2 C 163/2025

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Plachtovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, Anonymizováno o zaplacení 950 000 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 950 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 113 927,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 950 000 Kč s odůvodněním, že jí v letech 2007 až 2022 na základě ústně uzavíraných smluv o půjčce, respektive zápůjčce, opakovaně poskytoval finanční prostředky, které mu dosud nebyly vráceny. Uplatněná částka sestává z hotovostních zápůjček v celkové výši 220 974 Kč (30 000 Kč v letech 2007, 2009, 2011, 2013, 2015, 2017 a 2019 a dále částky 10 974 Kč z roku 2021), dále ze zápůjček poskytnutých žalované na úhradu jejího zdravotního pojištění za období let 2017 až 2022 v celkové výši 129 862 Kč, kdy žalobce po dohodě s žalovanou plnil přímo ve prospěch Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, ze zápůjček poskytnutých žalované na úhradu spotřeby elektrické energie v její nemovitosti adresa za období let 2017 až 2022 v celkové výši 15 530 Kč, které žalobce po dohodě s žalovanou hradil přímo dodavateli elektrické energie, ze zápůjček poskytnutých žalované na úhradu daně z nemovitých věcí vztahující se k uvedené nemovitosti za období let 2011 až 2022 v celkové výši 17 177 Kč, které byly po dohodě účastníků hrazeny přímo Finančnímu úřadu Prachatice, a ze zápůjček poskytnutých žalované na úhradu poplatků za komunální odpad za uvedenou nemovitost za období let 2018 až 2022 v celkové výši 1 750 Kč, které žalobce po dohodě s žalovanou hradil přímo obci adresa. Součástí žalované částky jsou dále zápůjčky poskytnuté žalované na úhradu nákladů spojených s pobytem společné matky účastníků v právnická osoba za období let 2017 až 2022 v celkové výši 564 707 Kč, které žalobce po dohodě s žalovanou hradil přímo tomuto zařízení, jelikož se účastníci v průběhu roku 2017 dohodli, že žalovaná ponese veškeré náklady spojené s pobytem jejich matky v domově seniorů, zatímco žalobce zajistí další výdaje související s její zdravotní péčí, ošetřením a běžnými potřebami. Podle tvrzení žalobce se účastníci dohodli, že žalovaná veškeré takto poskytnuté prostředky vrátí nejpozději do 31. 12. 2022, následně svůj dluh uznala a zavázala se jej uhradit do 31. 12. 2023. Protože žalovaná na dluh ničeho neuhradila ani po doručení předžalobní výzvy ze dne 13. 6. 2025, domáhal se žalobce zaplacení žalované částky soudní cestou.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Mezi účastníky byly v letech 2007 až 2022 opakovaně uzavírány ústní smlouvy o zápůjčce. Jejich předmětem byly jednak finanční prostředky předávané žalované v hotovosti, jednak finanční prostředky poskytnuté žalované za účelem úhrady jejích závazků vůči třetím osobám, přičemž účastníci současně sjednali, že žalobce bude plnit přímo těmto věřitelům žalované. Takto sjednanými platebními místy byly Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, společnost E.ON Energie, a. s., obec adresa Finanční úřad v Prachaticích a právnická osoba adresa-Anonymizováno. Bylo přitom dohodnuto, že žalobce bude za žalovanou hradit její závazky vůči uvedeným subjektům a žalovaná mu takto poskytnuté finanční prostředky následně vrátí (zjištěno z účastnické výpovědi žalobce). Soud má za prokázané, že žalobce na základě uvedených dohod uhradil v letech 2007 až 2022 ve prospěch Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky částku 129 862 Kč, ve prospěch společnosti právnická osoba., částku 15 530 Kč, ve prospěch Finančního úřadu v Prachaticích částku 17 177 Kč, ve prospěch obce adresa částku 1 750 Kč a v letech 2018 až 2022 ve prospěch právnická osoba adresa-Anonymizováno, částku 564 707 Kč. Celkem tak žalované poskytl formou zápůjček plněných na účet jejích věřitelů finanční prostředky ve výši 729 026 Kč (zjištěno z výpisů z účtu žalobce). Současně soud zjistil, že žalobce poskytl žalované v hotovosti částku 30 000 Kč v letech 2007, 2009, 2011, 2013, 2015, 2017 a 2019 a dále částku 10 974 Kč v roce 2021. Pro úplnost soud uvádí, že v roce 2021 byla žalované poskytnuta částka 60 000 Kč, předmětem tohoto řízení je však pouze její část ve výši 10 974 Kč. Celkem tak žalobce poskytl žalované v hotovosti finanční prostředky ve výši 220 974 Kč (zjištěno z účastnické výpovědi žalobce). Žalobce tak žalované poskytl finanční prostředky v celkové výši 950 000 Kč, z toho 729 026 Kč plněním ve prospěch věřitelů žalované a 220 974 Kč v hotovosti. Původně si účastníci nesjednali konkrétní dobu vrácení jednotlivých zápůjček. Následně se však dohodli, že celý dluh žalované ve výši 950 000 Kč bude splacen nejpozději do 31. 12. 2022 (zjištěno z účastnické výpovědi žalobce). Protože žalovaná svůj dluh v uvedeném termínu neuhradila, uzavřeli účastníci další dohodu, podle níž měla být dlužná částka 950 000 Kč uhrazena nejpozději do 31. 12. 2023. (zjištěno z listiny označené jako uznání dluhu). Ani v tomto dodatečně sjednaném termínu žalovaná dluh neuhradila.

4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle § 2380 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

5. Soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť ji shledal důvodnou. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byly opakovaně uzavírány ústní smlouvy o zápůjčce, na jejichž základě žalobce poskytl žalované finanční prostředky v celkové výši 950 000 Kč. Z této částky představovala částka 220 974 Kč peněžní prostředky předané žalované přímo v hotovosti v letech 2007 až 2021. Zbývající částka 729 026 Kč představovala finanční prostředky poskytnuté žalované na úhradu jejích závazků, které žalobce na základě dohody účastníků hradil přímo ve prospěch třetích osob, konkrétně Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, společnosti právnická osoba., obce adresa, Finančního úřadu v Prachaticích a právnická osoba adresa.

6. Skutečnost, že část předmětu zápůjček nebyla vyplacena přímo žalované, nýbrž byla na základě dohody účastníků poukazována na účty označených subjektů, sama o sobě nevylučuje vznik smlouvy o zápůjčce. Z provedeného dokazování vyplynulo, že vůlí účastníků bylo poskytnutí finančních prostředků žalované s povinností jejich následného vrácení, přičemž přímé zasílání částek třetím osobám představovalo pouze sjednaný způsob poskytnutí předmětu zápůjčky (k tomu více viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3790/2008). Soud proto tato plnění posoudil jako plnění poskytnutá žalované na základě smluv o zápůjčce.

7. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že účastníci následně sjednali splatnost celé dlužné částky ve výši 950 000 Kč ke dni 31. 12. 2022, resp. později na základě nové dohody do 31. 12. 2023. Jelikož žalovaná svůj dluh ani v tomto termínu nesplnila, vzniklo žalobci právo domáhat se vrácení celé dlužné částky soudní cestou. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

8. Soud se dále zabýval listinou označenou jako „Uznání dluhu“ ze dne datum Dospěl přitom k závěru, že tato listina nepředstavuje uznání dluhu ve smyslu § 2053 o. z., neboť neobsahuje dostatečnou a nezaměnitelnou specifikaci dluhu, který měl být žalovanou uznán.

9. K platnosti uznání dluhu podle § 2053 o. z. je vyžadována písemná forma, příslib dlužníka dluh zaplatit a dostatečné vymezení uznávaného dluhu co do jeho důvodu a výše. Důvod dluhu nemusí být v listině vždy vyjádřen výslovně, musí však být z jejího obsahu jednoznačně seznatelný. Obdobně musí být určitým způsobem vymezena i výše uznávaného dluhu. Aby se jednalo o existující právní jednání, musí být jeho obsah dostatečně určitý; neurčitost právního jednání vede k jeho zdánlivosti (§ 553 odst. 1 a § 554 o. z.). V souvislosti s uznáním dluhu je proto nezbytné, aby byl uznávaný dluh individualizován natolik, aby nemohl být zaměněn s jiným závazkem. Pokud i po provedeném dokazování k této otázce zůstane nejasné, jaký dluh a/nebo v jakém rozsahu měl být uznán, nezbude než přijmout závěr o neurčitosti právního jednání dle § 553 odst. 1 o. z. Naopak úspěšné „přiřazení“ uznání ke konkrétnímu dluhu posouvá úvahy do další fáze. (srov. ŠTOS, Jakub. § 2054. In: MELZER, Filip, TÉGL, Petr a kol. Občanský zákoník. Vybraná ustanovení. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025).

10. V posuzované věci je v předmětné listině dluh vymezen pouze jako „dluhy ze smluv o bezúročných neúčelových půjčkách uzavřených ústně mezi věřitelem a dlužníkem v průběhu let 2007 až 2022“. Takové vymezení soud nepovažuje za dostatečné, neboť neumožňuje spolehlivě určit, které konkrétní závazky měly být uznány. Tento nedostatek se nepodařilo odstranit ani provedeným dokazováním. Naopak z účastnické výpovědi žalobce vyplynulo, že žalované poskytl finanční prostředky v celkově vyšší výši, než činila částka 950 000 Kč uvedená v listině, když sám žalobce uvedl, že do ní „dali jenom 950 000 Kč, i když to bylo celkově více“. Ani z této výpovědi tak nebylo možno zjistit, které konkrétní dluhy měly tvořit uznanou částku 950 000 Kč.

11. Soud proto uzavřel, že předmětná listina nesplňuje požadavek dostatečné určitosti uznávaného dluhu a nelze ji považovat za platné uznání dluhu ve smyslu § 2053 o. z. Současně však listinu hodnotil jako jeden z provedených důkazů v souvislosti s ostatními provedenými důkazy, zejména s výpisy z účtu žalobce a jeho účastnickou výpovědí a přispěla k závěru, že žalobce žalované skutečně poskytl finanční prostředky v celkové výši 950 000 Kč, a to způsobem a v rozsahu popsaném shora.

12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když přiznal plně úspěšné žalobkyni jejich náhradu. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 38 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 950 000 Kč sestávající z částky 12 100 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí věci, výzva se základním skutkovým a právním rozborem, podání ve věci samé, účast na jednání dne 17. 4. 2026 a účast na jednání dne 17. 6. 2026) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 62 750 Kč ve výši 13 177,50 Kč. Celkem náklady řízení činí 113 927,50 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna žalobci zaplatit k rukám jejího zástupce [§ 149 odst. 1 o. s. ř.)].

13. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které je možno podat do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích u Okresního soudu v Prachaticích. Nebude-li podle tohoto rozsudku řádně a včas plněno, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.