8 C 101/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Kokožkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce insolvenční správce dlužníka: právnická osoba , IČO sídlem adresa , PSČ obec , zast. advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zast. advokátem Mgr. jméno příjmení , sídlem adresa o 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 15 000 Kč s 8,5% zákonným úrokem z prodlení od 2. 12. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úplnou náhradu nákladů řízení ve výši 16.749,80 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu Plzeň-sever.

1. Žalobou podanou soudu dne [datum] se žalobce domáhal zaplacení 15 000 Kč s 8,5% zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, s odůvodněním, že usnesením [název soudu] č.j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum], byl zjištěn úpadek společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs a žalobce byl jmenován insolvenčním správcem dlužníka. Dle § 246 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., (dále jen IZ), přešlo na žalobce prohlášením konkursu oprávnění nakládat s majetkovou podstatou dlužníka, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníkovi, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Hlavní předmětem podnikání dlužníka bylo zprostředkování zaměstnání, působil jako agentura práce dle § 307a a násl. zákoníku práce. Zaměstnával přes [číslo] zaměstnanců, převážně osob cizí státní příslušnosti, jejichž pracovní sílu dočasně přiděloval svým klientům, tzv. uživatelům. Mnoho pronajímatelů ubytovacích kapacit, které dlužník využíval pro své zaměstnance, dlužníkovi dosud nevrátilo kauce (jistoty) složené dle nájemních smluv. Dlužník uzavřel jako nájemce s žalovanou jako pronajímatelem dne [datum] smlouvu o pronájmu, na jejímž základě žalovaná dlužníkovi přenechala k užívání bytovou jednotku [číslo] v domě na adrese [adresa]. Podle čl. II odst. 2 smlouvy dlužník poskytl žalované v hotovosti 15.000 Kč jako vratnou kauci, při podpisu smlouvy. Dlužník byt neužívá přinejmenším od [anonymizováno] [rok]. Během [anonymizováno] [rok] došlo k zániku nájmu, kdy nadále sporný byt [číslo] v [obec], [ulice a číslo], užívala jako nájemce společnost [právnická osoba], resp. její zaměstnanci. Protože došlo k zániku nájmu, měla žalovaná povinnost dlužníkovi složenou kauci navrátit. Z účetní dokumentace dlužníka však vyplývá, že žalovaná 15.000 Kč dosud nevrátila. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě. Žalovaná pak reagovala e-mailem z [datum], že jí dopis nemohl být vydán, neboť byla na zásilce nesprávně označena jako [příjmení]. Zástupce žalobce pak výzvu přiložil k e-mailu z [datum]. Žalovaná v e-mailu z [datum] uvedla, že kauce měla být užita na neuhrazené nájemné, nedoplatek na energie, opravy v bytě a nový gauč. Zástupce žalobce e-mailem z [datum] požádal žalovanou o zaslání vyúčtování energií, předávacího protokolu a vyrozumění o započtení včetně dokladu o doručení. Žalovaná zaslala právnímu zástupci žalobce nedatovaný dopis, k němuž přiložila příjmový doklad za gauč, vyúčtování elektřiny. V dopise pak uvádí, že se v nemovitosti vyskytly štěnice, které byly deratizovány, avšak následně se vyskytly opětovně a bez vědomí žalované byl zlikvidován původní gauč. Zástupce žalobce e-mailem z [datum] požadoval opětovně doložení zápočtu. Žalovaná reagovala až [datum] e-mailem, kdy uvádí, že je nemocná a vyjádření zašle asi za týden. Dále v e-mailu z [datum] uvedla, že dohoda o zápočtu nevznikla, a započtení kauce bylo jednostranné vzhledem k tvrzeným škodám, které jí vznikly. Žalovaná však zápočet nedoložila, ani nedoložila že by byl doručen dlužníkovi. Zástupce žalobce dne [datum] e-mailem žalované vysvětluje nemožnost započtení s ohledem na insolvenční zákon a dodatečně žalovanou vyzývá k zaplacení částky 15.000 Kč nejpozději do [datum]. Žalovaná e-mailem z [datum] uvádí, že byla benevolentní, když nevymáhala po dlužníkovi poslední 2 nájmy a zálohy na energie a nevěděla o insolvenčním řízení. Zástupce žalobce e-mailem z [datum] uzavřel, že i přes nevědomost žalované o probíhajícím insolvenčním řízení je nutné na zaplacení částky ve výši 15.000 Kč trvat. Dne [datum] se pak na právního zástupce žalobce obrátil advokát Mgr. [jméno] [příjmení], jako zástupce žalované a přiložil vyjádření k předsoudní výzvě ze dne [datum]. Uvádí, že dlužník dluží nájemné za poslední dva měsíce trvání nájmu, postoupila pohledávku za dlužné nájemné za měsíc květen 2020 na společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Tvrzení žalované o dlužném nájemném za dva měsíce je tak vyvráceno, tuto (tvrzenou) pohledávku z titulu dlužného nájemného by případně nemohla započítat, když již není její věřitelkou. Žalobce sporuje, že by nejpozději od dubna 2020 byt, který je předmětem smlouvy o pronájmu, užívali zaměstnanci dlužníka, když jej užívali zaměstnanci konkurenční společnosti [právnická osoba]. Žalovaná nikdy vůči dlužníkovi neprohlásila, že své pohledávky započítává, takové prohlášení se nikdy nedostalo do sféry dlužníka, přičemž žalovaná toto ani netvrdí ani nedokládá. Žalovaná dosud ničeho neuhradila.

2. Žalovaná navrhla úplné zamítnutí žaloby, neboť kauce 15.000 Kč byla smluvně určena ke krytí případných škod způsobených nájemcem, který na předmětu nájmu způsobil škodu přesahující 15.000 Kč, poškodil tapety v předsíni a nad kuchyňskou linkou, olištování kuchyňské linky, židle v kuchyni, žaluzie, vodovodní baterii v koupelně. Zcela zničil či odstranil botník MW troubu, svítidlo nad kuchyňskou linkou a sedací soupravu. Dále neuhradil nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu za poslední dva měsíce trvání nájmu. Byt byl zanesen štěnicemi, prostřednictvím deratizační služby bylo náročné se jich zbavit a škoda na bytě zdaleka překročila složenou jistotu 15 000 Kč. Nájemce věděl o sví insolventnosti, své závazky neplnil úmyslně. Než došlo k vyčíslení škody a ukončení nájmu byl nájemce nekontaktní a bylo zahájeno insolvenční řízení. Nájemné bylo sjednáno ve výši 6 500 Kč, zálohy na služby 2 000 Kč a na elektřinu 8 000 Kč, celkem 9 300 Kč, žalovaná v rámci procesní obrany uplatnila jen nároky na čisté nájemné ve výši 6 500 Kč měsíčně za období měsíců [anonymizována dvě slova] a část měsíce [anonymizováno] [rok] tak, aby dohromady činily 15 000 Kč. Tedy celé nájemné za květen a [anonymizováno] a část nájemného za [anonymizováno] ve výši 2 000 Kč (6 500 + 6 500 + 2 000 Kč). Žalovaná je laik a nějakým způsobem se snažila uplatnit škodu vůči tehdejšímu nájemci již v [anonymizováno] [rok] a později. Pokud jde o její pokusy v rámci e-mailové komunikace, je na soudu, aby posoudil, zda šlo o řádné uplatnění a započtení její pohledávky. Ustanovení § 2254 OZ je speciální úpravou, co se započtení týče, a dle žalované zanikl nárok na vrácení jistoty nejpozději [datum], po skončení nájemního vztahu dne [datum], nikoliv v květnu, jak tvrdit žalobce. Jistota nemá být vrácena, protože byla použita v podstatě na úhradu dlužného nájemného tak, jak to předpokládá ustanovení § 2254 OZ. Žalovaná také poukazovala na nerovnost stran sporu, kdy na jedné straně stojí insolvenční správce, který se může vůči jakémukoliv dlužníku úpadce obracet se svými pohledávkami žalobou, a ustanovení insolvenčního zákona pak brání tomu, aby mohlo dojít k započtení pohledávky takového žalovaného, když nebyla přihlášena do insolvence. Není výslovně zakázáno procesní obranou se bránit vůči pohledávce insolvenčního správce. Není to skutečně započtené, je to toliko procesní obrana a je na zvážení tedy soudu, zda takováto procesní obrana je nebo není vyloučena. Přiznání nároku vede k jednoznačné nespravedlnosti, protože žalovaná byla poškozena daleko více tím, že jednak jí byly způsobeny škody, je zde dluh na nájemném a službách a žalovaná měla starosti i se zbavit štěnic v bytu. Opravy a vzniklé škody významně převyšují nárok žalobce a ústavní rozměr tohoto sporu by byl nabíledni. V důsledku čistou pozitivistického výkladu některých ustanovení insolvenčního zákona by byla daná jednoznačně nerovnost stran před soudem. Bylo by ke zvážení předložení podnětu Ústavnímu soudu, zda takovéto ustanovení insolvenčního zákona, který je vytvořen na ochranu insolvenčních správců, a není vyvážený i vůči tedy věřitelům úpadce.

3. Účastníci učinili nesporným (při jednání [datum]), že žalovaná jako pronajímatel uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], dne [datum] smlouvu o nájmu bytu [číslo] v domě na adrese [ulice a číslo] v [obec]. Nájemce zaplatil žalované při podpisu smlouvy v hotovosti 15 000 Kč jako vratnou kauci, kterou dosud neuhradil. Usnesením [anonymizováno] v [obec] č.j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] byl zjištěn úpadek společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs a žalobce byl jmenován insolvenčním správcem dlužníka. Věřitelé úpadce byli vyzváni, aby se přihlásili ve 2 měsíční lhůtě od zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku.

4. Ze smlouvy o pronájmu bytu [číslo] uzavřené dne [datum], kromě shora uvedených nesporých skutečností vyplývá, že nájem bytu č. bytu [číslo] v domě na adrese [adresa]. Z e-mailu právního zástupce žalobce adresovaného žalované ze dne [datum] (čl.22), vyplývá, že žalobce (prostřednictvím svého zástupce) převzal nejdéle [datum] nedatovaný dopis (čl.32), jehož přílohou byl doklad o koupi sedací soupravy za 18 990 Kč a vyúčtování nedoplatků elektřiny. V nedatovaném dopisu žalovaná poukázala na smlouvu o nájmu bytu z [datum] uzavřenou se společností [právnická osoba], kdy nájemce odpovídal za znehodnocení a škody způsobené v bytové jednotce. Ukončení nájmu proběhlo dne [datum]. V bytu byl zjištěn výskyt štěnic, které se po deratizaci opět vyskytly a bez vědomí žalované byl zlikvidován gauč. Žalovaná pořídila nový gauč za 18 999 Kč dne [datum]. Vznikly další náklady z nedoplatku elektrické energie v celkové výši 3 729 Kč, drobné opravy a tapetování. Vrácení kauce je nemožné, neboť byla použita na náklady spojené s rekonstrukcí a koupí potřebného nábytku. Z předsoudní výzvy z [datum] (čl.38) a podacího archu zást. žalovaného o odeslání [datum] (čl.39) vyplývá, že žalobce vyzval žalovanou v rámci předžalobní výzvy z [datum] odeslanou téhož dne k úhradě žalované částky 15 000 Kč do 7 dnů od doručení (dle § 573 OZ dne [datum]), tedy do [datum].

5. Soud provedl k důkazu i další emailovou komunikaci mezi žalovanou, popř. zást. žalované a zástupcem žalobce, v období od [datum] do [datum], doklad o koupi sedací souprava [příjmení] 3 z [datum], smlouvu o postoupení pohledávek č. 2020 NS/13 uzavřenou mezi [právnická osoba] jako postupníkem a žalovanou jako postupitelem z [datum] a další, ale nedovodil z nich žádná skutková zjištění s ohledem na níže uvedené právní závěry (nemožnost úkonu započtení po [datum]). Shora uvedený skutkový stav byl dostačující pro rozhodnutí ve věci samé, a proto nebyly provedeny důkazy jako účastnický výslech žalované vyžádání výpisu z účtu žalované č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum], výpisy salda nevrácených jistin sestavený žalobcem, atd.. <i>6. Podle § 2254 OZ (upravující jistotu a smluvní pokutu v souvislosti s nájmem bytu)</i> <i>(1) Ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu nebo ujednají-li si pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného.</i> (2) Při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby.

7. Podle předchozí právní úpravy byl pronajímatel povinen vrátit nevyčerpané prostředky po skončení nájmu, nejdéle však do jednoho měsíce ode dne, kdy nájemce byt vyklidil a předal pronajímateli, nedohodli-li se jinak (srov. § 686a odst. 4 z. č. 40/1964 Sb.). Nájemce tak byl motivován, aby byt opustil. Nový OZ (z.č. 89/2012 Sb.) v ust. § 2254 odst. 2 však stanoví, že kauci je pronajímatel povinen vrátit při skončení nájmu, tzn. v poslední den nájmu. Tato úprava je jednoznačná, byť může být problematická, když pronajímatel zpravidla nezná výši všech svých pohledávek vůči nájemci (např. z důvodu náhrady škody za poškození bytu zjištěné při jeho převzetí, výši pohledávek za poskytnuté služby apod.). Nájemci tedy vzniká vůči pronajímateli pohledávka na vrácení kauce, která dospěje při skončení nájmu. Až v tento den, tedy při vrácení kauce nájemci, je pronajímatel oprávněn si započíst pohledávky, které mu nájemce. Splatnost pohledávky na vrácení jistoty nastala v dané věci nejdéle ke dni zániku nájmu, tj. [datum], žalobce ji odvíjí až od doručení předžalobní výzvy z [datum] a požaduje tedy méně, než by mohl, ve smyslu počátku běhu zákonného úroku z prodlení. Nelze souhlasit s žalovanou, že nárok nájemce – úpadce, nevznikl či ze zákona zanikl pouhou existencí dluhu na nájmu či škodou na pronajatém bytu v době ukončení nájemního vztahu. <i>8. Podle § 89 odst. 1, 2, 3 IZ (z.č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon)</i> <i>(1) Není-li dále stanoveno jinak, rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení jsou účinná okamžikem jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku.</i> <i>(2) Rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení v průběhu jednání nebo hned po skončení jednání, jsou proti všem účastníkům insolvenčního řízení a insolvenčnímu správci účinná, jakmile jsou vyhlášena účastníkům a insolvenčnímu správci, kteří byli při jednání přítomní; rozhodnutí ve věci samé jsou v takovém případě proti všem účastníkům insolvenčního řízení a insolvenčnímu správci účinná, jakmile je insolvenční soud vyhlásí veřejně.</i> <i>(3) Ukládá-li zákon insolvenčnímu soudu zveřejnit rozhodnutí podle odstavce 2 v insolvenčním rejstříku, učiní tak nejpozději do konce pracovního dne nejblíže následujícího po dni jednání, při kterém bylo rozhodnutí vyhlášeno. Namísto úplného znění vyhlášeného rozhodnutí lze takto zveřejnit vhodně zkrácené znění rozhodnutí. Zkrácené znění rozhodnutí zpravidla neobsahuje odůvodnění. Povinnost zveřejnit v insolvenčním rejstříku úplné znění vyhlášeného rozhodnutí neprodleně poté, co bude vyhotoveno písemně, tím není dotčena. Účinky rozhodnutí podle odstavce 2 nastávají již zveřejněním jeho zkráceného znění v insolvenčním rejstříku; takové zveřejnění však nemá účinky doručení rozhodnutí.</i> <i>Podle § 111 odst. 1, 2, 3 IZ (Nakládání s majetkovou podstatou)</i> <i>(1) Nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem.</i> <i>(2) Omezení podle odstavce 1 se netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí. Dále se omezení podle odstavce 1 nevztahuje na uspokojování pohledávek za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávek jim postavených na roveň (§ 169); tyto pohledávky se uspokojují v termínech splatnosti, je-li to podle stavu majetkové podstaty možné.</i> <i>(3) Právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné, ledaže si k nim dlužník nebo jeho věřitel předem vyžádal souhlas insolvenčního soudu.</i> <i>Dle § 140 odst. 1, 2, 3, písm. a) IZ</i> <i>(2) Započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele je po rozhodnutí o úpadku přípustné, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak. Započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele v případě jistoty při nájmu bytu podle § 2254 občanského zákoníku je přípustné i tehdy, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny do schválení oddlužení.</i> <i>(3) Započtení podle odstavce 2 není přípustné, jestliže dlužníkův věřitel se ohledně své započitatelné pohledávky nestal přihlášeným věřitelem.</i> <i>Podle § 1982 odst. 1, 2 OZ</i> <i>(1) Dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.</i> (2) Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

9. Žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby, když na něj, jako na insolvenčního správcem přešlo prohlášením konkursu právo (§246 odst. 1 IZ) nakládat s majetkovou podstatou dlužníka společnosti [právnická osoba] a uplatněný nárok je výkonem práv příslušejících dlužníku, neboť souvisí s majetkovou podstatou.

10. Žalovaná se bránila tím, že v rámci procesní obrany uplatnila nárok který lze započíst. Úprava v insolvenčním zákoně se vyznačuje specifickými podmínkami, které omezují obecné započtení pohledávek podle občanského zákoníku. V tomto kontextu se tak logicky objevuje úvaha o ústavnosti této úpravy. Dle plenárního nálezu ÚS (Pl. ÚS 33/15), který říká, že úprava insolvenčního řízení má respektovat mnohost a dvojjediné postavení insolvenčních věřitelů, kteří jednají jako jednotlivci a současně jako členové skupiny, přičemž jejich úkony mohou mít dopad na všechny ostatní věřitele (kolektivní povaha insolvenčního řízení podle § 3 písm. a)). Proto z něj nelze„ vytrhávat“ jednotlivá řízení a na ně bez dalšího„ mechanicky“ přenášet principy určující řešení individuálních řízení. S ohledem na specifika daného řízení je nutno ústavnost jeho úpravy posuzovat jako celek, nikoli pouze jako soubor jednotlivých řízení probíhajících v jeho rámci, popř. v souvislosti s ním (incidenční a ostatní spory podle § 140 odst. 1 a 2), neboť teprve jeho konečný výsledek má pro dotčené subjekty reálný význam.

11. Započtení obecně znamená buď způsob zániku závazku (§ 1982 obč. zák.), nebo jednostranný nebo dvoustranný právní úkon směřující k započtení jako jedna ze zákonných podmínek zániku závazku započtením (dále jen kompenzační úkon). Z pohledu insolvenčního zákona se jedná o kompenzační úkon, který je doplněn zákonnými podmínkami, za jejichž splnění a současného splnění podmínek stanovených v § 1982 OZ bude dosaženo zániku závazků i v průběhu insolvenčního řízení. Ve fázi od podání insolvenčního návrhu do rozhodnutí, kterým se zjišťuje úpadek dlužníka, započtení zakázáno zásadně není. V rámci případného započtení však musejí být dodrženy podmínky § 111 IZ. Výjimku ze započtení pak představuje doba, po kterou trvá moratorium v kontextu § 122 odst. 3 IZ. Od účinnosti rozhodnutí o úpadku, která nastává zveřejněním tohoto rozhodnutí v insolvenčním rejstříku v kontextu § 89, je započtení přípustné pouze za podmínek uvedených v ustanovení §140 IZ. S výše uvedenou výhradou je započtení možné, kdy základní podmínkou je, aby podmínky pro započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku. Odkazem na splnění podmínek se míní splnění zákonných podmínek s již uvedeným odkazem na ustanovení § 1982 až § 1991 OZ a těmito podmínkami jsou: a) vzájemná pohledávka věřitele a dlužníka, b) vzájemné plnění shodného druhu, c) projev vůle směřující k započtení, pro případ § 140 se předpokládá jednostranný projev učiněný věřitelem provádějícím započtení, d) pohledávky způsobilé k započtení.

12. Započtení pohledávek po rozhodnutí o úpadku je možné pouze při kumulativním splnění následujících podmínek: a) započtení provádí osoba, která je přihlášeným věřitelem, b) započitatelné pohledávky nebyly nabyty neúčinným právním úkonem, c) v době nabytí započitatelné pohledávky věřitel nevěděl o dlužníkově úpadku, což je nutno vztáhnout zejména na instituty ve vztahu k osobám blízkým či osobám tvořícím holding, d) došlo k úhradě splatné pohledávky dlužníka v rozsahu, v němž převyšuje započitatelnou pohledávku věřitele; bude-li chtít věřitel se závazkem vůči dlužníkovi, jenž je splatný, provést zápočet na pohledávku nižší, než je jeho závazek, převyšující částka tohoto závazku musí být složena k rukám insolvenčního správce spolu s poskytnutím vysvětlení účelu platby.

13. Dle § 98 o.s.ř. vzájemným návrhem je i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu.

14. Pokud se žalovaná bránila žalobnímu nároku tím, že v rámci procesní obrany má vůči žalobci (úpadci) své pohledávky vzniklé z titulu dluhu na nájmu a úhradách za služby spojenými s užíváním bytu či škody na pronajatém bytu, muselo dojít k (částečnému) zániku žalované pohledávky započtením (splněním, prekluzí, dohodou apod.) pohledávky žalované strany. Započtení je v případě, že věřitel, jemuž svědčí žalovaná pohledávka, je v úpadku a na kterého byl prohlášen konkurs, omezeno speciální úpravou § 140 IZ. Není, jak výše uvedeno zcela vyloučeno, pouze omezeno některými podmínkami insolvenčního zákona. Pokud žalovaná není přihlášeným věřitelem v insolvenčním řízení, nejedná se o objektivní vyloučení jejího práva prohlášením konkursu a dle názoru soudu nejde o situaci popisovanou žalovanou, kdy v rozporu s Ústavou či Listinou byla porušena její majetková práva či práva na spravedlivý proces (porušení čl. 11 a 36 Listiny). Shora uvedený [příjmení] Pl. ÚS 33/15 z 7.11.2017 se výslovně nezabýval ust. § 140 odst. 3 IZ, omezujícím možnost započtení nepřihlášeného věřitele, ale přihlížel mj. k ust. § 140 odst. 2 IZ a neshledal u omezení započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele po rozhodnutí o úpadku žádný neústavní aspekt. Insolvenční řízení bylo zahájeno již [datum], žalovaná měla dostatek času se do 2 měsíců od rozhodnutí o úpadku [datum] přihlásit jako věřitel do insolvenčního řízení, když k ukončení nájmu uplynutím doby nastalo již [datum]. Žalovaná ani po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. netvrdila kdy a jakým konkrétním způsobem došlo k zániku žalované pohledávky a především přesně nevymezila započítávanou pohledávku, její vznik, konkrétní výši a splatnost a kdy a jakým způsobem učinila započtení takové pohledávky vůči úpadci. Pokud se tak mělo stát v rámci předžalobní emailové komunikace vedené od [datum] nadále, pak takové případné započtení bylo vyloučeno, neboť žalovaná nebyla a není insolvenčním věřitelem úpadce. Nebylo tak třeba uvádět skutková zjištění z takové emailové komunikace. Protože nebylo prokázáno, že by došlo k zániku započtením před rozhodnutím o úpadku [datum], nedošlo k zániku pohledávky žalobce započtením a soudu nezbylo než žalobě v celém rozsahu vyhovět včetně zákonných úroků z prodlení stanovených v souladu s § 1970 OZ.

15. Žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal podle § 142a o.s.ř. s ohledem na zaslanou předžalobní upomínku ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají z odměny za zastupování žalobce advokátem dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 6 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva ze dne [datum], podání žaloby, podání ze dne [datum] a účast u jednání dne [datum] přesahující dvě hodiny) po 1.700 Kč, v celkové výši 10.200 Kč, 6x režijní paušál po 300 Kč, celkem 1.800 Kč. Dále náhrada cestovného a náhrady za promeškaný čas za 6 započatých půlhodin po 100 Kč (dle § 14 odst. 3 AT), která činí 600 Kč. Zástupce žalobce cestoval [značka automobilu], [registrační značka], s průměrnou spotřebou 5,1l motorové nafty na 100km. Při vzdálenosti ze sídla AK zástupce žalobce do [obec] a zpět 190km, činí paušální náhrada za použití vozidla (při zákonné sazbě 4,70 Kč na 1 km, v souladu s vyhl. č. 116/2022 Sb.), částku 893 Kč a náhrada za spotřebované pohonné hmoty částku 349,81 Kč (při 34,10 Kč za 1 litr nafty). Dohromady je výše nákladů spojených s cestováním advokáta 1.842,81 Kč. V souladu s § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta zvyšuje o 21% DPH, tj. o 2.906,99 Kč Náklady řízení činí celkem 16.749,80 Kč.

16. Žalobce je dle § 11 odst. 2, písm. n) z.č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích osvobozen od soudního poplatku a dle § 2 odst. 3 poplatkového zákona přechází povinnost k úhradě tohoto poplatku na žalovanou, když u ní nebyly shledány podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Výše soudního poplatku činí dle položky 1 písm. a) sazebníku částku 1 000 Kč.