9 C 165/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Buškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného o zaplacení 209 325 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 209 325 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 22 046, 66 Kč, s úrokem ve výši 12,512 % ročně z částky 193 384,17 Kč od 05. 06. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 27 340,20 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 208 603 Kč od 05. 06. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 569,57 Kč a úroku ve výši 12,512 % z částky 13 488,83 Kč od 5. 6. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 42 641,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum k Okresnímu soudu v Anonymizováno domáhala po žalovaném zaplacení částky 209 325 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřel žalovaný se žalobkyní úvěrovou smlouvu č. Anonymizováno, na jejímž základě mu byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 215 100 Kč určený k financování koupě motorového vozidla. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr v 60měsíčních splátkách po 4 837 Kč, přičemž celková částka splatná spotřebitelem činila 290 220 Kč. Žalovaný však své smluvní povinnosti řádně neplnil, uhradil pouze prvních osm splátek v celkové výši 38 696 Kč, následně se dostal do prodlení a žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni datum. Dlužná částka ke dni zesplatnění činila 209 325 Kč a sestávala ze 7 dlužných splátek celkem ve výši 33 859 Kč, nesplacené jistiny po zesplatnění ve výši 173 014 Kč, úrokového vyrovnání ve výši 722 Kč, 1 000 Kč za upomínky odeslané žalovanému dne datum a dne datum běžnou poštou při sjednaném poplatku ve výši 500 Kč za upomínku, účelně vynaložených nákladů ve výši 730 Kč představující poměrnou část nákladů na vymáhání za měsíc za zaměstnanecký aparát, telekomunikační služby, provozní náklady a náklad na systém správy pohledávek žalobkyně dle čl. 5. 4 smlouvy vynesené ve výši 300 Kč dne datum, ve výši 300 Kč dne Anonymizováno, ve výši 130 Kč dne datum, kdy účelně vynaložené náklady žalobkyně za měsíc činí částku 300 Kč. Úrokové vyrovnání je úrok od datum (datum splatnosti 15. splátky) do datum, tj. 13 dní z částky 1 835, 38 Kč (celý úrok v anuitě 15. splátky podle splátkového kalendáře), 1 835,38 Kč x 13/31= 769,68 Kč, z toho žalobkyně požaduje 722 Kč. Ani přes následné výzvy žalovaný svůj dluh neuhradil. Dále se žalobkyně domáhá úroku kapitalizovaného za období od datum do datum ve výši 23 616, 23 Kč a dále ve výši 12,512 % ročně z částky 206 873 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15% ročně kapitalizovaného za období od datum do datum ve výši 27 340,20 Kč a počínaje od datum z částky 208 603 Kč. Žalobkyně uvedla, že úroku z celých dlužných splátek včetně zesplatnění částky úroku se domáhá s odkazem na ujednání v čl. 11. 2 úvěrových podmínek.

2. Žalovanému byla z důvodu neznámého pobytu ustanovena opatrovnice, advokátka tituly před jménem jméno FO. Opatrovnice žalovaného ve vyjádření k žalobě uvedla, že vzhledem k nemožnosti žalovaného kontaktovat nemůže skutková tvrzení žalobkyně potvrdit ani zpochybnit na základě informací od žalovaného. Namítla však, že žalobkyně neprokázala skutečné poskytnutí úvěrových prostředků, neboť nepředložila bankovní doklad o převodu úvěru na účet prodávajícího vozidla. Současně namítala, že část žalobou uplatněného nároku představuje nepřípustné úročení již splatných úroků a že žalobkyně neprokázala odeslání upomínek, z nichž dovozuje nárok na smluvní pokuty. Dále navrhovala, aby soud z úřední povinnosti přezkoumal splnění povinnosti žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného podle zákona o spotřebitelském úvěru. Pro případ neplatnosti úvěrové smlouvy zastávala názor, že by žalobkyni mohlo náležet toliko vydání bezdůvodného obohacení odpovídající rozdílu mezi poskytnutým plněním a uhrazenými splátkami. Současně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

3. Usnesením Okresního soudu v Anonymizováno ze dne datum, č.j. spisová značka, byla vyslovena místní nepříslušnost tohoto soudu a po právní moci usnesení byla věc postoupena zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému, neboť žalovaný měl ke dni zahájení řízení bydliště na adrese adresa, adresa, spadající do obvodu Okresního soudu Plzeň-sever.

4. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a k projednání věci nenařídil ústní jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, a žalobkyně i žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

5. Žalovaný je občanem Bulharské republiky, čímž je ve věci dán mezinárodní prvek. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, při jejímž uzavření žalobce jednal v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná jednala jako fyzická osoba za účelem, který nelze považovat za součást její podnikatelské nebo profesní činnosti. Jedná se proto o spotřebitelskou smlouvu. Rozhodné právo pro smluvní vztah účastníků se určuje podle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 06. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), které obsahuje zvláštní kolizní úpravu spotřebitelských smluv. Žalovaný měl v době uzavření smlouvy obvyklé bydliště na území České republiky a žalobce zde vykonával svou podnikatelskou činnost, přičemž uzavřená smlouva spadala do rámce této činnosti. Smluvní vztah účastníků se proto podle čl. 6 odst. 1 nařízení Řím I řídí právním řádem České republiky.

6. Mezinárodní pravomoc soudů České republiky je dána podle čl. 17 odst. 1 a čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). Jde o řízení ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené žalovanou jako spotřebitelkou s žalobcem jako podnikatelem a žaloba proti spotřebiteli může být podána pouze u soudů členského státu, na jehož území má spotřebitel bydliště. Žalovaný má bydliště na území České republiky, konkrétně na adrese Adresa žalovaného, kterou má současně evidovánu v centrálním registru jako adresu svého pobytu. Z těchto skutečností má soud za prokázané, že žalovaný má bydliště na území České republiky. Pravomoc soudů České republiky k projednání a rozhodnutí věci je proto dána podle čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis bez ohledu na slovenskou státní příslušnost žalované. Podle zvláštního pravidla spotřebitel musí být žalován u soudů členského státu svého bydliště.

7. Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že dne datum uzavřeli účastníci smlouvu o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 215 100 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem 290 220 Kč ve formě šedesáti měsíčních splátek po 4 837 Kč. Z přiloženého splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný uhradil pouze prvních osm splátek, celkem částku 38 696 Kč, přičemž od splátky splatné dne datum přestal své závazky plnit.

8. Ve smlouvě v části 5. 4 bylo sjednáno, že v případě, že se žalovaný opozdí se zaplacením splátky, budou naúčtovány: účelně vynaložené náklady spojené s upomínkou. Náklady za úplně první upomínku za dobu trvání smlouvy nebudou účtovány. Upomínat lze také prostřednictvím telefonického spojení, GSM technologie, sms zpráv či emailu; smluvní pokutu ve výši 500 Kč pokud se žalovaný zpozdí se zaplacením splátky nebo jiné platby. V případě, že výše dlužné částky bude nižší než 500 Kč, lze účtovat smluvní pokutu ve výši dlužné částky; úrok z prodlení ve výši dle platného nařízení vlády.

9. V úvěrových podmínkách, které jsou nedílnou součástí smlouvy v článku 11. 2 bylo sjednáno, že pokud nebude žalovaný dodržovat podmínky smlouvy, bude požádán o jednorázové vrácení. Tento krok se nazývá zesplatnění. Úvěr může být zesplatněn pokud: a) je žalovaný v prodlení se zaplacením alespoň dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Zesplatnění úvěru z výše uvedených důvodů nemá vliv na trvání smlouvy. Smlouva nadále trvá, a to až do okamžiku jejího zániku způsobem stanoveným ve smlouvě, těchto podmínkách nebo v právních předpisech (zejména až do úplného zaplacení úvěru). I po zesplatnění úvěru musí žalovaný plnit ostatní povinnosti ze smlouvy a podmínek. Mezi tyto povinnosti patří i povinnost platit úrok dohodnutý ve smlouvě pro případ řádného splácení, a to až do úplného zaplacení půjčené částky (poskytnutého úvěru). Zesplatnění úvěru také nemá vliv na platnost zajišťovací smlouvy. To znamená, že i po zesplatnění úvěru může být auto odebráno a prodáno.

10. Ze zesplatňovací výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně využila smluvního oprávnění a celý úvěr zesplatnila. Současně žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu, který k datu zesplatnění vyčíslila částkou 209 325 Kč. Tato částka sestávala z dlužných splátek, nesplacené jistiny, úrokového vyrovnání, smluvních pokut a nákladů vymáhání, jak je uvedeno žalobkyní v rámci žalobních tvrzení. Výzva byla žalovanému zaslána na jím uvedenou adresu, ajk vyplývá z podacího archu ze dne datum.

11. Soud dále zjistil, že před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Ze záznamu o posouzení bonity vyplývá, že žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným o jeho příjmových a majetkových poměrech, ověřovala jeho příjmy, výdaje, rodinný stav, způsob bydlení a současně provedla dotazy do příslušných registrů dlužníků a úvěrových databází, včetně registrů NRKI, SOLUS, TELCO, ISIR a CEE. Žalovaný uvedl čistý měsíční příjem ve výši 30 324 Kč, příjem dalšího člena domácnosti ve výši 20 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti ve výši 7 000 Kč. Zpracovaný výpočet životních nákladů a disponibilního příjmu ukázal zbývající měsíční disponibilní částku 21 937 Kč na straně žalovaného a 29 476 Kč na úrovni domácnosti po zohlednění splátky poskytovaného úvěru. Žalobkyně proto dospěla k závěru, že žalovaný je schopen sjednaný úvěr řádně splácet.

12. Soud na základě zprávy peněžního ústavu ze dne datum zjistil, že na účet č. č. účtu, který byl žalovaným uveden ve smlouvě, byla dne datum připsána částka 215 100 Kč.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 1958 odst. 1 občanského zákoníku, je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.

15. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, úroky z prodlení nepřesahující výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení nebo smluvní pokutu.

18. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému sjednané finanční prostředky. Současně bylo prokázáno, že žalovaný své smluvní povinnosti porušil, neboť po zaplacení osmi splátek přestal úvěr splácet. Žalobkyně proto oprávněně využila sjednané právo zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Žalovaný svůj závazek dobrovolně nesplnil.

19. Soud se z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Ústavní soud vyslovil závěr, že obecný soud je povinen zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele plánovaný úvěr splatit, neboť opomenutí takového přezkumu může zasáhnout do práva spotřebitele na soudní ochranu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 02. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Obdobně i Soudní dvůr Evropské unie dovodil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat splnění předsmluvní povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem, i když se spotřebitel neplatnosti smlouvy sám nedovolal (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 05. 03. 2020, sp. zn. C-679/18). Ze zjištěných skutečností plyne, že žalobkyně vycházela z konkrétních údajů o příjmech, výdajích, rodinných a majetkových poměrech žalovaného, ověřila jeho údaje v externích registrech a provedla vlastní výpočet schopnosti splácet poskytovaný úvěr. Soud proto uzavírá, že žalobkyně postupovala s odbornou péčí a povinnost uloženou jí tehdy účinnými právními předpisy splnila.

20. Soud se zabýval rovněž námitkami opatrovnice žalovaného týkajícími se neprokázaného poskytnutí úvěru. Tyto námitky neshledal důvodnými. Z provedených listinných důkazů, zejména z úvěrové smlouvy, splátkového kalendáře, výpisu úhrad a dalších listin předložených žalobkyní, je zřejmé, že úvěrový vztah mezi účastníky vznikl a byl po určitou dobu plněn, neboť žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem osm splátek v souhrnné výši 38 696 Kč. Uhrazení těchto splátek představuje významnou indicii potvrzující nejen existenci smluvního vztahu, ale i faktické poskytnutí úvěru, neboť bez poskytnutí úvěrových prostředků by žalovaný neměl důvod sjednané splátky po dobu několika měsíců hradit. Toto vyplývá z potvrzení peněžního ústavu. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně unesla důkazní břemeno ohledně poskytnutí úvěru. Námitky opatrovníka žalovaného směřující proti prokázání této skutečnosti proto neshledal důvodnými.

21. Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení dlužných splátek ve výši 33 859 Kč, nesplacené jistiny po zesplatnění ve výši 173 014 Kč, úrokového vyrovnání ve výši 722 Kč, 1 000 Kč jako smluvní pokuty dle části 5. 4 smlouvy při prodlení se zaplacením 2 splátek ve výši 2x 500 Kč, když žalobkyně odkázala na toto ujednání, které zakládá právo na zaplacení 2x 500 Kč jako smluvní pokuty při prodlení nikoliv odeslání upomínek, účelně vynaložených nákladů ve výši 730 Kč, které soud považuje za přiměřené. Soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení podle § 1970 o. z. a nařízení vlády 351/2013 Sb. v celém požadovaném rozsahu, když žalovaný se dostal do prodlení a úrok z prodlení byl sjednán i pro prodlení se zaplacením splátek, včetně úroku v části 5. 4 smlouvy.

22. Soud však zamítl žalobu v části požadovaného úroku z úroků v dlužných splátkách, neboť z ujednání 11. 2 úvěrových podmínek, na které poukázala žalobkyně, nevyplývá sjednání placení úroku z úroku. Dlužné splátky celkem ve výši 33 859 Kč představující splátky č. hodnota-Anonymizováno., sestávají z jistiny a z úroků. Ze splátkového kalendáře vyplývá výše jistiny ve splátce č. hodnota částku 2 820,25 Kč, ve splátce č. hodnota částku 2 849,66 Kč, ve splátce č. hodnota částku 2 879,37 Kč, ve splátce č. hodnota částku 2 909,40 Kč, ve splátce č. hodnota částku 2 939,74 Kč, ve splátce č. hodnota částku 2 970,39 Kč, ve splátce č. hodnota částku 3 001,36 Kč, celkem částku 20 370,17 Kč, výše úroku v těchto splátkách činí částku 13 488,83 Kč. Soud proto vyhověl žalobě co do úroku pouze z jistiny, tj. za období od datum do datum ve výši úroku 12,512 % ročně ze součtu částek 173 014 Kč a 20 370,17 Kč, tj. částky 193 384,17 Kč, v kapitalizované výši 22 046, 66 Kč, a zamítl žalobu o zaplacení částky 1 569,57 Kč (23 616,23 Kč – 22 046,66 Kč) a ve výši 12,512 % z částky 13 488,83 Kč od datum do zaplacení.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a podle § 142a odst. 1 o. s. ř. po zaslání předžalobní výzvy tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, neúspěch male jen v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 42 641,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 374 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 209 325 Kč sestávající z částky 9 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 320 Kč ve výši 5 947,20 Kč.

24. O lhůtách k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému uložil splnit povinnosti stanovené ve výrocích rozsudku do tří dnů od jeho právní moci. Soud neshledal žádné okolnosti odůvodňující stanovení lhůty delší. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.