8 C 18/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Kokožkou ve věci žalobce: Jméno žalobce proti žalované: Jméno žalované o zrušení výživného zletilého dítěte

I. Návrh žalobce na zrušení výživného naposledy stanoveného rozsudkem adresa ve výši 2 500 Kč měsíční, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 17. 1. 2025 ve znění jejího doplnění ze dne 30. 4. 2025 domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalované stanovené naposledy rozsudkem adresa. Žalovaná je jeho dcerou z prvního manželství, která žije se svou matkou a dědou. Zhruba před půl rokem s ním žalovaná přerušila kontakt. Neví, zda žalovaná pracuje, zřejmě pobírá invalidní důchod. Ke svým poměrům žalobce uvedl, že žije ve společné domácnosti se svou manželkou a synem, který studuje střední školu. Náklady domácnosti činí 37 492 Kč měsíčně. Žalobce podstoupil v minulém roce operaci kolene, od datum byl v pracovní neschopnosti, dne datum mu byl přiznán invalidní důchod I. stupně, následně, dne datum byl propuštěn ze zaměstnání a od té doby je v evidenci uchazečů o zaměstnání na Úřadu práce ČR, a proto nebude v budoucnu schopen plnit vyživovací povinnost k žalované.

2. Žalovaná prostřednictvím své matky, jako obecného zmocněnce, s podaným návrhem souhlasila. V podání ze dne 7. 5. 2025 uvedla, že žalovaná není schopna účastnit se soudního jednání z důvodu onemocnění lehkou mentální retardací s afektivními poruchami chování. Žalovaná pobírá invalidní důchod I. stupně ve výši 9 444 Kč a příspěvek na péči ve výši 4 900 Kč měsíčně. Matka dále uvedla, že žalobce výživné minimálně půl roku nehradí, avšak s žalovanou situaci finančně zvládají, a proto zmocněnkyně se zrušením výživného souhlasí. Z přiložené lékařské zprávy vystavené psychiatrickým zařízením právnická osoba. dne datum bylo zjištěno, že rozumové schopnosti žalované jsou nerozvinuté a mentálně odpovídají dítěti, žalovaná nechápe význam právního jednání, kdy jí současně s ohledem na její zdravotní stav nebyla doporučena účast u soudního jednání. Matce žalované bylo doporučeno zvážení podání návrhu na omezení svéprávnosti žalované.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne spisová značka, které nabylo právní moci dne datum, soud ustanovil žalované opatrovníkem advokátku Jméno opatrovníka, s ohledem shora uvedený zdravotní stav žalované a skutečnost, že nemůže před soudem jednat samostatně a ani platně udělit plnou moc své matce. Soud tak k udělené plné moci matce nepřihlížel.

4. Při jednání konaném dne datum žalobce setrval na podaném návrhu, opatrovnice se zrušením výživného nesouhlasila.

5. Z provedených listinných důkazů a výslechů soud zjistil, a účastníci učinili nesporným, že o povinnosti žalobce k hrazení výživného rozhodoval naposledy adresa, kterým byla schválena rodičovská dohoda, kterou se žalobce (otec) se zavázal hradit výživné 2 500 Kč. Soud vycházel ze skutečnosti, kdy otec začínal podnikat, matka byla vedena úřadem práce, nepobírala podporu v nezaměstnanosti, a s výživou byla odkázána na pomoc svého otce. Žalovaná docházela do školky, v souvislosti s jejím zdravotním stavem její matka vynakládala asi 1 000 Kč za hormonální injekce. Z lékařské zprávy vystavené psychiatrickým zařízením právnická osoba bylo zjištěno, že žalovaná je sledována pro lehkou mentální retardaci a poruchu autistického spektra, žalovaná pobírá invalidní důchod I. stupně. Z výslechu žalobce bylo zjištěno, že od datum byl v pracovní neschopnosti z důvodu artrózy kolene, kdy pobíral nemocenské dávky ve výši 24 000 Kč až 28 000 Kč, od datum je veden jako uchazeč o zaměstnání v evidenci Úřadu práce ČR v příjmem 22 000 Kč měsíčně, který se bude postupně snižovat, v Anonymizováno mu byl přiznán invalidní důchod I. stupně. U svého posledního zaměstnavatele žalobce dosahoval příjmů ca. 40 000 Kč měsíčně. Žalobce žije ve společné domácnosti se svou manželkou jméno FO, s příjmem průměrně 25 000 Kč měsíčně, a s jejím synem, který studuje střední odbornou školu. Žalobce vlastní s manželkou v rámci SJM rodinný dům, s nímž jsou spojeny náklady na topení ve výši 12 000 Kč ročně, záloha na elektřinu činí 5 700 Kč. Náklady za telefon a internet činí 2 740 Kč měsíčně. Žalobce dále hradí pojištění v souhrnné výši 1 572 Kč měsíčně. Náklady domácnosti na jídlo, drogerii a podobně jsou ve výši 25 000 Kč měsíčně. Měsíční náklady na dopravu žalobce činí 1 000 Kč vozidlem jméno FO jméno FO a 500 Kč za hromadnou dopravu syna manželky. Výživné k žalované žalobce platil asi do Anonymizováno, momentální dluh je ve výši 20 000 až 25 000 Kč. Přestal platit v souvislosti s chováním žalované, která mu o Anonymizováno napsala vulgární SMS, aby jí dal pokoj. Opatrovnice uvedla, že žalovaná s ohledem na její zdravotní stav nepracuje, neboť je dle lékařky na úrovni asi pětiletého dítěte. V minulosti se pokoušela pracovat brigádně, ale dostávala se do afektu a výkonu zaměstnání nebyla schopna. Žalovaná pobírá invalidní důchod ve výši 9 444 Kč měsíčně, žije ve společné domácnosti s matkou, která pobírá příspěvek na péči ve výši 4 900 Kč měsíčně. Matka žalované pracuje na zkrácený úvazek jako podkladní s příjmem 17 000 Kč měsíčně. S péčí o žalovanou jí pomáhá její otec, který s nimi nesdílí domácnost v rodinném domě v adresa. Náklady na bydlení činí 7 000 Kč měsíčně, za televizi, telefony a internet matka žalované hradí 4 000 Kč měsíčně. Matka žalované pořizuje jednou ročně nové brýle, jiné výdaje v souvislosti se zdravotním stavem žalované její matka nemá.

6. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoník (dále jen „o. z.“) výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

7. Podle § 910 odst. 1, 2 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.

8. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

9. Na základě shora učiněného skutkového zjištění a po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba na zrušení výživného proti žalované není důvodná. Soud se v souladu s ustanovením § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) zabýval otázkou, zda od posledního rozhodnutí o vyživovací povinnosti žalobce vůči žalované došlo k tak podstatné změně okolností, která by byla rozhodná pro další trvání výživného. Soud vyšel ze zjištění, že žalovaná není s ohledem na její zdravotní stav schopna sama se živit ve smyslu § 910 a § 911 o. z., kdy jejím jediným příjem je invalidní důchod 9 444 Kč měsíčně není pro zajištění jejích životních potřeb dostatečný. K zajištění a dorovnání jejích zbývajících potřeb je s výživou odkázána na své rodiče. Příjem žalobce představující podporu v nezaměstnanosti a invalidní důchod je s ohledem na stanovené výživné žalované v nízké výši 2 500 Kč měsíčně dostatečně vysoký, a soud proto neshledal důvod pro zrušení výživného. Soud dále zohlednil i skutečnost, že žalobce se nepodílí na péči o žalovanou v souvislosti s jejím zdravotním stavem, kdy ta je plně odkázána na péči její matky. Proto soud návrh žalobce na zrušení výživného výrokem I rozsudku zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná měla ve věci plný úspěch a svědčil by jí tak nárok na náhradu nákladů, avšak žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.