9 C 363/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Buškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného o 66 205,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 26 000 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba o zaplacení částky 40 205,15 Kč,úroku z prodlení ve výši 3 001,92 Kč,úroku ve výši 1 512,62 Kč,úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 29 270,05 Kč od 23. 4. 2024 do 25. 9. 2024,úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 3 270,05 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení,úroku ve výši 8 % ročně z částky 27 948,46 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.

III. Žalobkyni se po právní moci tohoto rozsudku vrátí soudní poplatek ve výši 477 Kč.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 66 205,15 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , která tuto pohledávku postoupila žalobkyni. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen v souladu se smluvními ujednáními hotově. Žalovaný se zavázal zaplatit ve 14 splátkách po 3 984 Kč celkem 55 776 Kč, a to vedle jistiny 30 000 Kč, sjednané úroky ve výši 1 522 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 154 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek úvěru v místě bydliště žalovaného ve výši 5 400 Kč, tj. celkové náklady úvěru činily 25 776 Kč. Úvěr nebyl ve lhůtě sjednané ve smlouvě řádně splacen, žalobkyně se domáhá zůstatku uvedených částek, když poslední platba byla ze strany žalovaného provedena dne , datum, ve výši 4 000 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, svou neúčast neomluvil, žaloba byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne , datum, , předvolání mu bylo doručeno do vlastních rukou dne , datum, , tedy s dostatečným předstihem před konáním jednání, soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu z provedených důkazů.

3. Žalovaný je občanem , Anonymizováno, a podle zjištění v průběhu řízení se od podání žaloby zdržuje na území , Anonymizováno, , tím je dán mezinárodní prvek. Okresní soud Plzeň-sever usnesením čl. , Anonymizováno, ze dne , datum, zastavil řízení a prohlásil se za nepříslušný k projednání a rozhodnutí této věci. Krajský soud v Plzni usnesením č. j. , spisová značka, ze dne , datum, toto rozhodnutí změnil tak, že se řízení nezastavuje a nepříslušnost k projednání a rozhodnutí této věci se neprohlašuje s tím závěrem, že mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Rady EU č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“). Rozhodným právem je právní řád České republiky (níže uvedené právní předpisy) s ohledem na to, že předmětem žaloby je nárok ze smlouvy o úvěru - jako smlouvy o poskytnutí služby a v České republice má žalobkyně jako poskytovatel služby obvyklé bydliště (čl. 4 bod 1 odst. b) nařízení č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy).

4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně seznamu postoupených pohledávek, ze kterého bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně podle § 1879 - 1886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni a dopisem ze dne , datum, oznámila postoupení pohledávky na žalobkyni žalovanému.

5. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „první smlouva“) je zřejmé, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z. , na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč v hotovosti, a ten byl žalovanému vyplacen, a žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky v celkem , hodnota, pravidelných měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Celkem se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku ve výši 55 776 Kč, přičemž zápůjční úrok byl sjednán ve výši 1 522 Kč. Žalovaný se rovněž zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 154 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek úvěru v místě bydliště žalovaného ve výši 5 400 Kč, tj. celkové náklady úvěru činily 25 776 Kč. Z transakční historie vyplývá, že žalovaný uhradil dne , datum, částku 4 000 Kč.

6. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále např. sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí: „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem, či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“.

7. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Nejprve se zabýval tím, zda byla sjednána mezi účastníky platná smlouva. V daném případě se jedná o spotřebitelskou smlouvu. Podle ustanovení § 2 odst. 3 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) nesmí být výklad a použití právního předpisu v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. V tomto směru soud přihlížel k rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004, které shodně uzavřeli, že přípustná sjednaná míra smluvního úroku z úvěru či půjčky nesmí přesahovat dvoj až trojnásobek průměrné úrokové sazby u spotřebitelských úvěrů v měsíci, kdy byla půjčka (resp. úvěr) poskytnuta tak, jak ji poskytovaly bankovní subjekty. Je-li tato hranice překročena, je na místě podle Nejvyššího soudu učinit závěr o neplatnosti sjednaného smluvního úroku co do výše pro rozpor s dobrými mravy. Uvedený závěr platí i pro posuzovanou věc. Soud shora uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru shledal absolutně neplatnými pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy, tj. v , Anonymizováno, , Anonymizováno, dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy se splatností od jednoho roku do pěti let pro potřeby domácnosti 7,36 %. Bylo by tak možné akceptovat až trojnásobek, tj. 22,08 %. Je sice pravdou, že smluvní úroky byly dle smluvních podmínek stanoveny ve výši pevně dané částky ve výši 1 522 Kč, avšak při posuzování platnosti smluv musí soud posuzovat smlouvy jako celek s veškerými náležitostmi. V posuzované věci měl žalovaný vrátit podle smlouvy částku celkem 55 776 Kč ve 14 měsících, zahrnující jistinu a úrok (úrok kapitalizovaný ve výši celkem 1 522 Kč) a poplatky (i s úrokem celkem ve výši 25 776 Kč). Je tedy zřejmé, že částka, kterou měl žalovaný zaplatit nad rámec poskytnutých prostředků, jako úrok a poplatky spojené s uzavřením smluv o úvěru přesahují v souhrnu trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro úvěry v daném období.

8. V této souvislosti je třeba zohlednit závěry Ústavního soudu v nálezech sp. zn. III. ÚS 4084/12 a I. ÚS 199/2011, podle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní. Na smlouvy o úvěru jako celek, uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní je třeba pohlížet ve světle shora citované judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu jako na absolutně neplatné ve smyslu ustanovení § 588 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) pro zřejmý rozpor s dobrými mravy, když smlouvy svou podstatou směřují k navýšení odměn za poskytnuté úvěry, především co se týká dalších poplatků vzniklých v souvislosti s uzavřením první i druhé smlouvy. Protože nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a následujících o. z. Žalovaný se na úkor žalobkyně plněním, které mu bylo poskytnuto na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatil, a proto je povinen vydat žalobkyni částku 26 000 Kč, která odpovídá částce, kterou žalobkyně žalovanému poskytla, a to 30 000 Kč, při zohlednění žalovaným poskytnutých plateb ve výši 4 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí lhůty určené v předžalobní výzvě jako výzvě k vydání bezdůvodného obohacení ve výši úroku z prodlení platného ke dni počátku prodlení. Lhůta k zaplacení byla ve výroku I. stanovena podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Ve zbytku soud žalobou zamítl.

9. V dané věci nebyl vydán platební rozkaz, soud pokračoval v řízení, proto podle položky 2, bod 2 písm. a) Sazebníku poplatků je namístě doměřit soudní poplatek do 5 % z žalované částky. Základem poplatku je jistina ve výši 27 948,46 Kč a v žalobě vyčíslená smluvní pokuta ve výši 14 429,15 Kč. Soudní poplatek v této fázi řízení ze součtu těchto částek činí 2 119 Kč. Zaplacen byl soudní poplatek ve výši 2 596 Kč. Soud proto podle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích vrací žalobkyni částku 477, která byla zaplacena na soudní poplatek navíc. (výrok III)

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci ve větší míře neúspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a žalovaný, který se řízení fakticky neúčastnil, náhradu nákladů řízení neuplatnil a z obsahu spisu je zřejmé, že mu náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly.