8 C 91/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Kokožkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalované: Jméno žalované o 89 009,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 60 299,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 60 299,46 Kč od 14. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba o zaplacení částky 28 709,84 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 61 320,5 Kč od 17. 6. 2025 do 13. 11. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky 28 709,94 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 889,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 060,69 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem podaným zdejšímu soudu dne 26. 2. 2026 domáhala zaplacení částky 89 009,30 Kč. Návrh odůvodnila tím, že jde o pohledávku na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalobkyní a žalovanou distančním způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně poté, co byla ověřena úvěruschopnost žalované. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalované byla dne , datum, vyplacena částka 65 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky společně s úrokem ve výši 0,418 % denně z čerpané částky. Zároveň se žalovaná zavázala zaplatit poplatek za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky. První splátka byla splatná dne , datum, a datum splatnosti celého úvěru bylo sjednáno ke dni , datum, . Úvěr byl žalované vyplacen prostřednictvím bankovního převodu celkově ve výši 65 000 Kč. Žalovaná nehradila své závazky řádně a včas, pročež žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni , datum, , kdy žalovaná celkově uhradila pouze částku 4 700,54 Kč. Dále již neuhradila ničeho ani přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne , datum, . Nárok žalobkyně tak sestává z jistiny úvěru ve výši 60 299,46 Kč, poplatku za vyplacení úvěru ve výši 1 021,04 Kč, smluvního úroku ve výši 26 405,96 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 282,84, tj. 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru ohledně kterého se žalovaná dostala do prodlení za období 90dnů/ , datum, ).

2. Zdejší soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a k projednání věci nenařídil ústní jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, čímž se její souhlas předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 65 000 Kč bezhotovostně na účet žalované a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 0,418 % denně z čerpané částky, poplatkem ve výši 1,99 % z vyplacené tranše úvěru, a to nejpozději do 25. 4. 2026. RPSN je ve smlouvě uvedena ve výši 281,93 %. Smluvní pokuta je ve smlouvě uvedena ve výši 0,1 % z dlužné částky ohledně které je žalovaná v prodlení. Z přehledu bankovních transakcí žalobkyně je zřejmé, že žalované byla vyplacena částka v souhrnné výši 65 000 Kč. Žalovaná na svůj dluh podle sdělení žalobkyně uhradila 4 700,54 Kč. Předžalobní výzva na žalovanou částku ze dne , datum, byla žalovanému podle podacího lístku zaslána dne , datum, .

4. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

5. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků a poplatku, které měla žalovaná z půjčených peněz žalobkyni zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že celková částka, kterou měla žalovaná vedle jistiny zaplatit navíc, byť je ve smlouvě rozčleněna, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného než zmíněné úroky ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček a spotřebitelských úvěrů, a zmíněné částky, bez ohledu na skutečnost, jak jsou ve formulářových smlouvách nazvány, by za předpokladu platnosti závazku nemohly být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Na tomto závěru nemůže bez dalšího nic změnit ani fakt, že jednotlivé částky byly ve smlouvě o úvěru rozděleny na další části. Je tomu tak proto, že podle názoru soudu se jedná pouze o formální rozčlenění tak, aby vypadal příznivěji, aniž by však toto rozdělení reflektovalo skutečné rozdělení žalobkyní poskytovaných služeb. Je zřejmé, že za zjištěného skutkového stavu nebylo možno učinit jakýkoli jiný závěr, než že celé rozčlenění částek je ryze formální a že celá částka nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok tedy zastírá další úročení peněz vedle sjednaných úroků, slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zcela zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody.

8. V tomto kontextu soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu poplatku a úroku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 0,418 % denně z dlužné částky, ve smlouvě je dokonce uváděna RPSN 281,93 %, což je ujednáním neplatným podle § 588 občanského zákoníku pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (podle současné úpravy § 2392 občanského zákoníku) v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejího sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami. Tato sazba v dané době nepřekračovala v průměru 15,21 % ročně (www.cnb.cz, systém časových řad ARAD). Soud v daném případě nezjistil ani žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku spotřebitelského úvěru. S ohledem na celkovou nerovnováhu sjednaných práv a povinností ve smlouvě v neprospěch spotřebitele (smluvní pokutu, náklady na vymáhání (čl. VIII. smlouvy), oproti povinnosti věřitele poskytnout finanční prostředky, shledal soud smlouvu v celém rozsahu neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy.

9. Za situace, kdy soud shledal smlouvu neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, považoval za nadbytečné zabývat se otázkami souvisejícími se splněním povinnosti žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované, která byla v řízení neaktivní a žalobkyni by se dostalo shodného rozsahu bezdůvodného obohacení.

10. Žalované tudíž nevznikla jiná povinnost, než žalobkyni vrátit zapůjčenou jistinu v souhrnné výši 60 299,46 Kč. Soud současně zohlednil žalobkyní tvrzené platby v celkové výši 4 700,54 Kč. Právním důvodem vzniku pohledávky s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy jako celku, není závazkový vztah ze smlouvy o úvěru, ale plnění žalobkyně z neexistujícího či neplatného právního jednání, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se bezdůvodně obohatila jen o 60 299,46 Kč, neboť na poskytnuté plnění ve výši 65 000 Kč již vrátila 4 700,54 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil jí soud povinnost vrátit zbývající část jistiny dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

11. Pokud jde o počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že první doložená výzva žalobkyně ze dne , datum, stanovila žalované třídenní lhůtu pro zaplacení. Žalobkyně předložila podací lístek, ze kterého bylo zjištěno, že upomínka byla předána poštovnímu úřadu k přepravě dne , datum, . Dne , datum, se již upomínka mohla dostat do sféry dispozice žalované. Žalovaná byla povinna plnit do tří dnů, tj. do , datum, . Soud má tak za prokázané, že žalovaná je v prodlení až ode dne , datum, , od kterého žalobkyni přiznal úroky z prodlení v zákonné výši.

12. Ve zbývající části, tedy co do zaplacení částky 28 709,84 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 61 320,5 Kč od 17. 6. 2025 do 13. 11. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky 28 709,94 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení.

13. V dané věci nebyl vydán platební rozkaz, soud pokračoval v řízení, a proto podle Položky 2, bodu 2. Sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, doměřil soud soudní poplatek částkou ve výši 889,50 Kč do celkové částky 4 450,50 Kč podle Položky 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku, a uložil jej výrokem III. žalobkyni doplatit na účet Okresního soudu Plzeň-sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 060,69 Kč, přičemž tato částka představuje 35,48 % z jejich celkové výše 19 900,5 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,74 % a úspěchu žalované v rozsahu 32,26 %). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 4 450,5 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 89 009,30 Kč sestávající z částky 4 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 6 písm. b) a. t.

15. O lhůtách k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.