8 C 373/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Kokožkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalované: Jméno žalované o 17 243 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 973 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč počínaje právní mocí tohoto rozsudku, vždy do 25. dne v měsíci, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.

II. Žaloba se co do částky 12 270 Kč zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 30. 10. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 17 243 Kč, a to z titulu nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 27 270 Kč (skládající se z půjčené částky 15 000 Kč a 12 270 Kč jakožto souhrnného poplatku), který měla žalovaná splácet týdně v částkách po 455 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do 7 dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí platby. Žalovaná hradila splátky nepravidelně, celkem uhradila částku ve výši 10 027 Kč, která byla započtena na půjčenou jistinu v poměru 83,47 % a v poměru 16,53 % na úrok za poskytnutí úvěru. Splatnost pohledávky nastala dne , datum, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované.

2. Žalovaná se ve svých podáních ze dne , datum, k žalobě vyjádřila tak, že smlouvu o úvěru považuje za absolutně neplatnou pro její rozpor s dobrými mravy. Žalovaná uvedla, že smlouvy o spotřebitelském úvěru se žalobkyní uzavřela dne , datum, . Na jejím základě jí byl žalobkyní poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, na který žalovaná celkem uhradila částku 10 027 Kč. Žalovaná žalobkyni žádala o poskytnutí smluvní dokumentace a tabulky umořování, která jí však nebyla poskytnuta. Žalovaná namítala, že sjednaná výše RPSN 212,77 % a sjednané sankce a poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy. Dále brojila proti tvrzení žalobkyně ve směru řádného posouzení její úvěruschopnosti. Žalovaná má za to, že oprávněný nárok žalobkyně představuje částku ve výši 4 973 Kč jakožto rozdíl mezi žalobkyní vyplacenou částkou a žalovanou uhrazeným plněním, kdy současně požádala o úhradu zbývající částky jistiny úvěru formou splátek po 500 Kč měsíčně. Ke svým osobním a majetkovým poměrům ve vztahu k žádosti o úhradu formou splátek žalovaná uvedla, že v žije sama v domácnosti v obci , adresa, a její příjem tvoří dávky nemocenského pojištění ve výši 18 250 Kč měsíčně a příspěvek na bydlení ve výši 8 200 Kč měsíčně. Nájemné hradí ve výši 14 070 Kč měsíčně. Vlastní osobní , Anonymizováno, , v hodnotě cca 25 000 Kč. Z důvodu bolesti zad není schopna hledat nové zaměstnání. Současně žalovaná předložila seznam svých závazků, podle které má celkem , hodnota, závazků u různých věřitelů.

3. K vyjádření žalované žalobkyně v podání ze dne , datum, uvedla, že žalovaná smlouvu uzavřela zcela svobodně, po poskytnuté dlouhé konzultaci, a byla si vědoma obsahu závazků i své povinnosti plnit veškeré dluhy včas. Ve směru řádného prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně doplnila, že žalovaná doložila svůj měsíční příjem a náklady domácnosti, kdy disponibilní zůstatek postačoval ke schválení úvěru. Žalobkyně navrhla účastnický výslech žalované za účelem objasnění její finanční situace v rámci procesu ověření její úvěruschopnosti. K žalovanou namítané neplatnosti smlouvy z důvodu nepřiměřené výše příslušenství žalobkyně odkázala na § 576 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“, kdy je možná moderace nároku na požadované sjednané poplatky. Žalobkyně dále uvedla, že o poskytnutí úvěru požádala žalovaná, podmínky smlouvy byly transparentní, žalobkyně ani nepožaduje zákonné úroky z prodlení, a proto osočování žalované, že sjednané sankce jsou v likvidační výši nejsou na místě.

4. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila v podání ze dne 3. 6. 2025 a žalovaná ve svém podání ze dne 22. 11. 2024, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání pouze na základě listinných důkazů.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , datum, , formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , evidenční karty klienta a přehledu splátek a úhrad, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč, žalovaná se zavázal poskytnutou částku uhradit do 60 týdnů. Celkem se zavázala uhradit částku 27 270 Kč, z toho na úrok připadá částka 2 970 Kč, přičemž zápůjční úroková sazba činí 70,89 % ročně, poplatek za zpracování a doručení úvěru činí 4 500 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek činí 4 800 Kč. RPSN činila 212,77 %. Za nesporné tvrzení účastnice označily, že na úvěr žalovaná uhradila částku ve výši 10 027 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně soudu předložila šest výplatních lístků žalované, podle nichž se měsíční příjem žalované v období od dubna 2023 do února 2024 pohyboval v rozmezí částek 18 644 Kč až 21 351 Kč měsíčně. Z výpisu registru platebních informací vytvořeným dne , datum, soud podává, že žalovaná měla k tomuto dni evidovány tři ukončené smlouvy o spotřebitelských úvěrech, které byly zcela splaceny. Soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou zaslanou dne , datum, , jak bylo zjištěno z podacího listu. Z připojeného spisu vedeného zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že dle dodatku č. , hodnota, k nájemní smlouvě ze dne , datum, je žalovaná povinna hradit na nájemném a službách částku ve výši 13 100 kč měsíčně (č.l. 41), dle rozhodnutí Úřadu práce ČR je žalované přiznán příspěvek na bydlení ve výši 8 205 Kč měsíčně (č.l. 42), žalovaná je od , datum, v pracovní neschopnosti (č.l. 56), žalovaná pobírá dávky nemocenského pojištění (č.l. 52-54).

6. Podle § 2 odst. 1 o. z., každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.

7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. je dáno, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

9. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením Občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny.

10. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.

11. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne , datum, soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva o úvěru se příčí dobrým mravům a jako celek je tak absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. o. z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o. z. je vyloučena. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalované poskytla relativně nízkou částku. Žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka nepřiměřeně velké navýšení, úrok ve výši 70,89 % ročně a celkové navýšení na RPSN 212,77 %, a to za stavu, kdy dle veřejně dostupné databáze ARAD ČNB k obvyklé sazbě k prosinci 2023, bylo zjištěno, že obvyklá RPSN u úvěrů na spotřebu dle sestavy 1193 činila 9,87 % a obvyklá úroková sazba u úvěrů na spotřebu pro domácnosti s fixací od jednoho do pěti let dle sestavy 1144 činila 9,62 % ročně. Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, by tak bylo možné tolerovat maximální smluvní úrok ve výši 28,86 % ročně a RPSN 29,61 %. Již s ohledem na uvedené navýšení a výši smluvního úroku je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne , datum, za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C 488/11). Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, nezabýval se dále tvrzením žalované, že žalobkyně řádně neposoudila její úvěruschopnost. V této souvislosti pak soud nepovažoval za účelné provádět žalobkyní navržený důkaz výslechem žalované.

12. Soud tak s ohledem na shora uvedené provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Žalobkyně žalované poskytla částku 15 000 Kč, žalovaná uhradila 10 027 Kč. Soud tak žalované uložil vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 4 973 Kč. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

13. O povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek bylo rozhodnuto podle § 2 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého je žalobkyně povinna doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč, neboť ve věci nebyl vydán platební rozkaz, když výše soudního poplatku činí podle Položky 1 bod 1 písm. a) Sazebníku poplatků, přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., částku ve výši 1 000 Kč a 800 Kč již žalobkyně na soudní poplatek uhradila.

14. O nákladech řízení soud rozhodoval dle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník úspěch jen částečný soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do 28,84 % a žalovaná žádné náklady řízení neuplatnila, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

15. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1, 2 o. s. ř. k žádosti žalované stanovena na splátky po 500 Kč měsíčně od právní moci rozsudku, a to s ohledem na prokázanou tíživou osobní a majetkovou situaci žalované a eliminaci rizika tzv. dluhové spirály žalované. Soud má za to, že úhrada dluhu formou splátek nijak výrazně nezasáhne do majetkové sféry žalobkyně, když povinnost splnění dluhu je zajištěna tím, že v případě neuhrazení byť jen jediné splátky, stane se splatným celý dluh.