8 C 191/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Kokožkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 3 389 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky 3 389 Kč s 10% zákonným úrokem z prodlení od 13. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu Plzeň-sever.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň – sever dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 389 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 389 Kč od datum do zaplacení ve výši 10%. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, které byly žalované zaslány na účet. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 975 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne datum. Žalovaná své smluvní závazky neuhradila řádně a včas, na dluh uhradila 3 322 Kč Touto částkou byla umořena smluvní pokuta, náklady spojené s uplatněním pohledávky, poplatek a byla ponížena jistina. Žalobkyně tak po žalované požaduje zaplacení částky v celkové výši 3 389 Kč. Žalobkyně souhlasila s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovaná se k výzvě soudu, která byla opatřena doložkou, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), nevyjádřila. Soud má tak za to, že žalovaná s tímto postupem soudu souhlasí a rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. Ze smlouvy o zápůjčce z datum uzavřené na webovém portálu žalobkyně elektronickými prostředky distančně na dálku s tím, že o zápůjčku vyplněním formuláře požádala žalovaná, došlo dne datum k uzavření smlouvy o zápůjčce podle § 2390 až 2394 OZ. Jejím obsahem byl závazek žalobkyně poskytnout žalované 3 000 Kč (článek 1.1) bezhotovostním převodem na účet bankovní účet (článek 1.2) s tím, že tuto povinnost, jak plyne z výpisu z účtu žalobkyně datum splnila a částku poukázala na účet žalované. Ve smlouvě o zápůjčce se žalovaná proti tomu zavázala vrátit poskytnuté prostředky do datum (článek 1.4), zaplatit poplatky za zapůjčení 975 Kč (článek 1.3). Ve smlouvě byla dohodnuta splatnost do datum. Dále bylo ve smlouvě uvedeno RPSN 2969% Součástí smlouvy bylo ujednání o tom, že pro případ prodlení zaplatí žalovaná další částky, které přirůstají k jistině (článek 2.3), a to v podobě zákonného úroku z prodlení (článek 2.3), smluvního poplatku 0,1 % denně, který je ve své podstatě smluvní pokutou ve smyslu § 2048 OZ a dále náklady spojené s vymáháním pohledávky za každou písemnou upomínku 500 Kč (článek 2.3). Žalobkyně doložila v souvislosti s tvrzením, že dluh nebyl zaplacen, upomínky zaslané žalované datum, datum, datum, datum a datum. Dále doložila, že před podáním žaloby zástupkyně žalobkyně upomínala žalovanou datum prostřednictvím pošty. Z veřejně dostupné webové databáze příjmení příjmení je zřejmé, že referenční úroková sazba pro RPSN u korunových úvěrů poskytovaných bankami na spotřebu domácnostem se splatností do jednoho roku v ČR k lednu 2020 činila 9,4 % ročně. Jedná se tedy o průměrnou RPSN, za které banky poskytovaly úvěry k okamžiku uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud posuzoval nejprve, zdali sjednaná smlouva o zápůjčce je platná z hlediska dobrých mravů ve smyslu § 580 OZ a to s ohledem na výši částky, která byla poskytnuta a poměru k částkám, které byly za poskytnutí požadovány případně, jež byly požadovány v případě prodlení ze strany žalovaného, který byl v pozici spotřebitele. V této souvislosti soud přihlížel k judikatuře Nejvyššího soudu ČR týkající se výše přípustné smluvní úrokové sazby (rozsudek sp. zn. 33 Odo 234/2005 a spl. zn. 21 Cdo 1484/2004), podle nichž nesmí sjednaná smluvní úroková sazba přesáhnout trojnásobek průměrné úrokové sazby poskytované bankami v daném období pro obdobný typ úvěru. V posuzované věci bylo poskytnuto 3 000 Kč na 30 dní se smluvním úrokem (nazvaným poplatek za zapůjčení) 975 Kč, což představuje roční poplatek 11 700 Kč z jistiny 3 000 Kč, tedy 390 % na smluvním úroku. Sjednaná odměna za zapůjčení je tedy více než desetinásobně vyšší než maximální přípustná výše smluvního úroku 28,2 % ve vazbě na průměrnou úrokovou sazbu 9,4 % RPSN (kt. je z povahy věci vyšší než sjednaný smluvní úrok). Již z těchto důvodů je možné považovat smlouvu o zápůjčce jako celek za absolutně neplatnou podle § 580 OZ. K těmto důvodům však přistupuje i skutečnost, že další ujednání, týkající se povinností žalovaného spotřebitele pro případ prodlení, jsou sjednána tak, že smlouva jako celek výrazně zasahuje ve smyslu judikatury Ústavního soudu

III. ÚS 4084/2012 z 11.12.2014 a

I. ÚS 199/2011 z 26.1.2012 do nejen právní sféry žalované, ale i do sféry osobní a to v důsledku značně nevyvážených smluvních ujednání ohledně povinností, které jsou kladeny na žalovaného proti povinnostem žalobkyně. Tyto závěry lze dovodit z výše sjednané smluvní pokuty, jejichž procentní výše sice odpovídá stanovenému maximu dle rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005 s tím, že toto rozhodnutí se však dotýká toliko podnikatelských vztahů a ne vztahů spotřebitelských (tj. soudem posuzované věci), kde je nutno přihlížet ke zvýšené ochraně spotřebitele. Totéž platí i o jednorázově sjednaných poplatcích za upomínky, jejichž výše v poměru k poskytované částce je neadekvátní a neodpovídá ani obvyklým poplatkům, které jsou účtovány bankovními subjekty. Z těchto důvodů soud posuzoval smlouvu jako absolutně neplatnou a dospěl k závěru, že účastníci se mohou ve věci vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 OZ a § 2993 OZ tak, že si z neplatné smlouvy strany vrátí to, co si navzájem plnily. Jelikož bylo prokazatelně poskytnuto žalované 3 000 Kč a ta vrátila žalobkyni částku 3 322 Kč, žaloba byla zcela zamítnuta jako nedůvodná. Podle položky 2, bodu 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích je žalobkyně povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, jelikož nebyl vydán platební rozkaz, a to na účet Okresního soudu Plzeň sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož žalobkyně byla ve věci neúspěšná a žalované v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o.s.ř.) Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.