9 C 402/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Buškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného o 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 86,67 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 458,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhá zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení žalovaného na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. datum, uzavřené mezi žalovaným a společností právnická osoba, (dále jen původní věřitel), která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobkyni. Žalobkyně žalobou požadovala pouze rozdíl mezi poskytnutou a splacenou částkou, a to z titulu bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný byl neznámého pobytu, proto mu byl spisová značka ustanoven opatrovník Jméno opatrovníka. Opatrovník se k žalobě vyjádřil tak, že je žalovaný zcela nekontaktní, a že nedisponuje žádnými podklady od žalovaného, a proto se se nemůže vyjádřit k uznání žalovaného nároku ani nemůže vylíčit žádné rozhodné skutečnosti nebo důkazy.

3. V dané věci je žalovaný státním příslušníkem Bulharska, na věc se tak vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“). Právní předchůdkyně žalobkyně provozovala svou podnikatelskou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měl bydliště také žalovaný. Zdejší soud je proto mezinárodně příslušný podle čl. 17 bod 1 písm. c) Brusel I bis. Podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné podle bydliště žalovaného v době podání žaloby. Soudu se nepodařilo zjistit, kde měl žalovaný v době podání žaloby bydliště. V daném případě nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící o tom, že žalovaný má bydliště mimo území Evropské unie, pak jsou podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis příslušné soudy České republiky, na jejímž území měl žalovaný poslední známé bydliště. Rozhodné právo je české právo, které bylo v souladu s čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, zvoleno stranami v čl. 8. 5. smluvních podmínek, které byly součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru č. datum 4. Žalobkyně s původním věřitelem, společností právnická osoba, uzavřela dne datum podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvu o postoupení pohledávek, kterou převedla na žalobkyni i pohledávky z titulu smlouvy o úvěru za žalovaným. Oznámení o postoupení pohledávky učiněné podle § 1883 o. z. bylo původním věřitelem učiněno dopisem ze dne datum.

5. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), vyzval opatrovníka žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně souhlasila s tímto postupem již v žalobě a opatrovník žalovaného v podání ze dne 24. 4. 2026, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.

6. Ze smlouvy č. hodnota soud zjistil, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému celkem částku 20 000 Kč s tím, že žalovanému byla dne datum celá částka vyplacena na bankovní účet č. č. účtu, který žalovaný uvedl ve smlouvě o úvěru, jak vyplývá z tabulky o umoření poskytnutého úvěru. Žalovaný se zavázal zapůjčenou částku vrátit s navýšením o celkem 24 121 Kč v 21 pravidelných měsíčních splátkách po 2 101 Kč. Žalovaný neplatil řádně a včas dohodnuté splátky, když žalobkyni na svůj dluh neuhradil ničeho. S ohledem na tuto skutečnost se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 000 Kč. Vedle toho žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni postoupení pohledávky a dále až do zaplacení.

7. Podle § 2 odst. 3 o. z., výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

8. Podle § 580 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že obě smlouvy o úvěru jsou s ohledem na výši poplatků absolutně neplatné ve smyslu § 588 o. z. pro zřejmý rozpor s dobrými mravy a žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému podle § 2991 o. z., a proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za dobu od počátku prodlení podle žalobního vymezení ve výši 86,67 Kč za období od 16. 4. 2025 do 28. 4. 2025, tedy dne postoupení pohledávky, v zákonné výši z dlužné jistiny 20 000 Kč, a dále od 29. 4. 2025 do zaplacení.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 458,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a z částky 1 900 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (odvolání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 850 Kč ve výši 808,50 Kč. S ohledem na § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalovanému povinnost nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně.

13. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.