1 C 173/2023

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudcem Mgr. Davidem Neradem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , datum narození bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení existence věcného Anonymizováno

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že na nemovitých věcech ve vlastnictví žalované zapsaných u Katastrálního úřadu pro , adresa, Katastrálního pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , číslo, pro katastrální území , adresa, a obec , adresa, a tam označených jako pozemky parcelní č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba č. p. , číslo, , rodinný dům, a parcelní č. , číslo, vázne služebnost stezky ve prospěch nemovitých věcí ve vlastnictví žalobce zapsaných u Katastrálního úřadu pro , adresa, Katastrálního pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , číslo, pro katastrální území , adresa, a obec , adresa, a tam označených jako pozemky parcelní č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba č. p. , číslo, , rodinný dům, a parcelní č. , číslo, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 56 547,89 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

1. Žalobce se po částečném zpětvzetí žaloby (dále již nepožaduje určení, že pozemky jsou zatíženy služebností cesty) domáhá určení, že ve výroku označené pozemky ve vlastnictví žalované jsou zatíženy služebností stezky ve prospěch ve výroku označených pozemků ve vlastnictví žalobce, jelikož žalobce i jeho právní předchůdci od počátku jejich držby nemovitostí (od 50. let 20. století) užívali bez omezení k příchodu a příjezdu na své pozemky pozemek žalované parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, a ke vstupu do domu využívali vrata v domě žalované na pozemku parc. č. st , číslo, . Žalobce i jeho právní předchůdci chodili a jezdili přes předmětné pozemky, aby zajistili obsluhu domu č. p. , číslo, v , adresa, , dovoz materiálu, otopu a jiných nezbytných věcí sloužících k provozu domu. Žalovaná v měsíci červenci 2022 provedla odkopání svahu na pozemku parc. č. , číslo, a tímto způsobem znemožnila vjezd na pozemek žalobce. Následně o víkendu z 29. na 30. října 2022 žalovaná na hranici pozemku parc. č. , číslo, umístila závoru opatřenou řetězem se zámkem, k němuž žalobci nepředala žádný klíč, čímž žalobci znemožnila příjezd k jeho nemovitostem. Žalobce konstatuje, že on i jeho právní předchůdci užívali pozemky parc. č. , číslo, a parc. č. st. , číslo, k chůzi a jízdě nejméně od roku 2001, než mu to bylo protiprávním jednáním žalované znemožněno. Podle žalobce tedy došlo k mimořádnému vydržení služebnosti chůze ve prospěch jeho pozemků a k tíži pozemků žalované.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasí s konstatováním, že předmětné nemovitosti se nacházejí na samotě čítající celkem 5 domů, přičemž v minulosti byly mezi jednotlivými vlastníky dobré vztahy, a vlastníci si proto běžně vycházeli vstříc, pokud některý z nich chtěl z nějakého důvodu využít pozemek toho druhého. Pozemky nebyly oplocené, a nebyl tudíž problém fakticky k přístupu do domu nyní vlastněnému žalobcem použít nejkratší cesty přes pozemek nyní vlastněný žalovanou. Právní předchůdci žalobce si však vždy byli vědomi toho, že jde pouze o projev dobré vůle a přátelských vztahů mezi sousedy a že jim tím k pozemku žalované nevzniká žádné právo. Poté, co žalobce nabyl předmětné nemovitosti, jednal s žalovanou o možnosti využívat její pozemek pro snadnější přístup a dopravu materiálu pro jím plánovanou rekonstrukci domu. Žalovaná žalobci v mnoha ohledech vyšla vstříc, a proto souhlasila a trpěla, že po dobu rekonstrukce byl její pozemek využíván pro snadnější přístup i dopravu materiálu do domu žalobce. Nikdy však nebylo pochyb o tom, že přes pozemek žalované žádná cesta k domu žalobce nevede a že žalobce nemá k pozemku žádné právo, a že tedy jde pouze o sousedskou vstřícnost. Žalobce pozemek žalované využíval i po skončení rekonstrukce jeho domu bez právního důvodu, přičemž žalovaná, která chtěla udržet dobré sousedské vztahy, se dalšímu užívání pozemku žalobcem nebránila s tím, že však šlo o pouhou výprosu. Žalovaná dále tvrdí, že žalobce začal následně využívat svou nemovitost v rozporu s kolaudovaným účelem ke krátkodobému ubytování třetích osob, v důsledku čehož se v nemovitosti často střídá množství cizích lidí narušujících klid a neoprávněně užívajících nemovitosti vlastněné žalovanou. Konečně žalovaná zpochybňuje, že by žalobce vůbec kdy držel právo odpovídající věcnému břemeni (k tomu odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2024, sp. zn. , spisová značka, ).

3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav.

4. Mezi účastníky je nesporné, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. st , číslo, v katastrálním území , adresa, , jehož součástí je stavba č. p. , číslo, a pozemku parc. č. , číslo, . Stejně tak není mezi účastníky pře o tom, že žalovaná je vlastnicí pozemku parc. č. st , číslo, , jehož součástí je stavba č. p. , číslo, , a pozemku parc. č. , číslo, .

5. Z kupní smlouvy ze dne 16. 6. 2003 a z výpisu z katastru nemovitostí pro list vlastnictví č. , číslo, pro katastrální území , adresa, soud zjistil, že žalobce nabyl své nemovitosti na základě kupní smlouvy ze dne 16. 6. 2003, přičemž právní účinky vkladu práva nastaly ke dni 17. 6. 2003. Prodávající byla paní , jméno FO, , která byla dědičkou po , jméno FO, zemřelém dne , datum, zjištěno z usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne 2. 10. 2001, č. j. , spisová značka, ).

6. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 12. 2022 vyplývá, že žalobce vyzval žalovanou k odstranění závory na pozemku parc. č. , číslo, a současně k podepsání souhlasného prohlášení obsahujícího potvrzení o vzniku služebnosti vydržením. Ve výzvě žalobce konstatoval, že žalobce i jeho právní předchůdci užívali bez omezení k příchodu a příjezdu na své nemovitosti pozemku parc. č. , číslo, po dobu delší než 20 let, a proto došlo k mimořádnému vydržení služebnosti.

7. Z odpovědi na předžalobní výzvu ze dne 17. 2. 2023 doručené zástupci žalobce téhož dne vyplývá, že žalovaná žalobci sdělila, že žalobce si byl od počátku vědom skutečnosti, že není vlastníkem pozemku parc. č. , číslo, a že mu k tomuto pozemku nesvědčí žádné právo. Pokud žalobce a jeho právní předchůdci pozemek užívali, šlo o pouhou výprosu. Žalovaná současně sdělila, že výslovně nesouhlasí s tím, aby byl její pozemek parc. č. , číslo, žalobcem jakkoliv užíván.

8. Z prohlášení , jméno FO, ze dne 7. 7. 2024, z prohlášení , jméno FO, a , jméno FO, ze dne 4. 7. 2024 a z prohlášení , tituly před jménem, , jméno FO, a ze dne 2. 7. 2024 předložených žalobcem vyplývá, že uvedené osoby, které se dle svých prohlášení měly od roku 2003 do roku 2024 každoročně na několik dní na předmětných nemovitostech rekreovat, prohlásily, že žalobce v celém uvedeném období chodil do svého domu průchodem v domě žalované.

9. Z prohlášení předchozí vlastnice nemovitostí žalobce , jméno FO, ze dne 23. 7. 2024 se podává, že , jméno FO, byla žalobcem požádána o vyjádření k užívání domu č. p. , číslo, v , adresa, a okolních pozemků, přičemž potvrdila, že již před zděděním domu v říjnu 2001 i po tomto datu do svého domu chodila průchodem mezi tímto domem a domem sousedním. Současně uvedla, že ví, že se stejným způsobem do nemovitosti chodilo i před říjnem 2001, a to i , jméno FO, . , jméno FO, s ohledem na její zdravotní stav současně požádala, aby v případě nutnosti byla vyslechnuta ve svém bydlišti a nikoliv u soudu.

10. Svědkyně , jméno FO, byla s ohledem na svou žádost o výslech v místě bydliště dne 27. 9. 2024 telefonicky kontaktována soudcem za účelem dohody termínu. Protože svědkyně vyslovila přání, aby jejímu výslechu byla přítomna dcera, bylo dohodnuto, že o konkrétním termínu bude učiněna domluva v přítomnosti její dcery. V následném telefonickém hovoru za přítomnosti dcery svědkyně uvedla, že k předmětu výslechu nemůže sdělit nic jiného, než bylo uvedeno v prohlášení ze dne 23. 7. 2024, přičemž k předmětu výslechu sdělovala, že se tam vždy chodilo. Dcera svědkyně uvedla, že svědkyni není možné s ohledem na její zdravotní stav vyslýchat.

11. Následně soud z lékařského potvrzení vystaveného dne 17. 10. 2024 , právnická osoba, zjistil, že svědkyně není schopna výslechu ze zdravotních důvodů, přičemž se jedná o trvalý stav.

12. Proto soud žalobcem navržený výslech svědkyně (ročník 1933) neprovedl.

13. Z prohlášení , jméno FO, ze dne 24. 7. 2024 vyplývá, že jmenovaná zajišťovala prostřednictvím realitní kanceláře pro paní , jméno FO, prodej domu č. p. , číslo, v , adresa, s tím, že k otázce přístupu do domu jí bylo paní , jméno FO, řečeno, že chodila z místní komunikace přes průchod mezi domy až do své nemovitosti. Tak to byl informován i žalobce.

14. Žalobce vypověděl, že pozemky žalované od koupě jeho nemovitostí v roce 2003 vždy užíval, nejprve při rekonstrukci nemovitosti za účelem dovozu materiálu atd., přičemž řemeslníci vždy jezdili až k vratům. Žalobce dále uvedl, že pozemky vždy využíval a že to byla taková nepsaná nebo dohodnutá domluva s otcem žalované, že oni jezdili po pozemku žalobce a nikdy se neřešilo, že to je nějak zapsaný jako pasport cesty a vždycky to bylo bráno, jako že to je pozemek můj a že ten poslední kousek je pozemek jejich a vždycky se to využívalo prostě, jak oni ten můj, tak já ten jejich pozemek. Žalobce dále uvedl, že mu nikdy nebylo řečeno, že pozemek nesmí využívat, a to až do doby, kdy se zde objevila závora. Dále však žalobce sdělil, že vždy byly problémy s otcem žalované, jelikož schválně stavěl své auto tak, aby žalobce na pozemek nemohl najíždět. Žalobce za ním proto vždy musel jít a prosit ho, aby s autem uhnul. I tak žalobce přes pozemek najížděl zhruba pětkrát až šestkrát za rok, když potřeboval přivést větší náklad. Co se týče průchodu vraty v nemovitosti žalované, žalobce již po koupi domu obdržel od otce žalované klíč od těchto vrat. Pokud jde o pěší chůzi přes pozemek a průchod skrz vrata, nebyly žalobci nikdy znemožněny, ani mu nebylo naznačeno, že by tam neměl chodit. Co se týče kontinuity užívání pozemků, pak žalobce uvedl, že přestože žil nějakou dobu v zahraničí, vždy se na léto do nemovitosti vracel. Žalobce dále vypověděl, že jeho právní předchůdkyní , jméno FO, mu ohledně užívání pozemků v okolí jeho domu nebylo nic řečeno a v době koupě se tato otázka neřešila, nemluvilo se o tom a nikdy se neřešilo, kde je hranice. Na místě to ze začátku běžně sousedsky fungovalo, než , jméno FO, začal vadit dovoz materiálu či stroje, avšak nikdy žalobci nebylo řečeno, že přes pozemek nemá jezdit či chodit.

15. Při svém druhém výslechu provedeném k návrhu žalobce s ohledem na nemožnost výslechu svědkyně , jméno FO, žalobce vypověděl, že si při koupi nemovitostí v katastrální mapě prohlédl předmětné pozemky a byl ujištěn, že právo chůze a jízdy zde vždy bylo. Žalobce dále uvedl, že na nemovitosti byl několikrát i před koupí, vždy přešel přes pozemek žalované i průchodem v jejím domu a nikdy ho nenapadlo, že by zde mohl být nějaký problém. Byl si však vědom toho, že pozemky parc. č. , číslo, a , číslo, jsou ve vlastnictví žalované. Po tomto zjištění se žalobce ptal paní , právnická osoba, bylo mu řečeno, že právo zde chodit a jezdit je dáno odjakživa, že tam jak pan , jméno FO, , tak paní , jméno FO, jezdili i chodili. Žalobci však nebylo řečeno, z jakého titulu může pozemky používat a žalobce nabyl domnění, že se to nikdy neřešilo a že šlo o jeden grunt, kde oba majitelé vzájemně využívali své pozemky. Žalobce proto neměl potřebu zjišťovat konkrétní důvod, na základě kterého může pozemky žalované používat. Nikdy, až do umístění závory, tedy věc neřešil. Co se týče prohlášení , jméno FO, ze dne 23. 7. 2024, žalobce vypověděl, že toto prohlášení sepsal sám den před návštěvou , jméno FO, , jelikož věděl, jaká měla být definice a zeptal se jí, zda to vnímá stejně, což , jméno FO, potvrdila a dokument podepsala. Žalobce se s , jméno FO, nebavil o konkrétní případné dohodě uzavřené mezi vlastníky a , jméno FO, mu potvrdila, že se vždycky tímto způsobem přes pozemky chodilo a jezdilo a vnímala to jako něco, co se děje od nepaměti. Stejně tak to vnímá i žalobce. , jméno FO, žalobci sdělila, že vůbec nerozumí tomu, co tam řeší. Co se týče užívání nemovitosti ze strany , jméno FO, , žalobce vypověděl, že mu bylo řečeno, že tam několikrát byla za účelem obhlídky jejich stavu, vyvětrání a odvozu nějakých věcí.

16. Žalovaná vypověděla, že po roce 2003, kdy žalobce koupil své nemovitosti, měli se žalobcem po několik let dobré vztahy a s rodinou ze slušnosti trpěli využívání jejího pozemku pro účely rekonstrukce nemovitosti žalobce. Následně se však vztahy vyhrotily, což vyvrcholilo v roce 2019, kdy žalovaná nezískala podpis žalobce, který potřebovala, když chtěla vybudovat čističku odpadních vod. Po roce 2019 si již nepřála, aby žalobce pozemek libovolně využíval. Žalovaná potvrdila, že neexistovala žádná dohoda o užívání pozemků ze strany žalobce. Na místě nejprve fungovaly slušné a dobré vztahy a až poté se nashromáždily problémy spočívající mimo jiné i v tom, že žalobce svou nemovitost pronajímá a v lokalitě se střídá velké množství lidí. Žalovaná dále vypověděla, že žalobci několikrát sdělila, aby již její pozemky nevyužíval. Co se týče užívání pozemků ze strany právní předchůdkyně žalobce, žalovaná uvedla, že zde paní , jméno FO, nikdy neviděla. Co se týče stavebních úprav nemovitosti žalobce, tak ty nezačaly již v roce 2003, neboť nemovitost byla určitě více jak rok nevyužívána. Dále žalovaná vypověděla, že v několika případech se žalovaný na nemovitosti neobjevil po dobu delší jednoho roku.

17. Svědek , právnická osoba, , soused účastníků, vypověděl, že žalobce až do umístění závory užíval pozemek parc. č. , číslo, k příjezdu ke svým nemovitostem, avšak co se týče předchozí vlastnice , jméno FO, , tak jí na nemovitosti nikdy neviděl. Právní předchůdci , jméno FO, však pozemek parc. č. , číslo, užívali k jízdě ke své nemovitosti. Svědek si nepamatuje, že by se do nemovitosti, která je nyní ve vlastnictví žalobce, chodilo oklikou kolem stodoly. Co se týče průchodu skrz dům žalované, svědek vypověděl, že tímto průchodem procházel jak pan , jméno FO, , tak právní předchůdci , jméno FO, .

18. Svědkyně , jméno FO, (matka žalované) vypověděla, že po pozemku parc. č. , číslo, se historicky jezdilo pouze se souhlasem vlastníka, přičemž právní předchůdce žalobce pan , jméno FO, pozemek užíval pouze k chůzi na základě dohody s babičkou svědkyně, která naopak užívala kus mlatu, který byl v jeho vlastnictví. Pan , jméno FO, neměl auto, ani motorku a s kravským povozem pozemek obcházel. Co se týče osob, které k panu , jméno FO, přicházely, tak ty přes pozemek parc. č. , číslo, jezdily, avšak vždy pouze s předchozím souhlasem. Pokud jde o paní , jméno FO, , pak svědkyně uvedla, že ji na nemovitosti nikdy neviděla. Ohledně užívání nemovitostí žalobcem, pak svědkyně uvedla, že první rok po koupi byla nemovitost užívána žalobcem i jeho přítelkyní a následně po dobu zhruba dvou sezón tam vůbec nikdo nebyl. Poté začala rekonstrukce, při které byl využíván i pozemek žalované. Následně kolem roku 2008 došlo znovu k přerušení užívání zhruba na dvě sezóny, aniž by v té době byla prováděna údržba či sekání trávy. Svědkyně dále vypověděla, že žalobce využíval pozemky žalované k chůzi i jízdě, ačkoliv mu bylo řečeno, že tam nemá co dělat. Konkrétně mu bylo sděleno, aby po pozemcích nejezdil autem, chůzi mu však nezakazovali. Stejně tak nebyl žalobci znemožněn ani průchod skrz vrata; žalobci však bylo navrženo, aby si udělal přístup na svůj pozemek okolo stodoly. K dotazu soudu na to, zda byl žalobce požádán, aby nechodil skrz vrata dále směrem na svůj pozemek, svědkyně uvedla, že mu to bylo řečeno pouze ústně a bez odezvy.

19. Svědek , jméno FO, (žalovaná je dcerou jeho sestřenice) vypověděl, že na předmětné nemovitosti jezdí zhruba od roku 1980 a pamatuje si ještě původní majitele sousední nemovitosti, avšak následující majitelku , jméno FO, zde nikdy neviděl (jezdil tam třikrát či čtyřikrát do roka buď na týden nebo na prodloužený víkend). Pokud jde o žalobce, pak svědek vypověděl, že kolem roku 2008 či 2010 žalobce po dobu svých návštěv během zhruba dvou let neviděl a bylo mu ze strany žalované řečeno, že snad má být v , adresa, . Co se týče dřívějších vlastníků pozemku, pak svědek vypověděl, že vodili krávy na své nemovitosti okolo stodoly přes pozemky parc. č. , číslo, a , číslo, a pozemku parc. č. , číslo, se tak vyhnuli (k tomu docházelo v 80. letech).

20. Svědkyně , jméno FO, vypověděla, že za realitní kancelář zařizovala prodej nemovitostí žalobci. Dále uvedla, že prodávající , jméno FO, v nemovitosti nebydlela a chalupa nebyla užívána. , jméno FO, svědkyni řekla, že vrata představují společný vstup pro obě chalupy a že to tak funguje od nepaměti. K tomu bylo ještě svědkyni sděleno, že přístup k nemovitostem je komplikovaný, že částečně se jezdí přes pozemky připadající do vlastnictví , jméno FO, a částečně přes cizí pozemky a celá věc funguje na základě domluvy. Svědkyně se zajímala o to, zda je věc přístupu nějak právně ošetřena, avšak bylo jí sděleno, že nikoliv. Prodávající jí pouze sdělila, že to tímto způsobem funguje léta a když něco funguje, tak to lidé neřeší. Stejně tak věc s realitní kanceláří neřešil ani žalobce, byť o tom, že přístup není zajištěn přes vlastní pozemek, věděl. K dotazu soudu na to, jak nemovitost užívala paní , jméno FO, , svědkyně uvedla, že si myslí, že ji neužívala, jelikož byla prázdná a ve špatném stavu. Co se týče čestného prohlášení ze dne 24. 7. 2024, svědkyně uvedla, že jej sepsala společně se žalobcem.

21. Z karty pojištěnce vystavené , právnická osoba, soud zjistil, že žalobce nebyl v období od 6. 12. 2007 do 8. 6. 2009 v České republice zdravotně pojištěn z důvodu akceptovaného dlouhodobého pobytu v zahraničí.

22. Z oznámení o zahájení vodoprávního řízení ze dne 1. 9. 2008 a z rozhodnutí ze dne 16. 10. 2008 soud zjistil, že žalobce byl v rámci vodoprávního řízení v roce 2008 zastoupen panem , jméno FO, .

23. Z nedatovaného dopisu , jméno FO, se podává, že důvodem pro zastoupení byla skutečnost, že žalobce se nacházel mimo republiku.

24. Z e-mailu , jméno FO, ze dne 6. 5. 2024 vyplývá, že pan , jméno FO, , který je jedním ze sousedů účastníků, uvedl, že žalobce se po dobu zhruba dvou let v období let 2007–2009 na předmětném místě nezdržoval s tím, že , jméno FO, se posléze dověděl, že žalobce pobýval někde v , adresa, .

25. Z e-mailu dalšího ze sousedů , jméno FO, vyplývá, že jmenovaný v období 6. 12. 2007 až 8. 6. 2009 žalobce nevídal a dle informací, které měl, žalobce pobýval v oblasti , adresa, .

26. Podle § 987 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je držitelem ten, kdo vykonává právo pro sebe.

27. Podle § 989 odst. 2 občanského zákoníku drží jiné právo ten, kdo je počal vykonávat jako osoba, jíž takové právo podle zákona náleží, a komu jiné osoby ve shodě s ním plní.

28. Podle § 1091 odst. 2 občanského zákoníku je k vydržení vlastnického práva k nemovité věci potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

29. Uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl (§ 1095 občanského zákoníku).

30. Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího (§ 1096 odst. 2 občanského zákoníku).

31. Do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou (§ 3066 občanského zákoníku).

32. Na základě zjištěného skutkového stavu a výše uvedených zákonných ustanovení učinil soud následující právní závěry.

33. K zamítnutí žaloby vedl soud poměrně prostý a z provedených důkazů jednoznačně plynoucí závěr o tom, že žalobce pro sebe nikdy (nebo minimálně ne do roku 2022) nevykonával právo odpovídající služebnosti stezky, nikdy toto právo nedržel. Jak je patrné z žaloby i z dalších vyjádření žalobce jakož i z jeho výslechu, dovozuje žalobce vydržení práva služebnosti z toho, že přes pozemek a skrz dům nerušeně chodil po dobu delší 20 let a činili tak i jeho právní předchůdci; zcela však pomíjí, že k vydržení práva je zapotřebí kromě faktického výkonu (corporalis possessio) rovněž i úmysl právo držet a vykonávat pro sebe, tedy tak jako by mu náleželo (animus possidendi). V řízení však bylo naopak nepochybně zjištěno, že žalobce až do roku 2022, kdy mu byl fyzicky znemožněn přejezd přes pozemek žalované, otázku průchodu přes pozemek nijak neřešil, jelikož takovou potřebu s ohledem na absenci potíží nepociťoval. Nemohl tedy ani mít úmysl vykonávat pro sebe právo odpovídající služebnosti, které ostatně ani neměl důvod reálně od čehokoliv odvozovat; pokud mu totiž nebylo řečeno, z jakého titulu může pozemky používat, a na základě sdělení předchozí vlastnice pouze nabyl domnění, že se to nikdy neřešilo a že se tam vždy chodilo, neměl ani logický důvod domnívat se, že by se tak mělo dít na základě služebnosti stezky, jelikož ta, nejen že nebyla zapsána v katastru nemovitostí, by navíc musela existovat z nějakého právního důvodu, jelikož až do 1. 1. 2019 nemohla vzniknout na základě mimořádného vydržení, neboť předchozí právní úprava tento institut neznala. Pokud by tedy měla být služebnost již v době nabytí vlastnického práva žalobcem vydržena, muselo by se tak stát na základě řádného vydržení při existenci právního důvodu, na kterém se držba právních předchůdců zakládala. O takový případ však nešlo.

34. Vrátíme-li se k tvrzení o mimořádném vydržení služebnosti žalobcem, je namístě podotknout, že nikoli každé nerušené faktické užívání cizí věci vede k vydržení práva k ní, jinými slovy to, že někdo přes pozemek 20 let chodí, bez dalšího neznamená, že by si tímto způsobem takříkajíc vychodil služebnost stezky. Opačný závěr by například ve venkovských poměrech, kde je zcela běžné, že někdo po mnoho desítek let chodí např. do lesa přes cizí louku, aniž by mu v tomu vlastník jakkoli bránil, vedl k absurdnímu výsledku, že v takové situaci dojde k vydržení služebnosti stezky. Přiléhavý je naopak odkaz žalované na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2024, sp. zn. , spisová značka, , kde Nejvyšší soud dovodil, že ten, kdo se vydržení práva domáhá, totiž musí prokázat, že toto právo po určitou zákonem stanovenou dobu držel, tj. fakticky vykonával jeho obsah (corporalis possessio) s úmyslem mít ho pro sebe (animus possidendi), a to bez ohledu na to, zda mu takové právo náleží či nikoli. Samotné faktické užívání věci cizí proto bez dalšího není možné kvalifikovat jako držbu práva služebnosti, a proto ani nemůže vést k vydržení tohoto práva. Jedná se jen o chování, které by sice mohlo být obsahem držby práva, je však realizováno z jiného právního důvodu (např. výprosa, obligace, veřejné užívání) nebo bez právního důvodu. Stejně tak je příhodné odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2024, sp. zn. , spisová značka, , ve kterém byl stejně jako v právě projednávané věci řešen případ, kdy žalobci vůbec nevykonávali držbu práva služebnosti, a takové právo proto ani nemohli nabýt vydržením. Předmětný pozemek užívali toliko na základě místní, obecně akceptované zvyklosti, přičemž při nabytí svých nemovitostí byli s danou situací seznámeni, zavedenou místní zvyklost akceptovali a průchod přes předmětný pozemek realizovali při vědomí této zvyklosti. Tedy jde o případ prakticky totožný jako v nadepsané věci, jelikož i zde bylo prokázáno, že žalobce užíval pozemek žalované toliko na základě místní obecně akceptované zvyklosti, popřípadě nepsané dohody o tom, že oba vlastníci sousedních nemovitostí mohou k průchodu využívat pozemky toho druhého.

35. Že žalobce nevykonával držbu práva služebnosti a naopak šlo o pouhou výprosu či spíše místní a mezi jednotlivými vlastníky akceptovanou zvyklost, je zjevné již jen z jeho vlastního vyjádření o tom, že to byla taková nepsaná nebo dohodnutá domluva s otcem žalované, že oni jezdili po pozemku žalobce a nikdy se neřešilo, že to je nějak zapsaný jako pasport cesty a vždycky to bylo bráno, jako že to je pozemek můj a že ten poslední kousek je pozemek jejich a vždycky se to využívalo prostě, jak oni ten můj, tak já ten jejich pozemek, dále z tvrzení žalobce, že právní předchůdkyní mu nebylo ohledně užívání pozemků v okolí jeho domu nic řečeno a v době koupě se tato otázka neřešila. V tomto směru se výpověď žalobce lišila při jeho druhém výslechu, kdy žalobce vypověděl, že se paní , jméno FO, na přístup ptal a bylo mu řečeno, že právo zde chodit a jezdit je dáno odjakživa, že tam jak pan , jméno FO, , tak paní , jméno FO, jezdili i chodili. Jako věrohodnější soud hodnotí první vyjádření žalobce, jelikož v případě druhého výslechu si žalobce spíše přizpůsobil svou výpověď v návaznosti na aktuální stav dokazování. Podstatné však je, že žalobce i zde potvrdil, že mu nebyl sdělen konkrétní titul, pro který může pozemky užívat a žalobce nabyl domnění, že se to nikdy neřešilo, a proto po něm nepátral. I v poměrech projednávané věci tedy lze uzavřít, že žalobce postupoval podle obecně akceptované místní zvyklosti, se kterou byl při nabytí svých nemovitostí seznámen, a průchod přes předmětné pozemky realizoval při vědomí této zvyklosti.

36. S výslechem žalobce v tomto směru koresponduje výslech žalované, jež uvedla, že ze slušnosti trpěli využívání jejího pozemku i výslechy svědků. Svědkyně , jméno FO, takto vypověděla, že se zajímala o to, zda je věc přístupu nějak právně ošetřena, avšak bylo jí sděleno, že nikoliv, přičemž prodávající jí pouze sdělila, že to tímto způsobem funguje léta a když něco funguje, tak to lidé neřeší. Svědkyně , jméno FO, vypověděla, že právní předchůdce žalobce pan , jméno FO, pozemek užíval na základě dohody s babičkou svědkyně, na jejímž základě ona naopak využívala část jeho pozemku. Z uvedeného je tedy zřejmé, že se vždy jednalo o místní zvyklost, maximálně o nepsanou či konkludentní dohodu o vzájemném využití pozemků v případě pana , jméno FO, , přičemž obě varianty mají na výsledek tohoto řízení stejný dopad.

37. Jelikož žalobce právo odpovídající služebnosti pro sebe nevykonával, je dále bezpředmětné zabývat se tím, zda z jeho strany byla splněna lhůta 20 let potřebná k mimořádnému vydržení.

38. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalované, která měla ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů, která sestává z odměny zástupkyně za 6 úkonů právní služby (vyjádření k žalobě a účast na 4 jednáních, z nichž 1 trvalo déle než 2 hodiny) po 3 100 Kč podle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ze 6 tzv. režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za úkony učiněné do 31. 12. 2024 a z odměny zástupkyně za 2 úkony právní služby (účast na jednání a závěrečné vyjádření) učiněné po 1. 1. 2025, kdy došlo k novelizaci advokátního tarifu, po 5 620 Kč podle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu a související 2 režijní paušály po 450 Kč.

39. Dále cestovné zástupkyně žalobkyně na jednání soudu z , adresa, do , adresa, a zpět dne 4. 4. 2024 a 23. 7. 2024 v obou případech při ujetých 280 km, průměrné spotřebě vozidla podle technického průkazu 7,5 litru benzínu na 100 km, vyhláškové ceně benzínu natural 95 za 1 litr 38,20 Kč a sazby 5,60 Kč za 1 km základní náhrady za používání silničního motorového vozidla [podle ustanovení § 4 písm. a) vyhlášky č. 398/2023 Sb.] činí za každou jízdu 2 370,20 Kč.

40. V souvislosti s cestou realizovanou dne 5. 6. 2025 náleží zástupkyni žalované náhrada ve výši 2 375,80 Kč za 280 ujetých km (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. při průměrné spotřebě 7,5 l na 100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla).

41. Pokud jde o cesty dne 18. 1. 2024 a 24. 10. 2024 využila zástupkyně žalované prostředků veřejné dopravy a doložila výdaje ve formě jízdného ve výši 449 Kč a 360 Kč.

42. Zástupkyni žalované pak (v souvislosti s cestami na jednání k soudu a zpět) podle ustanovení § 14 advokátního tarifu náleží rovněž náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby (38 započatých půlhodin po 100 Kč a 12 započatých půlhodin po 150 Kč) ve výši 5 600 Kč.

43. Náklady zástupkyně tedy činí 46 065,20 Kč. K tomu soud žalované přiznal i náhradu odpovídající 21 % DPH ve výši 9 673,69 Kč.

44. Samotné žalované pak vznikly doložené náklady ve výši 809 Kč za jízdné ke dvěma jednáním.

45. Celková náhrada nákladů řízení tedy činí 56 547,89 Kč.