2 C 144/2025

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Plachtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 38 289,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 600 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 20 689,34 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 879,92 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 716,24 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 17 600 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 600 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalované domáhala zaplacení částky 38 289,34 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná spolu s právním předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, , IČO: , IČO, , sídlem , adresa, , uzavřeli dne 3. 12. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, . Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut na její bankovní účet úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 2 324 Kč. Žalovaná však na svůj dluh hradila pouze částečně, a to ve výši 2 400 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni převedena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně v žalobě uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost s ohledem na informace, které žalovaná uvedla – že je invalidní důchodkyně, bydlí na ubytovně, má základní vzdělání a úvěr žádá na neočekávané výdaje. Žalovaná uvedla že její příjem činí 14 207 Kč měsíčně a též uvedla příjem ostatních členů domácnosti ve výši 20 000 Kč. Její výdaje podle tvrzení žalované činily 4 000 Kč měsíčně. K žádosti o úvěr měla doložit výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí platný od září 2022 a složenky za říjen a listopad 2022. S ohledem na výši jejího tvrzeného příjmu a výši požadovaného úvěrů dospěla předchůdkyně žalobkyně k závěru, že je žalovaná úvěruschopná.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná uzavřela dne 3. 12. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru (zjištěno ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 12. 2022), na základě které čerpala peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná však na svůj dluh uhradila pouze částku 2 400 Kč. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena dne 27. 1. 2025 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 a přílohy č. , číslo, smlouvy o postoupení pohledávek), o čemž byla žalovaná informována dopisem (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025 včetně potvrzení o odeslání). Dne 16. 4. 2025 byla žalované ještě zaslána předžalobní upomínka (zjištěno předžalobní upomínky ze dne 16. 4. 2025 včetně dokladu o odeslání).

4. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

5. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

6. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje okamžik vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je kromě ochrany spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.“). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, )

7. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. , spisová značka, , který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

11. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.

12. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (více viz VACEK, Lukáš. Zákon o spotřebitelském úvěru: komentář k § 9. Komentáře Wolters Kluwer. Praha : Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978807478-776-8).

13. Žalobkyně v návrhu uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena úvěruschopnost žalované na základě informací, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z tvrzení žalované ohledně příjmu ve výši 14 207 Kč, který měla předchůdkyni žalobkyně doložit výměrem důchodu, podpory nebo rozhodnutí platným od září 2022 a složenkami za říjen a listopad 2022. Ty však žalobkyně ani na výzvu nedoložila. Dále žalovaná uvedla příjem ostatních členů domácnosti ve výši 20 000 Kč, ten však předchůdkyně žalobkyně nijak neověřila. Ohledně výdajů vycházela z tvrzených výdajů žalované ve výši 4 000 Kč měsíčně, které též nebyly nijak ověřeny a současně budí na první pohled pochybnosti. Současně předchůdkyně žalobkyně ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení, což též nijak nedokládá.

14. Podle názoru soudu, tak žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) nedostála své zákonné povinnosti, jelikož úvěruschopnost žalované nebyla prověřena řádně, když se dostatečně nezaobírala příjmy a reálnými výdaji žalované. V důsledku toho shledal soud předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalované nárok pouze na vrácení jistiny poskytnutého úvěru ve výši 20 000 Kč, poníženou o splacenou část jistiny ve výši 2 400 Kč. V této části (17 600 Kč) soud žalobě jako důvodné vyhověl. Ve zbývající části žalované jistiny ve výši 20 689,34 Kč a ohledně smluvního úroku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení.

15. Žalobkyně se jednání soudu nezúčastnila, nemohla jí tak být udělena výzva ve smyslu ust. § 118a odst. 2, 3 o.s.ř., aby se vyjádřila k otázkám výše splátek vzhledem k aktuální výši příjmů a poměrů žalované. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru přihlédl k celkovým sociálním a majetkovým poměrům žalované vyplývajícím ze spisu, přičemž dospěl k závěru, že je přiměřené jejím možnostem splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč a umožnil tak žalované rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. V případě, že se změní možnosti spotřebitele – žalované, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel – žalovaná nesplacenou jistinu vrátit.

16. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 1. 10. 2024, č. j. , spisová značka, rozhodl o uložení plnění žalované ve splátkách spolu se sankcí „pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. § 1931 o. z. a § 160 odst. 1 o. s. ř., když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.

17. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když však procesně úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.