Okresní soud Plzeň-sever · Rozsudek

9 C 139/2025

č. j. 9 C 139/2025-24

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2025-08-26 · VYHOVENI · ECLI:CZ:OSPS:2025:9.C.139.2025.1

Strojový souhrn generováno LLM

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl ve věci o nájmu bytu, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům částku 31 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 1. 3. do zaplacení. Soud se opřel o § 2251 a § 2201 občanského zákoníku, kterými je nájemce povinen platit nájemné předem, a o § 1877, podle něhož může kterýkoli společný věřitel požadovat celé plnění. Dluh byl žalovaným uznán v písemné formě, což podle § 2053 zákoníku závazek vznikl v době uznání. Soud přiznal žalobcům nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 18 759,40 Kč, včetně odměny advokáta podle advokátního tarifu a DPH.

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Buškovou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A, narozená Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B, narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 31 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům částku 31 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 31 500 Kč od 1. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobci jsou povinni doplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 315 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení v částce 18 759,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

1. Žalobci se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 3. 4. 2025 domáhali rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 31 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnili tím, že dne 4. 9. 2019 byla mezi žalobci jakožto pronajímateli a žalovaným jakožto nájemcem uzavřena nájemní smlouva. Žalovaný na základě prohlášení ze dne 20. 2. 2025 uznal svůj dluh na nájemném v celkové výši 31 500 Kč s tím, že se tento zavázal uhradit nejpozději do 28. 2. 2025. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu.

2. Žalobci jsou občany Vietnamské socialistické republiky. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu vyplývá z § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, když podle procesních předpisů, je pro řízení místně příslušný soud na území České republiky. Podle § 85 citovaného zákona je rozhodným právem právní řád České republiky, neboť si tak strany ujednaly v nájemní smlouvě.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobci předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobci s tímto postupem vyslovili souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.

4. Z nahlížení do katastru nemovitostí bylo zjištěno, že nemovitost – dům na adrese adresa, adresa – zapsaná v katastru nemovitostí právnická osoba pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště adresa-sever, na LV č. hodnota (dále jen „dům“), náleží do společného jmění manželů žalobců. Z nájemní smlouvy ze dne 4. 9. 2019 bylo zjištěno, že žalobci pronajali byt v 1. patře domu o dvou pokojích a příslušenství (koupelna, WC) o celkové výměře 65 m2 na dobu určitou od 4. 9. 2019 do 31. 8. 2021. Nájemné bylo ve smlouvě stanoveno na částku 8 000 Kč měsíčně, zálohy na služby spojené s užíváním bytu na částku 2 300 Kč měsíčně. Z dohody o uznání dluhu uzavřené mezi žalovaným a žalobcem b) dne 20. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalovanému vznikl dluh na nájemném za měsíce září a listopad roku 2024 ve výši 31 500 Kč, který touto dohodou uznal co do výše i důvodu a zavázal se ho uhradit nejpozději do 28. 2. 2025. Jelikož žalovaný na svůj dluh ve stanovené lhůtě ničeho neuhradil, vyzvali jej žalobci k úhradě dlužné částky před podáním žaloby předžalobní upomínkou ze dne 19. 3. 2025. Odeslání předžalobní upomínky má soud za prokázané z podacího lístku z téhož dne.

5. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

6. Podle § 2251 odst. 1 o. z., nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně.

7. Podle § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

8. Podle § 713 odst. 2 o. s. ř. povinnosti a práva spojená se společným jměním nebo jeho součástmi náleží oběma manželům společně a nerozdílně.

9. Podle § 1877 o. z. je-li dlužník zavázán plnit několika věřitelům oprávněným vůči němu společně a nerozdílně, může kterýkoli z nich žádat celé plnění. Dlužník splní v celém rozsahu tomu, kdo o plnění požádal první.

10. Soud dospěl k závěru, že nárok žalobců je důvodný. Žalobci jako vlastníci předmětného domu uzavřeli se žalovaným nájemní smlouvu podle § 2235 odst. 1 o. z. Žalovaný jako nájemce měl na základě nájemní smlouvy povinnost platit za užívání bytu žalobcům jako pronajímatelům měsíčně nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu podle § 2251 odst. 1 o. z. Žalovaný s žalobcem b) uzavřel dohodu o uznání dluhu, kterou svůj dluh na nájemném uznal co do výše i důvodu v souladu s § 1877 o. z. Protože se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou, mají žalobci právo na zaplacení požadovaného příslušenství, tj. zákonného úroku z prodlení, na který vznikl žalobcům nárok podle § 1970 o. z., ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě stanovené v dohodě o uznání dluhu. S ohledem na shora uvedené soud žalobě výrokem I vyhověl. Plnění náleží žalobcům společně a nerozdílně podle § 713 odst. 2 o. s. ř., neboť jsou manželé.

11. Soud dále výrokem II tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 759,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 260 Kč, doplatku soudního poplatku v částce 315 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1, § 7 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 500 Kč sestávající z částky 4 284 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 202 Kč ve výši 2 982,40 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně byla stanovena podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

13. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou se žalobci domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu., Pokud nebude částka uvedená ve výroku II tohoto rozsudku zaplacena ve stanovené lhůtě, bude po marném uplynutí lhůty 30 dní od splatnosti vymáhána celním úřadem.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.