1 C 203/2022

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudcem Mgr. Davidem Neradem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 810 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 810 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 49,56 Kč a částku 63 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 810 Kč s příslušenstvím, která představuje neuhrazené televizní poplatky.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť žalobkyně s tím souhlasila. Žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí. Ve věci je přitom možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

5. Žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla ze zákona povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku dle příslušné evidence, přičemž tuto povinnost žalovaný splnil v únoru 2015 (zjištěno z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 21. 6. 2022). Žalovaný však nehradil televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně řádně a včas a dostal se do prodlení. Za období července, října, listopadu a prosince 2021 a ledna a února 2022 dluží žalobkyni televizní poplatky v celkové výši 810 Kč. Televizní poplatky žalovaný žalobkyni neuhradil ani přes předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 28. 3. 2022. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje.

6. S ohledem na shora uvedený skutkový stav soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, protože nárok žalobkyně vyplývá z ustanovení § 3, 5, 7 a 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Nárok na uhrazení zákonného úroku z prodlení vyplývá z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení žalobkyně zkapitalizovala k datu 19. 7. 2022. Žalobkyni soud v souladu s § 151 odst. 3 občanského soudního řádu přiznal nárok na zaplacení skutečných nákladů vynaložených v souvislosti s vymáháním pohledávky ve výši 63 Kč, a to za upomínku ze dne 28. 3. 2022.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady podle ustanovení § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, tedy 100 Kč za jeden úkon po 100 Kč dle ustanovení § 2 odst. 1 této vyhlášky (sepis žaloby). Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů tvořených odměnou za úkony právní služby a paušální náhradou hotových výdajů podle advokátního tarifu, neboť tyto náklady nelze považovat za potřebné k účelnému uplatňování práva žalobkyní. Pokud žalobkyně sama spravuje agendu televizních poplatků a tuto následně předává advokátní kanceláři, nelze takový postup považovat za účelný. Ve sporech o zaplacení neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat nutnost uplatnění specializovaných odborných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. Činnost žalobkyně sice není výkonem veřejné moci, lze však na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci a je pak žádoucí, aby činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zajišťovala sama (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 6. 2013, sen. zn. I ÚS 3344/2012).

8. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 odst. 1 občanského soudního řádu.

9. Rozhodnutí obsahuje pouze zkrácené odůvodnění dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu.