2 C 159/2025

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Plachtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované B o zaplacení 34 260 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 800 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 450 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušeného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 24 460 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 847,99 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 658,24 Kč, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 14 282,55 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 860,18 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalované domáhala zaplacení částky 34 260 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná spolu s právním předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , , adresa, , uzavřely dne 3. 3. 2023 smlouvu o úvěru č. , číslo, . Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut na její bankovní účet úvěr ve výši 18 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem a poplatky ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 390 Kč. Žalovaná však na svůj dluh hradila pouze částečně, a to ve výši 8 200 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni převedena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně v žalobě uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost s ohledem na informace, které žalovaná uvedla – že je rozvedená, bydlí v nájemním bytě a má základní vzdělání. Žalovaná uvedla že její příjem činí 30 045 Kč měsíčně. Její výdaje podle tvrzení žalované tvořily výdaje za bydlení a energie ve výši 6 000 Kč; za dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 4 860 Kč, měsíční splátky stávajících půjček ve výši 1 500 Kč a platba za telefon ve výši 300 Kč. K žádosti o úvěr měla žalovaná doložit výplatní pásky za listopad 2022 až leden 2023, pracovní smlouvou a smlouvu o nájmu bytu. S ohledem na výši jejího tvrzeného příjmu a výši požadovaného úvěru dospěla předchůdkyně žalobkyně k závěru, že je žalovaná úvěruschopná.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná uzavřela dne 3. 3. 2023 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru č. , číslo, (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne 3. 3. 2023), na základě které čerpala peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Žalovaná však na svůj dluh uhradila pouze částku 8 200 Kč (zjištěno z historie transakcí žalované). Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena dne 3. 10. 2024 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024, přílohy č. , číslo, seznamu pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 8. 1. 2024), o čemž byla žalovaná informována dopisem (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 14. 10. 2024 včetně potvrzení o odeslání). Dne 24. 1. 2025 byla žalované ještě zaslána předžalobní upomínka (zjištěno předžalobní upomínky ze dne 24. 1. 2025 včetně dokladu o odeslání).

4. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

5. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

6. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje okamžik vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je kromě ochrany spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.“). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021)

7. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

11. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.

12. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (více viz VACEK, Lukáš. Zákon o spotřebitelském úvěru: komentář k § 9. Komentáře Wolters Kluwer. Praha : Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978807478-776-8).

13. Žalobkyně v návrhu uvedla, že před uzavřením smluv o úvěru byla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena úvěruschopnost žalované na základě informací, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr a tyto poskytnuté informace byly ověřeny oproti předloženým dokladům. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z tvrzení žalovaného ohledně příjmu ve výši 30 045 Kč, který měla žalovaná doložit výplatními páskami za listopad 2022 až leden 2023 a pracovní smlouvou. Co se týče výdajů, žalovaná v rámci žádosti uvedla výdaje za bydlení a energie ve výši 6 000 Kč, dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 4 860 Kč, měsíční splátky stávajících půjček ve výši 1 500 Kč a platbu za telefon ve výši 300 Kč. Výdaje měla osvědčit a dodatkem č. , číslo, ke smlouvě o nájmu bytu. Žalovaná dále uvedla, že bydlí v nájmu, je rozvedená a nemá žádnou vyživovací povinnost.

14. Podle názoru soudu, tak žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) nedostála své zákonné povinnosti, jelikož úvěruschopnost žalované nebyla prověřena řádně, když se vůbec nezaobírala jejími reálnými výdaji. Předchůdkyně žalobkyně sice ověřila tvrzené příjmy žalované ve výši 30 045 Kč z doložených výplatních pásek za 3 předchozí měsíce, ze kterých vyplývá čistý příjem v měsíci listopadu 2022 ve výši 32 878 Kč, v prosinci 2022 ve výši 26 938 Kč a v lednu 30 669 Kč (zjištěno z výplatních pásek žalované za měsíce listopad 2022 až leden 2023), což v průměru odpovídá tvrzenému příjmu. Z doložené pracovní smlouvy vyplývá, že doložený pracovní poměr žalované byl sjednán na dobu určitou od 1. 4. 2009 do 31. 12. 2009. Ohledně výdajů však vycházela pouze z tvrzených výdajů žalované ve výši 12 660 Kč cellem, které též nebyly nijak ověřeny, a to ani výdaj na bydlení, když z doloženého dodatku na k nájemní smlouvě nevyplývá výše sjednaného nájemného.

15. V důsledku toho shledal soud předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalované nárok pouze na vrácení jistiny poskytnutého úvěru ve výši 18 000 Kč, poníženou o splacenou část jistiny ve výši 8 200 Kč. V této části (9 800Kč) soud žalobě jako důvodné vyhověl. Ve zbývající části žalované jistiny ve výši 6 691 Kč a ohledně smluvního úroku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení.

16. Žalobkyni se při jednání soudu dostalo poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby se vyjádřila k otázkám výše splátek vzhledem k aktuální výši příjmů a poměrů žalované. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru přihlédl k celkovým sociálním a majetkovým poměrům žalovaného vyplývajícím ze spisu, přičemž dospěl k závěru, že je přiměřené jeho možnostem splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 450 Kč a umožnil tak žalované rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. V případě, že se změní možnosti spotřebitele – žalované, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel – žalovaná nesplacenou jistinu vrátit.

17. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 1. 10. 2024, č. j. , spisová značka, rozhodl o uložení plnění žalované ve splátkách spolu se sankcí „pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. § 1931 o. z. a § 160 odst. 1 o. s. ř., když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.

18. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když však procesně úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.