8 C 113/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudcem celé jméno řešitele ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] s 10% zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce [částka] s 10% zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu Plzeň-sever.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň-sever dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 10%. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], který měl splatit nejpozději dne [datum]. Žalovaný do data splatnosti peněžní prostředky nevrátil. Mezi stranami byl sjednán poplatek ve výši [částka]. Předmětem žalobního návrhu je tak částka skládající se z nesplaceného úvěru ve výši [částka], dále z nesplaceného poplatku za úvěr ve výši [částka]. Poplatek byl splatný [datum]. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalovaný se na základě výzvy soudu, která obsahovala doložku, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., dále jen „o.s.ř.“), nevyjádřil. Výzva byla žalovanému doručena dne [datum]. Soud má za to, že proti tomuto postupu nemá námitky a rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. Podle § 580 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dále jen„ O.Z.“ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle nálezu Ústavního soudu

IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především čl. 36 Listiny. V rozhodnutí nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 OD 234/2005, dále např. sp. zn. 21 Cdo 1 484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatě přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne [datum] je třeba považovat za smlouvu spotřebitelskou. Uzavřenou smlouvu soud shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v červnu 2019 dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností do jednoho roku pro potřeby domácnosti 18,95%. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 56,85% ročně. Úrok úvěru, za který je nezbytné považovat celý poplatek – jako cenu půjčení peněz - však činí [částka], tj. 106,82 % za 30dní, což za rok představuje částku [částka], tj. 1299%. Právní předchůdce žalobkyně ve smlouvě o úvěru sice navýšení nazývá poplatkem, avšak poplatek i úrok zde plní zcela stejnou funkci. Soud tak musel uzavřenou smlouvu považovat za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 O.Z. Nárokům z takové smlouvy vyplývajícím nelze přiznat právní ochranu, a je třeba je vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 O.Z. Dle tvrzení žalobkyně neuhradil žalovaný ničeho. Soud proto uložil žalovanému zaplatit dluh ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. Podle položky 2, bodu 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích je žalobkyně povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši [částka], jelikož nebyl vydán platební rozkaz a v řízení bylo pokračováno, a to na účet Okresního soudu Plzeň sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce byl ve věci převážně neúspěšný, žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu I ÚS 2717/08 i k požadovanému příslušenství, když je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.