9 C 201/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Buškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného o 91 317,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 160 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky 26 160 Kč od 18. 5. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba o zaplaceníčástky 46 701 Kč,úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 72 861 Kč od 17. 09. 2024 do 17. 5. 2025,úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 46 701 Kč od 18. 5. 2025 do zaplacení,částky 18 456,34 Kč,úroku ve výši 2 598,48 Kč,úroku ve výši 12,75 % p. a. z částky 61 207,81 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 17. 09. 2024 dosáhne částky 223 718,00 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u soudu dne , datum, se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 91 317,34 Kč s příslušenstvím. Tato částka sestává z nezaplacené jistiny ve výši 61 207,81 Kč, úroku přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 10 056,07 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč za prodlení u splátek 11, 12 (smluvní pokuta sjednána v čl. , Anonymizováno, smlouvy ve výši 499 Kč pro případ prodlení o délce 30 dní se zaplacením splátky), náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 600 Kč u splátek 5, 11, 12 (sjednaných v čl. 6.2 smlouvy ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný dostane do prodlení o délce 15 dní), smluvní pokuty ve výši 0,1 % z nové jistiny (součet jistiny a úroku přirostlého do zesplatnění) ve výši 18 456,34 Kč (sjednané v čl. , Anonymizováno, pro případ prodlení za každý den prodlení se zaplacením nové dlužné jistiny po zesplatnění) vyčíslené ke dni vyhotovení žaloby, úroku ve výši 66,27 %, od 91. dne prodlení ve výši 12,75 % z jistiny kapitalizovaného za období od , datum, do , datum, ve výši 2 598,48 Kč a dále ve výši 12,75 % od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 223 718 Kč, to vše se zákonným úrokem z prodlení ze součtu jistiny a úroku ve výši 71 263,88 Kč a smluvní pokuty ve výši 998 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému částku 65 000 Kč a kterou vyplatila téhož dne. Nominální úroková sazba byla sjednána ve výši 66,27 % ročně. Žalovaný se proti tomu zavázal úvěr splatit v 48 měsíčních splátkách po 3 884 Kč, splatných vždy k 12. dni kalendářního měsíce, počínaje zářím , Anonymizováno, . Žalobkyně si ověřila úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů a informací od žalovaného (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného) a databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti SOLUS, NRKI (nebankovní registr klientských informací). Na základě těchto údajů a informací z dotazovaných registrů a provedeném scoringu žalovaného žalobkyně dospěla k závěru, že je možné poskytnout žalovanému úvěr, žalovaný ani jeho zaměstnavatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání a doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný. Žalovaný však dle tvrzení žalobkyně v rozporu se smlouvou uhradil jen 10 splátek, dne , datum, Pro prodlení se 11. splátkou splatnou dne 12. 7. 2024 došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, . Žalovaný dlužné částky nezaplatil ani na základě předžalobní upomínky.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. K ústnímu jednání se nedostavil, předvolání mu bylo doručeno s dostatečným předstihem, svou neúčast neomluvil, soud proto podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Z návrhu na uzavření smlouvy, oznámení o schválení úvěru, splátkového kalendáře, dodatku č. , hodnota, , dokumentu o podpisu na dálku vyplývá, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, prostřednictvím prostředků na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Z obsahu smlouvy vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostně úvěr ve výši 65 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně s navýšením o smluvený úrok 66,27 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 3 384 Kč splatných vždy do 12. dne v měsíci, počínaje zářím , Anonymizováno, v souladu s přiloženým splátkovým kalendářem. O parametrech smlouvy byl žalovaný informován předsmluvním formulářem. Žalovaný doložil svou totožnost občanským průkazem. Součástí smlouvy (čl. , Anonymizováno, ) byl i závazek žalovaného pro případ prodlení zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které dojde k prodlení o 30 dnů, dále náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou splátku, u které dojde k prodlení o 15 dnů (čl. , Anonymizováno, ) a rovněž i smluvní pokutu v případě zesplatnění úvěru ve výši 0,1% denně (36,5% ročně) ze zesplatněné jistiny, a to za každý den prodlení až do zaplacení.

4. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně převedla dne , datum, žalovanému sjednanou částku 65 000 Kč bezhotovostně na jeho účet , Anonymizováno5. Žalovaný podle přehledu zaplacených a dlužných částek (karta klienta) uhradil před zesplatněním celkem , hodnota, splátek po 3 384 Kč, a to ve dnech, jak je uvedeno v žalobě.

6. Z důvodu, že žalovaný řádně a včas nehradil sjednané splátky žalobkyně dopisem ze dne , datum, adresovaným žalovanému celý úvěr zesplatnila. Po zesplatnění žalovaný nezaplatil ničeho.

7. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne , datum, , kterou, jak vyplývá z podacího archu, odeslala tentýž den.

8. Před schválením a uzavřením smlouvy si žalobkyně ověřovala schopnost žalovaného splatit úvěr, a to prověřením žalovaného v nebankovních databázích SOLUS a NRKI (viz. výpis z registru SOLUS a NRKI) a dále z hodnocení klienta a jeho prohlášení, výpisu účtu za období od , datum, do , datum, . V registru SOLUS nemá žalovaný žádný záznam, z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) vyplývá že ke dni dotazu, tj. , datum, měl žalovaný podané 4 žádosti (živé, odvolané žalovaným, zamítnuté) u finančních institucí jiných než je žalobkyně – z přehledu není zřejmé, jakého druhu jsou tyto žádosti, týkající se celkové částky 107 447 Kč, s dluhem po splatnosti ve výši 4 407 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, , kde jsou uvedeny pouze 2 příchozí platby od ČSSZ, vyplývá, že žalovanému byl v červnu a červenci , Anonymizováno, vyplacen invalidní důchod 1. stupně ve výši 9 889 Kč. Z dokumentu hodnocení klienta ve vztahu k tomuto úvěru vyplývá, že žalobkyně vycházela z celkového příjmu žalovaného ve výši 14 886 Kč sestávajícího z pravidelného čistého měsíčního příjmu ve výši 5 346 Kč (nebyl uveden druh příjmu, byť ve formuláři je předepsáno 8 možností) a jiného příjmu (například sociální dávky) ve výši 9 540 Kč. Žalobkyně vycházela z celkových výdajů 8 775 Kč sestávajících z životního minima ve výši 4 860 Kč a bydlení ve výši 3 915 Kč. Žalobkyně uvedla v tomto přehledu, že žalovaný je podnikatel, nežije s nikým, má vlastní bydlení. Po zhodnocení těchto informací žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný má volné zdroje ve výši 5 111 Kč.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.

10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu. Mezi žalobkyní a žalovaným byla v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne 28. 7. 2023 smlouva o úvěru č. , hodnota, , která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele podle § 86 daného zákona. Při posuzování příjmů žalobkyně vycházela (z celkového příjmu 14 886 Kč) z částky 5 346 Kč jako z pravidelného čistého měsíčního příjmu. Byť vzala v úvahu (na jiném místě hodnocení žalovaného), že žalovaný je podnikatel, nebyl ve formuláři uveden druh tohoto příjmu a ani nijak doložena výše tohoto příjmu (např. výpisem z účtu, daňovým přiznáním). Přestože žalobkyně měla z NRKI informaci, že žalovaný má dluh po splatnosti ve výši 4 407 Kč, toto nevzala při výpočtu celkových výdajů ve výši 8 775 Kč v úvahu, důvod této částky nebyl nijak vysvětlen či prověřen. Úvěr ve výši 65 000 Kč měl být splácen splátkami ve výši 3 884 Kč. Při zohlednění dlužné částky, která může být splátkou, a při neprověření příjmu co do částky 5 346 Kč, již žalovaný neměl dostatečné finanční prostředky k placení uvedené splátky. Je pravdou, že žalovaný splácel 10 splátek v období od září , Anonymizováno, do června , Anonymizováno, , nadále však po dobu dalších 38 měsíců sjednaných splátek nic neplatil. Výše splátky činila 26 % deklarovaného příjmu, a dokonce 39 % z doloženého příjmu. Žalobkyní tak nebyly dostatečně zjištěny a prověřeny příjmy, výdaje a ekonomická a finanční situace žalovaného s výhledem na období 48 měsíčních splátek tak, aby nevznikly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.

14. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

15. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 uvedl, že soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

16. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně má za následek podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené mezi účastníky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Žalovaný má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu jako specifické bezdůvodné obohacení podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Protože žalobkyně prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 65 000 Kč a že žalovaný na úvěrovou smlouvu uhradil celkem 38 840 Kč, soud žalobě vyhověl co do částky 26 160 Kč (65 000 Kč - 38 840 Kč). Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy.

17. Pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení je splatná na základě výzvy věřitele s přihlédnutím k možnostem spotřebitele tuto pohledávku splnit v době doručení této výzvy. Žalovaný, který nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní k otázce splacení pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení v době přiměřené jeho možnostem po doručení výzvy žalobkyně či v následujícím období, však neuvedl žádná tvrzení. Ani v průběhu řízení nevyšly jeho poměry nijak najevo. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení z dlužné částky v návaznosti na doručenou výzvu žalobkyně žalovanému ze dne , datum, ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 573 o. z. se má za to, že výzva byla žalovanému doručena dne , datum, (3. pracovní den od odeslání výzvy), splatnost nastala dne , datum, a do prodlení se žalovaný dostal ode dne , datum, . Ve zbývající části soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně při zohlednění celého předmětu řízení, včetně příslušenství do dne vydání rozhodnutí, měla ve věci větší neúspěch než úspěch a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.