8 C 456/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Kokožkou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] pro 165 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky 165 000 Kč s 15 % zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 30 600 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalované.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal po žalované uhrazení částky 165 000 Kč s příslušenstvím, z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce a žalovaná jsou bývalými manželi. Usnesením Okresního soudu , adresa, -sever ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byl soudem schválen smír mezi žalobcem a žalovanou o vypořádání společného jmění manželů. Na základě tohoto usnesení se stala žalovaná výlučnou vlastnicí bytové jednotky [číslo] která se nachází v bytovém domě [adresa] stojícím na pozemku parc. č. st. 209 v [obec], katastrální území , adresa, u Kralovic, obec , adresa, , včetně podílu na společných částech domu [adresa] a pozemku [anonymizováno] 209 ve výši [číslo], to vše zapsané na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (dále jen "bytová jednotka"). V době mezi rozvodem a vypořádáním společného jmění manželů, tj. od června 2020 do června 2023, kdy byla jednotka stále ve společném jmění manželů, užívala bytovou jednotku výlučně žalovaná. Žalobce bytovou jednotku neužíval a ani neměl možnost jakkoliv užívat majetek ve společném jmění manželů, který mu do doby vypořádání po právu náležel. Žalobce při vypořádání společného jmění manželů chtěl, aby užívání bytové jednotky bylo součástí dohody o vypořádání společného jmění manželů, což však žalovaná odmítla, z tohoto důvodu se tohoto nároku domáhá touto samostatnou žalobou, a sice svůj nárok dovozuje z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná užívala bytovou jednotku výlučně sama, i přesto, že vlastníky byli žalobce i žalovaná v režimu společného jmění manželů. Žalovaná nijak nehradila náhradu za užívání bytové jednotky. Žalobce má proto právo požadovat ode dne rozvodu do vypořádání společného jmění manželů bezdůvodné obohacení, které odpovídá výši nájemného obvyklého v čase a místě, které u podobných bytových jednotek v obci [obec] či okolních obcích činí cca 9 000 Kč – 13 000 Kč měsíčně. Žalobce má nárok na 1/2 této částky, což představuje částku 5 000 Kč měsíčně, za 33 měsíců (od října 2020 do června 2023) částku ve výši 165 000 Kč. Žalovaná neuhradila žalobci ničeho ani přes předžalobní výzvu.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne [datum] tak, že nesouhlasí s nárokem žalobce. Žalobce ještě před rozvodem manželství navázal jiný vztah, z bytu se zcela svobodně odstěhoval ke své přítelkyni a následně po rozvodu uzavřel manželství. Žalobci nebylo znemožněno užívání bytu, byla jeho volba, že se z bytu odstěhoval. Po celou dobu od rozpadu manželství hradila platby související s bytem žalovaná. Jelikož žalobce nereagoval na výzvu žalované ohledně řešení vypořádání společného jmění manželů, byla žalovanou podána žaloba na vypořádání společného jmění manželů. Při tomto jednání byl řešen i požadavek žalobce na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná má tak za to, že nárok žalobce v této věci byl již vypořádán. Dále žalovaná uvedla, že v případě společného jmění manželů má každý z manželů právo k celé věci ve společném jmění manželů a nemůže tak vznikat jejím užíváním bezdůvodné obohacení, protože věc neužívá bez právního důvodu.

3. Žalobce při jednání u soudu dne [datum] uvedl, že žalovaná si ještě za trvání manželství našla jiného partnera, ve sporném bytě se zamykali, v podstatě ho z bytu vyhodila a poté, co odešel, byly vyměněny zámky do bytu. Nebylo možné, aby se do bytu dostal, i pokud by měl klíče. Dále žalobce uvedl, že dne [datum] uzavřel manželství s [jméno] [příjmení], nyní [celé jméno žalované], kterou poznal asi 2–3 týdny před rozvodem se žalovanou a začal s ní bydlet v jejím bytě asi v srpnu 2020. [příjmení] byt chtěl žalobce pronajmout, kdy by mu nájemce platil půlku nájmu, nebo k víkendovému užívání bytu.

4. Žalovaná při jednání u soudu dne [datum] uvedla, že žalobce ještě za trvání manželství trvale opustil rodinnou domácnost, po rozvodu se dne [datum] znovu oženil a začal bydlet se svojí stávající manželkou. [příjmení] ke sporné bytové jednotce měl, nebylo mu nijak bráněno k jejímu užívání. Dále uvedla, že není pravdou, že by žalobce chtěl byt osobně užívat nebo ho dát do nájmu. Žalobce klíče od bytu žalované odevzdal při svém odchodu z bytu dne [datum]. Je pravdou, že pak s přítelem vyměnila zámek, protože byl rozbitý. Dále uvedla, že důvodem rozvodu byla i skutečnost, že žalobce byl před rozvodem v jednom případě hospitalizován s 4,1 ‰ alkoholu v krvi, přičemž napadl žalovanou i jejího otce. Následně byl asi 2x takto hodně opilý.

5. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu [datum] bylo zjištěno, že žalobce a žalovaná měli bytovou jednotku [číslo] která se nachází v bytovém domě [adresa] stojícím na [anonymizována dvě slova] 209 v [obec], [katastrální uzemí], [územní celek], včetně podílu na společných částech domu [adresa] a pozemku [anonymizováno] 209 ve výši [číslo], to vše zapsáno na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, ve společném jmění manželů.

6. Z rozsudku Okresního soudu , adresa, -sever č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zjištěno, že manželství, které uzavřeli žalobce a žalovaná dne [datum] v [obec] před , právnická osoba, v Radnicích, bylo rozvedeno. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

7. Z protokolu o jednání o rozvodu manželství vedeného u Okresního soudu , adresa, -sever sp. zn. [spisová značka] ze dne , datum, bylo zjištěno, že rozvod účastníků řízení byl sporný, když se účastníci nebyli schopni dohodnout o vypořádání majetku a na příčinách rozvratu.

8. Z aktuálního výpisu z katastru nemovitostí vztahující se k bytové jednotce [číslo] která se nachází v bytovém domě [adresa] stojícím na pozemku parc. č. st. 209 v [obec], katastrální území , adresa, u Kralovic, obec , adresa, , včetně podílu na společných částech domu [adresa] a pozemku parc. č. st. 209 ve výši [číslo], to vše zapsáno na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , bylo zjištěno, že vlastnické právo k předmětné bytové jednotce má žalovaná.

9. Z usnesení Okresního soudu , adresa, -sever č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zjištěno, že soud schválil smír účastníků řízení ve znění, že z věcí náležejících do zaniklého společného jmění manželů se přikazuje do výlučného vlastnictví žalované bytová jednotka [číslo] která se nachází v bytovém domě [adresa] stojícím na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v [obec], katastrální území , adresa, u Kralovic, obec , adresa, , včetně podílu na společných částech domu [adresa] a [anonymizována tři slova] ve výši [číslo], to vše zapsáno na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , movité věci tvořící vybavení bytové jednotky [číslo] v [adresa], které zůstalo po odstěhování žalobce z bytové jednotky, osobní automobil , jméno FO, , [registrační značka], finanční prostředky na penzijním připojištění u [právnická osoba], č. smlouvy [číslo] vedeném na jméno žalované. Z věcí náležejících do zaniklého společného jmění manželů se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobce movité věci tvořící vybavení bytové jednotky [číslo] v [adresa], které si žalobce odstěhoval z bytové jednotky, osobní automobil , jméno FO, , jméno FO, , [registrační značka], finanční prostředky na životním pojištění u [právnická osoba], č. smlouvy [číslo] vedeném na jméno žalobce. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci na vyrovnání vypořádacího podílu jejich společného jmění manželů částku 738 000 Kč do [datum].

10. Soud při ústním jednání dne [datum] zamítl důkazní návrhy žalované na provedení důkazu emailu zástupce žalované adresovaného zástupci žalobce ze dne [datum], a to pro nadbytečnost, když pro rozhodnutí ve věci by nepřinesly žádné podstatné skutečnosti.

11. Podle § 713 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) součásti společného jmění užívají, berou z nich plody a užitky, udržují je, nakládají s nimi, hospodaří s nimi a spravují je oba manželé nebo jeden z nich podle dohody. Povinnosti a práva spojená se společným jměním nebo jeho součástmi náleží oběma manželům společně a nerozdílně. Z právních jednání týkajících se společného jmění nebo jeho součástí jsou manželé zavázáni a oprávněni společně a nerozdílně.

12. Podle § 714 o. z. v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud. Jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.

13. Jestliže jeden z bývalých manželů bez dohody či rozhodnutí soudu vyloučil druhého z nich po určité období z užívání společné věci, jde o problematiku, kterou se zabýval i Ústavní soud v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]. V usnesení uvedl, že užívání celé věci jedním z manželů nemůže zakládat jeho bezdůvodné obohacení (shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

14. Výslovný závěr z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] uvádí, že podle ustálené judikatury právní vztahy mezi bývalými manžely, popř. mezi nimi a třetími osobami týkající se majetku a závazků, které tvořily předmět společného jmění manželů, se v době mezi zánikem a vypořádáním společného jmění manželů řídí právními předpisy o společném jmění manželů.

15. K užívání věci náležející do zaniklého, dosud však nevypořádaného společného jmění manželů bývalými manžely se Nejvyšší soud vyjádřil již v usnesení sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. Uvedl, že„ podle § 145 odst. 1 obč. zák. majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba manželé společně (po zániku manželství se do doby vypořádání společného jmění použije toto ustanovení analogicky). Toto ustanovení je obsahově shodné s § 144 větou před středníkem obč. zák. ve znění do novely č. 91/1998 Sb., podle kterého platilo, že věci v bezpodílovém spoluvlastnictví užívají oba manželé společně. Proto je stále použitelné i rozhodnutí publikované pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze kterého se podává: Správa jmění patřícího do bezpodílového spoluvlastnictví manželů představuje nepochybně hospodaření společným majetkem, které směřuje k využití společného jmění podle účelu, kterému ta či ona součást společného jmění má sloužit. Hospodaření zahrnuje v sobě také nakládání se společným majetkem. Poněvadž podle § 144 cit. zák. oba manželé užívají společné věci v bezpodílovém spoluvlastnictví a jednou z hlavních zásad majetkového práva manželského je úplná rovnoprávnost manželů v manželských vztazích, je třeba právo užívání přiznat oběma manželům stejně k celé věci, když také účel manželství předpokládá, že manželé cestou dohody si sami upraví vhodný způsob užívání, který by oběma nejlépe vyhovoval. Pakliže by se v určitém případě o užívání nedohodli, má kterýkoliv z nich možnost obrátit se na soud se žádostí o rozhodnutí.“16. Z výše uvedeného vyplývá, že má-li bývalý manžel právo užívat celou věc v nevypořádaném společném jmění, byť omezené stejným právem druhého manžela, nemůže mu ani výhradním užíváním věci vznikat bezdůvodné obohacení, neboť právním důvodem užívání je jeho vlastnictví k celé věci. Žalobce, jak sám uvedl, způsob užívání řešil se žalovanou pouze ústně, neobrátil se na soud, aby o způsobu užívání bylo rozhodnuto. Nelze se pak následně domáhat zaplacení náhrady z titulu bezdůvodného obohacení Proto bylo výrokem I. tohoto rozsudku rozhodnuto tak, že se žaloba v celém rozsahu zamítá.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 600 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 165 000 Kč sestávající z částky 7 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, vyjádření k žalobě a jednání u soudu dne [datum]) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.

18. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.