviněného porušení pracovních povinností žalovaným (§ 250 odst. 1 ZPr) a související příčinné souvislosti se vznikem škody s ohledem na to, že žalovaný postupoval správně. Soud si může podle § 135 o. s. ř. posoudit samostatně předběžnou otázku rozhodnutou správním orgánem, tedy nezávisle na jeho závěrech a dospět k závěru, že postup žalovaného byl v souladu se zákonem. Žalovaný současně namítal, že případně vzniklá škoda byla zaviněna jednáním jiných zaměstnanců než žalovaným samotným.

16. Žalovaný tvrdil, že ve vztahu k postupu při uzavírání souběžných pracovních smluv a dohod o provedení práce nic nezanedbal a jednal s náležitou pečlivostí, neboť si zajistil stanovisko předsedy odborové organizace žalobce [příjmení] [příjmení] a dále stanovisko MUDr. Mgr. [příjmení] z [obec] lékařské komory, k závěru o tom, že práce zajišťující zdravotnickou záchrannou službu a lékařskou pohotovostní službu jsou pracemi druhově odlišnými a lze je souběžně vykonávat. Žalovaný uváděl, že souběžným uzavíráním pracovních smluv a dohod o provedení práce s ohledem na odlišnou pracovní náplň postupoval se zákoníkem práce a nedopustil se porušení právních povinností souvisejících uložením pokuty. Žalovaný dále namítal, že vznik škody zapříčinil jiný zaměstnanec - náměstek pro ekonomiku Ing. [příjmení] tím, že kontrolnímu orgánu dal chybné informace, nedostatečně objasnil obsahový rozdíl náplně práce lékaře či sestry zdravotnické záchranné služby a lékařské pohotovostní služby, do protokolu o kontrole neuvedl žádné námitky, žalobci nepředal protokol o kontrole a po vydání příkazu kontrolním orgánem, jej neinformoval o uložené pokutě a dal pokyn k uhrazení. Žalovaný dovozoval, že pokud by byl včas informován o podaném příkazu, mohl proti němu za žalobce podat opravný prostředek a k uložení pokuty by nedošlo, neboť v takovém případě se sankce automaticky ruší.

17. Žalobce se shora uvedenými skutkovými námitkami žalovaného nesouhlasil. Popsal, jak konkrétně byl žalovaný o kontrole z 13.5.2014 informován, že emailem z 22.5.2014 přikázal žalovaný [příjmení] [příjmení] převzít protokol z 23.5.2014. Jmenovaný žalovaného obratem o převzetí informoval a totéž učinil vůči zřizovateli, včetně upozornění na hrozící sankce. Navíc protokol o provedené kontrole žalovanému založil do desek. Přitom to byl jedině žalovaný, který mohl podat opravný prostředek, což neučinil a nedal ani někomu z podřízených takový pokyn. Žalobce dále uvedl, že po vyměření pokuty byl žalovaný informován o její nutnosti ji uhradit a to s odkazem na zápis THP z 4.7.2014.

18. Pokud jde o konkrétní skutkové námitky uváděné žalovaným ve vztahu k pokutě uložené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, pak uváděl, že ve vztahu k postupu při uzavření smlouvy a dodatečném zveřejnění dodatku ke kupní smlouvě nic nezanedbal a jednal s náležitou pečlivostí.

19. Ve vztahu ke změně kupní smlouvy a zadávací dokumentace vítězného dodavatele žalovaný tvrdil, že si zajistil konzultaci na Krajském úřadu [příjmení] kraje od advokáta JUDr. [příjmení] dne 31.7.2013 z advokátní kanceláře [příjmení] [příjmení]. Namítal rovněž, že odpovědnosti za zákonnost a správnost obsahu smluv nese servisní organizace - Centrální nákup p.o. (její zaměstnanec Ing. [jméno] [příjmení]), případně přímo provozní náměstek žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Po poučení podle § 118 a) o.s.ř. žalovaný nově tvrdil, že ustanovení, které se v kupní smlouvě změnilo, nepřipravoval on ani jiný zaměstnanec žalobce, ale zřejmě právník krajského úřadu či Centrálního nákupu p. o. a proto nemůže odpovídat za toto porušení, neboť je na žalobci, aby prokázal, že to byl žalovaný, který dal pokyn ke změně smlouvy. Žalovaný dále namítal, že jeho postup při podpisu kupní smlouvy byl navíc v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek s tím, že smlouva byla uzavřena v souladu se zadávací dokumentací, kde v článku [číslo] byla stanovena váha kritéria„ délka záruční doby a počet najetých kilometrů“ s tím, že o omezení kilometrů, ve vazbě na záruku, nebyla zmínka. Vedle toho žalovaný nesporoval, že v návrhu kupní smlouvy ze strany dodavatele firmy [právnická osoba] byla uvedena záruka na dodané vozy 60 měsíců bez omezení počtu najetých km, nicméně v konečné kupní smlouvě omezení z hlediska počtu najetých km bylo uvedeno, což však bylo způsobeno šesti měsíční prodlevou s uzavřením kupní smlouvy v důsledku řešení námitek neúspěšného soutěžitele před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, kdy pro časovou prodlevu musel dodavatel původně nabízenou nadstandardní záruku omezit počtem najetých kilometrů. Žalovaný namítal, že vznik škody zapříčinil sám žalobce tím, že řízení u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sám inicioval a dále, že vznik škody zapříčinil jiný zaměstnanec žalobce - náměstek pro ekonomiku Ing. [jméno] [příjmení], který nesplnil svoje povinnosti v rámci pracovní náplně podle organizačního řádu spojených s danou veřejnou zakázkou. Současně namítal, že vznik škody zapříčinila servisní organizace Centrální nákup, p. o. a její zaměstnanec Ing. [jméno] [příjmení], který odpovídal za správnost dokumentů dané veřejné zakázky. Zavinění náměstka pro ekonomiku žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] na vzniku škody žalovaný spatřoval v tom, že jmenovaný s ohledem na své kompetence podle článku 13 organizačního řádu z roku 2014 ve spojení s článkem 4.6 měl povinnost zajistit relevantní informace pro uzavření kupní smlouvy a předat je žalovanému jako řediteli, aby tento mohl ve věci kvalifikovaně postupovat. Ve vztahu k Ing. [jméno] [příjmení] žalovaný dovozoval jeho odpovědnost za vznik škody z toho, že na základě Smlouvy o administraci [číslo] ustanovení článku 2.5, podle nějž tato servisní organizace má odpovědnost za průběh zadávacího řízení a zajišťuje úkony spojené s realizací zadávacího řízení a kontroluje uzavírané smlouvy. Byl to dle žalovaného pověřený zaměstnanec servisní organizace Ing. [jméno] [příjmení], který byl povinen žalobce upozornit na nedostatky změněné kupní smlouvy.

20. Žalovaný dále namítal, že nebyl oprávněn ke zveřejnění dodatku ke kupní smlouvě na profilu zadavatele, když při soudním jednání 24.5.2018 (čl. 248) žalovaný po koncentraci řízení nově uvedl, že znění smlouvy mohl měnit jenom zaměstnanec pan [příjmení], a že žalovaný jen dodatek smlouvy podepsal s tím, že o tom věděla servisní organizace Centrální nákup p.o.. V této souvislosti žalovaný navrhoval k provedení kupní smlouvu z 16.12.2014 (čl. 244-246) s tím, že tvrdil, že jde o důkazní návrh uplatněný již podáním z 12.2.2018 (čl. 166) a že jde tedy důkaz uplatněný v koncentrační dvaceti pěti denní lhůtě od jednání ze 17.1.2018 (poznámka soudu: v citovaném podání však tento důkazní návrh obsažen není a proto byl učiněn po koncentrační lhůtě a nelze jej provést). K porušení povinnosti spočívající v opožděném zveřejnění dodatku ke kupní smlouvě žalovaný namítal, že škodu způsobili jiní zaměstnanci žalobce a to Ing. [příjmení] či pan [příjmení], což uváděl původně, avšak po poučení soudem podle § 118 a) o. s. ř. nově uváděl, že odpovědnost za zveřejnění dodatku měl pan [příjmení]. Žalovaný toto dovozoval z pracovního zařazení zaměstnanců a pokynů, které měli od žalovaného dostat. Po poučení ze strany soudu podle § 118 a) o. s. ř. žalovaný uvedl, že je povinností žalobce, jako zaměstnavatele, prokázat kdo byl odpovědný za nezveřejnění dodatku s tím, že odpovědným zaměstnancem byl podle něj pan [příjmení], který o dodatku věděl a s ohledem na svou pracovní náplň byl„ spolupracovat s Centrálním nákupem“ měl dodatek této organizaci předat ke zveřejnění.

21. Žalobce s uvedenými námitkami žalovaného, týkající se náhrady škody vzniklé v důsledku uložení pokuty Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže nesouhlasil. Uváděl, že ani Ing. [příjmení] ani pan [příjmení] nebo dříve, dle předchozího tvrzení žalovaného pan [příjmení], nebyl odpovědný za zveřejňování dodatku a odkazoval na jejich pracovní náplň a výslechy a dále, že Ing. [příjmení] neměl podle organizačního řádu v kompetenci uzavírání smluv za žalobce s tím, že k tomu byl oprávněn výlučně ředitel. Žalobce zdůrazňoval, že rovněž není podstatné, kdo dal pokyn ke změně kupní smlouvy, ale skutečnost, že žalovaný jako statutární zástupce smlouvu podepsal. Současně žalobce poukazoval po výslechu žalovaného na to, že tento sám uvedl, jak probíhalo jednání pracovní skupiny, kde se za účasti pana [příjmení], pana [příjmení], domluvil nový obsah kupní smlouvy se zárukou vázanou na počet ujetých km, a že když přišla smlouva beze změny, sám na to žalovaný upozorňoval a Ing. [příjmení] vytiskl opravenou smlouvu a odvážel ji k podpisu protistraně.

22. Žalovaný ve vztahu k zákonné limitaci náhrady škody sporoval také to, že by měl, jak tvrdil žalobce, průměrný výdělek 70.000 Kč s tím, že šlo o částku maximálně 50.000 Kč. Podle žalovaného je třeba oddělit platový výměr ohledně výkonu funkce lékaře a platový výměr ohledně výkonu funkce ředitele žalobce a z tohoto vycházet při limitaci náhrady škody ve výši 4,5 násobku.

23. Ve vztahu k výši škody žalovaný nakonec namítal také to, že i kdyby jeho odpovědnost za škodu byla založena, jsou dány podmínky pro to, aby soud moderoval výši náhrady škody až na nulu, a to z důvodu, že pokud by žalovaný u nedovolených souběhů pracovních poměrů a dohod o provedení práce postupoval jinak, pak by žalobce utrpěl daleko větší peněžní ztrátu v důsledku nárůstu mzdových nákladů než byla zaplacená pokuta. Dále mělo být přihlédnuto k tomu, že žalovaný měl k dispozici stanovisko Mgr. MUDr. [jméno] [příjmení] z [obec] lékařské komory o tom, že jeho postup v souběhu pracovních poměrů a dohod byl v pořádku a že tedy k udělení sankce nebyl důvod. Ve vztahu k udělené pokutě Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže viděl žalovaný důvody pro moderaci v tom, že v případě zrušení veřejné zakázky by byla ohrožena činnost žalobce z hlediska řádného transportu postižených osob do zdravotnického zařízení, kdy tento nepříznivý důsledek mnohonásobně překračuje udělenou pokutu. Dále mělo být přihlíženo k tomu, že k průtahům u veřejné zakázky došlo z důvodu nikoliv na straně žalovaného, ale že vše bylo způsobeno námitkami neúspěšných účastníků veřejné soutěže a pro běh času došlo k úpadku pojišťovny, která původně měla poskytnout záruky, a proto došlo ke změně záručních podmínek (k tomu navrhoval výslech [jméno] [příjmení]). Jako důvod pro moderaci lze mít i to, že pokud by žalobce postupoval s péčí řádného hospodáře a proti příkazům kontrolních orgánů podal opravný prostředek, došlo by k jejich zrušení za situace, kdy zde byly skutečnosti zpochybňující správnost rozhodnutí. Žalovaný dále poukázal na to, že ve výslechu před soudem Ing. [jméno] [příjmení] uvedl sám, že kontrola uzavřených kupních smluv a zveřejnění dodatků bylo odpovědností jeho odboru, a to konkrétně pana [příjmení].

24. Pokud jde o právní posouzení věci a rozhodné skutečnosti pro věc samu, je na místě uvést následující. Právním základem nároku je ustanovení § 250 odst. 1 ZPr podle kterého je povinen zaměstnanec uhradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s tím, že dle § 250 odst. 3 ZPr je zaměstnavatel povinen prokázat zavinění zaměstnance (důkazní břemeno je v tomto rozsahu na žalobci). Obecným předpokladem pro vznik nároku na náhradu škody je existence pracovně právního vztahu mezi účastníky řízení. Předpokladem pro vznik odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli za škodu podle § 250 odst. 1 ZPr ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo [číslo] nebo sp. zn. 21 Cdo 1174/2013, je a) porušení pracovní povinnosti zaměstnance b) vznik škody c) příčinná souvislost mezi porušením pracovní povinnosti a vznikem škody (tzv. kauzální nexus) d) zavinění na straně zaměstnance. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby byly splněny předpoklady současně a chybí-li některý z nich, odpovědnost za škodu nemůže nastat. Zaměstnanec odpovídá jen za škodu, kterou zaviněním porušením pracovních povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, skutečně způsobil. Není proto dána jeho odpovědnost za část škody, která byla způsobena porušením povinnosti ze strany zaměstnavatele, případně zaviněním jiného zaměstnance nebo třetích osob vně zaměstnavatele. O porušení povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním jde tedy, jedná-li zaměstnanec (v podobě konání nebo opomenutí) při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, v rozporu s povinnostmi, které mu byly stanoveny právními předpisy, vnitřními předpisy, pracovní smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Porušení pracovních povinností zaměstnancem (protiprávnost jeho jednání) vyjadřuje objektivní stav, který tu buď je, nebo není a který nastává bez ohledu na to, zda zaměstnanec ho chtěl způsobit nebo zda věděl, že může nastat. V řízení o náhradu škody podle § 250 odst. 1 ZPr má poškozený zaměstnavatel, procesní povinnost tvrdit a posléze i prokázat všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu. Škodou se rozumí újma, která nastala a projevuje se v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná v penězích. Skutečnou škodou, kterou je zaměstnanec, jenž za škodu odpovídá podle § 250 ZPr povinen nahradit zaměstnavateli, je nastalé zmenšení majetku poškozeného zaměstnavatele. Zavinění oproti tomu vyjadřuje psychický vnitřní stav zaměstnance ke svému jednání, konání nebo opomenutí, jímž porušil svoje pracovní povinnosti a ke škodě jako následku takového protiprávního jednání. Proti tomu v případě spoluzavinění škody dalšími osobami se u zaměstnavatele uplatní § 250 odst. 2 ZPr, podle kterého povinnost zaměstnance k náhradě škody se poměrně omezí v případě, kdy byla způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele. V případě jiných zaměstnanců platí ustanovení § 257 odst. 5 ZPr, podle kterého odpovídá-li za škodu více zaměstnanců, hradí každý z nich poměrnou část škody podle míry svého zavinění. U náhrady škody pak přichází v úvahu také její moderace ze strany soudu ve smyslu § 264 ZPr, kdy z důvodu zvláštního zřetele hodných, může soud výši náhrady škody přiměřeně snížit. Pokud jde o rozsah náhrady škody, pak podle § 257 odst. 1 ZPr zaměstnanec, který odpovídá za škodu dle § 250 ZPr je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Podle § 257 odst. 2 ZPr výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku, rovnající se 4,5 násobku jeho průměrného výdělku před porušením povinnosti, kterou způsobil škodu. Průměrným výdělkem se rozumí podle § 352 ZPr průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovně právní předpisy jinak. Podle § 354 odst. 1 ZPr, není-li dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Podle § 356 odst. 2 ZPr, má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na jeden měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin, připadajících na jeden měsíc v průměrném roce, průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na jeden měsíc v průměrném roce. Splatnost nároku, co by další rozhodná skutečnost, je vázána u náhrady škody na existenci výzvy k náhradě škody ze strany poškozeného vůči škůdci.

25. Ve vztahu k hodnocení soudu z hlediska právního posouzení uplatněného nároku na náhradu škody ze strany žalobce, týkající se možného souběhu uplatnění odpovědnosti za škodu ze strany žalovaného podle předpisů občanského zákoníku a zákoníku práce (viz. odst. 4 odůvodnění), nepovažuje soud daný výklad za odpovídající a to z těchto důvodů. V obecné rovině je možný souběh právních úprav ohledně odpovědnosti za škodu, kdy škůdce může jedním jednáním porušit více právních povinností a z tohoto porušení mohou plynout souběžné úpravy podmínek odpovědnosti za škodu a rozsahu odpovědnosti za škodu. V posuzované věci je však třeba přihlédnout k tomu, že jmenováním, podle § 33 odst. 3 písm. e) ZPr vznikl pracovní poměr žalovaného u žalobce ve vztahu k pozici ředitele, vedle souběžného, dříve vzniklého pracovního poměru lékaře záchranné služby. Podle § 4 ZPr se pracovně právní vztahy řídí tímto zákonem, nelze-li užít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem a to vždy v souladu se základními zásadami pracovně právních vztahů, mezi které patří, podle § 1 a) odst. 1 písm. a) ZPr i to, že účelem zákoníku práce je zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance (žalovaného). Z těchto důvodu nelze princip subsidiarity užít, neboť zákoník práce stanovuje speciální zvláštní úpravu náhrady škody. Subsidiární aplikace občanského zákoníku by vedla k rozšiřujícím podmínkám odpovědnosti za škodu ze strany zaměstnance a to v rozporu se základními zásadami pracovně právních vztahů, zejména poskytnutí zvláštní ochrany postavení zaměstnance. Odpovědnost žalovaného za škodu může být založena výlučně na základě ustanovení zákoníku práce včetně její limitace vázané na výši výdělku.

26. Ve vztahu k jednotlivým rozhodným skutečnostem pro uplatnění nároku (zejména ve vazbě na právní úpravu uvedenou v odst.24 odůvodnění) bylo zjištěno níže uvedené.

27. Pokud jde o právní subjektivitu, osobnost účastníků řízení, oba účastníci mají podle § 15 odst. 1 OZ způsobilosti mít práva a povinnosti v mezích právního řádu a to s ohledem na to, že žalovaný je člověk (totožnost byla ověřena [příjmení]) a právní osobnost je dána podle § 23 občanského zákoníku. Žalobce je právnickou osobou, příspěvkovou organizací, zapsanou do rejstříku příspěvkových organizací (viz. výpisu z tohoto rejstříku), přičemž jde o organizaci založenou [příjmení] krajem, podle § 118 OZ ve spojení se zápisem do příslušného rejstříku podle § 120 odst. 1 OZ.

28. Pokud jde o existenci pracovně právního vztahu mezi žalobcem a žalovaným v rozhodném období, kdy mělo dojít k vzniku škody, mezi účastníky bylo nesporným, že žalovaný byl od 25.6.2010 jmenován ředitelem žalobce a na této pozici působil až do svého odvolání 19.1.2015. Uvedené koresponduje s listinnou o jmenováním žalovaného do funkce ředitele žalobce z 25.6.2010 (čl. 133) a odvoláním žalovaného z funkce ředitele žalobce 19.1.2015 hejtmanem (čl. 134). S ohledem na to, že ke vzniku škody mělo dojít na základě rozhodnutí oblastního inspektorátu práce z 24.6.2016 (čl. 32-34) a uvedené souviselo se souběžným uzavíráním smluv žalovaným do 31.12.2014 a dále že ke vzniku škody mělo dojít na základě rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže z 27.11.2015 (čl. 15-25), související s uzavřením kupní smlouvy žalovaným z 12.2.2014 a dodatkem ke kupní smlouvě z 9.4.2014 respektive jeho opožděným zveřejněním 24.3.2015 místo zveřejnění v zákonné lhůtě do 26.4.2014, je zřejmé, že k porušení zákonných povinností mělo dojít během funkčního období žalovaného, jako ředitele žalobce a proto v obecné rovině přichází jeho odpovědnost za škodu v úvahu.

29. Z hlediska obecných předpokladů pro vznik odpovědnosti za škodu na straně žalovaného se soud nejprve zabýval obecně postavením žalovaného v pozici ředitele žalobce a z toho plynoucími povinnostmi, z nichž by bylo možno dovodit porušení právních povinností a plynoucí odpovědnost za škodu. Z hlediska právní formy žalobce je třeba poukázat na to, že zřizovatel musí při založení příspěvkové organizace podle § 27 zákona č. 250/2000 Sb. ve zřizovací listině určit statutární orgán, který ve smyslu § 151 odst. 1 OZ jedná za právnickou osobu navenek a nahrazuje její vůli tím, že dle § 33 odst. 4 písm. e) ZPr, jmenuje zřizovatel vedoucího příspěvkové organizace. Podle § 38 odst. 2 ZPr platí pro pracovní poměr, založený jmenováním, ustanovení o pracovním poměru sjednaném pracovní smlouvou s tím, že podle § 273 odst. 1 ZPr je plněním pracovních úkolů, porušení povinností podle § 250 odst. 2 ZPr, při níž vzniká povinnost zaměstnance k náhradě škod, výkonu pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru. V intencích uvedené právní úpravy bylo zjištěno, že žalobce zřídil [příjmení] kraj, zřizovací listinou z 15.4.2003 (čl. 108-110) s určeným statutárním orgánem, ředitelem, který je odpovědný za výkon své funkce podle zákona č. 129/2000 Sb. a je oprávněn za právnickou osobu samostatně jednat s připojením podpisu a názvu organizace s tím, že vydává organizační řád a vnitřní normy a může zřizovat poradní orgány a komise, pracovní, k zabezpečení úkolů organizace. Na zřizovací listinu navazuje organizační řád, Ř-3/ 2014, účinný od 1.7.2014 (čl. 112-113) a organizační řád z 1.1.2011 (čl. 155-162). S ohledem na rozhodné období od ledna 2012 do dubna 2014 podle vymezení skutků, které byly shledány porušením právních norem uvedených v rozhodnutí kontrolních orgánů (Oblastního inspektorátu úřadu práce a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže) je pro posuzovanou věc rozhodným organizační řád z 1.1.2011. Podle něj statutárním orgánem žalobce byl ředitel, který odvolává a jmenuje členy vedení, svého statutárního zástupce, náměstka pro ekonomiku a provoz. Podle tohoto řádu ředitel odpovídá v celém rozsahu za řádné fungování a organizační zajištění Záchranné služby [příjmení] kraje, je odpovědný za ekonomické fungování a výsledky hospodaření a jedná navenek jménem organizace a je oprávněn realizovat jménem organizace právní jednání a je nadřízený všech zaměstnanců s tím, že jeho přímým podřízeným jsou náměstci (i pro ekonomiku a provoz) odpovídající za výkon ekonomických a provozních záležitostí. Ve vymezení pracovních úkolů ekonomického náměstka (strana 7. organizačního řádu) je dáno vymezení pouze v obecné rovině a nelze z něj dovodit odpovědnost za veřejné zakázky či jednání s kontrolními úřady. Z organizačního řádu vyplývá oprávnění jednat navenek za žalobce výslovně jen u ředitele. Jednání jiného zaměstnance za žalobce navenek, tedy přichází v úvahu pouze v situaci, kdy tím ředitel tohoto zaměstnance výslovně pověřil.

30. Lze tedy učinit závěr o tom, že odpovědnost žalovaného ve vazbě na uložené pokuty je založena s ohledem na to, že ředitel byl odpovědný za řádné fungování Záchranné služby [příjmení] kraje a měl výlučné oprávnění jednat za ni navenek, tedy činit právní jednání. Lze mít za porušení právní povinnosti žalovaného, pokud dával pokyny a podepisoval dohody o provedení prací, jestliže uvedené nebylo v souladu se zákoníkem práce a o tomto možném důsledku byl informován a dále pokud podepsal kupní smlouvu, která svým obsahem byla v rozporu se zákonem o zadávání veřejných zakázek, případně nezajistil zveřejnění dodatku ke kupní smlouvě v rozporu s citovaným zákonem vyjma případů, kdy by k porušení těchto povinností došlo v důsledku zaviněného jednání jiného zaměstnance, který byl takovou činností pověřen.

31. Žalobce ve vztahu k porušení právní povinnosti žalovaného tvrdil a prokazoval a bylo také zjištěno, pokud jde o náhradu škody vázanou na uloženou pokutu oblastním inspektorátem práce, že podle příkazu Oblastního inspektorátu práce pro [příjmení] kraj z 26.4.2014 (čl. 32-34) došlo k uzavírání dohod o pracovní činnosti souběžně s již uzavřenými pracovními smlouvami na druhově stejně vymezenou činnost v období od ledna 2012 do ledna 2014. V 54 případech došlo k porušení § 34 b) odst. 2 ZPr, což bylo kvalifikováno jako správní delikt, za který byla uložena žalobci pokuta 20.000 Kč a povinnost k úhradě náhrady škody 1.000 Kč. Z výslechu Ing. [jméno] [příjmení] vyplynulo, že s ohledem na debatu o přesčasech, krátce poté, co nastoupil k žalobci, na setkání zaměstnanců záchranné služby, požádal JUDr. [příjmení] o zpracování právního stanoviska k možnému souběhu prací lékař či zdravotník záchranné služby a lékařské služby první pomoci a přišlo stanovisko, že takový postup není přípustný s ohledem na to, že rozdíly v katalogu prací nejsou pro závěr, že jde o dvě druhově odlišné práce dostatečný. Tato výpověď koresponduje i s obsahem emailu JUDr. [příjmení] z 18.12.2012 (čl. 62), který byl zaslán uvedeného datu Ing. [příjmení] i žalovanému (podle prvotního data uvedeného v emailu). Svědek [příjmení] [příjmení] dále ve svém výslechu uvedl, že na jeho email s obsahem stanoviska JUDr. [příjmení] žalovaný nijak nereagoval a na personálním oddělení mu bylo řečeno, že žalovaný zakázal na uzavírání smluv něco měnit. Na to, že by mohlo jít o nedovolený souběh žalovaného upozorňoval s přílohou daného stanoviska opětovně, tato výpověď koresponduje s emailem z 12.12.2014 zaslaným svědkem žalovanému (čl.62). Žalovaný ve svém účastnickém výslechu uvedl, že zastával stanovisko, že jde o druhově odlišné práce lékaře a sestry, pokud jde o záchrannou službu a lékařskou službu první pomoci, což na poradách vysvětloval Ing. [příjmení], který podle žalovaného měl se stanoviskem JUDr. [příjmení] přijít až na přelomu roku 2013 2014 (což je však v rozporu s datací původního emailu na čl. 62 - 8 2012). Žalovaný uváděl, že stanovisko JUDr. [příjmení] považoval za nesprávné s ohledem na nesprávné zadání pro právníka, aniž by byl schopen specifikovat, v čem nesprávné zadání spatřoval. Žalovaný uvedl, že to, že jde o druhově odlišné práce, vysvětloval také Mgr. [příjmení], vedoucímu odboru zdravotnictví krajského úřadu a vycházel přitom ze stanoviska [obec] lékařské komory MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení], vedoucího odborové organizace. K tomu je třeba uvést, že Mgr. [příjmení] ve svém výslechu uvedl, že s žalovaným řešili věc v souběhu pracovních poměrů a dohod o provedení práce až poté, co žalobci byla udělena pokuta oblastním inspektorátem práce a to v době, kdy již proti rozhodnutí nebylo možno podat odvolání. Přitom požadovali po žalovaném nápravu situace. Žalovaný však zastával postoj, že nejde o souběh stejných pracovních náplní s odkazem na stanovisko [obec] lékařské komory.

32. Soud v tomto ohledu uzavřel, že žalovaný měl nejpozději k prosinci 2012, k dispozici relevantní informaci v podobě právního stanoviska JUDr. [příjmení], která jej měla z hlediska prevenční povinnosti zaměstnance předcházet škodám, podle § 249 odst. 1 ZPr, vést k tomu, aby si ověřil, zda uvedený postup je z hlediska zákoníku práce správný. Pokud tak neučinil, porušil při výkonu funkce ředitele svoji právní povinnost postupovat v souladu s § 34 b) odst. 2 ZPr a tedy zaviněně ve formě opominutí odpovídá za vzniklou škodu, která by v případě správného postupu nevznikla, spočívající v tom, že pokuta by příslušným správním orgánem nebyla uložena. Je zde tedy na místě i závěr o tom, že kromě porušení právní povinnosti, zde existuje příčinná souvislost mezi tímto porušením a vznikem škody v podobě zaplacené pokuty a nákladů řízení.

33. Ve vztahu k jednotlivým bodům obrany žalovaného v této souvislosti bylo zjištěno následující.

34. Pokud jde o tvrzení žalovaného, že nic nezanedbal z důvodů uvedených v odst. 16 odůvodnění, pak žalovaný vypověděl, že když přišel Ing. [příjmení] se stanoviskem JUDr. [příjmení] na přelomu let 2013 a 2014, jel s MUDr. [příjmení] za MUDr. [příjmení] z [obec] lékařské komory a poté věc konzultovali s JUDr. [příjmení], kterému vysvětlil zdravotnický aspekt a jmenovaný pak k postoji žalovaného k této věci neměl žádné výhrady. MUDr. [příjmení], vyslechnutý jako svědek (pozn. soudu – z vyjadřování svědka vyplynul explicitně negativní postoj k svědku [příjmení] [jméno]. [příjmení], k čemuž je třeba přihlížet z hlediska obecné snížení věrohodnosti výpovědi jmenovaného, zvláště za situace, kdy svědek uvedl, že podle něj Ing. V. [příjmení] dal podnět ke kontrole u Oblastního inspektorátu úřadu práce, ačkoliv ze zprávy tohoto orgánu z dubna 2019 (čl. 334) vyplývá, že se jednalo o namátkovou kontrolu, která nebyla činěna na základě podnětu z vnějšku) uvedl, že od sám o kontrole oblastního inspektorátu práce nevěděl a poté, co mu byl předestřen email ze [číslo] (čl. 56), kterým byl informován ze strany Ing. [příjmení] o zahájení kontroly, připustil, že si s ohledem na odstup pěti let nemusel tuto skutečnost pamatovat. Shora uvedené rozpory a nepřesnosti snižují obecnou věrohodnost výpovědi tohoto svědka. MUDr. [příjmení] dále uvedl, že k uzavírání souběžných pracovních smluv a dohod o provedení prací docházelo již před nástupem žalovaného do funkce ředitele a teprve Ing. [příjmení] začal správnost postupu s odkazem na stanovisko JUDr. [příjmení] zpochybňovat. Svědek sám považoval tento postup za správný a stanovisko JUDr. [příjmení] podle něj bylo neurčité. V této souvislosti svědek odkazoval na email z 1.9.2013 (čl. 314), ve kterém JUDr. [příjmení] po vzájemné korespondenci uvedl, že pro zaujetí definitivního postoje by potřeboval vědět texty smluv. Svědek dále uvedl, že ještě před kontrolou oblastního inspektorátu práce jel s žalovaným, který se seznámil se stanoviskem JUDr. [příjmení] za MUDr. [příjmení] z [obec] lékařské komory, která potvrdila správnost jejich stanoviska, že jde o druhově odlišné práce a souběh pracovních smluv a dohod o provedení prací je možný. K tomu je třeba uvést, že to, co uvedl žalovaný ve svém výslechu i MUDr. [příjmení], že si tedy žalovaný vyžádal odlišné stanovisko od MUDr. [příjmení] před provedením kontroly ze strany oblastního inspektorátu úřadu práce, je v přímém rozporu se stanoviskem MUDr. [příjmení], datované 1.10.2015 (čl. 72), které sice obsahově uzavírá, že souběh možný je s tím, že v doplňujícím vyjádření z 25.4.2019 (čl. 340) jmenovaná uvedla, že s žalovaným jinou než uvedenou komunikaci nevedla. V tomto ohledu je tedy na místě učinit skutkový závěr o tom, že žalovaný zjišťoval, zda jeho výklad právních přepisů je odpovídající až po provedení kontroly a vydání příkazu oblastním inspektorátem práce z 24.6.2014 E-mail [titul] z 1.9.2013 nelze považovat za právní stanovisko potvrzující správnost postupu žalovaného. [příjmení] žalovaného tedy v tomto ohledu byla vyvrácena a návrh na případný výslech MUDr. [příjmení] s ohledem na jednoznačnost jejího vyjádření z 25.4.2019 je nadbytečný.

35. Žalovaný k výše uvedenému dále vypověděl, že s uzavíráním pracovních smluv před nástupem do funkce ředitele neměl zkušenosti. Během výkonu funkce ředitele žalobce řešil s personálním oddělením, které mu připravovalo podklady i otázku možného souběhu, vycházel přitom z toho, jak vymezují obsah pracovní náplně zdravotnické předpisy, pokud jde o přednemocniční neodkladnou péči, tedy lékařskou službu první pomoci a akutní lékařskou péči, tedy záchrannou službu. K tomu je třeba uvést, že případné vymezení zdravotních služeb zvláštního zákona může pouze doplňkově sloužit k posouzení, zda jde z hlediska pracovního práva v konkrétních případech o druhově shodnou pracovní náplň. Soud má rovněž za to, že ve vztahu k námitce žalovaného uvedené v odst. 15 odůvodnění, je na místě učinit závěr, že se uplatní vázanost soudu podle § 135 odst. 2 o. s. ř. rozhodnutím o spáchání přestupku či správního deliktu včetně toho tím kdo jej spáchal. V soudním řízení nelze přezkoumávat správnost rozhodnutí správního orgánu, který o spáchání přestupku rozhodl a soud musí z takového rozhodnutí, pokud jde o porušení právních povinností vycházet. V tomto ohledu tedy nebylo na místě přezkoumávat obsahově náplň práce zdravotního personálu v případě lékařské služby první pomoci a záchranné služby a v této souvislosti provádět výslech lékařek MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení], jak žalovaný navrhoval. Uvedené důkazy nebyly prováděny pro nadbytečnost.

36. Žalovaný se dále ve vztahu k náhradě škody vzniklé v souvislosti s rozhodnutím oblastního inspektorátu práce bránil tím, že škodu žalobci způsobil Ing. [jméno] [příjmení] z důvodů uvedených v odst. 16. odůvodnění. V tomto ohledu byla učiněna následující skutková zjištění. Žalovaný ve svém výslechu uvedl, že v sídle žalobce byl přítomen vyjma čtvrtku a pátku, kdy pracoval ve Fakultní nemocnici [obec] a v situacích, kdy jako lékař záchranné služby sloužil obvykle noční služby. Zaměstnanci jej mohli kontaktovat přes email nebo mu listinu, kterou mu chtěli předat, dali na sekretariát k paní [příjmení] do desek, bez toho, aniž by se pro zaměstnance nějak potvrzovalo její přijetí. Nad to bylo možné jej kontaktovat, co by ředitele žalobce, na pravidelných měsíčních poradách. Žalovaný ve svém výslechu uvedl, že mu Ing. [příjmení] neoznámil, že inspektorka paní [příjmení] žádá podklady pro připravovanou kontrolu. Toto se dozvěděl až telefonicky dva dny před kontrolou samotnou a dále žalovaný uvedl, že o provedení kontroly jej Ing. [příjmení] informoval jen stručně a pokud jde o ukončení kontroly včetně udělení pokuty, tak že o tom se dozvěděl až v červenci 2014 s tím, že tyto věci vyřizoval Ing. [příjmení]. Proti tomu soud vyslechl svědkyni [jméno] [příjmení], asistentku ředitele, která uvedla, že externí pošta, včetně elektronické, jdoucí přes datové schránky se tiskla a evidovala (tímto způsobem tedy muselo dojít i k vytištění a evidenci příkazu vydaného úřadem práce) a podání od zaměstnanců se evidovalo pouze k žádosti zaměstnance. Vycházelo se totiž z toho, že si zaměstnanec ohlídá, aby ředitel na jeho požadavek reagoval. Svědkyně dále uvedla, že se stávalo, že si žalovaný email ani datovou schránku nevybral a z tohoto důvodu mu důležité věci tiskla a dávala na stůl. Pokud bylo něco, co bylo urgentní, takto předávala rovněž ekonomickému náměstkovi Ing. [příjmení]. Ve vztahu ke kontrole od oblastního inspektorátu práce svědkyně uvedla, že zaznamenala, že kontrolorka šla za Ing. [příjmení], který řediteli nesl i fyzicky listiny v této souvislosti a dále mu přeposílal podklady na email s tím však, že detaily čeho se to týkalo, již neví. Z výslechu svědka [příjmení] [příjmení] vyplynulo, že žalovaný, v pozici ředitele žalobce, do sídla žalobce docházel po 16 hodině z Fakultní nemocnice v [obec] a pokud zaměstnanci po žalovaném něco potřebovali, nechávali to u paní [příjmení] v deskách na sekretariátu bez evidence. Jinak měli možnost na žalovaného se emailem. Svědek dále uvedl, že o tom, že inspektorka paní [příjmení] z inspektorátu práce zahájí kontrolu, žalovaného informoval emailem. Skutečnost, že Ing. [příjmení] žalovaného informoval o zahájení kontroly potvrzuje email z 13.5.2014 (čl. 60). Svědek [příjmení] [příjmení] dále uvedl, že následně chtěla inspektorka podepsat od žalovaného protokol o provedené kontrole. Za tím účelem žalovanému zaslal další email, což koresponduje s emailem z 24.5.2014 (čl. 53). Svědek [příjmení] dále uvedl, že na základě tohoto emailu jej žalovaný pověřil převzetím protokolu o kontrole, což je opět potvrzeno emailem z 22.5.2014 (čl. 52) Svědek [příjmení] uvedl, že protokol o kontrole převzal od kontrolorky, originál nechal v deskách na sekretariátu pro žalovaného a scan protokolu o kontrole zaslal Mgr. [příjmení] na vědomí emailem, což je potvrzeno emailem z 23.5.2014 (čl. 54). Svědek [příjmení] [příjmení] rovněž uvedl, že když se následně žalovaný neozval, vycházel z toho, že si protokol o kontrole převzal s tím, že na poradě z 30.6.2014 on sám sdělil, že došlo k udělení pokuty. Uvedené zprostředkovaně plyne ze zápisu z porady z 3.7.2014 (čl. 86). Ze samotného protokolu o kontrole z 23.5.2014 (čl. 74-77) vyplývá, že za žalobce byl samotné kontrole přítomen Ing. [příjmení].

37. V tomto ohledu má soud za to, že z výslechu Ing. [příjmení], tomu korespondujícím výslechu paní [příjmení] a navazujících emailů tak, jak jsou shora uvedeny, lze dovodit, že o průběhu kontroly a jejích výsledcích byl žalovaný informován. Rozhodnutí inspektorátu práce bylo doručováno prostřednictvím datové schránky a bylo podle svědkyně [příjmení] jednak žalovanému přeposláno (na e-mail) a jednak bylo vytištěno do desek, kam se zakládaly podstatné listiny. Pokud je ve spise výpis z elektronické evidence žalobce [příjmení] z 30.6.2014 (čl.204) o přeposlání rozhodnutí Ing. [příjmení], pak uvedené koresponduje s výpovědí svědkyně [příjmení] o tom, že důležité dokumenty zasílala elektronicky vedle ředitele (žalovaného) i ekonomickému náměstkovi. Lze mít za prokázáné, že Ing. [příjmení] nezanedbal svoji povinnost žalovaného o průběhu kontroly informovat v tom směru, že by jej o jednotlivých fázích kontroly neinformoval. Pokud žalovaný na svou obranu uvádí, že nedošlo k podání odvolání proti příkazu o uložení pokuty, pak uvedené nelze klást za vinu, jak to činí žalovaný [příjmení] [příjmení], neboť statutárním orgánem žalobce byl žalovaný, který jediný mohl za žalobce navenek jednat a proti příkazu podat opravný prostředek.

40. Pokud jde o vznik odpovědnosti žalovaného za škodu vzniklou uložením pokuty ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, bylo soudem zjištěno následující.

41. Z příkazu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže z 27.11.2015 (čl. 15-25 přílohového spisu 25C) je zřejmé, že tento kontrolní orgán došel k závěru, že při realizaci veřejné zakázky žalobce„ Sanitní vozidla pro Záchrannou službu [příjmení] kraje 2013“ byla uzavřená kupní smlouva z 12.2.2014 s prodávajícím [právnická osoba] v rozporu s návrhem smlouvy obsaženým v nabídce vítězného uchazeče a to v rozporu s § 82 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách v oblasti záruky, kdy předtím byla nabízena záruka bez omezení nájezdu vozidel. Dále kontrolní orgán dospěl k závěru, že žalobce nesplnil svoji povinnost do 15 dní, tedy do 24.6.2014 zveřejnit dodatek ke kupní smlouvě z 9.6.2014 (pozn. soudu – fakticky se jednalo o listinu, založenou na čl. 32 přílohového spisu 25, označeného jako: záznam z jednání, schůzka [číslo]) s tím, že podle správního orgánu tento dodatek ke kupní smlouvě byl zveřejněn až 24.3.2015, tedy po devíti měsících od zákonné lhůty a to v rozporu s § 147 a) odst. 2 zákona o veřejných zakázkách. Pokud jde o zjištění rozporu zadávací dokumentace a fakticky uzavřené smlouvy, pak z kupní smlouvy z 12.2.2014 (čl. 83-85) na nákup sanitních vozů z článku 5.5 vyplývá, že záruka na osobní automobily Škoda činila 48 měsíců při maximálním nájezdu [číslo] km a záruka na osobní automobily značky Volkswagen činila 24 měsíců bez omezení nájezdu a 60 měsíců s nájezdem do [číslo] km. Vedle toho ze zadávací dokumentace k veřejné zakázce (čl. 89-98) vyplývá, že nabídka obsahovala v článku 2.3 podmínky ohledně záruční doby 48 měsíců bez omezení nájezdu a 60 měsíců bez omezení nájezdu s tím, že v článku 8.2 a článku [číslo] bylo hodnotící kritérium ohledně záruk označeno váhou 4 %. Pokud jde o neuveřejnění dodatku v zákonné lhůtě, pak tyto skutečnosti jsou zřejmé z odůvodnění příkazu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

42. Soud v tomto ohledu uzavírá, že jak kupní smlouvu ve změněné podobě proti zadávací dokumentaci, tak dodatek z 9.6.2014, fakticky označený jako záznam z jednání, musel žalovaný, jako statutární orgán žalobce podepsat a obecně v této souvislosti platí, že žalovaný jako statutární orgán odpovídá za jednání žalobce navenek, i jeho řádné fungování dovnitř organizace. V případě podpisu kupní smlouvy, která byla odlišná, co do obsahu od vítězné nabídky ve výběrovém řízení i při podpisu dodatku ke kupní smlouvě, datovaného 9.6.2014 a označeného jako zápis z jednání, odpovídá žalovaný za soulad tohoto postupu se zákonem o veřejných zakázkách. Přitom je třeba uvést, že platí již dříve uvedený závěr soudu o tom, že soud je podle § 135 odst. 2 o. s. ř. vázán rozhodnutím o přestupku či správním deliktu včetně toho, kde jej spáchala nemůže v tomto ohledu přezkoumávat správnost takového rozhodnutí. Pokud tedy příslušný kontrolní orgán dospěl k závěru o tom, že k porušení zákona došlo zde formou zaviněného opomenutí, pak žalovaný odpovídá za takto vzniklou škodu žalobci za situace, kdy v případě správného zákonného postupu by pokuta uložená nebyla a žalobci by tak škoda nevznikla. Je zde tedy doloženo porušení povinnosti žalovaného postupovat v souladu se zákonem a existence příčinné souvislosti mezi vznikem škody, uložením resp. zaplacením pokuty a porušenou povinností. Žalovaný by se tak zprostil své odpovědnosti v případě, že by prokázal, že postupoval s potřebnou odborností v souladu se zákonem a splnil tak svou povinnost zaměstnance předcházet škodám, případně že by v rámci vnitřní organizace žalobce byla povinnost zajistit soulad postupu při zadávání veřejné zakázky jiného zaměstnance a to dle pracovní náplně či dle výslovného pokynu žalovaného.

43. Ve shora uvedeném směru žalovaný vznášel na svoji obranu procesní námitky uvedené v odst.19 odůvodnění. Žalovaný při svém výslechu uvedl, že změna zadávací dokumentace byla dána odvoláním neúspěšného uchazeče Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, v důsledku čehož došlo k přerušení celého procesu na 6 měsíců, než došlo k zastavení takto vyvolaného řízení s tím, že prodávající, s ohledem na změny pojišťovacích podmínek, již nemohl poskytnout záruku za původně nabízených podmínek. Žalovaný uvedl, že z těchto důvodů inicioval na Krajském úřadu v [obec] schůzku za účasti Mgr. [příjmení], Ing. [příjmení] a JUDr. [příjmení] s tím že možná změna kupní smlouvy oproti zadávací dokumentaci byla výslovně probrána JUDr. [příjmení] odsouhlasena s tím, že byla učiněna dohoda o tom, že finální verzi kupní smlouvy vypracuje a zašle Ing. [jméno] [příjmení] z Centrálního nákupu p.o pomocné servisní organizace. Žalovaný uvedl, že v lednu 2014 kupní smlouvu dostal, přeposlal jí zástupci prodávajícího panu [příjmení]. Ten jej upozornil, že obsah kupní smlouvy je však stejný a proto následně proběhla v únoru 2014 schůzka se jmenovaným za účasti žalovaného a zaměstnanců zaměstnance pana [příjmení], [příjmení] a byla učiněna dohoda o změně kupní smlouvy, kterou zástupce prodávajícího pan [příjmení] podepsal [číslo]. Žalovaný uvedl, že novou kupní smlouvu s organizací Centrální nákup nekonzultoval, nicméně o textu smlouvy musel vědět přímo zaměstnanec této organizace Ing. [jméno] [příjmení], před nímž smlouvu tiskl. Změněnou smlouvu vezl zaměstnanec žalobce pan [příjmení] zástupci prodávajícího panu [příjmení] (což jmenovaný zaměstnanec žalobce ve svém výslechu potvrdil v obecné poloze, když uvedl, že v jednom případě vezl zapečetěný dokument panu [příjmení]). Proti výslechu žalovaného stojí výslech JUDr. [příjmení], který uváděl, že žalobci pomáhal s dvěma veřejnými zakázkami. V jednom případě šlo o vzdání se odvolání proti zastavení řízení u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže z přelomu let 2013, 2014 (pozn. soudu – toto řízení se týkalo veřejné zakázky spojené s projednávanou náhradou škody v tomto řízení) . JUDr. [příjmení] dále vypověděl, že žalobci vypomáhal s dvěma přípisy ohledně veřejných zakázek žalobce v říjnu 2014 a květnu 2015 (pozn. soudu – tedy později než k 31.7.2013, kdy se dle žalovaného měla odehrát schůzka na krajském úřadě), svědek současně uvedl, že v srpnu 2013 měl skládat advokátní zkoušky a jeden a půl měsíce předtím měl volno na přípravu a v této souvislosti žádné právní služby neposkytoval. Dále svědek uvedl, že na schůzku s žalovaným si nepamatuje a jeho jméno mu není ani povědomé. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] ve svém výslechu uvedl, že ve vztahu k veřejné zakázce na sanitní vozy jej žalovaný z pozice ředitele žalobce toliko pověřil, aby dodal urychleně dokumenty advokátní kanceláři [příjmení] [příjmení] k vyhotovení souhlasu se zastavením řízení vedeným před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Vyslechnut byl také Mgr. [jméno] [příjmení], vedoucí odboru zdravotnictví na Krajském úřadu [příjmení] kraje, který uvedl, že si není vědom toho, že by na krajském úřadě někdy došlo ke schůzce s externím právníkem v souvislosti se zakázkou na sanitní vozy pro [příjmení] kraj. Současně uvedl, že JUDr. [příjmení] zná, naposledy s ním byl v kontaktu před rokem 2018, kdy pro něj zpracovával právní rozbor týkající se však jiné záležitosti. Uvedený svědek dále uvedl, že nedošlo nikdy k tomu, že by se změna podmínek kupní smlouvy z 12.2.2014 řešila před jejím uzavřením s tím, že problémy v této souvislosti zjistili, pokud jde o rozpor se zákonem, až po jejím uzavření.

44. Na základě shora uvedeného, lze podle soudu uzavřít, že tvrzení žalovaného o tom, že by si zajistil k postupu ohledně podpisu kupní smlouvy 12.2.2014 právní konzultaci od JUDr. [příjmení], nebylo prokázáno, naopak byl potvrzen opak, neboť žádná z osob, které se měli účastnit tvrzené schůzky nepotvrdili, že by jakékoliv konzultace v této souvislosti probíhaly.

45. Žalovaný namítal, že vznik škody způsobil sám žalobce a to tím, že řízení u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže inicioval. Toto tvrzení však neodpovídá provedenému dokazování neboť ze zprávy ÚOHS z 6.1.2020 vyplynulo, že podnět k zahájení šetření u žalobce dala Policie ČR 15.5.2015.

47. Žalovaný dále namítal, že škodu zapříčinil náměstek pro ekonomiku Ing. [jméno] [příjmení], který nesplnil své povinnosti v rámci pracovní náplně (viz. odst. 19 odůvodnění). V tomto ohledu z provedených důkazů vyplývá, že v zřizovací listině žalobce (čl. 108-111) určení kompetencí ekonomického náměstka obsaženo není. V organizačním řádu z 1.1.2011 (čl. 155-162), účinného v době, kdy měla být kupní smlouva uzavřena a zveřejněn dodatek, vyplývá, že ekonomický náměstek byl přímý podřízený ředitele žalobce, odpovídal za výkon útvaru ekonomiky a provozu a v části týkající se uvedení toho, jací zaměstnanci jsou podřízení ekonomického náměstka, není uvedeno u žádného z podřízených ekonomického náměstka, že by měl ve své náplni zajišťování věcí veřejných zakázek. Pokud jde o jmenovací dekret ekonomického náměstka z 28.11.2018 (čl. 392) pak jednak se jedná o listinu pozdějšího data, než mělo dojít k uzavření kupní smlouvy a zveřejnění dodatku ke kupní smlouvě a současně je z listiny zřejmé, že obsah pracovní náplně je zde u ekonomického náměstka vymezen s odkazem na nařízení a interní předpisy.

48. Ve vztahu k této procesní obraně žalovaného, tedy soud uzavírá, že pracovní náplň náměstka pro ekonomiku, platná podle organizačního řádu z 1.1.2011 ani jiné listiny neobsahují vymezení z nějž by vyplývalo odpovědnost jmenovaného za řádný průběh veřejných zakázek.

49. Žalovaný dále namítal, že odpovědnost za případné porušení právních předpisů o veřejných zakázkách nese servisní organizace Centrální nákup p.o., potažmo její zaměstnanec Ing. [jméno] [příjmení] (viz. odst.19 odůvodnění). V této souvislosti bylo po provedeném dokazování zjištěno následující. Smlouva o administraci [číslo] na veřejnou zakázku„ sanitní vozidla pro Záchrannou službu [příjmení] kraje 2013“ (čl. 175-178 v podepsané verzi čl. 257-260), uzavřená mezi žalobcem a Centrálním nákupem p.o. uvádí, že Servisní organizace je povinna zajistit činnosti související se zadávacím řízením s tím, že dle článku 2.5 vykonává pověřená osoba za zadavatele tyto činnosti a odpovídá za zákonný průběh zadávacího řízení a provedení veškerých činností uvedených v článku 3, tedy kontrola podkladů a dokumentace a zpracování právních stanovisek a kontrola uzavírané smlouvy včetně účasti a jednání s vybraným uchazečem. Současně je však ve smlouvě uvedeno, že tyto činnosti servisní organizace realizuje na základě požadavků zadavatele (žalobce), který se však smluvně nemůže zprostit odpovědností a případných sankcí za porušení zákona o zadávání veřejných zakázek. Žalovaný ve svém výslechu uvedl, že zveřejňování dokumentů, měl na starosti zaměstnanec žalobce pan [příjmení] na základě pokynů Ing. [jméno] [příjmení], zaměstnance servisní organizace Centrální nákup (pozn. soudu – toto je však v rozporu s obsahem smlouvy o administraci, kde je uvedeno, že servisní organizace jedná na základě požadavků zadavatele). Z výslechu Ing. [jméno] [příjmení] vyplynulo, že servisní organizace Centrální nákup pro žalobce připravovala zadávací dokumentaci, kontrolovala termíny a na požádání zveřejňovala dokumenty zadavatele. Z výslechu zaměstnance žalobce pana [příjmení] vyplynulo, že jeho pracovní náplň byla dána písemnou specifikací (listinou založeno na čl. 535 a k důkazu provedenou) podle níž měl mimo jiné připravovat odbornou specifikaci vozového parku a spolupracovat s Centrálním nákupem na veřejných zakázkách a pokud se týkaly vozového parku. Svědek uvedl, že jeho nadřízeným byl pan [příjmení] (pozn. jmenovaného nelze vyslechnout), který spolupracoval s Centrálním nákupem a zajišťoval rovněž technickou specifikaci sanitních vozů, které měly být předmětem případně veřejné zakázky. Z emailové komunikace s pověřenou osobou ze servisní organizace Ing. [jméno] [příjmení] vyplývá, pokud jde o email z 9.1.2014 (čl. 185), že jmenovaný dává žalobci na vědomí, že smlouva, která byla součástí zadávací dokumentace bude muset být změněna a že nejde o definitivní verzi.

50. Ve vztahu k shora uvedeným důkazům dospěl soud k závěru, že případná odpovědnost servisní organizace Centrálního nákup p.o. za porušení zákona o veřejných zakázkách by byla naplněna v případě podpisu kupní smlouvy, odlišné od zadávací dokumentace za situace, kdy by tato kupní smlouva byla zadavatelem před podpisem obou stran předložena servisní organizaci s výslovných pokynem ke kontrole s ohledem na změnu smluvních podmínek. Nicméně nic takového však s korespondence provedené k důkazu neplyne. Žalovaný v této souvislosti (čl. 168-170) odkazoval na to, že smlouva o administraci stanovuje i povinnost kontroly pověřené osoby a tvrdil, že odpovědnou osobou je Ing. [jméno] [příjmení] ze servisní organizace, který s žalobcem v této věci komunikoval, kupní smlouvu na sanitní vozy měl k dispozici a zajišťoval zveřejnění této smlouvy. Z emailové komunikace (čl. 183-192) Ing. [jméno] [příjmení] s zaměstnancem žalobce panem [příjmení] před uzavřením kupní smlouvy a po ní vyplývá, že jmenovaný věděl o úmyslu žalovaného jet podepsat smlouvu (viz. email z 20.1.2014) s tím, že emailem z 18.2.2014 potvrzoval, že zveřejní zprávu zadavatele. Povinnost kontroly se však může vztahovat pouze na nepodepsanou smlouvu, neboť tak lze předejít porušení pravidel stanovených zákonem o zadávání veřejných zakázek a pouze k výslovné žádosti zadavatele s tím, že kupní smlouva je oproti zadávací dokumentaci změněna. Z řízení tedy vyplynulo, že žalovaný podepsal kupní smlouvu, jejíž obsah byl v rozporu se zákonem o zadávání veřejných zakázek a naopak nebylo prokázáno, že by došlo k výslovné žádosti o kontrolu servisní organizací změněné kupní smlouvy před jejím podpisem. Odpovědnost žalovaného jako statutárního orgánu žalobce, jednajícího za žalobce navenek za podpis právního jednání učiněného v rozporu se zákonem, tedy byla založena.

51. V této souvislosti je třeba uvést, že žalobce navrhoval k provedení k důkazu jinou kupní smlouvu z 16.12.2014 (čl. 244-246) s tím, že tvrdil, že jde o důkaz uplatněný již před uplynutím koncentrační lhůty 25 dní od jednání ze 17.1.2018 v podání z 12.2.2018. Nicméně podání z tohoto data ze strany žalovaného tento důkazní návrh neobsahuje a proto jej nebylo možné provést z důvodu marného uplynutí koncentrační lhůty. Věcně navíc lze mít za to, že tento důkaz, protože se týká jiné kupní smlouvy, než ve vztahu k níž bylo shledáno porušení zákona, nemůže být považován za relevantní a jeho provedení by bylo nadbytečné.

52. Žalovaný dále namítal ve vztahu k porušení povinnosti podle zákona o veřejných zakázkách spočívajících v opožděném zveřejnění dodatku ke kupní smlouvě, že škodu v tomto případě způsobili jiní zaměstnanci žalobce (viz. odst.20 odůvodnění). Ve vztahu k této obraně žalovaného bylo provedeným dokazováním zjištěno následující. Z dodatku označeného jako záznam z jednání z 9.6.2014 (čl. 32 z přílohového spisu 25C) je zřejmé, že dodatek byl sepsán za účasti žalovaného, který jej i podepsal. Za žalobce byli přítomni zaměstnanci pan [příjmení], [příjmení] a [příjmení]. Žalobce v této souvislosti uváděl, že tento dodatek měl u sebe fyzicky až do prosince 2014 žalovaný, když v tomto měsíci zahájil zřizovatel žalobce veřejnoprávní kontrolu, týkající se zakázky na sanitní vozy 2013 a teprve v rámci podkladů, které si od žalovaného vyžádal, tento dodatek žalobce získal do své dispozice. Žalovaný tuto skutečnost však popíral. Žalovaný však ve svém výslechu k záznamu z jednání z 9.6.2014 uvedl, že tento byl skutečně podepsán s tím, že tento zápis on nikomu nepředával, když tam byli i další zaměstnanci žalobce a neví ani proč by tak měl udělat. Pokud jde o vymezení pracovní náplně Ing. [jméno] [příjmení] tak, jak je to uvedeno v odstavci 47. odůvodnění rozsudku, pak z uvedeného lze dovodit, že povinností jmenovaného nebylo zajišťovat zveřejňování dodatku kupní smlouvy v rámci povinností plynoucích ze zákona o zadávání veřejných zakázek s tím, že z vymezení jeho pracovních úkolů v organizačním řádu z 1.1.2011, který je s ohledem na dataci uzavření dodatku ke kupní smlouvě rozhodný, nelze pro obecné vymezení dovodit danou odpovědnost. Z vymezení pracovní náplně [jméno] [příjmení] (čl. 355) vyplývá, že tento byl povinen spolupracovat pro účely veřejných zakázek se servisní organizací Centrální nákup p.o. pokud jde o odbornou specifikaci vozového parku. Jmenovaný zaměstnanec ve svém výslechu potvrdil, že toto bylo jeho pracovní náplní. Vyloučil, že by měl na starosti zveřejňování listin podle zákona o veřejných zakázkách a dále uvedl, že zápis z jednání z 9.6.2014 (jenž je dle svého obsahu dodatkem ke kupní smlouvě) viděl až při výslechu přes soudem poprvé (ačkoliv se dle zápisu jednání z 9.6.2014 byl účasten). Potvrdil však pravdivost obsahu tohoto zápisu ve vztahu k tomu, co bylo 9.6.2014 dohodnuto a okruhu účastníků. Současně uvedl, že záznamy z jednání obvykle vyhotovoval zástupce prodávajícího pan [příjmení] a to až ex post a rozesílal je dodatečně.

53. Na základě shora uvedeného lze mít za prokázané, že v pracovní náplni ekonomického náměstka, s ohledem na její vymezení, nebyla povinnost zajišťovat zveřejňování dokumentů v rámci zákona o veřejných zakázkách (bez ohledu na obecnou povinnost kontroly smluv o níž jmenovaný hovořil při svém výslechu). To samé platí pro zaměstnance [jméno] [příjmení], jehož spolupráce se týkala toliko technických záležitostí vozového parku v rámci realizovaných veřejných zakázek. Pokud jde o pracovní náplň [jméno] [příjmení], žalobce namítal, že zde sice je vymezení pracovní náplně tak, že zajišťuje veškerou agendu týkající se výběrových řízení a veřejných zakázek, avšak bez výslovného uvedení na rozdíl od jiných bodů jeho pracovní náplně, že by za tuto agendu i odpovídal. Soud má za to, že k tomu je třeba z části přihlížet a to zejména s přihlédnutím k okolnostem projednávané věci spočívající v tom, že dne 9.6.2014 žalovaný, jako statutární orgán žalobce, s prodávajícím dohodl změnu kupní smlouvy a to na listině označené jako záznam z jednání z 9.6.2014 s tím však, že podle všeho, i s ohledem na to, že formálně nebyla změna kupní smlouvy označena jako dodatek ke kupní smlouvě, nevycházel žalovaný z toho, že by se v tomto směru s touto dohodou mělo jako s dodatkem kupní smlouvy nakládat. Sám vypověděl, že neviděl důvod, proč by měl být záznam z jednání někomu dále předáván. Za této situace bylo povinností žalovaného, který za žalobce jednal, aby daný záznam z jednání, co by dodatek kupní smlouvy, který musí být zveřejněn, předal respektive zajistil, aby byl předán zaměstnanci, v jehož náplni práce bylo vyřizovat agendu výběrových řízení a veřejných zakázek panu [příjmení], který nebyl samotného jednání 9.6.2014 účasten s pokynem k tomu, aby došlo ke zveřejnění tohoto dodatku. Pokud tak žalovaný neučinil a jednal za žalobce navenek tím, že podepsal dodatek ke kupní smlouvě a dále s ním nenakládal v souladu se zákonem o veřejných zakázkách, pak porušil svoji právní povinnost jako ředitel žalobce v souvislosti s výkonem této funkce.

54. S ohledem na závěry uvedené ve shora uvedených odstavcích [číslo] odůvodnění, soud dospěl k závěru, že žalobce prokázal porušení právní povinnosti žalovaného související s výkonem funkce ředitele žalobce a příčinné souvislosti se vznikem škody s tím, že zavinění mělo v obou případech uložených pokut formu nedbalostní. Současně bylo prokázáno, že na vzniku škody se nepodíleli jiní zaměstnanci žalobce a ani třetí osoby. Argumentaci žalovaného o přesunu důkazního břemene ve vztahu k jeho obraně s odkazem na judikaturu Ústavního soudu ČR obsažená v závěrečném návrhu nelze považovat za relevantní s tím, že v posuzované věci nejde o prokazování naplnění výpovědního důvodu, který má zpravidla odlišné dopady do sféry zaměstnance a důkazní nouze zaměstnance je v těchto případech zpravidla vyšší.

55. Soud se tedy dále zabýval tím, zdali na straně žalobce, zaměstnavatele, vznikla v důsledku porušení povinností žalovaného škoda, v jaké výši a zda tato škoda přesahuje zákonem stanovenou limitaci 4,5 násobku průměrného měsíčního výdělku žalovaného a konečně zdali nastala splatnost uplatněného nároku na náhradu škody a zda v této souvislosti přináleží případně žalobci i zákonný úrok z prodlení.

56. Pokud jde o vznik škody na straně žalobce, pak z příkazu Oblastního inspektorátu práce z 24.6.2014 (čl. 32-34) vyplývá, že žalobci za spáchání správního deliktu, souvisejícího s porušením ustanovení § 34 b) odst. 3 ZPr, zakazující uzavírání souběžných dohod o provedení prací, konaných mimo pracovní poměr vedle smluv o pracovním poměru na druhově stejně vymezenou pracovní činnost byla s ohledem na zjištění, že u žalobce k tomuto došlo u 52 zaměstnanců vyměřená pokuta ve výši 20.000 Kč, která byla zvolena s ohledem na to, že maximální výše pokuty činí 30.000 Kč, správní orgán přihlédl k charakteru činnosti a k tomu, že se jednalo zhruba o 10 % zaměstnanců z celkového počtu 500. Na příkazu vydaném je pokyn ekonomického náměstka Ing. [příjmení] ze 4.7.2014 k úhradě s tím, že k zaplacení pokuty 20.000 Kč a nákladů řízení 1.000 Kč došlo podle účetního dokladu [číslo] z 30.6.2014 (čl. 46) a fakticky byla platba realizována bezhotovostně podle výpisu z účtu žalobce 4.7.2014 (čl. 206). Z výslechu paní [příjmení] vyplývá, že příkaz byl doručen datovou schránkou. Lze přepokládat, že v den jeho vydání [číslo] a osmidenní odvolací lhůta skončila 3.

7. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce musel v důsledku porušení povinností žalovaného vynaložit částku 20.000 Kč na pokutě a 1.000 Kč za náklady správního řízení.

57. Ve vztahu k pokutě uložené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže pak z příkazu tohoto správního orgánu z 27.11.2015 (čl. 15-25 přílohového spisu 25C) je zřejmé, že došlo k uložení pokuty za spáchání správního deliktu spočívajícího v porušení § 82 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách č. 137/2006 Sb. zakazující postup, který by mohl mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky tím, že byla uzavřena kupní smlouva 12.2.2014 s omezením doby záruky vázané na počet ujetých km 120 a [číslo] podle typu vozidla ačkoliv v návrhu kupní smlouvy a v souladu s zadávací dokumentací bylo uvedeno u vybraného uchazeče, že záruka se poskytuje bez omezení počtu najetých km. Současně bylo shledáno porušení zákona podle § 147 odst. 2 spočívající v nesplnění zveřejnění dodatku ke smlouvě na veřejnou zakázku Sanitní vozidla pro Záchrannou službu [příjmení] kraje 2013 do 15 dnů od uzavření, tedy od 9.6.2014 s tím, že dodatek smlouvy byl zveřejněn až 24.3.2015 (pozn. soudu – po odvolání žalovaného z funkce ředitele žalobce). Z rozhodnutí vyplývá, že maximální pokuta mohla být udělena až ve výši 20 milionu Kč. Kontrolní orgán přihlédl k tomu, že povinnost zveřejnit dodatek do 15 dní je explicitní zákonná povinnost a za přitěžující považoval délku prodlení se zveřejněním 273 dní. Za polehčující pak měl zveřejnění ještě před provedenou kontrolou. U druhého deliktu bylo konstatováno, že jde o nikoliv malé pochybení s tím, že však bylo přihlédnuto k ekonomickým poměrům plátce. Z výpisu z účtu žalobce z 15.12.2015 (čl. 36 z přílohového spisu 25C) je zřejmé, že došlo k zaplacení uložené pokuty 50.000 Kč. S ohledem na osmidenní odvolací lhůtu a datum vydání příkazu je zřejmé, že k zaplacení došlo po uplynutí této lhůty.

58. Na základě shora uvedených zjištění lze učinit závěr o tom, že je prokázáno, že žalobci byla za správní delikt uložena pokuta 20.000 Kč a povinnost zaplatit 1.000 Kč na nákladech řízení oblastním inspektorátem práce a 50.000 Kč pokuty Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže žalobce tuto pokutu a náklady řízení uhradil. Vznikla mu tak skutečná škoda v penězích podle § 250 ZPr, kterou má za splnění podmínek § 257 odst. 1 ZPr uhradit zaměstnanec.

59. Soud se dále zabýval tím, zdali výše vzniklé škody přesahuje zákonem stanovenou limitaci 4,5 násobku průměrného výdělku žalovaného před porušením povinností ve smyslu § 257 odst. 2 ZPr, kterou byla způsobena škoda. Ve vztahu k pokutě udělené oblastním inspektorátem práce a nákladech řízení vyplývá z obsahu rozhodnutí tohoto orgánu, že k porušení povinností docházelo uzavíráním smluv žalovaným se zaměstnanci v období od 1.1.2012 do 1.2.2014, kdy byla uzavřena poslední dohoda souběžně s pracovní smlouvou. Je tedy nutno vycházet z toho, že k porušení docházelo do ledna 2014 a rozhodným obdobím z hlediska zjišťování průměrného výdělku žalovaného je předchozí kalendářní čtvrtletí, tedy období října až prosince 2013. Ve vztahu ke škodě vzniklé v důsledku uložení pokuty Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže z rozhodnutí tohoto správního orgánu vyplývá, že porušení povinnosti spočívalo v uzavření kupní smlouvy 12.2.2014 a nezveřejnění dodatku ke kupní smlouvě z 9.6.2014 do 26.6.2014. Rozhodným obdobím v tomto případě je kalendářní čtvrtletí předchozí, za období ledna až března 2014. Žalovaný namítal, že výše průměrného výdělku měsíčního má vycházet pouze z platového výměru vztahujícímu se k pracovnímu poměru, který vznikl jmenováním do funkce ředitele. Tato námitka je nedůvodná, neboť pro výpočet limitace náhrady škody u téhož zaměstnavatele je potřeba pohlížet na práci vykonávanou zaměstnancem na základě jmenování (v případě žalovaného na pozici ředitele) a současně na základě pracovní smlouvy (v případě žalovaného jako lékaře záchranné služby), jako na jeden pracovní poměr a příjem z něj v podobě hrubého výdělku je ve svém souhrnu základem pro určení limitace náhrady škody způsobené zaměstnancem nedbalostně, kterou může zaměstnavatel požadovat. V tomto ohledu bylo skutkově zjištěno z předložených evidenčních a zápočtových listů (čl. 252-255), že průměrná týdenní pracovní doba žalovaného činila 58,75 hodin a souhrn hrubých měsíčních výdělků, tedy zdanitelný příjem, činil za období od října do prosince 2013 334.294 Kč za 672,5 odpracovaných hodin, což představuje průměrný hrubý hodinový výdělek za rozhodné kalendářní čtvrtletí ve výši 497,09 Kč. Ve vztahu k období kalendářního čtvrtletí ledna až března 2014 činil souhrn hrubého měsíčního výdělku 287.534 Kč za 712,75 odpracovaných hodin, což představuje průměrný hrubý hodinový výdělek za rozhodné kalendářní čtvrtletí 403,41 Kč. Na základě výše uvedeného lze uzavřít, že 4,5 násobek průběrného měsíčného výdělku vypočtený podle § 356 odst. 2 ZPr, kterým je limitována možnost žalobce požadovat náhradu škody způsobenou žalovaným, činí v případě nároku na zaplacení 21.000 Kč částku 571.406 Kč, což bylo zjištěno tak, že průměrná hodinová mzda za rozhodné období 497,09 Kč byla vynásobena týdenní pracovní dobou žalovaného 58,75 hodin a koeficientem 4, 348 Kč, což je částka 126, 979 Kč průměrného měsíčního výdělku s tím, že 4,5 násobek představuje částku 571, 406 Kč. V případě nároku na zaplacení částky 50.000 Kč činí limitace částku 463.725 Kč vypočtenou tak, že průměrná hodinová mzda za rozhodné kalendářní čtvrtletí ve výši 403,41 Kč byla vynásobena týdenní pracovní dobou žalovaného 58,75 hodin a koeficientem 4,348 s tím, že průměrný hrubý měsíční výdělek je 103.050 Kč a 4,5 násobek tohoto výdělku činí 463.725 Kč.

60. Lze tedy uzavřít, že je-li požadováno po žalovaném zaplacení 21.000 Kč a 50.000 Kč, pak zákonná 4,5 x limitace u nedbalostní náhrady škody požadované po zaměstnanci, překročena nebyla.

61. Pokud jde o splatnost nároku na náhradu škody, pak z upomínky z 25.5.2017 (čl. 37) je zřejmé, že žalovaný byl vyzván žalobcem k zaplacení náhrady škody do 10.6.2017, na což reagoval odmítavě dopisem z 15.6.2017 (čl. 35). Ve vztahu k uplatněné náhradě škody ve výši 50.000 Kč je z upomínky z 6.6.2017 (čl. 49) zřejmé, že žalovaný byl žalobcem vyzván k zaplacení částky do 15.6.2017 s tím, že reagoval jako v předchozím případě dopisem z 15.6.2017 tak, že uplatněný nárok odmítl. Lze tedy uzavřít, že dospěl-li soud k závěru o důvodnosti uplatněného nároku, pak se žalovaný v souvislosti s uvedenými upomínkami ze strany žalobce dostal do prodlení s úhradou náhrady škody a to od 11.6.2017 ve vazbě na částku 21.000 Kč a od 16.6.2017 ve vazbě na částku 50.000 Kč. Nárok na zákonný úrok z prodlení vyplývá z ustanovení § 4 ZPr odkazujícího subsidiárně na ustanovení občanského zákoníku, tedy i § 1970 OZ a navazujícího § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lze tedy uzavřít, že nárok žalobce na uplatněný zákonný úrok z prodlení je důvodný.

62. Žalovaný současně pro případ, že by soud dospěl k závěru o důvodnosti uplatněného nároku, navrhoval, aby soud ve smyslu § 264 ZPr z důvodu zvláštního zřetele hodných, vzniklou škodu moderoval tak, že by pouze byla konstatována odpovědnost žalovaného bez povinnosti nahradit škodu, když důvody zvláštního zřetele hodné spatřoval v tvrzeních uvedených v odstavci 23. odůvodnění rozsudku. Soud se domnívá, že důvody zvláštního zřetele pro moderaci náhrady škody nejsou ani z části. Pokud odkazuje žalovaný na ekonomický profit v podobě nižších mzdových nákladů v případě nezákonného postupu souběhu pracovních smluv a dohod o provedení práce, nelze toto v případě, že došlo k úspoře v důsledku porušení zákona, považovat za důvod pro moderaci. To platí i o stanovisku právničky [obec] lékařské komory ex post stvrzující správnost postupu žalobce, neboť z uvedeného nelze bez dalšího učinit závěr o tom, že by byla zpochybněna správnost závěrů kontrolního orgánu. Tvrzení o nepříznivém dopadu zrušení veřejné zakázky bez dalšího není nikterak ověřitelné s ohledem na velké množství okolností, které by případný dopad zrušení veřejné zakázky ovlivňovaly. Existence průtahů při vyřizování veřejné zakázky vlivem neúspěšného soutěžitele je sice prokázána, nejde však podle soudu o okolnost spadající pod ustanovení § 264 ZPr. Rovněž tak tvrzení o tom, že pokud by žalobce podal odvolání proti vydaným příkazům správních orgánů, pak by s ohledem na skutečnosti zpochybňující udělení sankce škoda vzniknout nemusela. Důvodem pro moderaci náhrady škody není ani poukaz na to, že kontrolu uzavřených kupních smluv a zveřejňování dodatku mělo být pracovní náplní pana [příjmení]. Nutno totiž přihlížet ke konkrétním skutkovým okolnostem, které se týkaly zveřejnění dodatku případně změny kupní smlouvy tak, jak je to uvedeno shora v odstavcích [číslo] 42.- 43.- 44.- 47.- 48.- 49.- 50.- 52.- 53. odůvodnění s tím, že nelze učinit závěr o porušení povinností jiných osob.

63. Soud neprovedl důkazy navržené žalovaným pro nadbytečnost a to výslech [jméno] [příjmení], který se měl vyjádřit k okolnostem před podpisem kupní smlouvy, jak je měl zprostředkovány od žalovaného (vč. e-mailu z 18.9.2020, 6.8.2014, 3.8.2020 a 31.7.2018). Také ve vztahu ke knihám faktur a fakturám za dodaná vozidla včetně předávacích protokolů k vozidlům považoval soud důkazy za nadbytečné, neboť měli směřovat k objasnění skutečnosti okolností předání vozů z nichž žalovaný dovozoval, kdy měl žalobce k dispozici dodatek kupní smlouvy, tato zjištění by nevedla ke změně shora uvedených rozhodných skutkových zjištění, které lze považovat za podstatné pro uplatněný nárok. Totéž platí i o dodatečném výslechu Ing. [příjmení].

64. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je důvodný a proto mu vyhověl.

65. Pokud jde o náklady řízení, soud vycházel z toho, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu ve smyslu § 142 a) o. s. ř. což odmítl a žalobce byl v řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. zcela úspěšný. Náleží mu tedy plná náhrada nákladů řízení představovaná zaplaceným soudním poplatkem 1.050 Kč a dovyměřeným soudním poplatkem 2.500 Kč a nákladů právního zastoupení a to pole § 7 advokátního tarifu za vyhotovení žaloby pro 21.000 Kč 1.940 Kč, za převzetí věci a vyhotovení žaloby pro 50.000 Kč 2 x 100 Kč, za podání ve spojených věcech pro 21.000 Kč a 50.000 Kč 3.940 Kč (podání 18.9.2017, 7.2.2018, 12.7.2019, 20.2.2020, 14.12.2020, 26.3.2021), dále poloviční náhrada za jednoduché doplnění ve výši 1.970 Kč z 19.6.2018 a po 3.940 Kč za jednání s klientem z 27.2.2018 a 14.12.2018 a konečně 3.940 Kč za účast na jednání 17.1.2018, 5.3.2018, 23.5.2018, 20.3.2018, 27.5.2019, 5.2.2020, 30.11.2020, 26.4.2021 a 19.5.2021 a 7.880 Kč za jednání překračující 2 hodiny z 16.4.2018, 19.9.2018, 30.10.2018, 17.4.2018, 11.12. 2019 a za soudní jednání přesahující více než 4 hodiny [číslo] dne 17.12.2018 Celkem na odměně za úkony právní služby bylo uplatněno 128.310 Kč a dále navýšení o 27 režijních paušálů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu po 300 Kč ve výši 8.100 Kč. Celková odměna za právní služby 136.410 Kč je pak navýšena podle § 137 odst. 3 o. s. ř. s ohledem na plátcovství daně zástupce žalobce o 21 % DPH 28.646,10 Kč. Celková částka je 168.606,10 Kč.

66. Lhůta k zaplacení byla u obou výroků rozsudku stanovena s ohledem na výši dlužné částky podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 14 dní.