9 C 267/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Buškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice sídlem Adresa opatrovnice o 325 979,80 Kč s příslušenstvím o 5 050 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 297 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 297 000 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení, částku 5 050 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 214,51 Kč, s úrokem ve výši 442,40 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 5 050 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 5 000 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 26 364,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 325 979,80 Kč s příslušenstvím. Usnesením Okresního soudu Plzeň-sever č. j. spisová značka ze dne datum soud rozhodl o spojení s věcí vedenou u téhož soudu pod sp. zn. spisová značka o zaplacení 5 050 Kč s příslušenstvím ke společnému projednání. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že nabyla níže uvedené pohledávky za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum s účinností ke dni datum mezi společností právnická osoba., IČ: IČO, se sídlem adresa, (dále jen „původní věřitel“) a žalobkyní. V žalobě dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč, úvěr byl vedený na úvěrovém účtu č. č. účtu a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit ve 106 měsíčních splátkách po 4 793 Kč splatných vždy nejpozději do 20. dne v měsíci spolu s úrokem ve výši 12,99 % ročně. Žalobkyně úvěr vyplatila žalovanému. Žalovaný se však dostal se splácením úvěru do prodlení, když na úvěr zaplatil pouze částku 3 000 Kč na poplatek a žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni datum. Strany smlouvy si sjednaly, že právní předchůdkyně žalobkyně je oprávněna připisovat vyúčtované úroky z úvěru k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a při uplatnění práva na okamžité splacení úvěru. Žalovaný tak žalobkyni dluží částku 313 764 Kč na jistině dluhu (včetně připsaného úroku do dne zesplatnění), úrok ve výši 10 415,80 Kč (ve výši 12,99 % za období od datum do datum z jistiny 313 764 Kč), poplatky ve výši 1 800 Kč (2 x 900 Kč za náklady spojené s upomínáním), úrok z prodlení ve výši 11 896,87 Kč (v zákonné výši za období od datum do datum z jistiny 313 764 Kč), smluvní úrok ve výši 12,99 % ročně z jistiny 313 764 Kč a úrok ve výši 10 415,80 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z jistiny 313 764 Kč, úrok ve výši 10 415,80 Kč a poplatky 1 800 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba. uzavřela dne datum se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky až do limitu 5 000 Kč, žalovaný se zavázal splácet tento úvěr splátkami je ve výši 150 Kč měsíčně splatných k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém byla uzavřena smlouva a poplatek ve výši 50 Kč. Žalovaný dne datum čerpal částku 5 000 Kč, žalovaný neuhradil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně proto zesplatila úvěr ke dni datum. Žalovaný tak žalobkyni dluží zůstatek úvěru – jistinu 5 000 Kč, poplatek ve výši 50 Kč, úrok z úvěru ve výši 442,40 Kč za období od datum do datum z dlužné jistiny, úrok z prodlení v zákonné výši ve výši 214,51 Kč za období od počátku prodlení do datum, smluvní úrok ve výši 16,90 % ročně z dlužné jistiny 5 000 Kč od datum do zaplacení, úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 5 050 Kč od datum do zaplacení. Ve vztahu k pohledávce vyplývající ze smlouvy o úvěru ve výši 300 000 Kč žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od žalovaného, na základě výpisu z běžného účtu. Na základě těchto informací považovala schopnost žalovaného splácet úvěr ve výši 300 000 Kč za dostatečnou. Ve vztahu k pohledávce ze smlouvy o úvěru číslo hodnota žalobkyně prověřila úvěruschopnost, vycházela z informací sdělených žalovaným, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr ve společnosti právnická osoba s čistým měsíčním příjmem 30 870,57 Kč, je svobodný, žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy, nemá vyživovací povinnost. Na základě těchto informací považovala schopnost žalovaného splácet úvěr ve výši 5 000 Kč za dostatečnou.

2. Žalovanému neznámého pobytu soud ustanovil opatrovnici, která se k žalobě vyjádřila tak, že z přílohy smlouvy o postoupení pohledávek vyplývá, že na žalobkyni byla postoupena pouze smlouva o úvěru označená číslem hodnota, nikoliv smlouva o úvěru číslo hodnota. Žalobkyně tak není aktivně věcně legitimována k podání žaloby o zaplacení 5 050 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně se nezabývala dostatečně prověřením úvěruschopnosti žalovaného, vycházela primárně z informací sdělených žalovaným, ověřených výpisem z účtu, kontrolou z insolvenčního rejstříku a dalších evidencí. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný sdělil výši příjmu 30 871 Kč, výdaje 0 Kč, nájemné 4 000 Kč, žádné splátky. Z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaný v měsících předcházejících čerpání úvěru (březen, duben 2023) platil nájemné 13 000 Kč a současně průměrné měsíční výdaje dosahovaly téměř jeho příjmů. Poskytovatel úvěru také neověřil předpoklady udržitelnosti příjmů ve vztahu k předpokládané době trvání úvěrového vztahu. Neprověření úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zakládá neplatnost smlouvy o úvěru. Opatrovnice dále namítla nesprávný výpočet kapitalizovaných úroků ve vztahu ke smlouvě o úvěru číslo hodnota.

3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že původní věřitel právnická osoba. pohledávek vymáhaných touto žalobou postoupil žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Ze seznamu postoupených pohledávek vyplývá, že byly na žalobkyni postoupeny obě pohledávky, jak je uvedeno shora. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn oznámeními ze dne Anonymizováno ve smyslu § 1882 o. z., které dle podacích lístků byly žalovanému téhož dne odeslány.

4. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Ze smlouvy o úvěru, oznámení o úrokových sazbách, ceníku vyplývá, že právnická osoba. uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru vedeném na úvěrovém účtu č. č. účtu. Z obsahu smlouvy vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostně úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně s navýšením o smluvený úrok 12,99% ročně ve 106 měsíčních splátkách po 4 793 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci, počínaje červencem 2023. V článku 8. 2 smlouvy byla sjednána pro případ prodlení se splacením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo při prodlení se splacením více než 2 splátek možnost právní předchůdkyně žalobkyně prohlásit celý úvěr za splatný.

5. Z listiny posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že před schválením a uzavřením smlouvy si právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala schopnost žalovaného splatit úvěr, a to zjištěním od žalovaného o jeho příjmech (ve výši 30 871 Kč) a výdajích (0 Kč + nájemné 4 000 Kč), žádné splátky. Příjmy ověřila z výpisu z účtu za období od prosince 2022 do června 2023 – tento příjem odpovídal sdělení žalovaného. Životní výdaje stanovila v kombinaci sdělení žalovaného a interní informace banky s využitím statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 8 895 Kč. Splátky neměl žalovaný dosud žádné, jak ověřila dotazem do CCB a ve vlastních systémech. Po poskytnutí úvěru se splátkou 4 793 Kč vyhodnotila splátkové zatížení 15,53 %. Po zaplacení splátky tohoto úvěru zůstalo žalovanému k pokrytí životních nákladů 26 078 Kč.

6. Z výpisů z účtu za období od prosince 2022 do června 2023 vyplývá, že měsíčně žalovaný platil nájem ve výši 13 000 Kč a že průměrné měsíční výdaje dosahovaly téměř jeho příjmů.

7. Z podkladů pro soudní jednání a výpisu účtu za červen 2023 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla bezhotovostně dne datum částku 300 000 Kč na účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný zaplatil jen 3 000 Kč na sjednaný poplatek.

8. Z důvodu, že žalovaný řádně a včas nehradil sjednané splátky právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne datum vyzvala žalovaného k placení splátek. Rozhodnutím o zesplatnění ze dne datum žalobkyně zesplatnila celý úvěr. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do datum předžalobní výzvou ze dne datum, kterou, jak vyplývá z podacího lístku, odeslala téhož dne.

9. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru, oznámení o úrokových sazbách, ceníku vyplývá, že právnická osoba. uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru vedeném na úvěrovém účtu č. č. účtu. Z obsahu smlouvy vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému možnost čerpat úvěr až do 5 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu zavázal vyčerpaný úvěr vrátit společně s navýšením o smluvený úrok 16,90 % ročně ve splátkách po 150 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci, počínaje měsícem no měsíci, ve kterém bude uzavřena smlouva. V článku 7. 2 smlouvy byla sjednána pro případ prodlení se splacením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo při prodlení se splacením více než 2 splátek možnost právní předchůdkyně žalobkyně prohlásit celý úvěr za splatný.

10. Z listiny posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že před schválením a uzavřením smlouvy si právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala schopnost žalovaného splatit úvěr, a to zjištěním od žalovaného o jeho příjmech (ve výši 30 871 Kč) a výdajích (0 Kč + nájemné 4 000 Kč), žádné splátky. Příjmy ověřila z výpisu z účtu za období od dubna 2023 do června 2023 – tento příjem odpovídal sdělení žalovaného. Životní výdaje stanovila v kombinaci sdělení žalovaného a interní informace banky s využitím statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 8 895 Kč. Splátky měl žalovaný z výše uvedené smlouvy o úvěru ve výši 4 793 Kč. Po poskytnutí úvěru se splátkou, zde právní předchůdkyně žalobkyně uvedla 250 Kč, vyhodnotila splátkové zatížení ve výši 5 043 Kč. Po zaplacení splátky tohoto úvěru zůstalo žalovanému k pokrytí životních nákladů 25 828 Kč.

11. Z výpisů z účtu za období od duben 2023 do června 2023 vyplývá, že měsíčně žalovaný platil nájem ve výši 13 000 Kč a že průměrné měsíční výdaje dosahovaly téměř jeho příjmů.

12. Z podkladů pro soudní jednání vyplývá, že žalovaný čerpal dne datum částku 5 000 Kč.

13. Z důvodu, že žalovaný řádně a včas nehradil sjednané splátky právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne datum vyzvala žalovaného k placení splátek. Rozhodnutím o zesplatnění ze dne datum žalobkyně zesplatnila celý úvěr. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do datum předžalobní výzvou ze dne datum, kterou, jak vyplývá z podacího lístku, odeslala dne datum.

14. Žalovaný je občanem Bulharska, tím je dán mezinárodní prvek. Žalobkyně provozovala svou podnikatelkou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měl bydliště také žalovaná. Zdejší soud je proto mezinárodně příslušný podle čl. 17 bod 1 písm. c) nařízení Rady EU č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné podle bydliště žalované v době podání žaloby. Podle čl. 6 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy je rozhodným právem právní řád České republiky (níže uvedené právní předpisy) s ohledem na to, že jde o nárok ze smlouvy o úvěru, žalovaný jako spotřebitel ve smyslu shora citovaného ustanovení nařízení byl neznámého pobytu v době podání žaloby, jeho poslední známé bydliště bylo na území České republiky a žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně provozuje svou profesionální, resp. podnikatelskou činnost, v České republice a smlouva spadá do rozsahu této činnosti.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.

16. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že jsou dány podmínky pro částečné vyhovění žalobě. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne datum smlouva o úvěru vedeném na účtu č. č. účtu, která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele podle § 86 daného zákona. Při posuzování příjmů žalobkyně vycházela z celkového příjmu 30 871 Kč. Výši tohoto příjmu ověřila z výpisu z účtu žalovaného. Ve vztahu k výdajům, jejichž výši žalovaný uvedl ve výši 4 000 Kč na nájemné, tyto právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila ve výši 8 895 Kč s použitím statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Z výpisů z účtu žalovaného však vyplývá výše nájemného 13 000 Kč měsíčně za období 6 měsíců předcházejících uzavření smlouvy o úvěru, z počátečního a konečného stavu účtu vyplývá, že žalovaný pokryl bez splátkového zatížení své výdaje bez zbývající částky na účtu. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného důkladně tak, aby nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele spotřebitelský úvěr se splátkami 4 793 Kč splácet, když nevzala v úvahu prokázaný výdaj na nájemné ve výši 13 000 Kč a vycházela z nižší částky stanovené na základě statistického modelu, a ze stavu účtu. Žalovaný nezaplatil následně ani jednu splátku, i to svědčí o tom, že nebyl úvěruschopný.

20. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

21. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 uvedl, že soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

22. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně má za následek podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené mezi účastníky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Žalovaný má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu jako specifické bezdůvodné obohacení podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Protože žalobkyně prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 300 000 Kč a že žalovaný na úvěrovou smlouvu uhradil celkem 3 000 Kč, soud žalobě vyhověl co do částky 297 000 Kč.

23. Pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení je splatná na základě výzvy věřitele s přihlédnutím k možnostem spotřebitele tuto pohledávku splnit v době doručení této výzvy. Žalovaný, který nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní k otázce splacení pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení v době přiměřené jeho možnostem po doručení výzvy žalobkyně či v následujícím období, však neuvedl žádná tvrzení. Ani v průběhu řízení nevyšly jeho poměry nijak najevo. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení z dlužné částky v návaznosti na doručenou výzvu žalobkyně žalovanému ze dne datum ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 573 o. z. se má za to, že výzva k zaplacení do datum byla žalovanému doručena dne datum (3. pracovní den od odeslání výzvy), do prodlení se žalovaný dostal ode dne datum.

24. Ve vztahu ke smlouvě o revolvingovém úvěru byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne datum smlouva o revolvingovém úvěru vedeném na účtu č. č. účtu, která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na to, že ze právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč se splátkami 150 Kč měsíčně. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného, když splátkové zatížení ve výši 150 kč byl i s ohledem na výše uvedené ve vztahu k výši výdajů na nájemné a stavu počátečního a konečného stavu účtu schopen zaplatit a byl v tomto směru úvěruschopný.

25. Soud proto v této části vyhověl žalobě v celém rozsahu, tj. co do částky 5 000 Kč jako nezaplaceného úvěru, co do částky 50 Kč jako sjednaného poplatku a co do úroku i úroku z prodlení v zákonné výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a podle § 142a odst. 1 o. s. ř. po zaslání předžalobní upomínky při zohlednění úspěchu žalobkyně co do 71 % žalované částky, která představuje úspěch co do částky 297 000 Kč a úroku z prodlení z této částky od 15. 5. 2024 do doby vyhlášení rozsudku a co do částky 5 050 Kč s příslušenstvím vyčísleným do doby vyhlášení rozsudku, když pro posouzení úspěchu ve věci se posuzuje i výše příslušenství. Neúspěch představuje, v jakém rozsahu nebylo žalobě vyhověno – ve výši 29 %. Rozdíl činí 42 %. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 13 040 Kč a 400 Kč, ve vztahu k žalobě o zaplacení 325 979,80 Kč za 3 úkony právní služby po 9 620 Kč (příprava a převzetí, předžalobní výzva, sepis žaloby) podle § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), celkem 28 860 Kč, 3 náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024, celkem 900 Kč, 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 6 249,60 Kč, ve vztahu k žalobě o zaplacení 5 050 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (příprava a převzetí, předžalobní výzva, sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), celkem 600 Kč, 3 náhrad hotových výdajů po 100 Kč § 14b odst. 5 písm. a) a. t., celkem 300 Kč, 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč, účast při jednání po spojení řízení za 1 úkon právní služby po 9 660 Kč, 1 náhrady za hotové výdaje ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025, 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 123,10 Kč. Celkem náklady řízení činí částku 62 771,70 Kč. Z toho 42 % činí částku 26 364,10 Kč. Soud uložil žalovanému zaplatit žalovanou přiznanou částku a náhradu nákladů řízení v obecné pariční lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.