1 C 120/2021

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudcem Mgr. Davidem Neradem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 619 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 619 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 214,59 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1 619 Kč s příslušenstvím, která představuje neuhrazené televizní poplatky. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť žalobkyně s tím souhlasila. Žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla ze zákona povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku dle příslušné evidence, přičemž tuto povinnost žalovaný splnil v lednu 2013 (zjištěno z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16. 3. 2021). Žalovaný však nehradil televizní poplatky ve výši 135 Kč (za květen 2019 pouze 134 Kč) měsíčně řádně a včas a dostal se do prodlení. Za období od května 2019 do června 2020 včetně dluží žalobkyni televizní poplatky v celkové výši 1 619 Kč. Televizní poplatky žalovaný žalobkyni neuhradil ani přes předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 22. 1. 2021. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje. S ohledem na shora uvedený skutkový stav soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, protože nárok žalobkyně vyplývá z ustanovení § 3, 5, 7 a 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Nárok na uhrazení zákonného úroku z prodlení vyplývá z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení přitom žalobkyně zkapitalizovala k datu podání žaloby 15. 4. 2021. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady podle ustanovení § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, tedy 200 Kč za 2 úkony po 100 Kč dle ustanovení § 2 odst. 1 této vyhlášky (zaslání předžalobní upomínky a sepis žaloby). Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů tvořených odměnou za úkony právní služby a paušální náhradou hotových výdajů podle advokátního tarifu, neboť tyto náklady nelze považovat za potřebné k účelnému uplatňování práva žalobkyní. Pokud žalobkyně sama spravuje agendu televizních poplatků a tuto následně předává advokátní kanceláři, nelze takový postup považovat za účelný. Ve sporech o zaplacení neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat nutnost uplatnění specializovaných odborných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. Činnost žalobkyně sice není výkonem veřejné moci, lze však na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci a je pak žádoucí, aby činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zajišťovala sama (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 6. 2013, sen. zn. I ÚS 3344/2012). Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 odst. 1 občanského soudního řádu. Rozhodnutí obsahuje pouze zkrácené odůvodnění dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu.