9 C 158/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Buškovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 223 581 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 307 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 29 307 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba o zaplacení částky 194 274 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 61 579,18 Kč, úroku ve výši 11,75 % z částky 61 579,18 Kč, úroku z prodlení ve výši 5 637,75 Kč.

III. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu , adresa, -sever doplatek soudního poplatku ve výši 2 236 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení celkem částky 223 581 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu [číslo] s produktovým názvem [ulice] půjčka na účet 02/ 2018. Neoddělitelnou součástí smlouvy jsou také smluvní podmínky. Žalobkyně posoudila před poskytnutím úvěru žalovanému jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr, přičemž vycházela z informací ze zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěrů a dalších služeb ([příjmení], insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních/městských úřadů, evidence exekucí). Na základě žalovaným vyplněného dotazníku, který žalovaný doplnil výplatními páskami, vyhodnotila příjmy a výdaje sdělené žalovaným a tyto informace porovnala se statistickými, demografickými a historickými daty žalovaného podle ekonomických modelů. Žalovaný uvedl jako svůj pravidelný měsíční příjem částku 22 724 Kč. Na základě shora uvedené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostní zápůjčku ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek ve výši celkem 93 029 Kč, který zahrnuje kapitalizovaný úrok (sazba ve výši 14 % p.a.), částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částku za administrativní činnosti a komfortní splácení. Celkovou částku 193 029 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 36 měsíčních splátkách po 5 362 Kč se splatností první splátky měsíc od data uzavření smlouvy, poslední splátka byla sjednána ve výši 5 359 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 23 448 Kč v období od [datum] do [datum]. Žalovaný se dostal do prodlení s placením splátek, v důsledku toho vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužných splátek ke dni [datum]. Žalobkyně kapitalizovala tuto smluvní pokutu a z ní se domáhá částky 50 000 Kč. Dále se žalobkyně domáhá kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 637,75 Kč (od [datum]), sankčních poplatků ve výši 3 700 Kč za 9 upomínek se sjednaným poplatkem 300 Kč a částkou za zahájení vymáhání sjednanou ve výši 1 000 Kč. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek se žalobkyní, tato smlouva nabyla účinnosti dne [datum]. Žalobkyně se tedy vedle kapitalizované smluvní pokuty, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a sankčních poplatků, jak je uvedeno výše, domáhá nezaplacené jistiny ve výši 90 886,18 Kč a poplatku za poskytnutí a správu úvěru ve výši 78 994,82 Kč. , adresa, s oznámením o postoupení pohledávky byl žalovaný vyzván žalobkyní k okamžitému splacení dluhu nejpozději do [datum]. Dále se žalobkyně domáhá úroku ve výši 11,79 % a zákonného úroku z prodlení z jistiny od [datum].

2. Žalobkyně ještě v rámci doplnění upozornila na to, že žalovaný byl při uzavření smlouvy jasně a srozumitelně i v rámci předsmluvní kontraktace seznámen s obsahem smlouvy včetně úroků a poplatků, které byly celkem sjednány ve výši 93 029 Kč Smlouva proto musí být platná. Žalobkyně poukázala na to, že je třeba odlišovat úrok sjednaný celkem ve výši 23 039 Kč a další poplatky za poskytnutí a správu úvěrů, které mají jinou funkci než úrok.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, svou neúčast u jednání konaného dne [datum] a [datum] neomluvil, žaloba i předvolání mu byly doručeny s dostatečným předstihem před konáním jednání, soud proto jednal v jeho nepřítomnosti, přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Žalobkyně prokázala aktivní legitimaci smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně její přílohy, ze které vyplývá, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], [IČO], postoupil žalovanou pohledávku žalobkyni v souladu s § 1879 a následující zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem původního věřitele jako postupitele ze dne [datum], který spolu s výzvou ze dne [datum] byl, jak vyplývá z potvrzení o podání, předán k doručení dne [datum].

5. Ze smlouvy o zápůjčce – [ulice] na účet [číslo] (dále jen„ smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly rovněž smluvní podmínky, má soud za prokázané, že původní věřitel (společnost [právnická osoba]) a žalovaný, uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 o.z., na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezhotovostně 100 000 Kč, a to tak, že částka 52 755 Kč bude vyplacena na účet uvedený žalovaným a částka 47 245 Kč bude použitá na refinancování dlužné částky žalovaného z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu ve výši 100 000 Kč a za poskytnutí poplatek celkem ve výši 93 029 Kč, poplatek sestává z úroku sjednaného ve výši 14 % vyčísleného ve výši 23 039 Kč, z částky za zpracování, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 48 030 Kč a částky za vedení zákaznického účtu ve výši 21 960 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit celkem částku 193 029 Kč v 36 měsíčních splátkách po 5 362 Kč s poslední splátkou ve výši 5 359 Kč. Ve smlouvě byla RPSN vztahující se k zápůjčce sjednána ve výši 61,96 %. Žalobkyně ve výpočtu smluvní pokuty ke dni [datum] vyčíslila smluvní pokutu, které se domáhá ve výši 50 000 Kč, smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně nichž je žalovaná v prodlení (článek 6.1 smluvních podmínek). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celkové dlužné částky dopisem ze dne [datum] odeslaným, jak vyplývá z podacího archu, dne [datum] s výzvou k zaplacení do [datum]. Žalobkyně předžalobní výzvou ze dne [datum], kterou téhož dne odeslala, jak vyplývá z podacího archu, vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky.

6. Soud zamítl návrh na provedení důkazu výslechem svědka [jméno] [jméno] včetně výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku, který za právní předchůdkyni žalobkyně uzavíral smlouvu o zápůjčce, neboť soud považoval výslech tohoto svědka za nadbytečný, když žalobkyně navrhla jeho výslech k prokázání toho, že se žalovanou vyplňoval zákaznickou kartu a ověřoval její příjmy na základě předložených dokumentů žalovaným a jeho měsíční výdaje, když z předložených listin vyplývá dostatečně, že právní předchůdkyně posuzovala osobní a majetkové poměry žalovaného v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a z předložených listin, a to z výplatních pásek za srpen a září 2018 a zákaznické karty vyplývá, že pracuje jako operátor u společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši 22 724 Kč. Žije v nájemním bytě, je svobodný, pracuje na základě pracovní smlouvy, vlastní automobil, má externí splátky zápůjček ve výši 4 000 Kč, interní splátky ve výši 5 000 Kč a měsíční odhadované výdaje 4 000 Kč. Žije v nájemním bytě.

7. Žalovaný je státní příslušník Polska. Tím je dán mezinárodní prvek. Žalobkyně provozovala svou podnikatelskou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měl bydliště také žalovaný. Zdejší soud je proto mezinárodně příslušný podle čl. 17 bod 1 písm. c) nařízení Rady (EU) [číslo] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné podle bydliště žalovaného v době podání žaloby. Věc se řídí českým právem podle článku 4 bod 1 nařízení [číslo] o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), neboť na území České republiky vzniklo bezdůvodné obohacení8. Podle § 2 odst. 1 o. z. každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.

9. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke , podezřelý výraz, nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

10. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran (věta před středníkem).

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny.

14. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], dále například sp. zn. [spisová značka] se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“15. Z veřejně dostupné databáze [obec] národní banky (tabulka B1 [číslo]) vyplývá, že roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice pro 1-5 let v říjnu 2018, kdy byla uzavřena shora specifikovaná smlouva, činila 8,20 %. Soudu je z jeho činnosti známo (sp. zn. [spisová značka]), že v říjnu 2018 [jméno] [příjmení] [příjmení] poskytla úvěr ve výši 350 000 Kč se splácením ve 120 splátkách s úrokem ve výši 14,90 % a v listopadu 2018 (sp. zn. [spisová značka]) ČSOB poskytla úvěr ve výši 265 000 Kč se splácením v 84 splátkách s úrokem ve výši 4,9 %.

16. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. Mezi žalovaným a původním věřitelem, společností [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o.z., jejímž předmětem byl závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout částku 100 000 Kč, a to zčásti výplatou na účet a zčásti konkrétně ve výši 47 245 Kč na úhradu dluhu ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi týmiž účastníky [číslo]. Žalobkyně prokázala, že částku 52 755 Kč vyplatila na účet žalovaného číslo [bankovní účet] dne [datum]. Toto prokázala žalobkyně poté, co byla soudem při jednání dne [datum] vyzvána podle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila důkazy ke svým tvrzením, tedy že bezhotovostně vyplatila žalovanému částku 100 000 Kč. K uvedenému poučení žalobkyně doplnila, že zbytek z částky 100 000 Kč, tj. částku 47 245 Kč použila na refinancování zápůjčky z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo]. K prokázání tohoto tvrzení neoznačila žádný důkaz, pouze poukázala na text smlouvy, kde je uvedeno, že v této výši bude zápůjčka použita na tento účel. Žalobkyně tak neprokázala vyplacení částky 47 245 Kč žalovanému, byť na úhradu dluhu vyplývajícího ze smlouvy o zápůjčce [číslo] neboť odkaz na smlouvu, kde se uvádí, že tímto způsobem bude částka 47 245 Kč použita, není důkazem o výplatě. Uvedenou skutečnost uvedla žalobkyně, jakožto postupník, ve vztahu k původnímu věřiteli ze smlouvy o zápůjčce [číslo]. Soud proto vzal za prokázané pouze vyplacení částky 52 755 Kč.

17. Dle shora citované judikatury Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ve spojení s daty z databáze [příjmení] na webu [obec] národní banky, podle kterých činila v říjnu 2018 úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na 1-5 let 8,20 %, by bylo možné akceptovat jako úrok až trojnásobek této sazby, tj. 24,6 % ročně. Z údajů známých soudů, z jeho činnosti (úroková sazba [jméno] [příjmení] [příjmení] a ČSOB) vyplývá, že možný akceptovatelný úrok by mohl být necelých 15%, respektive trojnásobek 45 %, či 4,9 %, trojnásobek 14,9 %). Tyto údaje je však nutné posuzovat souhrnně. V daném případě ze smlouvy o zápůjčce vyplývá RPSN ve výši 61,96 % RPSN není totéž co úrok, tato sazba však vyjadřuje právě celkové náklady zápůjčky jako roční procento. Jako cenu za zapůjčení částky 100 000 Kč tak nelze posuzovat, jak na to poukazuje žalobkyně, pouze úrok ve výši 14 % ročně, ale je nutné posoudit celý sjednaný poplatek ve výši 93 029 Kč, neboť celá tato částka je fakticky odměnou za poskytnutí finančních prostředků v rámci smlouvy o úvěru. Struktura částky, která měla být vrácena, je nastavena tak, že sjednaná výše smluvního úroku představuje 23 039 Kč, částka za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení představuje 48 030 Kč a částka za vedení zákaznického účtu ve výši 21 960 Kč. Taková výše poplatku se zohledněním, že má být vrácena za 36 měsíců, se vymyká obvykle sjednávaným poplatkům, které za tuto službu účtují banky, přesahuje trojnásobek běžného smluvního úroku sjednávaného pro úvěry v daných obdobích. V této souvislosti je třeba zohlednit závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu v ČR ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4084/12 a ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 199/2011, podle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li, v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní.

18. Na smlouvu o úvěru jako celek uzavřenou mezi žalovaným a původním věřitelem dne [datum] je třeba pohlížet ve světle shora citované judikatury Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti. Požadovaný úrok ve smlouvě sjednaný ve výši 14 % nelze posuzovat samostatně, odděleně. Vedle úroku sjednané poplatky dále a neúměrně navyšují celkovou cenu, kterou je spotřebitel povinen zaplatit věřiteli. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala úvěry jako nebankovní instituce a je zřejmé, že osoby, které o úvěr žádaly, by na bankovní produkty nedosáhly, z toho je zřejmé, že žadatelé o úvěr jsou zpravidla v poměrně tíživé situaci. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto profesionál na trhu poskytování úvěrů, respektive zápůjček, zneužívala absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování úvěrů, a to i spotřebitelských i svého silnějšího postavení. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci uzavíraných smluv sice vyhoví příslušným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, ale v části, která nepodléhá zákonné regulaci, zahrne do smluvních ujednání povinnost dlužníka platit úrok (a soud zde posuzuje jako úrok, a tedy cenu za poskytnutí úvěrů celou sjednanou částku ve výši 93 029 Kč) zcela nepřiměřeně vysoký. Soud považuje jednání právní předchůdkyně žalobkyně za účelové a zneužívající i s ohledem na to, že řada dlužníků není schopna cokoliv právně relevantně namítat, takové jednání je nežádoucí, nelze proto posuzovat ujednání o úrocích odděleně od ostatního obsahu smlouvy. Podle názoru soudu ustanovení § 577 o. z. nelze použít, neboť soud shledal absolutně neplatnou smlouvu pro zřejmý rozpor s dobrými mravy. Ustanovení § 577 o. z. se vztahuje pouze na neplatnost pro rozpor se zákonem, proto pro současný případ, kdy neplatnost byla shledána pro rozpor s dobrými mravy, není toto ustanovení použitelné. Zde je třeba přihlédnout ke zvláštnímu ochrannému účelu ustanovení zakládajícímu absolutní neplatnost pro rozpor s dobrými mravy. V dané věci se jedná o spotřebitelský vztah, kdy žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, je podnikatelem, který vystupoval při své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná je spotřebitel. Žalovaná je tak slabší stranou. Připuštění moderace by odporovalo základnímu smyslu právních předpisů k ochraně spotřebitele, které se snaží motivovat podnikatele k chování ke spotřebiteli v souladu s dobrými mravy právě tím, že chování nemravně toliko nenapravují, ale též sankcionují, a mají tudíž odrazující účinek. V opačném případě by strana, která při uzavření smlouvy prosadí nepřípustné kvantitativní určení, by nic neriskovala, neboť v případě shledání neplatného ujednání by jí náleželo to, co je ještě v přijatelném rozsahu (zde též viz Občanský zákoník: velký komentář. Svazek III, § 419 - [číslo] [příjmení], [jméno] [příjmení] a kolektiv, první vydání, [obec]: Leges 2014, strana [číslo]).

19. Soud proto posoudil smlouvu o úvěru jako právní jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a přiznal žalobkyni pouze právo na vrácení vyplacené a prokázané částky ponížené o úhradu žalovaného, coby bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., neboť se jednalo o plnění poskytnuté bez právního důvodu (52 755 Kč - 23 448 Kč = 29 307 Kč). Vedle toho soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši § 1970 o. z. a nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., a to počínaje od [datum] z této částky, když výzva k zaplacení s oznámením o postoupení pohledávky byly odeslány dne [datum] se lhůtou k plnění nejpozději do [datum]. Od následujícího dne se tak žalovaný dostal do prodlení. V tomto rozsahu soud vyhověl žalobě (výrok I). Ve zbytku, tj. v rozsahu výroku II. tohoto rozsudku však soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. Žalovaný měl ve věci větší úspěch, žalovanému však nevznikly žádné náklady řízení, soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

21. V dané věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud pokračoval v řízení, proto podle položky 2, bod 2 písm. a) sazebníků poplatků doměřil soudní poplatek do 5 % z žalované částky a ve výroku IV. uložil žalobkyni doplatit soudní poplatek ve výši 2 236 Kč.