2 C 109/2015

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní JUDr. Vladislavou Halodovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci o přijetí za člena mysliveckého sdružení

I. Žalovaný je povinen přijmout žalobce za člena žalovaného.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 98 748,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou z 2. 6. 2015 domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uložena povinnost přijmout ho za svého člena. Nárok odůvodnil tím, že je vlastníkem 8 ha honebních pozemků v honitbě [anonymizováno] [obec], kterou má v nájmu žalovaný. Myslivosti se věnuje od roku [rok], v letech [anonymizováno] i v žalovaném spolku, účastnil se aktivně na jeho činnosti, jeho členem nebyl. Dne [anonymizováno] požádal o přijetí za člena žalovaného. Členská schůze konaná [anonymizováno] přijala čtyři uchazeče o členství, jeho na základě nedoporučení výboru žalovaného odmítla za člena přijmout. Žalobce nárok na své přijetí opíral o aktivaci svého práva na přednostní přijetí dle § 32 odst. 6 zák. č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Rozsudek soudu prvého stupně z 31. 5. 2016, č. j. 2 C 109/2015-87, kterým bylo žalobě vyhověno, byl k odvolání žalovaného odvolacím soudem zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení k prokázání okolností týkajících se přijetí uchazeče o členství [jméno] [příjmení] a souvislosti jeho přijetí s rozhodováním o žalobcově přihlášce, přičemž bude-li prokázáno, že jeho přijetí mělo za cíl obejít účel § 32 odst. 6 zákona o myslivosti a ve vztahu k žalobci negovat jeho preferenční právo, mělo by být právo přednosti pro přijetí do mysliveckého spolku zohledněno, přičemž ale se žalobcovo preferenční právo neaktivuje pouze z důvodu, že se myslivecký spolek rozhodl přijmout určitý počet nových členů a ten zůstal s ohledem na nepřijetí žalobce nenaplněn. Žalobce k tomu uvedl, že všichni čtyři přijatí zájemci byli k 10. 5. 2014 vlastníky pozemků v honitbě pronajaté žalovanému. [Jméno] [příjmení] však vlastnil pouze honební pozemek o zanedbatelné výměře a získal ho až krátce před členskou schůzí od své matky pouze za účelem získání přednostního postavení vlastníka honebního pozemku. Při jeho nabytí měl na zřeteli pouze svůj zájem být za člena přijat, nikoli negovat žalobcovo preferenční právo na přijetí. Nicméně jeho nabytím na základě instrukce výboru žalovaného, který si nepřál, aby se žalobce stal členem žalovaného, nedoporučil proto jeho přijetí, nepozval ho na volební schůzi a neuvedl ho na volební lístky, došlo k vytvoření situace, která by jeho preferenční právo na přijetí ve smyslu zákona, resp. dosavadní judikatury negovala. Žalovaný informaci, jež ale nebyla pravdivou, o podmínce vlastnictví honebních pozemků sdělil pouze těm uchazečům, které měl zájem přijmout. Šestý žadatel o členství, [jméno] [příjmení], nevlastnící honební pozemek a nedoporučený výborem žalovaného k přijetí, instrukci k pořízení si honebního pozemku nedostal. Přijetí [jméno] [příjmení] za člena žalovaného by nebránilo, pokud by neměl honební pozemek, ale žalobce by měl právo na přednostní přijetí. Změnu této situace vyvolal žalovaný a vzhledem k charakteru a velikosti získaného pozemku je namístě závěr, že jeho jednání ve spojení s jednáním [jméno] [příjmení] představuje účelové nabytí honebního pozemku [jméno] [příjmení] a obejití smyslu a účelu § 32 odst. 6 zákona o myslivosti. Pak je třeba uzavřít, že se aktivovalo právo žalobce na přednostní přijetí za člena žalovaného.

2. Žalovaný od počátku namítal, že přijetí nových členů je výsostnou pravomocí členské schůze jako jeden z pilířů spolkové autonomie, žalobcův výklad § 32 odst. 6 zákona o myslivosti je neaplikovatelný, automatické přijímání členů by paralyzovalo fungování spolku. Vlastnictví musí ustoupit výkonu práva myslivosti, rovněž chráněné ústavním zákonem. U žalovaného se nejedná o náhlé rozhodnutí nepřijmout žalobce za svého člena. Žalobce u něho působil, měl povolenku, ale byl opakovaně projednáván pro přestupky v rámci výkonu práva lovu. Jeho přestupky ([anonymizováno]) vedly členy žalovaného k nedání mu hlasu při hlasování o jeho přijetí. Žalovaný jako dobrovolný spolek nechce připustit, aby kdokoli byl jeho členem, třeba i lidé z jeho pohledu problémoví. Úprava práva na svobodné sdružování je založena na principu odloučenosti od státu, na principu členské samosprávy, do níž stát nesmí zasahovat. Spolek jako právnická osoba soukromého práva má právo se rozhodnout, kdo bude jeho členem, čemuž odpovídá i výklad § 32 odst. 6 zákona o myslivosti, dle kterého je možné, aby honební společenstvo v podmínce smlouvy o nájmu honitby zavázalo nájemce k upřednostnění svých členů při výkonu práva myslivosti. Povinnost přednostního přijetí vlastníka honebních pozemků ležících v honitbě nastupuje toliko, hodlá-li myslivecký spolek další členy přijmout a o členství usiluje rovněž osoba zákonem neupřednostněná. Pokud jde o nabytí honebního pozemku [jméno] [příjmení], nejednalo se o účelový převod. Vykonával právo myslivosti, žádal o vstup do mysliveckého spolku, byl na něho převeden honební pozemek s lesním porostem, tedy nejvhodnější pro výkon práva myslivosti.

3. Po doplnění dokazování týkajícího se okolností přijetí [jméno] [příjmení] za člena žalovaného, soud prvého stupně rozsudkem z 28. 2. 2018, č. j. 2 C 109/2015-181, žalobu zamítl, když shledal, že žádost [jméno] [příjmení] o členství, jeho nabytí honebního pozemku a přijetí za člena nemělo souvislost s žádostí žalobce o členství. Nejednalo se o účelové jednání ve snaze vyloučit aktivaci žalobcova přednostního práva na přijetí za člena žalovaného. Uzavřel, že se neaktivovalo se preferenční právo žalobce k přijetí za člena dle § 32 odst. 6 zákona o myslivosti, a žalovanému tak nevznikla povinnost ho za člena přijmout.

4. Odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně potvrdil. Po doplněném dokazování uzavřel, že nelze učinit závěr o aktivaci žalobcova práva na přijetí za člena žalovaného. Konstatoval, že závěr, že přijetí [jméno] [příjmení] bylo bez souvislosti s „odmítnutím“ členství žalobce a že k pokynu žalovaného nabyl honební pozemek jako podmínku svého členství, nikoliv za účelem negace práva žalobce, z provedeného dokazování vyplývá. Podstatným shledal, že v době konání členské schůze bylo u žalovaného 5 volných míst a na členské schůzi proběhlo hlasování o přijetí všech 5 uchazečů (žalobce, [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení]) – vlastníků honebních pozemků. Pak bylo legitimním rozhodnutím žalovaného v rámci výkonu spolkové autonomie, koho z přihlášených přijme a koho ne. Zvýhodnění ve formě individuálního přístupu, které požíval [jméno] [příjmení], svědčilo o jediné motivaci žalovaného – zájmu o jeho přijetí po osvědčení se ve zkušební lhůtě. V těchto souvislostech nelze doporučení k nabytí honebního pozemku chápat jako projev snahy žalovaného zamezit přijetí žalobce, navíc mohl-li být při rozhodování přijat, získal-li by potřebný počet hlasů. Pak není odůvodněn rozšiřující výklad § 32 odst. 6 zákona o myslivosti o aktivaci žalobcova přednostního práva.

5. K dovolání žalobce dovolací soud rozsudek odvolacího soudu z 6. 11. 2018 i rozsudek soudu prvého stupně z 28. 2. 2018 zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení, když uzavřel, že v poměrech dané věci neobstojí názor odvolacího soudu, že v konkurenci přihlášek dovolatele a [jméno] [příjmení] nedošlo k aktivaci přednostního práva dovolatele na přijetí za člena spolku. Nabyl-li totiž [jméno] [příjmení] vlastnické právo k honebnímu pozemku o výměře pouhých 374 m2 bezprostředně před podáním přihlášky poté, co byl k tomu instruován vedením spolku, a byl-li na rozdíl od dovolatele, vlastnícího dlouhodobě 8 ha honebních pozemků, za člena spolku přijat, nelze takové jednání spolku posoudit jinak, než jako snahu o obejití § 32 odst. 6 zákona o myslivosti. Tedy, přijal-li za uvedených okolností spolek za člena [jméno] [příjmení] a nikoli též dovolatele, aniž by tak učinil z důvodu, že dovolatel nesplňoval podmínky členství stanovené zákonem nebo ujednané ve stanovách, porušil tím jeho přednostní právo zakotvené v § 32 odst. 6 zákona o myslivosti.

6. Soud prvého stupně poté, co po rozhodnutí dovolacího soudu ve věci opětovně jednal, učinil následující závěry.

7. Žalovaný je spolkem od [datum] zapsaným ve spolkovém rejstříku (výpis ze spolkového rejstříku). Honební společenstvo [anonymizováno] – [obec], [obec], [obec] mu do [datum] pronajalo honitbu [anonymizováno] – [obec], [obec], [obec], v níž žalobce vlastní pozemky (smlouva o nájmu honitby z [datum], informace o pozemku z internetového nahlížení do katastru nemovitostí, seznam honitby [anonymizováno] [obec]).

8. Žalobce je od roku [rok] myslivcem (výuční list myslivecký a pasovací list). Jako myslivec se zapojoval do činnosti žalovaného, nikdy však nebyl jeho členem. Dvakrát o přijetí za člena žádal, poprvé žádostí z [datum], podruhé žádostí z [datum], v níž uvedl, že je členem honebního společenstva, vlastní 8 ha honebních pozemků a od roku [rok] lovecký lístek. Rozhodování o této druhé přihlášce je předmětem tohoto řízení. V době podání přihlášky za člena žalovaného a v době rozhodování členské schůze o jeho přijetí měl žalobce platný lovecký lístek (nesporná tvrzení, žádost o přijetí z [datum]). Žalovaný žalobci vystavil v letech [anonymizováno] povolenky k lovu v pronajaté honitbě. Poté mu další povolenka vydána nebyla s odůvodněním, že [anonymizováno] (příslušné povolenky, zápisy ze schůze výboru žalovaného a z jeho členské schůze z [datum], nesporné tvrzení).

9. Žádosti uchazečů o členství byly nejprve projednávány ve výboru žalovaného. Ten doporučil přijetí čtyř ze šesti uchazečů, nedoporučil přijetí [jméno] [příjmení] a žalobce (nesporná tvrzení, výpovědi [jméno] [příjmení] a svědků [příjmení] a [příjmení], přípis předsedy žalovaného žalobci z [datum], přípis revizní komise žalovaného z [datum] svědku [příjmení]). Z výpovědí [jméno] [příjmení] a svědka [příjmení] se podávaly jako důvody žalobcova nedoporučení údajné [anonymizováno] žalobcem, dle svědka [příjmení] i žalobcovy povahové vlastnosti.

10. Poté se [datum] na členské schůzi hlasovalo o přijetí nových členů. Dle článku 2 stanov žalovaného se jeho členem stává československý občan starší 18 let, který byl na základě písemné přihlášky přijat členskou schůzí za člena. V provozním řádu žalovaného doplňujícím jeho stanovy bylo stanoveno, že maximální počet členů žalovaného může být 30 (stanovy a provozní řád žalovaného). V době konání členské schůze měl žalovaný 25 členů (nesporné tvrzení). Na hlasovacích lístcích byla uvedena pouze jména uchazečů doporučených výborem k přijetí. Na základě požadavku žalobce, který se na členskou schůzi dostavil, si k pokynu tehdejšího předsedy žalovaného 23 z 24 přítomných členů dopsalo na hlasovací lístky žalobcovo jméno. Dle výsledků hlasování byli přijati uchazeči [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení], žalobce, jenž obdržel pouze 7 hlasů, nikoli (výpovědi [jméno] [příjmení] a svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení], zápis z členské schůze).

11. Žalobce [datum] doplnil žádost o přijetí za člena žalovaného o údaje o své předchozí činnosti a přípisem z [datum] žádal o její opětovné projednání. Poté opětovně žalovaného vyzýval ke svému přijetí za člena, což žalovaný odmítl (doplnění žádosti a přípisy zástupce žalobce z [datum] a [datum], přípisy žalovaného z [datum] a jeho zástupce z [datum]).

12. V době přijímání nových členů panovalo u žalovaného přesvědčení, že podmínkou přijetí za člena je vlastnictví honebního pozemku, o čemž byli předem uchazeči o členství, jejichž přijetí za členy doporučil výbor žalovaného, informováni (výpovědi [jméno] [příjmení] a svědků [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení]).

13. Přijatí uchazeči [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení] vlastnili honební pozemky v honitbě pronajaté žalovanému (nesporná tvrzení, výpisy z katastru nemovitostí). [Jméno] [příjmení] však vlastnil pouze jeden o výměře pouze 374 m2, který, jak je patrno z katastrální mapy a ortofotomapy, tvoří část stromového porostu mezi poli. Vlastnické právo k němu nabyl od své matky na základě kupní smlouvy uzavřené [datum], tj. dva dny před podáním přihlášky k přijetí za člena žalovaného a cca 1,5 měsíce před konáním předmětné členské schůze, kde se hlasovalo o jeho přijetí (výpis z katastru nemovitostí). 14. [Jméno] [příjmení] byl čekatelem na členství a vykonával činnosti jako ostatní žadatelé o členství (výpovědi [jméno] [příjmení] a svědků [příjmení], [příjmení], [příjmení]). Soud neměl důvodu odchýlit se od svých předchozích skutkových závěrů ohledně motivace [jméno] [příjmení] k nabytí honebního pozemku vycházejících především z přesvědčivých výpovědí svědků [příjmení] a [příjmení], jeho matky. [Jméno] [příjmení] vystudoval [anonymizováno], myslivosti se věnoval dlouhodobě již před svým vstupem do žalovaného spolku. Jeho matka si přála, aby se stal členem žalovaného i proto, že jejímu otci [anonymizováno]. Oba byli přesvědčeni, že aby se mohl stát členem žalovaného, musí vlastnit honební pozemek, a proto mu ho matka převedla. K prodeji pouze jednoho malého pozemku došlo proto, že nechtěla v té době dělit všechny své pozemky mezi své tři syny a tento jediný pozemek byl lesní, ostatní potřebovala pro provozování [anonymizováno]. Důvody, které vedly [jméno] [příjmení] k podání žádosti o členství a k nabytí honebního pozemku tak neměly souvislost se žalobcovou žádostí o členství. Domníval se, že žalobce se domáhá přednostního přijetí proto, že má více honebních pozemků a je adeptem déle než on (výpověď svědka [příjmení]). Pak se ale nemohl domnívat, že jeho nabytí honebního pozemku o menší výměře by mohlo vést k nepřijetí žalobce za člena.

15. Pro závěr o případné aktivaci žalobcova přednostního práva na přijetí za člena žalovaného ale bylo podstatným jednání a motivace žalovaného.

16. Při vázanosti právním názorem dovolacího soudu soud za zjištěného skutkového stavu, že [jméno] [příjmení] byl instruován vedením žalovaného k nabytí honebního pozemku před hlasováním členské schůze o jeho přijetí za člena žalovaného a poté nabyl bezprostředně před podáním přihlášky za člena žalovaného a krátce před konáním členské schůze hlasujícím o jeho přijetí, vlastnické právo k honebnímu pozemku o výměře pouze 374 m2 a byl přijat za člena žalovaného, zatímco žalobce nikoli, ač dlouhodobě vlastní 8 ha honebních pozemků, uzavřel, že žalovaný se svým jednáním snažil obejít ustanovení § 32 odst. 6 zákona o myslivosti. Pro závěr, zda došlo k porušení žalobcova přednostního práva na přijetí za člena žalovaného, ale bylo ještě zapotřebí uzavřít, zda žalobce splňoval, či nesplňoval podmínky členství stanovené zákonem nebo ujednané ve stanovách. K aktivaci žalobcova přednostního práva na přijetí by totiž nedošlo, pokud by nesplňoval některou z podmínek členství stanovenou zákonem či stanovami.

17. Žalovaný v průběhu řízení výslovně netvrdil, že by žalovaný některou zákonem či stanovami stanovenou podmínku členství nesplnil. Výslovně uvedl, že takové tvrzení nevznáší, i poté, co byl soudem, s ohledem na závěry dovolacího soudu ohledně předpokladu aktivace žalobcova přednostního práva na přijetí za člena žalovaného, pro jednoznačnost vyzván k upřesnění, zda tvrdí nenaplnění některé podmínky stanovené zákonem či stanovami jako podmínky přijetí žalobce za člena žalovaného. Naopak při své argumentaci po rozhodnutí dovolacího soudu žalovaný tvrdil, že u všech uchazečů o členství, tj. i u žalobce, byly splněny podmínky pro přijetí. Pak tedy soud uzavřel, že žalobce v době podání přihlášky za člena žalovaného i v době rozhodování členské schůze o jeho přijetí splňoval všechny zákonné i stanovami stanovené podmínky pro jeho přijetí za člena žalovaného.

18. Žalovaný nedůvodnost žalobcova nároku spatřoval v tom, že za situace, kdy měl v době hlasování členské schůze pět volných míst, a byly splněny podmínky pro přijetí u všech pěti uchazečů o členství, o jejichž přijetí se hlasovalo, využil své autonomie v rozhodování, posoudil jednotlivé uchazeče a prostě se rozhodl jednoho z nich, kterého nechtěl, nepřijmout. Za této situace shledává nelogickou nepřijatelnou konspiraci o upřednostňování žalobce, závěr dovolacího soudu o upřednostňování některého ze žadatelů by dle něho byl použitelný pouze, ucházelo-li by se o členství například šest uchazečů.

19. Dle § 32 odst. 6 zákona o myslivosti, je-li honitba pronajata mysliveckému sdružení (dnes spolku), je toto povinno upřednostnit přihlášky členů podané vlastníky, popřípadě nájemci honebních pozemků této honitby.

20. Je pravdou, že v době rozhodování členské schůze o žalobcově přijetí za člena mohlo být přijato všech pět uchazečů, o jejichž přijetí bylo hlasováno, neboť do maximálního počtu 30 členů žalovaného zbývalo 5 volných míst.

21. Nelze přisvědčit žalovanému, že o aplikaci § 32 odst. 6 zákona o myslivosti nebyly pochybnosti nejméně od rozhodování odvolacího soudu, kdy bylo toto ustanovení jasně vyloženo, a že rozhodnutí Nejvyššího soudu na daný případ dopadá velmi nepřesně, neboť Nejvyšší soud se nevypořádal se skutečností, že všech pět uchazečů mohlo být podle vnitřních předpisů přijato za členy. Žalovaný pomíjí, že dané rozhodnutí Nejvyššího soudu je rozhodnutím dovolacího soudu v této věci a právním názorem vysloveným ve zrušovacím rozhodnutí dovolacího soudu jsou soudy, kterým byla věc po zrušení napadeného rozhodnutí vrácena k dalšímu řízení, vázány. Nejedná se o rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto v jiné věci a při jehož aplikaci jako judikaturního rozhodnutí by bylo namístě zabývat se tím, zda jeho závěry na daný případ dopadají.

22. Vázanost nižších soudů právním názorem dovolacího soudu sice platí jen za předpokladu, že se po zrušení napadeného rozhodnutí nezmění skutkový základ věci natolik, že je aplikace právního názoru dovolacího soudu na nová skutková zjištění a nový skutkový závěr o věci vyloučena, v daném případě však k žádným novým skutkovým zjištěním nedošlo. Skutkové závěry ohledně počtu členů žalovaného v době rozhodování členské schůze a o maximálním počtu členů žalovaného, včetně toho, že mohlo být přijato všech pět uchazečů, o jejichž přijetí se na členské schůzi hlasovalo, byly učiněny již před rozhodnutím dovolacího soudu. Odvolací soud o závěr o pěti volných místech v době hlasování členské schůze jako o jedno z podstatných zjištění opřel závěr o legitimnosti rozhodnutím žalovaného v rámci výkonu spolkové autonomie, koho z pěti uchazečů, o nichž se hlasovalo, přijme a koho ne.

23. Po rozhodnutí dovolacího soudu tak byl soud prvého stupně vázán právním názorem dovolacího soudu ohledně výkladu § 32 odst. 6 zákona o myslivosti a nemohl vycházet z právního názoru odvolacího soudu, o nějž žalovaný opíral svoji argumentaci. Je nutno vyjít ze závěru dovolacího soudu, že v projednávané věci bez dalšího názor, podle něhož v konkurenci přihlášek žalobce a [jméno] [příjmení] nedošlo k aktivaci žalobcova přednostního práva na přijetí za člena žalovaného, neobstojí.

24. Pro rozhodnutí o uplatněném nároku z pohledu závazného právního názoru dovolacího soudu nebyly rozhodné závěry ohledně motivace členů žalovaného při hlasování o nepřijetí žalobce za člena žalovaného. Tedy ani žalovaným tvrzené žalobcovo spáchání dvou "přestupků" ([anonymizováno]), nemělo-li by se zároveň jednat o důvody představující nenaplnění, resp. vedoucí k nenaplnění některého ze zákonem či stanovami stanovených předpokladů pro přijetí uchazeče za člena žalovaného. A to se zjevně jednat nemělo, tvrdil-li žalovaný spáchání těchto přestupků žalobcem a zároveň tvrdil, že žalobce splňoval všechny zákonem a stanovami stanovené předpoklady pro přijetí za svého člena. Přesto za situace, kdy po rozhodnutí dovolacího soudu žalobce odkazoval na závěry týkající se důvodů jeho nepřijetí za člena žalovaného v souvislosti s uvedenými přestupky, soud pro úplnost opětovně učinil závěry i ohledně těchto přestupků. S ohledem na to, že v tomto směru nedošlo ke změně skutkových okolností, bylo přitom možno vyjít z předchozích skutkových zjištění.

25. Skutečnost, že v roce [rok], případně [rok], došlo k [anonymizováno], byla nesporná. Žádným z provedených důkazů však nebylo prokázáno, že by ho postřelil žalobce. Dle zprávy Policie ČR nemohla být věc kvalifikována jako trestný čin, kde by byl žalobce podezřelým, neboť takový spis není veden, zda bylo vedeno řízení o přestupku s ohledem na skartaci a výmaz evidence nemohlo být zjištěno. Pokud jde o [anonymizováno], soud uzavřel, že žalobce ho někdy v letech [rok] až [rok] odlovil, jak sám uvedl, když jeho po námitce žalovaného, že jde o [anonymizováno], následnou změnu tvrzení, že si již nepamatuje, zda to byl [anonymizováno], hodnotil soud jako účelovou. Odlovení [anonymizováno] ale nemohlo být důvodem vedoucím k nepřijetí žalobce za člena žalovaného, když žalovaný sám tvrzení o jeho odlovení žalobcem nevznesl, reagoval až v průběhu řízení na žalobcovo tvrzení o jeho odlovení. Z žádného z provedených důkazů nebylo zjištěno a žalovaný ani netvrdil, že by někdy s žalobcem odlovení [anonymizováno] řešil. Navíc je namístě přisvědčit žalobci, že až do [rok] byla vyhláškou č. 134/1996 Sb. doba lovu [anonymizováno] stanovena, a to do konce února, žalobce ho tak mohl odlovit ve stanovené době jeho lovu. Ani ohledně odlovu [anonymizováno] tak nebylo možno uzavřít, že by žalovaný porušil své povinnosti související se svým působením u žalovaného, povinnosti v souvislosti s výkonem práva myslivosti. Ostatně provozní řád žalovaného v dané době stále předpokládal, že je [anonymizováno] loven, když obsahuje ustanovení o možnosti ponechat si jeho [anonymizováno].

26. Nepřichází tedy v úvahu závěr, že by k případné neaktivaci žalobcova přednostního práva na přijetí za člena žalovaného mohlo dojít z důvodu žalobcova spáchání uvedených přestupků. Podstatným ale především je, že uvedené skutkové závěry ohledně těchto přestupků byly dovolacímu soudu při jeho rozhodnutí známy a i při jejich znalosti uzavřel, že by se žalobcovo přednostní právo na přijetí za člena žalovaného neaktivovalo pouze v případě, že by žalobce nesplňoval některý předpoklad pro přijetí za člena žalovaného stanovený zákonem či stanovami. Nebyl-li ale učiněn závěr o existenci nějaké zákonem či stanovami stanovené podmínky pro přijetí za člena žalovaného, u níž by spáchání těchto přestupků představovalo její nenaplnění, nebylo vůbec možno s ohledem na závazný právní názor dovolacího uvažovat o možné neaktivaci přednostního práva žalobce na přijetí za člena žalovaného v souvislosti s těmito přestupky.

27. S ohledem na výše uvedené soud uzavřel, že za situace, kdy u žalobce byly naplněny všechny zákonné i stanovami stanovené předpoklady pro přijetí za člena žalovaného, a žalovaný přesto žalobce jako vlastníka honebního pozemku za svého člena nepřijal, aniž by tak tedy učinil z důvodu, že nesplňoval podmínky členství stanovené zákonem nebo ujednané ve stanovách, a za svého člena přijal [jméno] [příjmení], který nabyl vlastnické právo k honebnímu pozemku o výměře pouhých 374 m2 bezprostředně před podáním přihlášky za člena žalovaného poté, co k tomu byl instruován vedením žalovaného, je nutno jednání žalovaného posoudit jako snahu o obejití ustanovení § 32 odst. 6 zákona o myslivosti a zároveň uzavřít, že se aktivovalo žalobcovo přednostní právo na přijetí za člena žalovaného zakotvené v § 32 odst. 6 zákona o myslivosti a že žalovaný porušil svoji tomuto právo korespondující povinnost přijmout žalobce za svého člena.

28. Pak se tedy žalobce se oprávněně domáhal svého přijetí za člena žalovaného, a žalobě proto bylo jako důvodné vyhověno a žalovanému byla uložena povinnost přijmout žalobce za svého člena.

29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci zcela úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů. Náhrada nákladů řízení je tvořena náhradou za zaplacené soudní poplatky ve výši 2 000 Kč z žaloby, 2 000 Kč z odvolání a 14 000 Kč z dovolání. Dále je tvořena odměnou za 22 úkonů právní služby po 2 500 Kč dle § 9 odst. 3 ve spojení s § 7 advokátního tarifu. Jedná se o 7 úkonů za prvé řízení před soudem 1. stupně (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, doplnění tvrzení z 29. 3. 2016 a závěrečného vyjádření, účast při jednání soudu 20. 10. 2015 a 31. 3. 2016), 5 úkonů za první odvolací řízení (sepis vyjádření k odvolání a doplnění tvrzení z 6. 12. 2016, účast při jednání soudu 22. 11. 2016 a 19. 1. 2017 (2 úkony)), 5 úkonů za druhé řízení před soudem prvého stupně (další porada s klientem 12. 9. 2017, účast při jednání soudu 14. 9. 2017 (2 úkony) a 22. 2. 2018, sepis závěrečného vyjádření), 3 úkony za druhé odvolací řízení (sepis odvolání, účast při jednání soudu 4. 10. 2018 a 6. 11. 2018), 1 úkon za dovolací řízení (sepis dovolání) a 1 úkon za třetí řízení před soudem prvého stupně (účast při jednání soudu 20. 4. 2021). Soud žalobci za sepis odvolání nepřiznal odměnu ve výši dvojnásobku sazby odměny dle § 12 odst. 1 advokátního tarifu. Žalobci nelze přisvědčit, že zvýšená časová náročnost spojená s přípravou a sepisem dovolání je zřejmá již z rozsahu dovolání ve spojení s tím, že příprava a sepis dovolání s sebou již z úpravy v o. s. ř. nese zvýšenou náročnost vyžadující konkrétní vymezení nejen přípustnosti dovolání, ale i dovolacího důvodu vázaných zásadně na posouzení právních otázek, jejichž absence či vadnost jsou sankcionovány odmítnutím dovolání. K tomuto navýšení odměn dle § 12 odst. 1 advokátního tarifu může dojít pouze v konkrétních odůvodněných případech. V citovaném ustanovení jsou za mimořádně obtížné úkony právní služby, za něž lze zvýšit mimosmluvní odměnu až na trojnásobek, označeny zejména ty, k nimž je třeba použití cizího práva nebo cizího jazyka, nebo úkony právní služby časově náročné. Za sepis dovolání přísluší dle § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu odměna za 1 úkon právní služby. Žalobci nelze přisvědčit, že by z povahy dovolání a požadavků kladených na jeho obsah měl bez dalšího vyplývat závěr o navýšení odměny dle § 12 odst. 1 advokátního tarifu. Žádné konkrétní okolnosti, které by v daném případě významněji zvyšovaly časovou náročnost sepisu dovolání, oproti sepisu dovolání v jiných věcech, shledány nebyly, ani nebyly žalobcem tvrzeny. Pouhá délka podání přitom sama o sobě nesvědčí o časové náročnosti jeho sepisu. Dále je náhrada nákladů řízení tvořena náhradou hotových výdajů za 22 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu. V souvislosti s účastí zástupce žalobce u jednání soudů je náhrada nákladů řízení tvořena náhradou za promeškaný čas za 20 půlhodin po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu a cestovným v celkové výši 2 720,80 Kč (5 jízd z [obec] do [obec] a zpět (jedna jízda 90 km) osobním automobilem [tov. značka], [registrační značka], kombinovaná spotřeba 6,8 l benzinu /100 km; jízda 20. 10. 2015 - 552,70 Kč, jízda 31. 3. 2016 - 523,80 Kč, jízda 14. 9. 2017 - 531,50 Kč, jízda 22. 2. 2018 - 546,70 Kč a jízda 20. 4. 2021 - 566,10 Kč). Náhradu nákladů řízení dále tvoří náhrada za hotové výdaje vynaložené za výpisy z katastru nemovitostí v celkové výši 500 Kč. Žalobkyně uplatnila v souvislosti s pořízením výpisů z katastru nemovitostí nárok na zaplacení nákladů ve výši celkem 1 670 Kč, ve spise jsou však založeny žalobcem předložené výpisy z katastru nemovitostí, jimiž i byl proveden důkaz, jejichž rozsah neodpovídá účtovaným nákladům, ale pouze přiznané částce 500 Kč. Ze spisu přitom nebylo zjištěno, že by žalobce například v originále předkládal jiné než ve spise založené výpisy z katastru nemovitostí, které by mu v mezidobí byly vráceny bez toho, že by ve spise byla založena jejich kopie. Náhrada nákladů řízení, vyjma náhrad za soudní poplatky a hotové výdaje za výpisy z katastru nemovitostí, byla navýšena o DPH. Celkem tedy byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 98 748,20 Kč.