9 C 402/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Buškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného o 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyničástku 20 000 Kčs úrokem z prodlení ve výši 86,67 Kča s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 458,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhá zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení žalovaného na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , datum, , uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , (dále jen původní věřitel), která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobkyni. Žalobkyně žalobou požadovala pouze rozdíl mezi poskytnutou a splacenou částkou, a to z titulu bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný byl neznámého pobytu, proto mu byl , spisová značka, ustanoven opatrovník , Jméno opatrovníka, . Opatrovník se k žalobě vyjádřil tak, že je žalovaný zcela nekontaktní, a že nedisponuje žádnými podklady od žalovaného, a proto se se nemůže vyjádřit k uznání žalovaného nároku ani nemůže vylíčit žádné rozhodné skutečnosti nebo důkazy.

3. V dané věci je žalovaný státním příslušníkem Bulharska, na věc se tak vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“). Právní předchůdkyně žalobkyně provozovala svou podnikatelskou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měl bydliště také žalovaný. Zdejší soud je proto mezinárodně příslušný podle čl. 17 bod 1 písm. c) Brusel I bis. Podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné podle bydliště žalovaného v době podání žaloby. Soudu se nepodařilo zjistit, kde měl žalovaný v době podání žaloby bydliště. V daném případě nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící o tom, že žalovaný má bydliště mimo území Evropské unie, pak jsou podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis příslušné soudy České republiky, na jejímž území měl žalovaný poslední známé bydliště. Rozhodné právo je české právo, které bylo v souladu s čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, zvoleno stranami v čl. 8. 5. smluvních podmínek, které byly součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , datum4. Žalobkyně s původním věřitelem, společností , právnická osoba, , uzavřela dne , datum, podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvu o postoupení pohledávek, kterou převedla na žalobkyni i pohledávky z titulu smlouvy o úvěru za žalovaným. Oznámení o postoupení pohledávky učiněné podle § 1883 o. z. bylo původním věřitelem učiněno dopisem ze dne , datum, .

5. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), vyzval opatrovníka žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně souhlasila s tímto postupem již v žalobě a opatrovník žalovaného v podání ze dne 24. 4. 2026, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.

6. Ze smlouvy č. , hodnota, soud zjistil, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému celkem částku 20 000 Kč s tím, že žalovanému byla dne , datum, celá částka vyplacena na bankovní účet č. , č. účtu, , který žalovaný uvedl ve smlouvě o úvěru, jak vyplývá z tabulky o umoření poskytnutého úvěru. Žalovaný se zavázal zapůjčenou částku vrátit s navýšením o celkem 24 121 Kč v 21 pravidelných měsíčních splátkách po 2 101 Kč. Žalovaný neplatil řádně a včas dohodnuté splátky, když žalobkyni na svůj dluh neuhradil ničeho. S ohledem na tuto skutečnost se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 000 Kč. Vedle toho žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni postoupení pohledávky a dále až do zaplacení.

7. Podle § 2 odst. 3 o. z., výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

8. Podle § 580 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že obě smlouvy o úvěru jsou s ohledem na výši poplatků absolutně neplatné ve smyslu § 588 o. z. pro zřejmý rozpor s dobrými mravy a žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému podle § 2991 o. z., a proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za dobu od počátku prodlení podle žalobního vymezení ve výši 86,67 Kč za období od 16. 4. 2025 do 28. 4. 2025, tedy dne postoupení pohledávky, v zákonné výši z dlužné jistiny 20 000 Kč, a dále od 29. 4. 2025 do zaplacení.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 458,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a z částky 1 900 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (odvolání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 850 Kč ve výši 808,50 Kč. S ohledem na § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalovanému povinnost nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně.

13. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.