9 C 63/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Buškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalované: Jméno žalované o 73 196,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 73 196,08 Kčs úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 69 296,55 Kč od 4. 4. 2025 do zaplacenía s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 3 899,53 Kč od 25. 4. 2025 do zaplacení,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 19 299,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala na žalované zaplacení celkem částky 73 196,08 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené ceny za odběr elektřiny, a to na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne , datum, pro odběrné místo , adresa, , (dále jen „smlouva“). Ceny služeb ze smlouvy žalobkyně žalované vyúčtovala vyúčtováním za období od , datum, do , datum, , které skončilo nedoplatkem ve výši 69 296,55 Kč splatným dne , datum, , a dále vyúčtováním za období od , datum, do , datum, , které skončilo nedoplatkem ve výši 3 899,53 Kč splatným dne , datum, . Žalovaná na svůj dluh ani přes zaslanou předžalobní upomínku ničeho neuhradila.

2. Žalovaná je občankou Slovenska, tím je dán mezinárodní prvek. Žalobkyně provozovala svou podnikatelskou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měl bydliště také žalovaný. Zdejší soud je proto mezinárodně příslušný podle článku 17 bod 1 písm. c) nařízení číslo 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“). Podle článku 18 bod 2 nařízení Brusel I bis jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné podle bydliště žalované v době podání žaloby. Rozhodným právem je právní řád České republiky s ohledem na to, že předmětem žaloby je nárok z kupní smlouvy, respektive o poskytnutí služby a v České republice má prodávající, respektive poskytovatel služby obvyklé bydliště (článek 4 bod 1 odst. a, b nařízení číslo 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy).

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž by nařizoval jednání.

4. Smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne , datum, a všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně má soud za prokázané, že na jejich základě se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do odběrného místa , adresa, , zatímco žalovaná se zavázala uhradit řádně a včas cenu dodané elektřiny a související služby. Z vyúčtování číslo , hodnota, soud zjistil, že žalované byla vyúčtována cena za sdružené služby dodávky elektřiny za období od , datum, do , datum, s nedoplatkem ve výši 69 296,55 Kč se splatností dne , datum, . Konečným vyúčtováním ceny za sdružené služby dodávky elektřiny číslo , hodnota, za období od , datum, do , datum, vyúčtovala žalobkyně žalované nedoplatek ve výši 3 899,53 Kč se splatností dne , datum, .

5. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne , datum, , včetně podacího archu z téhož dne, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby.

6. Podle § 50 odst. 1 zákona č. 458/200 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, (dále jen „energetický zákon“), se smlouvou o dodávce elektřiny zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu.

7. Na základě obsahu shora uvedených listin a žalobních tvrzení dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož žalobkyně na základě smluv dodávala žalované elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, . Za předmětná období byla žalované vyúčtována cena za dodávky elektřiny a poplatky spojené s upomínáním žalované, to vše v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení ceny za odebranou elektřinu, který se opírá o § 50 energetického zákona. Jelikož jde o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně podle § 1970 o. z. též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., plynoucího vždy ode dne následujícího od data splatnosti příslušné faktury. Jelikož bylo v řízení prokázáno, že nárok žalobkyně na úhradu žalované částky je dán, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 299,30 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 928 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 73 196,08 Kč sestávající z částky 4 060 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 530 Kč ve výši 2 841,30 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně byla stanovena podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

9. Lhůta k plnění přiznané částky i nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.