8 C 60/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Kokožkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného o zaplacení 15 767 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 000 Kč od 17. 02. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba o zaplacení částky 9 767 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 26. 09. 2024 do 16. 02. 2026 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 14. 10. 2024 do 16. 02. 2026.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 18. 02. 2026 k soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 767 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , a to prostřednictvím komunikace na dálku, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne , datum, žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč bezhotovostně na žalovaným zvolený účet. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit jistinu, úrok ve výši 45 Kč a poplatek za úvěr ve výši 540 Kč, celkem tedy 3 585 Kč nejpozději do třiceti dnů od poskytnutí úvěru, tedy do , datum, . Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením úvěru, požaduje žalobkyně vedle zmíněné částky dále poplatek za administraci ve výši 700 Kč, poplatek za upomínky prostřednictvím SMS ve výši 800 Kč, poplatek za upomínky prostřednictvím emailu ve výši 1 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nesplacené jistiny za každý den prodlení do dne sepsání žaloby ve výši 1 533 Kč. Celkem tedy žalobkyně požaduje částku ve výši 7 618 Kč. Žalobkyně se stala věřitelem na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a společností , právnická osoba, jako nabyvatelem, která následně smlouvou o postoupení pohledávek z téhož dne postoupila pohledávku na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Žalovaný na dluh ničeho neuhradil, a to ani na základě předžalobní upomínky ze dne , datum, .

2. Současně žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, smlouvu o úvěru č. , hodnota, a to prostřednictvím komunikace na dálku, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne , datum, žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč bezhotovostně na žalovaným zvolený účet. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit jistinu, úrok ve výši 90 Kč a poplatek za úvěr ve výši 1 080 Kč, celkem tedy 4 170 Kč, do , datum, . Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením úvěru, došlo mezi stranami k novaci závazku, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a žalobkyně požaduje vedle zmíněné částky dále poplatek za administraci ve výši 700 Kč, poplatek za upomínky prostřednictvím SMS ve výši 800 Kč, poplatek za upomínky prostřednictvím emailu ve výši 1 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nesplacené jistiny za každý den prodlení do dne sepsání žaloby ve výši 1 479 Kč. Mimo jiné došlo k prodloužení splatnosti závazku do , datum, . Celkem tedy žalobkyně požaduje částku ve výši 8 149 Kč. Žalobkyně se stala věřitelem na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a společností , právnická osoba, jako nabyvatelem, která následně smlouvou o postoupení pohledávek z téhož dne postoupila pohledávku na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Žalovaný na dluh ničeho neuhradil, a to ani na základě předžalobní upomínky ze dne , datum, .

3. Zdejší soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a k projednání věci nenařídil ústní jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřili, čímž se jejich souhlas předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za prokázané následující skutečnosti. Žalovaný uzavřel dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly dne , datum, žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 3 000 Kč, a to bezhotovostně na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni jistinu, úrok ve výši 45 Kč a poplatek za úvěr ve výši 540 Kč, celkem tedy 3 585 Kč nejpozději do třiceti dnů od poskytnutí úvěru, tedy do , datum, . Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 36,5 %, RPSN je ve smlouvě uvedena ve výši 773,59 %. Podle článku VI. 1. 2. 1. smlouvy musí žalovaný zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru, přičemž pokuta se začne vyměřovat následující kalendářní den po dni splatnosti úvěru a vyměřování končí v den, kdy bude žalovaným splatná část úvěru, jakož i vyměřená smluvní pokuta, připsána na bankovní účet žalobkyně. Podle článku VI. 1. 3. 1. smlouvy je v případě prodlení s jakoukoliv splátkou úvěru delší než čtrnáct dní žalovaný povinen uhradit žalobkyni jednorázově poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč. Podle článku VI. 1. 3. 2 smlouvy v případě nesplacení úvěru je žalovaný povinen uhradit žalobkyni dodatečné náklady spojené s pozdním splácením úvěru, a to 50 Kč za odeslanou upomínku prostřednictvím SMS zprávy, 30 Kč za odeslanou upomínku prostřednictvím e-mailu a 500 Kč za odeslanou písemnou výzvu k úhradě dluhu, přičemž, žalobkyně je oprávněna poslat maximálně deset upomínek prostřednictvím SMS zprávy, deset upomínek prostřednictvím e-mailu a dvě výzvy k úhradě dluhu prostřednictvím dopisu. Z potvrzení o provedení transakce z účtu původního věřitele vyplývá, že původní věřitel poskytl žalovanému částku 3 000 Kč na jeho bankovní účet, který uvedl ve smlouvě. Z přehledu odeslaných SMS zpráv na telefonní číslo , tel. číslo, vyplývá, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím SMS zpráv žalovaného k úhradě dluhu celkem desetkrát. Z přehledu odeslaných emailů žalovanému vyplývá, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím emailu žalovaného k úhradě dluhu celkem desetkrát. Z písemných upomínek je zřejmé, že žalobkyně celkem dvakrát vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena třetí osobě, která následně postoupila pohledávku žalobkyni smlouvami o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako předžalobní výzva ze dne , datum, , kterým byl žalovaný vyzván k vrácení dlužné částky. Z podacího lístku je patrné, že předžalobní upomínka byla podána k poštovní přepravě dne 04. 02. 2026. Z tvrzení žalobkyně nevyplynulo, že by žalovaný cokoliv uhradil.

5. Soudem bylo dále zjištěno, že žalovaný uzavřel dne 01. 09. 2024 s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , na jejímž základě byly dne , datum, žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 3 000 Kč, a to bezhotovostně na účet č. , č. účtu, . Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením úvěru, došlo mezi stranami k novaci závazku, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni jistinu, úrok ve výši 90 Kč a poplatek za úvěr ve výši 1 080 Kč, celkem tedy 4 170 Kč nejpozději do , datum, . Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 36,5 %, RPSN je ve smlouvě uvedena ve výši 5 395,58 %. Podle článku VI. 1. 2. 1. smlouvy musí žalovaný zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru, přičemž pokuta se začne vyměřovat následující kalendářní den po dni splatnosti úvěru a vyměřování končí v den, kdy bude žalovaným splatná část úvěru, jakož i vyměřená smluvní pokuta, připsána na bankovní účet žalobkyně. Podle článku VI. 1. 3. 1. smlouvy je v případě prodlení s jakoukoliv splátkou úvěru delší než čtrnáct dní žalovaný povinen uhradit žalobkyni jednorázově poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč. Podle článku VI. 1. 3. 2 smlouvy v případě nesplacení úvěru je žalovaný povinen uhradit žalobkyni dodatečné náklady spojené s pozdním splácením úvěru, a to 50 Kč za odeslanou upomínku prostřednictvím SMS zprávy, 30 Kč za odeslanou upomínku prostřednictvím e-mailu a 500 Kč za odeslanou písemnou výzvu k úhradě dluhu, přičemž, žalobkyně je oprávněna poslat maximálně deset upomínek prostřednictvím SMS zprávy, deset upomínek prostřednictvím e-mailu a dvě výzvy k úhradě dluhu prostřednictvím dopisu. Z potvrzení o provedení transakce z účtu původního věřitele vyplývá, že původní věřitel poskytl žalovanému částku 3 000 Kč na jeho bankovní účet, který uvedl ve smlouvě. Z přehledu odeslaných SMS zpráv na telefonní číslo , tel. číslo, vyplývá, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím SMS zpráv žalovaného k úhradě dluhu celkem desetkrát. Z přehledu odeslaných emailů žalovanému vyplývá, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím emailu žalovaného k úhradě dluhu celkem desetkrát. Z písemných upomínek je zřejmé, že žalobkyně celkem dvakrát vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena třetí osobě, která následně postoupila pohledávku žalobkyni smlouvami o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako předžalobní výzva ze dne , datum, , kterým byl žalovaný vyzván k vrácení dlužné částky. Z podacího lístku je patrné, že předžalobní upomínka byla podána k poštovní přepravě dne , datum, . Z tvrzení žalobkyně nevyplynulo, že by žalovaný cokoliv uhradil.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno, že by došlo ze strany žalobkyně ke splnění žalobkyní tvrzené povinnosti poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 02. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 07. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 03. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 01. 04. 2018, sp. zn. 1 As 30/2015, nebo rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 05. 11 2018, sp. zn. C-679/18). Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích z žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Z předložených dokumentů nevyplývá, že by si poskytovatel úvěru vůbec nějaké informace od žalované zjišťoval a tyto prověřoval. Smlouva o úvěru, o kterou opírá v rámci svých žalobních tvrzení žalobkyně svůj nárok je tak absolutně neplatná pro rozpor s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (srov. např. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 05. 03. 2020, sp. zn. C-679/18).

11. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.

12. Soud v projednávané věci po právní stránce uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná. Důvodem absolutní neplatnosti je zjevný rozpor smlouvy s dobrými mravy. Rozpor smlouvy s dobrými mravy soud spatřuje jednak v nepřiměřeně vysokém protiplnění za poskytnutí úvěru, jednak v nastavení sankcí a poplatků souvisejících s prodlením. K nepřiměřené výši protiplnění za poskytnutí úvěru soud uvádí následující. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za poskytnutí úvěru protiplnění, kdy RPSN dosahovala 773,59 % a 5 395,58 %. Dle databáze ČNB ARAD však její obvyklá výše činila v době uzavření smlouvy cca 10 %. Sjednaná RPSN je tedy mnohonásobně vyšší, než bylo v době uzavření smlouvy obvyklé. Judikatura však podle shora citovaného rozhodnutí zpravidla považuje za přiměřené protiplnění nejvýše trojnásobek obvyklé roční úrokové sazby. RPSN sice není totéž co úroková sazba, avšak její posouzení je v tomto případě relevantní, neboť zahrnuje úrokovou sazbu jakož i další poplatky spojené s poskytnutím úvěru, které také představují protiplnění za poskytnutí úvěru, a je proto nezbytné je uvažovat. Pokud se týká poplatků spojených s prodlením, tyto byly nastavené za účelem co nejvyššího zpoplatnění žalované, která se ocitla v prodlení. Žalobkyně totiž žalované zasílala zpoplatněné upomínky formou SMS a emailů ve vysoké četnosti. Tyto pak byly kumulovány s rovněž zpoplatněnými písemnými upomínkami, s poplatkem za administraci prodlení a se smluvní pokutou. Z uvedených důvodů soud vyhodnotil smlouvu jako zjevně nemravnou, a proto podle § 588 o. z. absolutně neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona.

13. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost, než žalobkyni vrátit poskytnutou jistinu ve výši 6 000 Kč jako bezdůvodné obohacení z neplatného právního jednání dle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

14. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že první doložená výzva žalobkyně ze dne 04. 02. 2026 stanovila žalovanému sedmidenní lhůtu pro zaplacení. Žalobkyně předložila podací lístek, ze kterého bylo zjištěno, že upomínka byla předána poštovnímu úřadu k přepravě dne 04. 02. 2026. Dne 09. 02. 2026 se již upomínka mohla dostat do sféry dispozice žalovaného. Žalovaný byl povinen plnit do sedmi dnů, tj. do 16. 02. 2026. Soud má tak za prokázané, že žalovaný je v prodlení až ode dne 17. 02. 2026, od kterého žalobkyni přiznal úroky z prodlení v zákonné výši.

15. Ve zbývající části, tedy co zaplacení částky 9 767 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 26. 09. 2024 do 16. 02. 2026 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 14. 10. 2024 do 16. 02. 2026, soud žalobu zamítl z důvodů výše uvedených.

16. V dané věci nebyl vydán platební rozkaz, soud pokračoval v řízení, a proto podle Položky 2, bodu 2. Sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, doměřil soud soudní poplatek částkou ve výši 200 Kč do celkové částky 1 000 Kč podle Položky 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku, a uložil jej žalobkyni doplatit na účet Okresního soudu Plzeň-sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci převáženě neúspěšná a žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel i k požadovanému příslušenství, když je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 08. 2010,, Anonymizováno, sp. zn. I. ÚS 2717/08)

18. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.