7 C 312/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Palkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], LL.M., [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou Mgr. Bc. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovitým věcem

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. St. 48 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [obec], [adresa] (rodinný dům); pozemku parc. č. St. [anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří), kdy na pozemku stojí stavba bez č.. (jiná stavba), pozemku parc. [číslo] (zahrada), pozemku parc. [číslo] (zahrada), pozemku parc. [číslo] (ostatní plocha), přičemž vlastnictví výše uvedených nemovitých věcí je zapsáno na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] pro [katastrální uzemí], se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení v částce 24 684 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal určení vlastnického práva k nemovitým věcem, a to konkrétně k pozemku parc. č. [anonymizováno] 48 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [obec], [adresa] (rodinný dům); pozemku parc. č. St. [anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří), kdy na pozemku stojí stavba bez čp/če (jiná stavba), pozemku parc. [číslo] (zahrada), pozemku parc. [číslo] (zahrada), pozemku parc. [číslo] (ostatní plocha), zapsaných na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] pro [anonymizována dvě slova] a [územní celek] (dále jen„ předmětné nemovitosti“). Uvedl, že jako vlastník předmětných nemovitostí je v katastru nemovitostí zapsána žalovaná, která tyto nabyla na základě darovací smlouvy ze dne [datum], kterou převedl žalobce jako dárce vlastnické právo na žalovanou jako obdarovanou. Žalobce měl s žalovanou zpočátku relativně dobrý vztah, žalovaná je dcerou bývalé manželky žalobce, která zemřela. Žalovaná se poté přistěhovala do předmětné nemovitosti přibližně kolem roku 2013, kdy společně se svým synem neměla kde bydlet. Žalobce se společně se svou manželkou žalované s jejím synem ujali, když žalobce provedl celkovou rekonstrukci rodinného domu [adresa], kdy ve spodní část nemovitosti přestavěl takovým způsobem, aby byla obyvatelná. V horním patře rodinného domu pak bydlel žalobce se svou manželkou, ve spodní pak žalovaná se svým synem. Žalovaná toho času vystřídala několik partnerů a zaměstnání. Žalobce k tomuto období pak uvádí, že to byl on, kdo se pak po několik měsíců staral o nezletilého syna, když plně zajišťoval jeho péči, a to obstaráváním obživy, praním oblečení nezletilého a podobně. Žalobce k uvedenému připojuje, že pak ani za tuto pomoc žalované a jejímu synovi žalovaná žalobci nikdy nepoděkovala, ani jinak neprojevila jakoukoliv vděčnost Po úmrtí manželky žalobce (matky žalované) pak na žalobce přešla rovněž i povinnost ke splacená závazků vzniklých v rámci společného jmění manželů, které vznikly na základě rekonstrukce předmětné nemovitosti provedené žalobcem. Žalobce se pak sám zavázal tento závazek uhradit a řádně jej hradí dodnes. Nicméně vzhledem k tomu, že toho času banka vyžadovala uhrazení částky přibližně 700 000 Kč do sedmi dnů, měl žalobce důvodnou obavu, že dojde ke zcizení předmětné nemovitosti, neboť se obával, že se s bankou nedomluví a mohlo by tak být přistoupeno k následnému nucenému prodeji předmětné nemovitosti. Z tohoto důvodu se pak žalobce dohodl se žalovanou, že jí předmětné nemovitosti daruje za současného zřízení služebnosti bydlení a doživotního užívání ve prospěch žalobce, k čemuž skutečně došlo právě předmětnou smlouvou ze dne [datum]. Pokud jde o zmíněný úvěr za rekonstrukci, tento byl následně s bankou vyřešen takovým způsobem, že žalobce stále splácí částku 25 000 Kč měsíčně. Tento závazek žalobce stále hradí, a to bez ohledu na darování předmětných nemovitostí žalované, která se tak na úhradě tohoto závazku nijak nepodílí. Přibližně rok po darování předmětných nemovitostí pak měli žalobce se žalovanou relativně dobrý vztah, společné soužití v rámci předmětných nemovitostí bylo v pořádku. Postupně však začalo docházet k vyostřenějším situacím, kdy například žalovaná žádala, aby se žalobce dále podílel na dalších platbách v rámci předmětných nemovitostí, aby prováděl další rekonstrukce a podobně. Vše se však vždy vyřešilo vzájemnou domluvou. Zhruba od května 2022 však začal vztah mezi žalovanou a žalobcem chladnout, když vše vyvrcholilo událostmi v poslední době. Do darovaných nemovitostí pak žalovaná nastěhovala rovněž i svého otce, s čímž žalobce nemá žádný problém. Současně však ze strany žalované dochází k naprostému nerespektování zřízené služebnosti ve prospěch žalobce, dle které je povinna strpět užívání darovaných nemovitostí žalobcem. Žalovaná pak se žalobcem jedná zcela bez respektu a náležité úcty, kdy vyjma toho, že je žalobce člověk starší než žalovaná o 24 let, kdy tak je jednání s úctou ke staršímu vyžadováno i obecnými pravidly etiky a morálky, pak je nutné sdělit, že současně je žalobce dárcem, který žalované bezplatně daroval rozsáhlé nemovitosti, když zejména pak z tohoto důvodu si minimálně úctu a respekt zaslouží po celou dobu svého života. Žalobce pak má za to, že si žalovaná autoritativně diktuje podmínky, vyhazuje přítelkyni žalobce z rodinného domu [adresa], kdy nestrpí její přítomnost v domě. Ačkoliv je žalovaná jako vlastník oprávněna rozhodnout o tom, kdo v nemovitostech může delší čas setrvat, má žalobce za to, že výslovný zákaz přítomnosti přítelkyně žalobce je jednáním, které není v souladu s dobrými mravy. Nad rámec uvedeného pak žalobce uvádí, že se mu doneslo, že měla žalovaná před společnými známými uvést, že žalobce„ nechá dodělat ty zahradní domky, a pak ho z domu vyhodí.“ Současně pak žalovaná přímo do očí žalovanému sdělila, že„ má jen doživotní právo užívání nemovitosti a ať si dá pozor.“ Žalobce připojuje, že od žalované rovněž nezaslechl nikdy ani slovo vděčnosti za převzatý dar, když spíše žalovaná neustále něco nařizuje, rozkazuje, autoritativně si diktuje podmínky, kdo v nemovitosti může a nemůže být, a to i vůči žalobci, přičemž je dle názoru žalobce zřejmé, že takové jednání je možné posoudit jako jednání odporující dobrým mravům. Jako jednání hrubě porušující dobré mravy pak lze již kvalifikovat úvahy o vystěhování či vyhnání žalobce z předmětných nemovitostí, když jednak dané není právně možné, neboť má žalobce v předmětné nemovitosti trvale, bezplatně a doživotně zřízenu služebnost doživotního bydlení a užívání a jednak se dané zcela příčí jakékoliv úvaze o vděčnosti za přijatý dar. Vzhledem k tomu, že věc dospěla do velmi vypjaté fáze, pak žalobce žalované sdělil, že jí toto jednání nepromíjí. Žalobce tak ve všech výše uvedených jednáních žalované spatřuje hrubé a zjevné porušení dobrých mravů, když ve smyslu ustanovení § 2072 zákona č. 89/2012 Sb., odvolal svůj dar ze dne [datum] pro nevděk. O tomto pak žalobce žalovanou zpravil odvoláním daru a výzvou k navrácení přijatého daru ze dne [datum]. Žalobce tedy zaslal žalované dne [datum] dopis, ve kterém jí popsal skutkové okolnosti daného případu, projevil vůli odvolat dar, kdy tento krok žalované náležitě zdůvodnil. Za účelem mimosoudního řešení nastalé situace vyzval žalobce žalovanou k poskytnutí součinnosti a učinění souhlasného prohlášení dárce a obdarovaného ve smyslu ust. § 66 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí. Žalovaná však odmítla poskytnout jakoukoliv součinnost se zpětným převodem předmětných nemovitostí na žalobce. Žalobci tak nezbylo, než se obrátit se svým nárokem na soud.

2. Žalovaná nárok žalobce neuznala s odůvodněním, že žalobce dar platně neodvolal, když žalovaná nezavdala jakoukoliv příčinu k odvolání daru. Je pravdou, že nemovitosti nabyla žalovaná na základě darovací smlouvy ze dne [datum], kdy nemovitosti daroval žalované žalobce, součástí darovací smlouvy bylo věcné břemeno doživotního užívání pro žalobce, které trvá. Ještě před darováním nemovitosti žalované žili účastníci v předmětných nemovitostech jako rodina. Předmětné rekonstrukce nemovitosti se účastnili všichni členové. Žalovaná nainvestovala do domu své prostředky i prostředky půjčené od svého otce (cca 2 250 000 Kč), rekonstrukce se účastnila i osobní pomocí (vozila materiál apod.). Veškeré praktické věci v domácnosti žalobce a jeho manželky zařizovala matka žalované (manželka žalobce). Dne [datum] matka žalované zemřela, po její smrti převzala veškeré praktické povinnosti v domácnosti žalovaná, platila povinné platby, vařila, účastníci si vzájemně pomáhali, řešili společně problémy, které vyvstaly v souvislosti se smrtí matky žalované, zejména zesplatnění úvěrů. Vše fungovalo, účastníci měli dobrý vztah. Do nemovitosti se dále přistěhoval otec žalované (po dohodě všech účastníků). K narušení vztahů došlo až poté, co si žalobce našel novou přítelkyni. Přítelkyně byla v nemovitosti poprvé o prázdninách 2022 a dále pravidelně jezdila za žalobcem. V žádném případě žalovaná nikoho z nemovitosti nevyháněla, naopak přistěhování přítelkyně žalobce respektovala, neboť žalobce považovala za svou rodinu. V nemovitostech je společná kuchyň, kterou užívají všichni obyvatelé společně. Problém vznikl, když žalovaná poprosila žalobce a přítelkyni, aby o víkendu, když má noční směnu a potřebuje se vyspat, toto respektovali. Žalovaná se snažila se žalobcem a jeho přítelkyní domluvit, avšak bez úspěchu. Na veškeré snahy o domluvu, hledání řešení např. přes zbudování nové kuchyně, bylo ze strany žalobce reagováno negativně. Ze strany přítelkyně žalobce se žalovaná dozvěděla, že je„ nevychovaný parchant a její máma se obrací v hrobě“. Pokud jde o tvrzené projevy nevděku, tak tyto žalovaná zcela odmítá. Žalovaná si nikdy autoritativně nediktovala podmínky, nevyhazovala přítelkyni žalobce, ani nikomu nevyhrožovala. Naopak byla to právě žalovaná, která se vše snažila vyřešit domluvou, hledala různá řešení, aby soužití bylo pro účastníky příjemnější. Žalovaná vařila pro žalobce, uklízela nemovitost, pomáhala mu s mobilem, počítačem a vyřizovat praktické věci. Přesto se jí nyní dostává hrozeb typu:„ Jestli se se mnou [jméno] (přítelkyně žalobce) rozejde, zažiješ peklo na zemi“. Pokud jde o úvěry, pak je třeba uvést, že žalobce má úvěrů více, pouze jeden z úvěrů měl společný s matkou žalované, tento mu pomáhala žalovaná řešit, iniciovala jednání u , právnická osoba, , pomáhala se splátkami. Dále má žalobce vlastní podnikatelský úvěr. Pokud jde o tvrzený nevděk, resp. nedostatečně proklamovaný vděk, pak žalovaná uvádí, že není pravdou, že by za dar nebyla vděčná. Důvodem darování nemovitostí byla skutečnost, že všichni účastníci fungovali jako rodina, vzájemně si pomáhali, respektovali se a projevovali si úctu. Uvedené žalovaná nikdy neporušila, nikdy se nechovala tak, že by tím zjevně porušila dobré mravy. Žalovaná nikdy neuvedla, že„ nechá dodělat ty zahradní domky, a pak žalobce z domu vyhodí“ nebo že„ má jen doživotní právo užívání nemovitosti a ať si dá pozor“. Naopak byla to přítelkyně žalobce, která žalovanou nerespektovala a častovala ji pejorativními označeními (nevychovaný parchant). Je pravdou, že žalovaná obdržela odvolání daru a výzvu k poskytnutí součinnosti ze dne [datum], kdy však na uvedenou výzvu reagovala svým přípisem, ve kterém odmítla, že by se dopustila nevděku a naplnila podmínky pro vrácení daru. Zároveň se však snažila nalézt smírné řešení. Žalovaná má za to, že k naplnění podmínek pro vrácení daru nedošlo a žaloba je nedůvodná. Žalovaná upozorňuje zejména na to, že ani ze skutkových tvrzení, která jsou uvedena v žalobě, kvalifikovaný nevděk nevyplývá. Tvrzení jsou velmi obecná, není zřejmé, kdy a jak měla žalovaná něco autoritativně přikazovat, vyhánění někoho z nemovitosti žalovaná zcela odmítá. Není zřejmé ani to, v čem je spatřováno ublížení žalobci a zjevné porušení dobrých mravů. Zároveň se nelze ztotožnit s tím, že kvalifikovaný nevděk lze shledat v nedostatku explicitně projevovaného vděku a bezbřehé úslužnosti. Žalovaná nikdy žalobci ani osobám jemu blízkým neublížila a dobré mravy neporušila. Navrhla proto, aby byla žaloba zamítnuta., právnická osoba, replice pak žalobce upřesnil, že v daném případě se jedná o jednání žalované vůči žalobci, které je soustavné a opakované, přičemž není relevantní, zda jednání žalované naplňuje skutkovou podstatu přestupku nebo , podezřelý výraz, činu. Závažné porušení dobrých mravů žalobce spatřuje v tom, že žalobce v předmětné nemovitosti provedl rozsáhlou rekonstrukci, kterou provedl téměř sám, když na tuto byl opatřen úvěr ve výši 700 000 Kč, který žalobce splácí sám, a platí tak na nemovitost, která se nenachází v jeho vlastnictví. Uvedené pak žalobce nepovažuje za morální. K prokázání nevděku žalované pak žalobce připojil audionahrávky, kterými chtěl prokázat styl komunikace žalované se žalobcem, autoritativní nařizování, přičemž má z uvedeného žalobce pocit, že s ním žalovaná jedná jako s malým klukem. Žalobce má za to, že nemůže být takové jednání považováno za jednání, které je v souladu s dobrými mravy, a to s ohledem nejen na to, že žalobce jako člověk starší si zaslouží určitý respekt z tohoto pohledu, ale i s ohledem na darování předmětné nemovitosti. Pro úplnost pak žalobce doplnil ohledně tvrzení žalované, že převzala po smrti své matky veškeré praktické povinnosti v domácnosti, že s uvedeným tvrzením žalobce nesouhlasí, pokud se týká úklidu nemovitosti, udržování pořádku, praní prádla a tak podobně, což dle názoru žalobce svědčí o přístupu žalované k nemovitosti a potažmo i k žalobci., právnická osoba, daném případě se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem nemovitých věcí z titulu odvolání daru pro nevděk. Jako první se proto soud zabýval otázkou, zda má žalobce naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), přičemž dospěl k závěru, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva k nemovitosti, neboť pokud by se žalobce stal vlastníkem pro odvolání daru, bez rozhodnutí soudu by nedosáhl zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí (srov. rozhodnutí Nejvyšší soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle něhož vlastník nemovitosti, který daroval podíl na této nemovitosti, má po uplatnění práva na vrácení daru naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva).

5. Vzhledem k tomu, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva je dán, mohl se soud žalobou zabývat po věcné stránce.

6. Na daný případ soud aplikoval ustanovení § 2072 odst. 1 o.z., které stanoví, že ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

7. Z citovaného zákonného ustanovení je zřejmé, že k tomu, aby se chování obdarovaného mohlo stát zákonným důvodem pro revokaci daru, musí být splněny tři předpoklady, a to ublížení dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, musí tím dojít k zjevnému prošení dobrých mravů a zároveň dárce toto chování obdarovanému neprominul.

8. Z darovací smlouvy a smlouvy o zřízení služebnosti ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce daroval předmětné nemovitosti žalované při současném zřízení bezplatné služebnosti bydlení a doživotního užívání předmětných nemovitostí žalobcem, které se žalovaná jako obdarovaná smluvně zavázala strpět.

9. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná [celé jméno žalované] je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. St. [anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [obec], [adresa] (rodinný dům); pozemku parc. č. [anonymizována dvě slova] (zastavěná plocha a nádvoří), kdy na pozemku stojí stavba bez čp/če (jiná stavba), pozemku parc. [číslo] (zahrada), pozemku parc. [číslo] (zahrada), pozemku parc. [číslo] (ostatní plocha), přičemž vlastnictví výše uvedených nemovitých věcí je zapsáno na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] pro [katastrální uzemí], a žalobce [celé jméno žalobce] má k předmětným nemovitostem zřízenu služebnost doživotního bydlení a užívání.

10. Dopisem ze dne [datum], který byl doručen žalované dne [datum] (viz poštovní podací arch ze dne [datum] a záznam o sledování zásilek ze dne [datum]), žalobce odvolal dar (shora uvedené nemovitosti darované na základě darovací smlouvy ze dne [datum]) pro nevděk. Odvolání daru zdůvodnil tím, že ze strany žalované dochází k naprostému nerespektování jejího závazku, dle kterého je povinna strpět užívání darovaných nemovitostí žalobcem, dále že žalovaná jedná s žalobcem zcela bez respektu a náležité úcty, kdy si autoritativně diktuje podmínky a vyhazuje přítelkyni žalobce z předmětných nemovitostí. Nad rámec toho žalobce v rámci výzvy k vrácení daru žalované vytýkal, že se mu doneslo, že měla před společnými známými říci, že žalobce„ nechá dodělat ty zahradní domky, a pak ho z domu vyhodí“, a přímo do očí žalobci řekla, že„ má jen doživotní právo užívání nemovitosti a ať si dá pozor.“ Dále žalobce žalované vytýkal, že nikdy od žalované nezaslechl ani slovo vděčnosti. Současně žalobce žalovanou vyzval, aby mu poskytla součinnost k vrácení daru a do 15 dnů od doručení dopisu sdělila své stanovisko s tím, že v případě nevyhovění výzvě bude žalobce postupovat soudní cestou.

11. Z žalobcem předložených fotografií z chodby domu (předmětná nemovitost) je vidět pouhý provozní nepořádek, hromadu oblečení na zemi a také přes zábradlí na schodišti. Z tohoto zjištění však dle názoru soudu nelze vyvozovat žádné relevantní závěry ve vztahu k předmětu řízení, rozhodně ne vztah žalované k předmětným nemovitostem, tím méně její vztah k žalobci.

12. Žalobce dále k prokázání chování žalované vůči němu předložil soudu CD obsahující celkem , hodnota, zvukových nahrávek pořízených v období od [datum] do [datum] (data pořízení jednotlivých nahrávek byla prokázána prinscreenem displeje mobilu žalobce) s tím, že na provedení nahrávek v pořadí 4., 5., 8. a 10. netrval. Soud se před provedením důkazu audionahrávkami zabýval otázkou, zda lze takový důkaz připustit s ohledem na zákonnost pořízení nahrávek. V daném případě dospěl k závěru, že důkaz audionahrávkami lze připustit s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], dle něhož„ nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) zachovává ochranu soukromí, která spočívá v právu člověka na nedotknutelnost vlastního soukromí a tomu odpovídající povinnosti ostatních zdržet se neoprávněných zásahů do něj, jako součást absolutního osobnostního práva tak, jako tomu bylo v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (…) Rozsah omezení absolutního osobnostního práva je však v současné úpravě širší, neboť vedle možnosti pořízení nebo použití podobizny, písemnosti osobní povahy nebo zvukového či obrazového záznamu na základě zákona k úřednímu účelu zákon nově umožňuje pořízení nebo použití podobizny nebo zvukového či obrazového záznamu také s ohledem na výkon a ochranu jiných subjektivních soukromých práv, a to zpravidla v řízení před orgánem veřejné moci a podle předpisů veřejného práva (například podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Omezení je však nutné vykládat restriktivně, nelze záznamy používat a pro tyto účely pořizovat vždy bez dalšího, když je to na prospěch právům nebo právem chráněným zájmům jiné osoby, a zákonný důvod k použití zvukového záznamu nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka. (…) rozhodování o tom, do jaké míry je určitý zájem v dané konkrétní situaci převažující, je třeba ponechat na zvážení soudu, a to v každém jednotlivém případě. Kromě okolností, za nichž byla nahrávka pořízena, budou rozhodující i význam právem chráněného zájmu, který je předmětem řízení, a také možnosti, které měl účastník, uplatňující informace z nahrávky, k dispozici k tomu, aby získal takové informace jiným způsobem, než za cenu porušení soukromí druhé osoby. Použití takového důkazu je tak možné pouze tehdy, když má vést k prokázání skutečnosti, kterou není možné prokázat jinak“ V tomto konkrétním případě byl důkaz audionahrávkami [číslo], 2., 3., 6., 7. a 9. připuštěn s ohledem na skutečnost, že žalobce dle názoru soudu chtěl příslušnými nahrávkami prokázat styl komunikace žalované, což jiným způsobem by šlo prokazovat jen obtížně a nepřesně, a zároveň soud shledal, že význam chráněného zájmu žalobce, kterým je potenciální ochrana vlastnického práva, užití takto pořízeného záznamu odůvodňuje.

13. Nahrávka z [datum] zachycuje spor o to, zda přítelkyně žalobce se smí zdržovat v předmětných nemovitostech, kdy žalovaná doslovně uvedla, že„ návštěva je vole podle mě, když přijede [jméno] s [anonymizováno] a večer se seberou a jedou domů, to je podle mě návštěva“, na to žalobce uvádí:„ [jméno] je moje přítelkyně, já tady mám domovský právo, a když se vezmeme, tak tady bude se mnou“, na to žalovaná:„ nebude, dokud já to neschválím, tak tady nebude, protože já jsem majitel domu“, žalobce:„ ano, ale já tady mám právo“, žalovaná:„ to ale neznamená, že si můžeš dělat, co chceš tady, [jméno], jediný tvoje právo je, že si sem můžeš brát návštěvy, to je celý, a že ano, že musíš platit, jakoby se musíš podílet na placení tady toho jako, rekonstrukce a tak“. Z této nahrávky je patrná určitá dominance žalované nad žalobcem, kdy žalovaná skutečně poměrně direktivně žalobci vysvětluje, že si nepřeje, aby jeho přítelkyně v domě trávila tolik času, a občas použije i slovo„ vole“, což však dle názoru soudu nelze bez dalšího vykládat jako nadávku ve vztahu k žalobci, neboť je notorietou, že někteří lidé podobná slova v běžné řeči používají, aniž by tím mínili urážet druhého účastníka hovoru. K tomu soud podotýká, že během účastnického výslechu žalované bylo patrné, že žalovaná má obecně poměrně svérázný projev. Z obsahu rozhovoru a stylu komunikace žalované ve vztahu k žalobci pak lze dovodit nejvýše prostý rozpor s dobrými mravy v kontextu toho, že žalovaná by měla projevovat vděk za darované nemovitosti, z objektivního hlediska se však nejedná o zjevný rozpor, který by navíc znamenal ublížení žalobci, ať už úmyslně či z hrubé nedbalosti.

14. Pokud jde o výklad pojmu dobré mravy, soud v této rovině odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR [anonymizováno] [spisová značka], dle něhož„ občanský zákoník ani jiný právní předpis neobsahuje definici pojmu dobré mravy. Tuto definici nelze odvodit ani z ustanovení § 3 odst. 1 o.z., podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bezprávního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Dobrými mravy společnosti je nutno chápat souhrn určitých etických a kulturních obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Tento obecný horizont, který vývojem společnosti rozvíjí i svůj morální obsah v prostoru a čase, musí být posuzován z hlediska konkrétního případu také právě v daném čase, na daném místě a ve vzájemném jednání účastníků právního vztahu. Při hodnocení musí být brán zřetel na konkrétní individualizovaný případ a nezáleží tolik na subjektivním názoru jednotlivce, jako na hodnocení společenském, objektivizovaném.“15. Výraz zjevné porušení dobrých mravů vykládá komentářová literatura tak, že zjevnost nelze bez dalšího označit za synonymum k dřívějšímu pojmu hrubé porušení dobrých mravů, ačkoli lze mít za to, že každé hrubé porušení dobrých mravů, jak je charakterizovala dosavadní judikatura, naplní zákonné kritérium zjevnosti. Stricto sensu zjevnost více než na charakter samotného protiprávního skutku ukazuje na jeho průkaznost (intenzita, s jakou se jeví dárci a dalším dotčeným osobám), musí jít tedy o čin, jehož amoralita je očividná (frapantní), tj. netřeba ji dále a hlouběji jakkoli dokazovat, je seznatelná každé osobě průměrného rozumu (k tomu srov. Občanský zákoník. Komentář. Svazek V (§ [číslo], relativní majetková práva 1. část), [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] aj., [anonymizována dvě slova], [obec], 2021).

16. Ve vztahu k výše uvedené nahrávce je také třeba zmínit fakt, že nahrávku pořizoval žalobce, který tak mohl svůj styl hovoru a vyjadřování přizpůsobit právě s ohledem na zamýšlené použití nahrávky jako důkaz před soudem. Dle názoru soudu proto nahrávka nemusí věrně odrážet vzájemnou komunikaci mezi účastníky za běžné situace.

17. Ostatní nahrávky, které byly prováděny k důkazu, bez ohledu na jejich obsah, nelze v daném případě použít, neboť byly pořízeny až poté, co žalobce zaslal žalované výzvu k vrácení daru, což potvrdil sám žalobce. K tomu lze uvést například rozhodnutí [spisová značka], dle něhož„ chování obdarovaného musí nastat nejpozději do doručení výzvy žalovanému k vrácení daru. K dalšímu negativnímu chování žalovaného po doručení výzvy nelze přihlédnout, nebyla-li znovu učiněna výzva k vrácení daru“. Přestože k těmto dalším nahrávkám nelze v tomto řízení přihlížet, je třeba podotknout, že ani na základě obsahu těchto nahrávek by dle názoru soudu nebylo prokázáno zjevné porušení dobrých mravů.

18. V rámci svého účastnického výslechu žalobce uvedl, že žalovanou považoval za vlastní dceru, do domu se žalovaná přistěhovala někdy mezi lety 2010 až 2012, po smrti manželky (matky žalované) si s žalovanou vycházeli vzájemně vstříc, střídali se v domácích pracích, žalobce vařil přes týden, žalovaná o víkendech, nebyl zde žádný problém. K nějakým hádkám mezi účastníky docházelo, ale nešlo o nic dramatického, začínali je střídavě žalobce i žalovaná; větší neshody se začaly objevovat poté, co se nastěhoval do domu otec žalované, což je zhruba 1,5 roku zpět, kdy otec žalované žalobci začal říkat, co má a nemá dělat, říkal mu, že má v domě pouze věcné břemeno a že žalovaná žalobce celou dobu živila. Pokud jde o stavební práce na domě, žalobce připustil, že žalovaná se podílela na budování koupelny, záchodu, dávání dlažby a tvárnic. S matkou žalované si jako manželé brali úvěry na rekonstrukci domu, na tyto úvěry žalobce stále platí celkem 25 000 Kč měsíčně, kdy žalobce nenavrhoval žalované, aby splácela úvěr místo něho. V minulosti žalovaná žalobci poskytla 50 000 Kč, které žalobci chyběly na hrazení úvěru po manželce, kdy banka po něm chtěla uhradit 250 000 Kč. V současné době žalobce platí , právnická osoba, Kč měsíčně zálohy na elektřinu, 800 Kč na telefon, uhlí a krmivo pro psy. Pokud jde o vyhazování přítelkyně žalovanou z domu, žalobce uvedl, že se nejednalo o fyzické vyhazování, žalovaná pouze sdělovala, že přítelkyně v domě má být jen jako návštěva, tj. může přijít ráno a večer zase odejít. Aktuálně žalobce má pocit, že on v domě nemá žádná práva, což ho mrzí. Komunikace se žalovanou probíhá tak, že se vzájemně pozdraví a více se spolu nebaví.

19. Z účastnického výslechu žalované bylo zjištěno, že účastníci celou dobu od roku 2012 žili jako rodina, žalovaná si není vědoma, že by žalobci nějak ublížila. Po nastěhování si žalovaná půjčila od svého otce 250 000 Kč na rekonstrukci patra domu, nakoupili se za to sádrokartony, dělalo se topení. Dříve s žalobcem vše na domě dělali společně, provoz domu hradili také společnými silami, žalovaná popřela, že by žalobce vše dělal a platil sám. V roce 2019 se žalovaná z domu asi na půl roku odstěhovala, k tomu došlo po hádce mezi žalobcem a žalovanou, kdy žalobce řekl žalované, že je„ kurva“, poté začala žalovaná marodit se zády, načež se vrátila zpět do domu k žalobci, poté již k hádkám mezi nimi nedocházelo. Neshody se začaly poté datovat od chvíle, kdy si žalobce našel přítelkyni [jméno], která se dle názoru žalované v domě chovala, jako by jí to tam patřilo, což se žalované nelíbilo, nikdy ji však z domu nevyhodila. S předchozí přítelkyní žalobce žalovaná vycházela dobře, nebyl žádný problém. Otec žalované se do domu nastěhoval v dubnu 2022 ze , podezřelý výraz, důvodů, kdy prodělal infarkt, nevidí na jedno oko, pročež nemůže řídit, žalovaná ho vozí k lékaři, dřevěné zahradní domky se kupovali kvůli němu, aby v nich mohl bydlet. Pokud jde o finance, žalovaná uvedla, že po žalobci nikdy nepožadovala peníze, jen žalobci řekla, že náklady na energie pořád rostou, a že to už sama neutáhne, platí zálohy na elektřinu 8 500 Kč měsíčně, žalobce jí přispívá , právnická osoba, Kč; telefon platí žalobci žalovaná cca 800 Kč měsíčně, v poslední době platby za telefon žalobce posílá žalované na účet.

20. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že se jí nelíbí chování žalované vůči žalobci. Se žalobcem se seznámili v květnu nebo v červnu roku 2022, od té doby se vzájemně navštěvují. Vypověděla, že spory mezi žalobcem a žalovanou vygradovaly při její třetí návštěvě u žalobce, kdy žalované vadilo, že se svědkyně chová u nich jako doma, žalovaná si začala diktovat podmínky, což se svědkyni nelíbilo, neboť má za to, že domácnost je stále i žalobce, chování žalované vůči žalobci se svědkyně velice dotklo, a proto řekla žalované, že by se její matka měla obracet v hrobě. Žalovaná se při té třetí návštěvě ptala žalobce, jak to, že jí neřekl, že má známost. Pokud jde o žalobcem tvrzené vyhazování svědkyně z domu, k tomu svědkyně uvedla, že žalovaná pouze naznačovala, že svědkyně by měla být na návštěvě v rozmezí od rána do večera (tj. ne přes noc), k ničemu jinému v tomto směru nedošlo. Svědkyně dále uvedla, že jí připadá od žalované nevděčné, že nechá žalobce platit úvěr na dům (celkem 25 000 Kč měsíčně), který není jeho, a že žalovaná v domě neudržuje pořádek. K tomu, co předcházelo rozhodnutí žalobce k vrácení daru, svědkyně uvedla, že v létě 2022 trávila cca 14 dní v předmětných nemovitostech, jeden den (svědkyně si nevzpomíná přesně, který den to bylo), když byl žalobce v zaměstnání a svědkyně spolu s žalovanou a ostatními obyvateli domu byli doma, došlo mezi žalovanou a svědkyní k výměně názorů, kdy následně toto svědkyně sdělila žalobci po telefonu, načež žalobce přijel domů z práce poněkud rozčilený a hledal v domě žalovanou, v reakci na to řekl otec žalované žalobci, aby se uklidnil, jinak že si žalovaná najme právníka. Tato slova otce žalované se žalobce dotkla a hned vzápětí kontaktoval právníka sám žalobce.

21. Svědek [jméno] [jméno] vypověděl, že on sám nevnímal žádné negativní chování žalované vůči žalobci, pouze uvedl, že se mu žalobce zmínil o sporech mezi účastníky, které začaly poté, co si žalobce našel novou partnerku (paní [jméno] [příjmení]).

22. Pokud se žalovaná vyjadřovala o žalobci ve smyslu, že se jej zbaví, svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že se jednalo o jediný případ, kdy se žalovaná negativně vyjadřovala ve vztahu k žalobci, a to ještě ve stavu značného rozčílení pod vlivem událostí předchozích, kdy byla naštvaná na přítelkyni žalobce, která se u nich doma dle slov žalované chová jako doma. Svědkyně uvedla, že si není vědoma žádných dalších podobných excesů v chování žalované vůči žalobci, předtím než si žalobce přivedl domů přítelkyni [jméno], tak svědkyni a jejího manžela navštěvovali, volali si, co je třeba nakoupit apod. O sporech mezi účastníky ví pouze z doslechu.

23. Dále byly k důkazu provedeny faktury za období březen až květen 2023, z nichž je zřejmé, že žalobce pravidelně hradí náklady spojené s úpravou pitné vody do domácnosti v předmětných nemovitostech. Z dohody uzavřené mezi žalobcem a společností [právnická osoba], soud zjistil, že žalobce uznal jako avalista dluhy ze směnky co do důvodu a výše 287 382 Kč, kdy tuto částku se zavázal dne [datum] uhradit v pravidelných 57 měsíčních splátkách počínaje květnem 2022; jednalo se o směnku vystavenou matkou žalované (bývalou manželkou žalobce) jako výstavcem dne [datum]. Tímto důkazem žalobce chtěl prokázat svou motivaci k darování předmětných nemovitostí žalované, kdy se po smrti manželky obával, aby nedošlo k prodeji předmětných nemovitostí v souvislosti s výše uvedeným dluhem, který byl v SJM a souvisel s rekonstrukcí domu. Z pokladů k úvěrovým smlouvám [číslo] u [právnická osoba], bylo zjištěno, že žalobce splácí úvěry v celkové výši 22 093,33 Kč měsíčně.

24. Pokud jde o žalovanou navržené svědky [jméno] [příjmení] (otec žalované), [jméno] [jméno] (syn žalované) a [jméno] [příjmení], tyto důkazy soud zamítl z důvodu dostatečně zjištěného skutkového stavu z dosud provedeného dokazování. Stejně tak byl pro nadbytečnost zamítnut i návrh žalobce na provedení listinných důkazů- potvrzení o úhradě částek žalované.

25. Institut odvolání daru pro nevděk, resp. právo na vrácení daru, by mělo dopadat pouze na situace, kdy se obdarovaný zachová vůči dárci nevděčně, ublíží mu, a to zcela zásadním způsobem. V dřívějším pojetí dle § 630 zákona č. 40/1964 Sb. judikatura vykládala hrubé porušení dobrých mravů tak, že se muselo jednat o situace, kdy například obdarovaný vůči dárci použil fyzické násilí, skutečně hrubě mu nadával, dopustil se vůči dárci nebo osobě jemu blízké nějakého zavrženíhodného jednání, které vybočovalo buď svou intenzitou, nebo k němu docházelo opakovaně, kdy judikatura dovodila, že ve vztahu k soustavnosti se musí jednat alespoň o tři případy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). V daném případě byl však prokázán pouze jeden případ chování žalované vůči žalobci, který by mohl být hodnocen jako objektivně rozporný s dobrými mravy, a to výrok žalované o tom, že žalobce nechá dostavět zahradní domky a pak se ho zbaví, což mohlo žalobce skutečně psychicky ranit s ohledem na to, že řadu let spolu s žalovanou žili jako rodina, na druhou stranu je třeba vzít v úvahu i to, že žalovaná výrok pronesla v rozčilení po roztržce s žalobcem a jeho přítelkyní. Provedenými důkazy pak nebylo prokázáno, že by žalovaná o žalobci mluvila v tomto duchu vícekrát či žalobce jinak hanlivě urážela apod. Jednalo se tak o ojedinělý případ, který dle názoru soudu navíc nedosahoval takové intenzity, aby s ohledem na všechny okolnosti případu, bylo možné jej hodnotit jako zjevný rozpor s dobrými mravy, neboť k naplnění skutkové podstaty vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo osobám jemu blízkým, které z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného pochybnosti o kolizi s dobrými mravy (k tomu srov. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 [číslo]), 1. vydání, 2014, s.21- 25: [příjmení] [příjmení], V. [anonymizováno]).

26. Pokud jde o placení závazků žalobce v souvislosti s předmětnými nemovitostmi, soud tuto skutečnost hodnotí tak, že mezi účastníky byl blízký vztah, žalovaná je nevlastní dcerou žalobce, a ať byla motivace k darování nemovitostí jakákoliv, to, že žalobce žalované předmětné nemovitosti daroval, svědčí o tom, že mezi nimi byl vztah založený na důvěře. Pakliže žalovaný v platbách úvěrů souvisejících s nemovitostmi dosud pokračuje, i když již téměř pět let není vlastníkem předmětných nemovitostí, tato skutečnost pouze dokresluje vztah obou účastníků, který byl dle jejich shodných tvrzení dobrý až do doby, kdy si žalobce přivedl do domu přítelkyni [jméno] [příjmení]. Do té doby dle výpovědi účastníků i svědků [jméno] a [jméno] [příjmení] vztah mezi účastníky fungoval dobře, byli schopni se na všem potřebném dohodnout, vzájemně si pomáhali, a proto nelze bez dalšího uzavřít, že placení úvěrů a podílení se žalobce na nákladech s chodem domácnosti je v rozporu s dobrými mravy. Navíc je třeba zmínit také to, že placení úvěrů žalobce nezahrnul do odvolání daru ze dne [datum].

27. Žalobce v rámci svého účastnického výslechu připustil, že hádky mezi ním a žalovanou začínala střídavě žalovaná i žalobce. Z výpovědí všech svědků pak vyplynulo, že hlavní pohnutkou, respektive tzv. poslední kapkou pro žalobce k revokaci daru byl slovní útok ze strany otce žalované, který měl žalobci pohrozit řešením sporů přes právníky, tomu předcházely hádky v souvislosti s užíváním kuchyně a jiných společných prostor v domě. Pokud jde o otce žalované, který v předmětných nemovitostech bydlí již rok a půl, jak vypověděl žalobce, nebylo prokázáno, že by tento se do domu nastěhoval proti vůli žalobce, který sám v žalobě uvedl, že s tím nemá žádný problém, že tam otec žalované bydlí. To, že následně začalo docházet k neshodám mezi žalobcem a otcem žalovaného, je skutečností prokázanou výpověďmi svědků, ani žalovaná toto nerozporovala, nicméně chování otce žalované vůči žalobci, ať by bylo sebevíce ve zjevném rozporu s dobrými mravy, nemůže být důvodem k odvolání daru vůči žalované, nejedná se totiž o vztah mezi žalobcem a žalovanou.

28. Pokud jde o otázku zhodnocení ublížení dárci, k relevantnímu závěru o patřičnosti revokace lze dojít po vzájemném srovnání a následném vyhodnocení hlediska subjektivního (jak se cítil žalobce) a objektivního. Z toho plyne, že pouhé subjektivní přesvědčení dárce o tom, že obdarovaný se vůči němu zachoval nevděčně (tj. vnímá skutek obdarovaného jako ublížení), samo o sobě k revokaci nestačí; i neetický nebo protiprávní čin téhož druhu může být vyhodnocen, z hlediska naplnění skutkové podstaty revokace pro nevděk, různě, a to i v závislosti na tom, kde k činu došlo, z jakých příčin a mezi kým ([jméno] a kol., 2008, s. [číslo]). V posuzovaném případě je zřejmé, že žalobce začal pociťovat nevděk žalované až v souvislosti s tím, že žalovaná nevychází dobře s přítelkyní žalobce a na vztahu účastníků se zřejmě také negativně odrazilo nastěhování otce žalované do domu, do té doby bylo soužití účastníků víceméně funkční, přičemž to, jak měli účastníci nastaveny platby související s chodem domácnosti a splácením úvěrů, bylo předmětem jejich soukromé dohody, toto není skutečnost, která by žalobce vedla k odvolání daru, což, jak výše uvedeno, vyplývá také z toho, že žalobce tuto skutečnost nezahrnul do písemného odvolání daru ze dne [datum]. Soud tak uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná žalobci ublížila tak, že by tím zjevně porušila dobré mravy, čímž nedošlo k platnému odvolání daru, a proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci, a to ve výši 24 684 Kč, kterou požadovala zástupkyně žalované. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky, která žalovanou v řízení zastupovala ve výši 18 600 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif, dále jen „a.t.“) ve spojení s § 7 bod 5. a.t. za šest úkonů právní služby po 3 100 Kč podle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání dne [datum] od 9:05 do 11:37, tj. 2 úkony právní služby, účast na jednání dne [datum], sepis závěrečného návrhu, náhrady hotových výdajů ve výši 1 800 Kč za šest úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 a.t. po 300 Kč za úkon a 21% DPH z částky 20 400 Kč (součet odměny a náhrady hotových výdajů) ve výši 4 284 Kč, celkem tedy 24 684 Kč.