1 C 54/2024

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudcem Mgr. Davidem Neradem ve věci žalobce: a) jméno FO datum adresa zastoupený advokátem právní zástupce sídlem sídlo b) jméno FO datum adresa zastoupený advokátem právní zástupce sídlem sídlo proti žalované: Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno . právnická osoba , IČO IČO sídlem sídlo sídlem právní zástupce o určení neexistence zástavního práva, eventuálně určení, že zástavní právo bylo oslabeno způsobem srovnatelným s účinky promlčení, eventuálně o návrhu na zrušení zástavního práva

I. Určuje se, že zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky ve výši 315 000 Kč a budoucích pohledávek do výše 1 000 000 Kč zapsané do katastru nemovitostí v řízení sp. zn. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, na základě smlouvy o zřízení zástavního práva podle občanského zákoníku ze dne 15. 5. 2013 s právními účinky vkladu práva ke dni 15. 5. 2013 k tíži pozemku parcelní číslo st. 31, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. 17, rodinný dům, zapsaného na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , a dále k tíži pozemku parcelní číslo 336/7, lesní pozemek, zapsaného na listu vlastnictví 357 pro katastrální území , adresa, u , Anonymizováno, , bylo na základě osvobození přiznaného usnesením Krajského soudu v , právnická osoba, ze dne 22. 2. 2017, č. j. , Anonymizováno, , spisová značka, -, Anonymizováno, -18, oslabeno způsobem srovnatelným s účinky promlčení zástavního práva.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) a žalobci b) náhradu nákladů řízení v celkové výši 29 612 Kč k rukám zástupce žalobců.

1. Žalobci se domáhají určení, že zástavní právo specifikované ve výrokové části tohoto rozsudku tu není a pro případ, že by soud tomuto návrhu nevyhověl, navrhují, aby soud určil, že specifikované zástavní právo bylo na základě osvobození přiznaného usnesením Krajského soudu v , právnická osoba, ze dne 22. 2. 2017, č. j. , Anonymizováno, , spisová značka, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, , oslabeno způsobem srovnatelným s účinky promlčení zástavního práva. Pro případ, že by soud nevyhověl ani tomuto návrhu, navrhli žalobci, aby soud rozhodl o zrušení výše specifikovaného zástavního práva. Žalobci uvedli, že žalobce a) je vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. 17, rodinný dům zapsaného na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, . Žalobce b) je pak vlastníkem pozemku parc. č. 336/7, lesní pozemek, zapsaného na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, u , Anonymizováno, . Žalobci dále konstatovali, že žalovaná disponovala pohledávkou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 315 000 Kč vůči právnímu předchůdci žalobce a) , Jméno zainteresované osoby 0/0, staršímu, zemřelému dne 19. 6. 2017 [dále též jen „právní předchůdce žalobce a)“]. Tato pohledávka byla zajištěna zástavním právem smluvním váznoucím na výše uvedených nemovitostech. Žalovaná svou pohledávku přihlásila do insolvenčního řízení sp. zn. , Anonymizováno, , spisová značka, vedeného u Krajského soudu v , právnická osoba, (dále jen ,,insolvenční soud“) ve věci právního předchůdce žalobce a). Protože však byla pohledávka v insolvenčním řízení popřena a následně zjištěna z méně než jedné poloviny přihlášené výše, k pohledávce se v insolvenčním řízení nepřihlíželo ani v její zjištěné části, a proto byla přihláška pohledávky odmítnuta usnesením ze dne 5. 1. 2017, č. j. , Anonymizováno, , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, . Protože byl právní předchůdce žalobce a) následně osvobozen od placení dosud neuspokojených pohledávek, stala se pohledávka žalované nevymahatelnou. Žalobce a) následně v dědickém řízení nabyl vlastnické právo ke shora uvedeným nemovitostem s tím, že kupní smlouvu ze dne 23. 2. 2024 bylo převedeno vlastnictví k pozemku parc. č. 336/7 na žalobce b). Žalobci zdůraznili, že nevymahatelnost pohledávky vůči nim byla následně potvrzena i v řízení o nařízení soudního prodeje zástavy, jelikož návrh žalované byl pravomocně zamítnut a následně podané dovolání bylo Nejvyšším soudem ČR zamítnuto s konstatováním, že osvobození přiznané usnesením insolvenčního soudu ze dne 22. 2. 2017 vyvolalo účinky srovnatelné jak s promlčením zajištěné pohledávky tak s promlčením zástavního práva (zástavní pohledávky). Proto se žalobci domáhají vydání rozsudku, na jehož základě by byl proveden výmaz oslabeného zástavního práva ve formě naturální obligace z katastru nemovitostí.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasí s konstatováním, že žalobci zvolili nesprávnou žalobu, jelikož k dosažení nápravy namítaného stavu dává právo přímý nástroj, kterým je žaloba z jiného titulu. Žalovaná dále nesouhlasí s tím, že by zástavní právo zaniklo a je na místě jej autoritativně označit za neexistující. Žalovaná dále konstatuje, že i pokud by pohledávka žalovaného měla charakter pohledávky promlčené, samotný zajišťovací institut by tím nezanikl, jelikož taková skutečnost nevyplývá z žádné normy či analogie. K odkazu žalobců na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2185/2009 žalovaná uvádí, že v rámci tohoto rozhodnutí byl řešen toliko vztah námitky promlčení a určovací žaloby. V projednávaném případě však žalobcům nesvědčí promlčení a nadto určovací žalobu v citované věci nevylučoval jiný právní instrument a mohl na ní být tedy naléhavý právní zájem. Žalovaná se dále domnívá, že se žalobce dopouští nepřípustné zkratky, když klade naroveň osvobození od placení pohledávek přiznané v insolvenčním řízení a promlčení. Fakt, že zástavní právo trvá jako naturální obligace naopak vyplývá z ustanovení § 2997 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle žalované rovněž nelze vyloučit situaci, kdy v budoucnu nabude vlastnické právo k předmětným nemovitostem jiný subjekt, který projeví vůli žalované plnit, a to i prostřednictvím uspokojení ze zástavy. Pokud by soud žalobě vyhověl, stalo by se tak jednoznačně proti doslovnému znění ustanovení § 2997 odst. 1 občanského zákoníku a principu naturální obligace, jakož i v rozporu s ustanovením článku 11 odst. 1 a Listiny základních práv a svobod a na nejobecnější úrovni rovněž v rozporu s principem spravedlivého uspořádání závazkových vztahů a v rozporu se zásadou pacta sunt servanda.

3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav.

4. Z listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území a obec , adresa, soud zjistil, že žalobce a) je vlastníkem pozemku parc. č. st. 31, jehož součástí je stavba č. p. 17 v katastrálním území , adresa, a z listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, u , Anonymizováno, a obec , adresa, se podává, že žalobce b) je vlastníkem pozemku parc. č. 336/7. Z obou listů vlastnictví je zřejmé, že uvedené pozemky jsou zatíženy zástavním právem smluvním k zajištění pohledávky oprávněné ve výši 315 000 Kč a budoucích pohledávek do výše 1 000 000 Kč ve prospěch žalované, a to na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 15. 5. 2013.

5. Z usnesení Krajského soudu v , právnická osoba, ze dne 22. 2. 2017, č. j. , Anonymizováno, , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , soud zjistil, že pod uvedenou sp. zn. bylo vedeno insolvenční řízení ve věci dlužníka , Jméno zainteresované osoby 0/0, , nar. , datum, , přičemž toto řízení bylo ukončeno usnesením o vzetí na vědomí splnění oddlužení dlužníkem, kterému bylo současně přiznáno osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny. Dále bylo ve výroku usnesení konstatováno, že osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo.

6. V průběhu insolvenčního řízení bylo rozsudkem ze dne 9. 11. 2016, č. j. , spisová značka, , určeno, že pohledávka žalované přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka ve výši 932 370 Kč byla insolvenčním správcem co do výše 591 981,40 Kč po právu popřena. V návaznosti na rozhodnutí v incidenčním sporu byla pohledávka žalované usnesením ze dne 5. 1. 2017, č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , odmítnuta v celé přihlášené výši v souladu s ustanoveními § 178 a § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), jelikož přihlášená pohledávka byla zjištěná tak, že její skutečná výše činí méně než 50 % přihlášené částky.

7. Následně se žalovaná proti žalobci coby právnímu nástupci dlužníka domáhala nařízení soudního prodeje zástavy, avšak rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 30. 1. 2020, č. j. 8 C 95/2019-54, byla její žaloba zamítnuta. Toto usnesení bylo následně potvrzeno rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 7. 2020, č. j. 19 Co 747/2020-76, přičemž dovolání proti usnesení odvolacího soudu zamítl Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 31. 8. 2022, č. j. 29 Cdo 1252/2021-114.

8. Nejvyšší soud v naposledy uvedeném rozhodnutí vyložil, že pohledávka věřitele vůči insolvenčnímu dlužníku, na kterou se vztahuje rozhodnutí insolvenčního soudu o přiznání osvobození od placení zbytku pohledávek, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, avšak v soudním či jiném řízení ji již nelze věřiteli přiznat; ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim jako promlčená pohledávka [pohledávka, u které byla účinně (důvodně) vznesená námitka promlčení]. Osvobození se vztahuje rovněž na příslušenství pohledávky. Nejvyšší soud neshledal důvod jakkoliv chránit proti účinkům přiznání osvobození od placení zbytku pohledávek zajištěného věřitele, jehož účast v insolvenčním řízení byla ukončena uplatněním sankcí podle ustanovení § 178 odst. 1 věty první části věty před středníkem insolvenčního zákona. Nejvyšší soud uzavřel, že účinky osvobození přiznaného usnesením insolvenčního soudu ze dne 22. 2. 2017 se v plném rozsahu týkají osobní i zástavní pohledávky, pro kterou se žalovaná vůči zástavnímu dlužníku domáhala nařízení soudního prodeje označených nemovitých věcí. Jinak řečeno, osvobození přiznané , Jméno zainteresované osoby 0/0, staršímu vyvolalo účinky srovnatelné jak s promlčením zajištěné pohledávky, tak s promlčením zástavního práva (zástavní pohledávky).

9. Podle ustanovení § 176 věty první insolvenčního zákona v rozhodném znění (do 30. 6. 2017), odpovídá za správnost údajů uvedených v přihlášce jeho pohledávky věřitel.

10. Bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna; to neplatí, záviselo-li rozhodnutí insolvenčního soudu o výši přihlášené pohledávky na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Věřiteli, který takovou pohledávku přihlásil, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce uložit, aby ve prospěch majetkové podstaty zaplatil částku, kterou určí se zřetelem ke všem okolnostem přihlášení a přezkoumání pohledávky, nejvýše však částku, o kterou přihlášená pohledávka převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna; jde o incidenční spor. (§ 178 odst. 1 insolvenčního zákona)

11. Jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí. (§ 185 insolvenčního zákona)

12. Podle ustanovení § 409 odst. 3 insolvenčního zákona zpeněží insolvenční správce majetek, který slouží k zajištění, po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, nejdříve však po zjištění pravosti výše a pořadí zajištěné pohledávky, požádá-li o to zajištěný věřitel. Výtěžek zpeněžení vydá zajištěnému věřiteli; přitom postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

13. Jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud podle ustanovení § 414 odst. 1 insolvenčního zákona usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka.

14. Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. (§ 414 odst. 2 insolvenčního zákona)

15. Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení. (§ 414 odst. 4 insolvenčního zákona)

16. Na základě popsaného skutkového stavu a citovaných ustanovení insolvenčního zákona učinil soud následující právní závěry, přičemž je nutné konstatovat, že na všechny sporné otázky v rámci tohoto sporu dává odpověď zde citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR.

17. S ohledem na to, že právní předchůdce žalobce a) byl insolvenčním soudem osvobozen od placení dosud neuspokojených pohledávek, stala se pohledávka žalobkyně (ke které se v insolvenčním řízení nepřihlíželo) tzv. naturální obligací a v soudním řízení ji není možné přiznat; ve vykonávacím řízení by její režim byl stejný jako v případě promlčené pohledávky, u které byla důvodně vznesena námitka promlčení (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 63/2011). Věřitel takové pohledávky se pak nemůže domáhat jejího uspokojení ze zajištění s odkazem na ustanovení § 414 odst. 4 insolvenčního zákona, jelikož takové právo zůstává zachováno toliko zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky. Tedy logicky pouze takovému věřiteli, který měl možnost pokyn ke zpeněžení zástavy vydat, nikoli věřiteli, který se v důsledku postupu podle ustanovení § 178 a § 185 insolvenčního řízení přestal účastnit (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 29 Cdo 1252/2021 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 63/2023). Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí dále výslovně konstatoval, že osvobození přiznané právnímu předchůdci žalobce a) vyvolalo účinky srovnatelné jak s promlčením zajištěné pohledávky tak s promlčením zástavního práva (zástavní pohledávky). Je tedy zcela zřejmé, že žalovaná již nemá možnost domoci se v soudním řízení uspokojení své pohledávky.

18. Zbývá tedy zodpovědět otázku, jakou má tato skutečnost vliv na úspěch či neúspěch projednávané žaloby. V rozsudku ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2185/2009, který byl uveřejněn v časopise Soudní judikatura pod publikačním číslem 108/2011, Nejvyšší soud vyložil, že jestliže zástavní věřitel neuplatnil právo na uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy v promlčecí době, může se zástavní dlužník, pokud se dovolal promlčení zástavního práva, domáhat určení, že tu zástavní právo není. Takovou žalobu nelze zamítnout s odůvodněním, že promlčení není důvodem zániku zástavního práva a že zástavní právo trvá jako tzv. naturální obligace. V rozsudku ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 21 Cdo 575/2023, pak dovolací soud v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vysvětlil, že ani v případě zástavního práva nelze ignorovat rozdíl mezi úpravou, provedenou v ustanovení § 985 občanského zákoníku (a v návaznosti na ni v § 618 a § 1379 občanského zákoníku) a v § 986 občanského zákoníku. Zatímco skutková tvrzení k okolnostem rozhodným pro nárok podle § 985 nezpochybňují vznik zástavního práva, nýbrž se soustředí na skutkové okolnosti, z nichž (většinou) lze dovodit promlčení zástavního práva (k aplikaci ustanovení § 618), nebo na skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit zánik zástavního práva (k aplikaci ustanovení § 1379), skutková tvrzení k okolnostem rozhodným pro nárok podle § 986 se musí soustředit na zpochybnění vzniku zástavního práva (skutkové okolnosti, svědčící o neplatnosti zástavní smlouvy, neexistenci zastavené pohledávky apod.). Jinak řečeno, pakliže žalobce tvrdí promlčení zástavního práva, je odpovídající znění ustanovení § 618 (§ 985) žaloba na určení, že „zástavní právo je promlčeno“, pakliže tvrdí, že zástavní právo zaniklo, odpovídá znění ustanovení § 1379 (§ 985) žaloba na určení, že „zástavní právo zaniklo“; pakliže žalobce tvrdí vadu právního důvodu nabytí zástavního práva (titulus adquirendi), je odpovídající znění ustanovení § 986 žaloba na určení „že zástavní právo neexistuje“, resp., že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem“.

19. Jestliže je tedy v projednávané věci nepochybné, že osvobození právního předchůdce žalobce a) vyvolalo účinky srovnatelné jak s promlčením zajištěné pohledávky žalované tak s promlčením zástavního práva (zástavní pohledávky), je odpovídající určit, že zástavní právo bylo oslabeno způsobem srovnatelným s účinky promlčení zástavního práva, jelikož na takovém určení je dán právní zájem s ohledem na skutečnost, že rozhodnutí soudu bude podkladem pro výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí. Ve světle závěrů rozsudku ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 21 Cdo 575/2023, pak naopak není přiléhavé rozhodnout výrokem určujícím, že zástavní právo tu není, jelikož žalobci v dané věci nezpochybňují samotný vznik zástavního práva.

20. Pokud jde o argument žalované, že hypotetický budoucí vlastník zajištěné nemovitosti by mohl projevit vůli žalované dobrovolně plnit, a to i prostřednictvím uspokojení ze zástavy, konstatuje soud, že jde o tvrzení, jež je pojmově vyloučeno [k tomu opět srov. výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2185/2009, podle kterého nelze úspěšně dovozovat tzv. naturální obligaci spočívající v možnosti uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy, neboť zpeněžení zástavy na návrh zástavního věřitele tu již nemůže být provedeno a dobrovolné splnění práva (nároku) na uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy zástavním dlužníkem není pojmově možné; k přijetí „promlčeného dluhu“ tedy v tomto případě, na rozdíl od závazkových právních vztahů, už z povahy věci nemůže dojít].

21. Z uvedených důvodů nebylo možné vyhovět primárnímu petitu žaloby, avšak ve znění jejího eventuálního petitu je žaloba důvodná, a proto jí soud vyhověl.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 občanského soudního řádu. Byť žalobci nebyli úspěšní se svým primárním petitem, přiznal jim soud s ohledem na to, že žalobou byl fakticky uplatněn jeden nárok ve formě eventuálních petitů, plnou náhradu účelně vynaložených nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a v případě žalobce a) z odměny zástupce za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) po 3 100 Kč podle ustanovení § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), z odměny za 2 úkony (replika k vyjádření žalované a účast na jednání) po 2 480 Kč podle ustanovení § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) a § 12 odst. 4 advokátního tarifu a z 5 tzv. režijních paušálů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu. V případě žalobce b) sestává náhrada nákladů z odměny za 2 úkony po 2 480 Kč podle ustanovení § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) a § 12 odst. 4 advokátního tarifu a ze 2 tzv. režijních paušálů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu.

23. Cestovné zástupce žalobců na jednání soudu dne 1. 8. 2024 z Blatné do Prachatic a zpět při ujetých celkem 120 km, průměrné spotřebě vozidla podle technického průkazu 4,9 litru nafty na 100 km, vyhláškové ceně benzínu motorové nafty [podle ustanovení § 4 písm. c) vyhlášky č. 398/2023 Sb.,] za 1 litr 38,70 Kč a sazby 5,60 Kč za 1 km základní náhrady za používání silničního motorového vozidla činí 899,56 Kč. Zástupci žalobců pak v souvislosti s cestami na jednání k soudu a zpět podle ustanovení § 14 advokátního tarifu náleží rovněž náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby (6 započatých půlhodin po 100 Kč) ve výši 600 Kč.

24. Žalobcům soud přiznal i náhradu odpovídající 21 % DPH ve výši 4 792,11 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů činí 29 612 Kč.

25. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 odst. 1 občanského soudního řádu.