8 C 279/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Kokožkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného o 10 080 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 080 Kč,- zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 168 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení,- zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 168 Kč od 6. 3. 2024 do zaplacení,- zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 168 Kč od 4. 4. 2024 do zaplacení,- zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 168 Kč od 7. 5. 2024 do zaplacení,- zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 408 Kč od 4. 6. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaném soudu dne 30. 4. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 080 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne , datum, kupní smlouvu, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla koncová zařízení , právnická osoba, , když kupní ceny zařízení byly sjednány formou splátek. Žalovaný zůstal v prodlení s úhradou 4 měsíčních splátek kupních cen zařízení ve výši 276 Kč a 396 Kč a dále doúčtovaných kupních cen zařízení ve výši 3 864 Kč a 5 544 Kč. Žalovaný svůj dluh neuradil ani po zaslání předžalobní upomínky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.

4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci uzavřeli dne , datum, účastnickou smlouvu č. , Anonymizováno, o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž součástí bylo smluvní ujednání o koupi zařízení , Anonymizováno, za kupní cenu v částce 5 940 Kč, když žalovaný se zavázal kupní cenu uhradit formou 60 měsíčních splátek po 99 Kč. Dále bylo součástí smlouvy ujednání o koupi zařízení , právnická osoba, za kupní cenu v částce 4 140 Kč, když žalovaný se zavázal kupní cenu uhradit formou 60 měsíčních splátek po 69 Kč. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvené splátky obou zařízení v celkové výši 168 Kč měsíčně fakturami se splatností v souladu se zněním smlouvy do , datum, . V důsledku neuhrazení vystavených faktur žalobkyně ke dni 9. 5. 2024 vyúčtovala neuhrazené kupní ceny zařízení, vyzvala žalovaného k úhradě, a současně žalovaného upozornila, že v případě neuhrazení dlužné částky bude pohledávku vymáhat soudně.

5. Podle § 2085 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se jako koupě movité věci posoudí každá koupě, jejímž předmětem není nemovitá věc, jakož i koupě součásti nemovité věci, má-li kupující podle smlouvy nabýt součást po oddělení jako věc movitou.

6. V posuzovaném případě je zřejmé, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva na koupi zařízení k poskytování služeb žalobkyní, a to s ujednáním zaplacení kupních cen v pravidelných splátkách, které soud posoudil podle § 2085 odst. 1 o. z. a násl. Žalovaný v tomto řízení nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že dlužnou částku za koupi zařízení nezaplatil a v řízení zůstal nečinným, soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni i nárok na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to z jednotlivých dlužných částek dle splatnosti jednotlivých faktur.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů podle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.