8 C 426/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Kokožkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 10 514,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 514,08 Kč s 8,50 % zákonným úrokem z prodlení od 7. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 10 514,08 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o bankovních službách ze dne datum a ze smlouvy o povoleném debetu ze dne datum. Žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout možnost přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku ve výši 10 000 Kč na běžném účtu č. ú. bankovní účet. Žalovaný porušil smluvní povinnosti tím, že přečerpal prostředky do nepovoleného debetu a žalobkyně následně odstoupila od smlouvy. Konečný zůstatek na účtu činí částku ve výši - 10 514,08 Kč, kdy žalovaný tuto částku ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne datum neuhradil.

2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.

3. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry.

4. Ze smlouvy o povoleném debetu ze dne datum bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o povoleném debetu, přičemž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému povolený debet ve výši 10 000 Kč při době čerpání 360 dnů, při zápůjční úrokové sazbě 19,99 % ročně s výšá RPSN 21,90 %. Všeobecné obchodní podmínky a podmínky k povoleným debetům, kterými se žalovaný mj. zavázal, že v případě přečerpání povoleného debetu, uhradí takto přečerpanou dlužnou částku. Z důvodu, že žalovaný neuhradil takto vzniklý nepovolený debetní zůstatek ve výši 10 514,08 Kč ani po výzvě žalobkyně ze dne datum, odstoupila žalobkyně dne datum od smlouvy. Nepovolený debetní zůstatek byl v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami úročen úrokem ve výši 25,00 % p. a. Přípisem ze dne datum žalobkyně informovala žalovaného o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek, na kterém evidovala nedoplatek žalovaného ve výši 10 514,08 Kč. Žalobkyně pak žalovaného marně vyzývala k úhradě dluhu. Žalobkyně prokázala, že žalovanému zaslala předžalobní upomínku ze dne datum.

5. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným ve smyslu § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvu o bankovních službách, dle níž se zavázala žalovanému zřídit osobní účet. V návaznosti na to účastníci uzavřeli ve smyslu § 2665 o.z. smlouvu o povoleném debetu k běžnému účtu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout prostředky až do limitu 10 000 Kč. Jelikož žalovaný prostředky na tomto účtu přečerpal a stav konta nevyrovnal, banka smlouvu vypověděla a účet zrušila. Protože žalovaný, který vůči žalobě ničeho nenamítal a neuvedl žádné skutečnosti na svou obranu, porušil své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy a žalovanou částku ani přes písemnou výzvu do dnešního dne neuhradil, shledal soud nárok žalobkyně na zaplacení žalované dlužné částky zcela po právu. Z uvedeného důvodu tedy soud žalobě v plném rozsahu.

6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku v účinném znění ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u něhož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.