9 C 139/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Buškovou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozená Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 31 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům částku 31 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 31 500 Kč od 1. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobci jsou povinni doplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 315 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení v částce 18 759,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

1. Žalobci se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 3. 4. 2025 domáhali rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 31 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnili tím, že dne 4. 9. 2019 byla mezi žalobci jakožto pronajímateli a žalovaným jakožto nájemcem uzavřena nájemní smlouva. Žalovaný na základě prohlášení ze dne 20. 2. 2025 uznal svůj dluh na nájemném v celkové výši 31 500 Kč s tím, že se tento zavázal uhradit nejpozději do 28. 2. 2025. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu.

2. Žalobci jsou občany Vietnamské socialistické republiky. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu vyplývá z § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, když podle procesních předpisů, je pro řízení místně příslušný soud na území České republiky. Podle § 85 citovaného zákona je rozhodným právem právní řád České republiky, neboť si tak strany ujednaly v nájemní smlouvě.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobci předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobci s tímto postupem vyslovili souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.

4. Z nahlížení do katastru nemovitostí bylo zjištěno, že nemovitost – dům na adrese , adresa, , , adresa, – zapsaná v katastru nemovitostí , právnická osoba, pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -sever, na LV č. , hodnota, (dále jen „dům“), náleží do společného jmění manželů žalobců. Z nájemní smlouvy ze dne 4. 9. 2019 bylo zjištěno, že žalobci pronajali byt v 1. patře domu o dvou pokojích a příslušenství (koupelna, WC) o celkové výměře 65 m2 na dobu určitou od 4. 9. 2019 do 31. 8. 2021. Nájemné bylo ve smlouvě stanoveno na částku 8 000 Kč měsíčně, zálohy na služby spojené s užíváním bytu na částku 2 300 Kč měsíčně. Z dohody o uznání dluhu uzavřené mezi žalovaným a žalobcem b) dne 20. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalovanému vznikl dluh na nájemném za měsíce září a listopad roku 2024 ve výši 31 500 Kč, který touto dohodou uznal co do výše i důvodu a zavázal se ho uhradit nejpozději do 28. 2. 2025. Jelikož žalovaný na svůj dluh ve stanovené lhůtě ničeho neuhradil, vyzvali jej žalobci k úhradě dlužné částky před podáním žaloby předžalobní upomínkou ze dne 19. 3. 2025. Odeslání předžalobní upomínky má soud za prokázané z podacího lístku z téhož dne.

5. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

6. Podle § 2251 odst. 1 o. z., nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně.

7. Podle § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

8. Podle § 713 odst. 2 o. s. ř. povinnosti a práva spojená se společným jměním nebo jeho součástmi náleží oběma manželům společně a nerozdílně.

9. Podle § 1877 o. z. je-li dlužník zavázán plnit několika věřitelům oprávněným vůči němu společně a nerozdílně, může kterýkoli z nich žádat celé plnění. Dlužník splní v celém rozsahu tomu, kdo o plnění požádal první.

10. Soud dospěl k závěru, že nárok žalobců je důvodný. Žalobci jako vlastníci předmětného domu uzavřeli se žalovaným nájemní smlouvu podle § 2235 odst. 1 o. z. Žalovaný jako nájemce měl na základě nájemní smlouvy povinnost platit za užívání bytu žalobcům jako pronajímatelům měsíčně nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu podle § 2251 odst. 1 o. z. Žalovaný s žalobcem b) uzavřel dohodu o uznání dluhu, kterou svůj dluh na nájemném uznal co do výše i důvodu v souladu s § 1877 o. z. Protože se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou, mají žalobci právo na zaplacení požadovaného příslušenství, tj. zákonného úroku z prodlení, na který vznikl žalobcům nárok podle § 1970 o. z., ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě stanovené v dohodě o uznání dluhu. S ohledem na shora uvedené soud žalobě výrokem I vyhověl. Plnění náleží žalobcům společně a nerozdílně podle § 713 odst. 2 o. s. ř., neboť jsou manželé.

11. Soud dále výrokem II tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 759,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 260 Kč, doplatku soudního poplatku v částce 315 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1, § 7 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 500 Kč sestávající z částky 4 284 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 202 Kč ve výši 2 982,40 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně byla stanovena podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

13. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.