1 C 133/2024

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudcem Mgr. Davidem Neradem ve věci žalobce: jméno FO datum adresa zastoupený advokátkou právní zástupce sídlem adresa proti žalovanému: jméno FO datum adresa zastoupený advokátem právní zástupce sídlem adresa o ochraně rušené držby

I. Žalovaný je povinen zdržet se rušení držby práva žalobce jezdit jakýmikoliv vozidly přes pozemek parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území a obci , adresa, .

II. Žalovaný je povinen odstranit betonové zátarasy z pozemku parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území a obci , adresa, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9 356 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se jako vlastník pozemku parcelní č. st. , Anonymizováno, v k. ú. a obci , adresa, , jehož součástí je stavba , adresa, (hotel , Anonymizováno, ), pozemku parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a pozemku parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , domáhá proti žalovanému, jenž je vlastníkem pozemku parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ochrany rušené držby. Přitom konstatuje, že v zadní části hotelu u pozemku parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, se nachází rampa pro odvoz prádla a zásobovací rampa pro zboží určené pro kuchyň hotelu s tím, že od výstavby hotelu (po dobu několika desítek let) je hotel obsluhován a zásobován tak, že vozidla využívají komunikaci vedoucí přes pozemky parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Dne 24. 6. 2024 však došlo k tomu, že žalovaný na pozemku parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, nainstaloval betonové zátarasy a znemožnil tak žalobci přístup k zadní části hotelu. Žalobce současně konstatuje, že je držitelem služebnosti cesty, jemuž odpovídá právo jezdit přes pozemek parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, jakýmikoliv vozidly, kteréžto právo vykonává po dobu cca 50 let.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasí, přičemž sporuje tvrzení žalobce o tom, že je již cca 50 let držitelem služebnosti cesty opravňující jej jezdit přes pozemek žalovaného, jelikož nemovitosti nabyl teprve dne 28. 6. 2017. Žalobce nadto i přes opakované jednání se žalovaným i jeho právními předchůdci ohledně stanovení kompenzace za užívání pozemku využívá tento pozemek k obsluze a provozu hotelu a tímto způsobem se na úkor žalovaného bezdůvodně obohacuje. Žalovaný doplňuje, že v dané věci nemůže jít o ochranu pokojeného stavu, jelikož takovým stavem se dle jeho názoru rozumí stav, který se fakticky vytvořil a trval již několik let. Žalobcovo tvrzení o existenci pokojného stavu nemůže obstát již z toho důvodu, že právní zástupce žalovaného se již zhruba rok snaží se žalobcem dohodnout na uzavření nájemní smlouvy, což však žalobce bojkotuje. Žalovaný se dále domnívá, že aby mohla být žaloba na ochranu rušené držby úspěšná, musel by žalobce prokázat, že pozemek ovládá a má ho ve své moci, kdy držba je však rušena žalovaným. Taková podmínka však nemůže být splněna, protože žalovaný má pozemek ve svém výlučném vlastnictví a jakékoliv omezení vlastnického práva ve prospěch žalobce neexistuje. Žalobce podle žalovaného nejedná při využívání pozemku poctivě a v dobré víře, jelikož jistě ví, že jde o pozemek ve vlastnictví žalovaného a nemůže být v omluvitelném omylu, že je oprávněným držitelem tohoto pozemku. Žalobce tudíž nemůže být v dobré víře, že má držbu, neboli faktickou moc nad věcí, když vlastníkem pozemku je žalovaný. Žalobce proto pouze zneužívá práva, jelikož se jakýmkoliv způsobem snaží vyhnout uzavření smlouvy o nájmu pozemku a placení nájemného. V této souvislosti žalovaný zdůraznil rovněž to, že již právní předchůdci účastníků měli v minulosti takovou nájemní smlouvu uzavřenou. Taktéž rodiče žalovaného se jako jeho právní předchůdci pokoušeli dohodnout se žalobcem na prodeji předmětného pozemku, avšak žalovaný příslušnou smlouvu, na jejímž znění se dohodl, odmítl podepsat. Pokud by soud připustil možnost držby služebnosti cesty přes pozemek ze strany žalobce, uvádí žalovaný, že by se jednalo o držbu nepravou a soud by v této věci měl s odkazem na judikaturu Ústavního soudu provést úplné dokazování.

3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.

4. Z příslušných listů vlastnictví a shodných prohlášení účastníků vyplývá, že žalobce je mj. vlastníkem pozemku parcelní č. st. , Anonymizováno, , pozemku parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a pozemku parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (vše v katastrálním území , adresa, ) a žalovaný je mj. vlastníkem pozemku parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, .

5. Z leteckých snímků dostupných na serveru , právnická osoba, z let 2010-2012, 2013-2015, 2016-2018, 2019-2021, jakož i z mapy aktuální, se podává, že na pozemku parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, nebyl umístěn žádný zátaras bránící žalobci v průjezdu.

6. Z fotografií předložených žalobcem, jakož i z e-mailu zástupce žalovaného ze dne 25. 6. 2024 soud zjistil, že dne 24. 6. 2024 byl žalovaným třetím osobám znemožněn vjezd na pozemek parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, instalací zátarasu.

7. Ze sdělení obce , adresa, ze dne 18. 7. 2024 soud zjistil, že pozemek parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, není stejně jako pozemky parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, veden v pasportu komunikací obce , adresa, jako veřejně přístupná místní komunikace, ani jako veřejně přístupná účelová komunikace.

8. Z výzev ze dne 12. 9. 2023 a 4. 3. 2024 vyplývá, že žalobce byl žalovaným opakovaně vyzván k uzavření nájemní smlouvy týkající se pozemku parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a pozemku parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, .

9. Z e-mailové komunikace zástupců účastníků se podává, že mezi nimi bylo jednáno o smírném vyřešení jejich sporu s tím, že žalovaný navrhoval uzavření nájemní smlouvy k pozemku parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, za cenu 90 000 Kč ročně, přičemž žalobce navrhovatel cenu 70 000 Kč ročně. Podle žalovaného měla být dále uzavřena smlouva o zřízení bezúplatné služebnosti cesty přes pozemek parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ve prospěch žalovaného a smlouva o zřízení bezúplatné služebnosti inženýrských sítí přes pozemek parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ve prospěch žalobce. Zástupkyně žalobce reagovala e-mailem ze dne 14. 6. 2024 tak, že žalobce skutečně připustil uzavření nájemní smlouvy k pozemku parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , avšak situace se změnila, když žalovaný přišel s požadavkem na zřízení bezúplatné služebnosti cesty přes pozemek parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Žalobce by proto považoval za korektní, aby si strany zřídily vzájemně bezúplatnou služebnost cesty.

10. Ze smlouvy o nájmu ze dne 2. 1. 2004 vyplývá, že mezi , tituly před jménem, , jméno FO, jako pronajímatelem a , jméno FO, jako nájemcem byla uzavřena nájemní smlouva ohledně pozemku parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na dobu dvou let. V článku VI. nájemní smlouvy se konstatuje, že tato smlouva je uzavřena, jelikož příjezdová komunikace k hotelu , Anonymizováno, není ve vlastnictví vlastníka tohoto hotelu a koupi citovaného pozemku bude vázána na zřízení věcného břemene na prodávaný pozemek.

11. Z kupní smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene služebnosti stezky a cesty k návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí soud zjistil, že byl připraven text kupní smlouvy a smlouvy o zřízení služebnosti stezky a cesty a rovněž návrh na vklad těchto práv do katastru nemovitostí, přičemž účastníky této smlouvy měly být , jméno FO, a , jméno FO, coby prodávající a vlastnicí panujícího pozemku a , Jméno zainteresované osoby 0/0, jako kupující a vlastník služebných pozemků. Předmětem koupě měl být pozemek parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Článek III. této smlouvy však v místě uvedení kupní ceny obsahuje prázdné místo. V článku IV. smlouvy se pak smluvní strany měly dohodnout na tom, že k tíži smlouvou převáděného pozemku parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a pozemku parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, bude ve prospěch pozemku parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, zřízeno bezúplatně na dobu neurčitou věcné břemeno služebnosti stezky a cesty spočívající v právu vlastníka panujícího pozemku chodit a jezdit přes služebné pozemky jakýmikoliv vozidly, a to v celém jejich rozsahu, jak jsou vymezeny v katastru nemovitostí. Co se týče návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí, bylo pomocné řízení vedeno pod sp. zn. ZPV-834282/2018-20.

12. Podle ustanovení § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není držbu nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl předešlý stav.

13. Ustanovení § 1007 odst. 1 občanského zákoníku stanoví, že byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil.

14. Podle ustanovení § 1008 odst. 1 občanského zákoníku soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

15. Podle ustanovení § 177 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.

16. Dle ustanovení § 178 občanského soudního řádu se soud v řízení omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

17. Podle ustanovení § 14 odst. 1 občanského zákoníku si každý může přiměřeným způsobem pomoci k svému právu sám, je-li jeho právo ohroženo a je-li zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě.

18. Hrozí-li neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může jej podle ustanovení § 14 odst. 2 občanského zákoníku každý, kdo je takto ohrožen, odvrátit úsilím a prostředky, které se osobě v jeho postavení musí jevit vzhledem k okolnostem jako přiměřené. Směřuje-li však svépomoc jen k zajištění práva, které by bylo jinak zmařeno, musí se ten, kdo k ní přikročil, obrátit bez zbytečného odkladu na příslušný orgán veřejné moci.

19. Smyslem žaloby na ochranu rušené držby či proti vypuzení z držby je poskytnout provizorní ochranu držby před svémocným uplatňováním práva. Účelem držební ochrany tak není řešení podstaty, tedy existence práva, nýbrž poskytnutí ochrany pokojnému stavu, tedy stavu, který existoval předtím, než došlo k zásahu do pokojné držby. Nejde tak o řízení, kdy je řešeno, komu náleží právo, ale pouze zajištění poslední pokojné držby do rozhodnutí o sporném právu, kdy žaloba na ochranu rušené držby nevytváří překážku věci rozsouzené. Podstatou držební ochrany je to, že nikdo není oprávněn bez právního důvodu zasahovat do držby jiného. Pokud tak učiní a nemá oprávnění do držby zasáhnout, vzniká mezi držitelem a rušitelem právní vztah, jehož obsahem je zejména povinnost rušitele upustit od zásahu a uvést vše do předchozího stavu. (srov. Spáčil, J. In: Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád. Řízení sporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluver ČR, 2016, s. 878). Smyslem žaloby zrušené držby není ochrana práva, nýbrž ochrana pokojného stavu. Obecný soud nezkoumá, zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou. Pro úspěšnost žaloby je nutné, aby žalobce prokázal, že je držitelem práva, kterou žalovaný ruší. (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3074/17 a též sp. zn. I. ÚS 2463/21). Podle § 178 občanského soudního řádu se soud v řízení omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení (vypuzení), námitky žalovaného jsou omezené, může namítat, že žaloba byla podána po uplynutí lhůty nebo popírat svémocnost zásahu či tvrdit, že žalobce proti němu získal nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil.

20. Není významné, zda žalobce je také subjektem drženého práva, podstatné je, že je jeho držitelem. To vyplývá z podstaty posesorní ochrany (viz výklad před § 1003); kdyby měl soud zjišťovat, zda je držitel i subjektem práva, řízení by se nutně protáhlo a byl by zmařen účel držební žaloby. K úspěchu žaloby není třeba prokazovat kvalifikovanou držbu; ochrany požívá nejen držba řádná, poctivá a pravá, ale i držba nepoctivá, neřádná a nepravá (výjimku tvoří případy úspěšného uplatnění námitky nepravé držby žalovaným – § 1003). (Viz Spáčil, J. In: Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, 1666 s.)

21. Naproti tomu se žalovaný nemůže bránit tím, že rušebním činem vykonává své právo, není-li součástí tohoto práva oprávnění zasáhnout svémocně (zejména bez soudního či úředního svolení) do cizí držby. Tak ani žalovaný, který je vlastníkem pozemku, který žalobce – držitel jiného práva – z hlediska hmotného práva neoprávněně užívá jako soukromou cestu, nemůže uplatnit petitorní námitku, že žalobci ve skutečnosti právo cesty (ať již věcné, nebo obligační), jehož výkonu žalovaný zabránil, nenáleží. Spor se vede o držbu a její rušení, nikoli o existenci práva k takovému jednání. (Viz Spáčil, J. In: Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, 1666 s.)

22. Soud v dané věci nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky pro řízení o podané žalobě, tedy zda byla žaloba podána ve lhůtě stanovené v § 1008 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž dospěl ke kladnému závěru, jelikož zásah žalovaného proběhl dne 24. 6. 2024 a žaloba byla podána 27. 6. 2024.

23. Mezi stranami není sporné, že žalovaný žalobci zamezil v průjezdu přes dotčený pozemek, a zbývá tedy zjistit existenci poslední držby a posoudit, zda zamezení průjezdu přes pozemek představuje její svémocné rušení.

24. Z leteckých snímků za období od roku 2010 přitom vyplývá, že na pozemku parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, nebyl umístěn žádný zátaras bránící žalobci v průjezdu, stejně tak je zjevné (a mezi stranami nesporné), že žalobce pozemek parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, k přístupu ke své nemovitosti využíval (žalovaný tvrdí, že z tohoto titulu bude nárokovat bezdůvodné obohacení). Žalobce tedy nepochybně až do doby, kdy mu v tom bylo žalovaným zamezeno, vykonával (a tedy držel) právo jezdit přes pozemek parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . V této souvislosti je namístě zdůraznit, že příjezdová cesta nacházející se na pozemku parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, zjevně byla vybudována právě za účelem obsluhy hotelu , Anonymizováno, , což jasně vyplývá již jen z nahlédnutí na letecké snímky. Žalovaný se mýlí v tom, že by žalobce, aby byl v řízení úspěšný, musel prokázat, že pozemek ovládá a má ve své moci, neboť není tvrzeno, že by žalobce držel pozemek, nýbrž pouze právo cesty. Ze stejného důvodu není důvodnou ani námitka, že žalobce nemůže být oprávněným držitelem pozemku, jelikož ví, že vlastníkem pozemku je žalovaný. Stejně tak není důvodnou námitka, že pokojný stav by musel trvat několik let, protože posesorní ochrana je poskytována poslední pokojné držbě [srov. § 178 občanského soudního řádu jakož i komentář k § 1003 v díle Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023 – komentář k § 1003]. Jak bylo uvedeno výše, není přitom rozhodné, zda u žalobce šlo o držbu řádnou, poctivou nebo pravou. Žalovaný sice v souladu s ustanovením § 1007 odst. 2 občanského zákoníku namítá, že i pokud byl vůbec nějaká držba existovala, šlo by o držbu nepravou, avšak toto tvrzení žádným způsobem nekonkretizuje; netvrdí v tomto směru, že by se žalobce vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou. Vetření se v držbu svémocně či potajmu by se přitom muselo vztahovat již k samotnému okamžiku uchopení držby. Z obsahu spisu naopak vyplývá, že mezi účastníky i jejich právními předchůdci probíhala řada jednání majících za cíl vyřešit užívání pozemku parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, jakož i například pozemku parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , na kterém je umístěna další část přístupové cesty k pozemkům žalobce i žalovaného a která je naopak ve vlastnictví žalobce. Na základě soudu předložených důkazů pak nelze ani uzavřít, že to byl žalobce, kdo zmařil výsledek těchto jednání, nýbrž pouze to, že k dovršení smluvního procesu nedošlo. Vynutit si uzavření smlouvy znemožněním přístupu k nemovitosti pak není podle zákona možné, stejně tak nelze svémocně zamezit průjezdu přes pozemek, jelikož k tomu nejsou splněny podmínky § 14 občanského zákoníku; žalovanému naopak právo nabízí možnost podat proti žalobci negatorní žalobu a případně rovněž žalobu na vydání bezdůvodného obohacení.

25. Soud tedy shrnuje, že má za prokázané, že žalobce byl držitelem práva jezdit vozidly přes pozemek parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, i to, že byl žalovaným z držby svémocně vypuzen, a tudíž žalobě vyhověl.

26. Protože držba veřejného práva není možná, a nelze se proto bránit proti zásahu do práva veřejného užívání (například pozemních komunikací), ověřil soud, že předmětná cesta není vedena jako místní komunikace či veřejně přístupná účelová komunikace. V této souvislosti soud na okraj podotýká, že není vyloučeno, že reálně o takovou kategorii pozemní komunikace může jít, avšak povolán k vydání deklaratorního rozhodnutí o existenci veřejně přístupné účelové komunikace (či místní komunikace) by byl v rámci správního řízení příslušný silničně-správní úřad (srov. § 142 správního řádu a § 7 zákona o pozemních komunikacích).

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a ve věci úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na jejich náhradu. Náklady sestávají z odměny zástupkyně za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby) po 1 500 Kč podle ustanovení § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), a ze 2 tzv. režijních paušálů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu a DPH ve výši 756 Kč. Celkem bylo žalobkyni na náhradě nákladů řízení přiznáno 9 356 Kč.

28. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.