9 C 22/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní titul Terezou Buškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba o zaplacení částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím – zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o půjčce č. 2011, na základě které se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku včetně souhrnného poplatku ve výši částka ve 24 měsíčních splátkách po částka se splatností první splátky dne datum a další k prvnímu dni následujícího měsíce. Žalovaný dosud neuhradil částku částka. Podlesní splátku ve výši částka uhradil žalobkyni dne datum. Žalovaný uznal dne datum dluh ve výši částka vyplývající z uvedené smlouvy a zavázal se uhradit ho ve 48 měsíčních splátkách ve výši částka. Na tento dluh neuhradil nic. Dluh se tak stal splatným dne datum.

2. Žalobkyně souhlasila s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovaný se k výzvě soudu, která byla opatřena doložkou, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“) nevyjádřil. Výzva byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne datum. Soud má tak zato, že žalovaný s tímto postupem soudu souhlasí a rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř.

3. Po provedeném dokazování a po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 o.s.ř., soud dospěl k závěru, že jsou dány podmínky, vyjma rozhodnutí o částka s příslušenstvím, pro zamítnutí žaloby. Ze smlouvy o půjčce ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 657 občanského zákoníku, zákon č. 40/1964 Sb. (dále jen „o.z.“) smlouvu o půjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši částka, žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem celkem ve výši částka (zahrnující úrok ve výši částka, poplatek za zpracování ve výši částka a službu zabezpečení výběru splátek v případě hotovostního režimu ve výši částka) ve 24 měsíčních splátkách po částka, když první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každá následující splátka nejpozději do konce dalšího následujícího měsíčního období. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku částka. Ze smlouvy o půjčce vyplývá, že žalovaný při podpisu převzal v hotovosti částku částka.

4. Ze záznamu o půjčce na 24 měsíců ID půjčky 2011 k této půjčce soud zjistil, že žalovaný za období od datum do datum uhradil celkem částka a výše zbývajícího dluhu ve výši částka. Z uznání dluhu ze dne datum soud zjistil, že žalovaný uznal co do důvodu a výše svůj dluh vyplývající ze smlouvy o zápůjčce č. 2011 ze dne datum a zavázal se zaplatit žalobkyni částku ve výši částka. Tuto částku se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni ve 48 měsíčních splátkách po částka se splatností první splátky do datum a se splatností každé další splátky nejpozději do 25. dne kalendářního měsíce, poslední splátka dluhu ve výši částka je splatná nejpozději do datum. Žalovaný výslovně uvedl, že bere na vědomí, že při nezaplacení jedné splátky dluhu se stává splatný celý zbývající dluh. Předžalobní upomínkou ze dne datum, která jak vyplývá z podacího lístku ze dne datum byla žalovanému doručena, žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celkem částky částka.

5. Podle § 39 o.z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům.

6. Podle § 558 o.z. uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek, jen věděl-li ten, kdo uznal o jeho promlčení.

7. Podle § 3028 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „n.o.z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

8. Podle § 3028 odst. 2 n.o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

9. Uznání dluhu je jednostranný právní úkon dlužníka adresovaný věřiteli, který lze učinit až poté, co dluh vznikl. Uznání dluhu je zajišťovacím institutem, jehož podstatou je založení právní domněnky existence dluhu v době jeho uznání. Uznání dluhu ač má povahu samostatného právního jednání je svými důsledky akcesorické k hlavnímu právnímu vztahu, který se na základě přechodného ustanovení § 3028 n.o.z. řídí dosavadním právním předpisem, tj. občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb. a podle § 558 o.z.

10. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny.

11. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 243/2005, 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele, na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy, výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu, nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ 12. Uzavřenou smlouvu o půjčce ze dne datum soud posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy o půjčce, tj. v březnu 2011 podle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu se splatností od 1 roku do 5 let 13,91 % ročně, bylo by tak možné tolerovat navýšení o 41,73 % ročně. Souhrnný poplatek ve výši částka představuje 96,16 % z celkové poskytnuté částky, která má být vrácena ve lhůtě 24 měsíců. Soud musí korektivy dobrých mravů posuzovat nejen sjednaný úrok, který je vyčíslen na částku částka, ale je třeba posuzovat v souhrnu celý poplatek, který zahrnuje částku částka za zpracování a částku částka za službu hotovostních splátek, které v souhrnu podstatně navyšují celkovou cenu, kterou je spotřebitel povinen zaplatit věřiteli. Věřitel se tak snaží„ vydělat“ na těchto dalších poplatcích a proto sjednání úroku spolu s těmito poplatky je v rozporu a dobrými mravy a smlouva o půjčce je tak podle § 39 o.z. neplatná. Vztah účastníků je tak ve vztahu ke smlouvě o půjčce nutné vypořádat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení podle § 451 o.z. V době uznání tedy ke dni datum existoval dluh žalovaného pouze ve výši částka, neboť z prohledu nazvaného Záznam o půjčce na 24 měsíců ID půjčky číslo vyplývá, že byla zaplacena celkem částka částka na uvedenou půjčku z celkové částky částka. Zůstává tak nezaplacena částka částka. Soud proto dospěl k závěru, že z celkové žalované částky částka existoval ke dni uznání dluh pouze ve výši částka a co do částky částka se jednalo o neexistující dluh. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 910/2003, 33 Cdo 1171/2000, 29 Cdo 1584/2000 nelze s uznáním neexistujícího závazku spojovat účinky uznání dluhu. Soud proto zamítl žalobu o zaplacení částka s příslušenstvím a vyhověl žalobě co do zaplacení částka, na které žalobkyni vzniklo právo s ohledem na uznání dluhu ze dne datum, s příslušenstvím - zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti této částky rovnající se splátce, tedy od datum podle § 517 odst. 2 o.z.

13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu. Žalovaný měl neúspěch jen v malé části, žádné náklady mu však nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkonu rozhodnutí nebo provedení exekuce.